Články

Během uplynulých dvou měsíců objevovala naše dvaapadesátičlenná smečka literární zajímavosti několika evropských zemí a do deníčků si zapisovala tipy na knížky, které si určitě časem přečte. A když jsme se tak po té cizině rozhlíželi, napadlo nás občas, jak asi zase vidí zahraniční autoři nás.

V článku na březen Václava Baudišová osvětluje tato témata:

• Prodloužení přechodu z dávek na super dávku
• Rozkaz k vyklizení nemovitosti
• Dočasné ztížení přístupu k nahlížení do katastru nemovitostí
• Pojištění advokátních úschov

Ve středu 4. března proběhl další IT klub v Masarykově veřejné knihovně Vsetín. Na klub navazovala velmi zajímavá akce knihovny s názvem Je nás slyšet. Byli jsme pozváni v rámci propagace Braillova bodového písma. 

Březnové BINGO

Na konci měsíce února jsme se sešli v naší klubovně, abychom si vytvořili dílka s jarní a velikonoční tématikou a po dlouhé zimě se spolu těšili na blížící se jaro. Každý si mohl vybrat a kombinovat nejrůznější materiály, na výběr toho bylo hodně a nápadů bylo také dost. Pro inspiraci jsme nějaké náměty pustili i s návodem na výrobu na velké obrazovce v klubovně. Samozřejmě jsme si u práce i popovídali nad hrnekm kávy, zasmáli se a sdělili si novinky ze života. Strávili jsme spolu krásný čas a hezky si u tvůrčí ruční práce odpočinuli.

Poslední země, kterou jsme letos pomyslně navštívili, bylo Portugalsko.

Ač byl únor krátký měsíc, tak přesto byl nabitý aktivitami.

Poprvé jsme společně byli v Horáckém divadle v Jihlavě 28. února 2020 na představení Škola základ života. Od té doby ho navštěvujeme dvakrát do roka a pokaždé se těšíme, čím nás překvapí, pobaví, co přinese k zamyšlení. V našem případě také záleží na tom, jak je hra zpracovaná pro někoho, kdo nevidí, komu může jen koukavý soused občas špitnout, co se na scéně děje, když se zrovna nemluví. Na konci února jsme byli v hledišti poprvé, na konci února i letos, a to v celkovém počtu 16 členů a 2 psi. Někdo přijel vlakem, jiný autem, někteří to mají kousek a došli pěšky. Moc nás těší takový zájem a protože je tak velký, určitě budeme v příští divadelní sezóně pokračovat a na dvě dopolední veřejné generálky zase pojedeme! A teď už se pohodlně posaďte, přinášíme dvě reportáže od našich členů Zdeňka a Pepy:

Premiéra nové divadelní hry Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách se konala o den dříve než premiéra filmu. Původní filmová komedie měla premiéru 1. března 1975. Horácké divadlo v Jihlavě uvedlo premiéru o den dříve, tedy 28. února. Ale roku letošního, což je o 51 let později. My jsme navštívili představení ještě o den dříve. Veřejná generálka byla už 27. února. Herci i režisér se drželi původního filmového scénáře. Na jevišti bylo možné zhlédnout humorné a vtipné scénky známé z filmu. Děj zde nebudu popisovat, ten jistě všichni znají. V hledišti byli též dva vodicí psi Cherry a Xasha. Těm se nejvíce líbila scénka, kdy postava fenky Lady ukradla a odnesla mouku s ušima. To když Matyldu Wassermannovou proměnili, aby nebyla na poddané hrubá. Tak z ní udělali polohrubou. Stejně jako ve filmu i zde zazněla na konci píseň Znala panna pána, kterou napsal Petr Markov. To je autor původního námětu filmu. Spolu s Milošem Macourkem napsali scénář. A na konec s Václavem Vorlíčkem ho doupravili. Ten měl požadavek, aby na každé stránce scénáře bylo něco vtipného. Pokud to tam chybělo, tak se to muselo doplnit. Prostě každých 5 minut se musel divák zasmát. Tím byl zaručen úspěch filmu a jistota, že návštěvníci divadla se budou celé představení bavit a smát.                     napsal Zdeněk Šopa

Je pátek, předposlední den února. Kalendář tvrdí, že je zima, počasí slibuje nezvykle teplý den. Skupina sedmi kulturních nadšenců (a jednoho budoucího kaskadéra) proto nasedá do vlaku a vyráží směr Horácké divadlo v Jihlavě. Na programu je předpremiéra nestárnoucí komedie Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Očekávání jsou vysoká, nálada ještě vyšší. Ještě před začátkem představení se scházíme v divadelní kavárně, doplňujeme energii, tekutiny i cukry, posedíme, popovídáme a nenápadně sledujeme, kdo si dává „jen kávu“ a kdo už „něco malého k tomu“. Skupina se zde symbolicky zvětšuje – minimálně v oblasti pasu. Když se blíží začátek, přesouváme se do hlediště. Divadlo je přece jen společenská událost, takže popcorn zůstává snem a sáčky poslušně mlčí. Usedáme do pohodlných sedadel, vypínáme telefony (ano, opravdu vypínáme) a tváříme se kulturně. Světla pohasínají, ticho houstne a představení začíná. A že to stojí za to! Vtipy létají sálem rychleji než vodníci po Vltavě, děj je svižný, srozumitelný a věrný filmové předloze. Smích se ozývá ze všech stran hlediště – místy tak hlasitý, že by probudil i vodníka v zimním spánku. Publikum je nadšené, my obzvlášť. Závěr patří dlouhému a bouřlivému potlesku. Kulturní mise splněna. Při odchodu ještě pan S. provedl poněkud netradiční „rekognoskaci terénu“, když se po schodech u vstupu do divadla svezl po břiše. Naštěstí vše dopadlo bez následků, snad jen s drobnou modřinou, tiché konstatování: „Dobře, že se nic nestalo.“ Do odjezdu vlaku zbývá dost času, a tak se přesouváme na jihlavské náměstí, kde ještě navštěvujeme občerstvení. Domů se vracíme plní dojmů, smíchu a jedné nové historky, která se bude vyprávět ještě dlouho., kulturní pátek se vydařil – a už teď se těšíme na příště. Ideálně bez akrobatických vložek.                       napsal Josef Vondra

V hojném počtu 19 členů jsme se na Hromnice sešli a probrali aktuality, jako třeba že v lednu a únoru probíhá rekonstrukce prodejny COOP v Humpolci, kde máme umístěného sbírkového psa Arona. V prvním březnovém týdnu ho odvezeme zpátky a uvidíme, jak mu to bude v opraveném prostoru slušet. V pátek 27. února pojedeme na divadlo do Jihlavy, zapsali jsme si do seznamu zájemce o účast. Na duben jsme domluveni s koordinátorkou BESIP na Vysočině Veronikou Vošickou Buráňovou, že nám už podruhé přijde popovídat nejen o bezpečnosti v dopravě. Po setkání členů v pondělí 4. května půjdeme na koncert Aleny Terezie Vítek. Uskuteční se v rámci oslav 30 let SONS a Dnů umění nevidomých. Informovali jsme o plánovaných personálních změnách v jihlavské pobočce. Předali jsme časopisy, členský průkaz nové člence Petře, proběhla diskuze a pak už jsme se pustili do bystření naší paměti a mysli. Před pěti a více lety nám připravovala skrývačky a nejrůznější luštění Majka ještě na veliké televizní lupě se šedesátinásobným zvětšením. Do čtverečkového sešitu zapisovala a ukrývala třeba názvy stromů. Tak schválně, zkuste ho najít ve větě - Musíš dát o polovinu mouky méně, než těsto zamícháš … Našli? Je to topol. A co tady – Přijede Kája sanitkou nebo pro něho pojedeš? Tady je schovaný jasan. Nasmáli jsme se a stejně jako v dobách covidu, kdy jsme takhle společně luštili na skype, jsme se shodli, že být v AZ kvízu takhle celá parta, soupeř by neměl šanci!

Vánoce utekly jako voda a my jsme se 5. ledna sešli, abychom probrali, co bylo, co bude a po 14. hodině jsme už mohli přivítat milého hosta. Ale pěkně popořadě! Po půl jedné začalo být v zasedací místnosti rušno. Postupně jsme přicházeli, vítali se, objednávali si něco dobrého na zahřátí, na stolech přibývalo občerstvení od našich lednových oslavenců, takový běžný milý šrumec. Paní předsedkyně Heilandová byla nemocná, tak se její úlohy ujala zástupkyně Mančina, všechny uvítala a začala informovat. Například o tom, že brodští zahrádkáři nám na konci minulého roku poskytli sponzorský dar 5.000,- na naši činnost. Následovala zpráva o hospodaření pobočky, nevedli jsme si vůbec špatně! Díky sbírce Bílá pastelka a psím kasičkám máme dostatek peněz na výlety a akce. V pátek 27. února pojedeme do Jihlavy do divadla, zájemce jsme si zapsali do seznamu. Protože letošní rok SONS oslaví 30. „narozeniny“, jsou v plánu nejrůznější akce. A my budeme slavit v pondělí 4. května. V Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě vystoupí i v rámci Dnů umění nevidomých nám už známá Alena Terezie Vítek. Moc se těšíme. Ke konci roku 2025 ukončil členství Mirek Wasserbauer, dnes jsme přijali Petru Hoškovou, je nás tedy zase 45. V prosinci proběhl koncert Radka Novotného. Takže ti, kteří se ho zúčastnili, nám povyprávěli, jak se jim to líbilo a že si  ho moc užili. To nás moc těší! Hodiny běžely, my jsme diskutovali, povídali, dovybrali členské příspěvky, předali časopisy a ve 14 hodin za námi přišla spisovatelka, překladatelka, zakladatelka a pořadatelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě, paní Markéta Hejkalová. Přivítali jsme ji mezi sebou po pár letech už podruhé. Přišla nám představit svou novou knihu Století na vlnách, povyprávěla i přečetla úryvky. To hlavní na nás ale čeká, až si ji přečteme, poslechneme. Kdo by chtěl, může i v bodovém písmu! Paní Markéta byla tak laskavá a knihu o pěti svazcích, nám darovala. Děkujeme ještě jednou, moc si toho vážíme. Kdo se ztratil v Laponsku. Tak se jmenuje dětská kniha, kterou paní Hejkalová začala psát ve Finsku, před dvěma lety se k ní vrátila a dopsala ji. Tu nám také přinesla ukázat. I leckteří nekoukaví členové byli rádi, že si oba tituly mohli osahat, cítili vůni papíru a slyšeli šustění stránek. Došlo i na otázky a odpovědi. My se budeme těšit, že se třeba zase někdy sejdeme a užijeme si další hezké společné odpoledne.

 Vážení členové, milí přátelé a příznivci, 

přinášíme vám březnový pobočkový měsíčník INFORMÁTOR ve všech připravovaných formátech.

Najdete v něm například pozvánku na společenské hudební odpoledne spojené s vítáním jara a oslavou MDŽ, dále pozvánky na jarní a letní relaxační pobyty, také pozvánky k našim pravidelným akcím a klubovým aktivitám.

Věnujte pozornost termínům přihlášení na jednotlivé akce. Hlaste se včas, abychom s vámi počítali.

Přejeme vám krásné téměř jarní dny plné pohody a klidu.

Tým pracovníků OP OPAVA

INFORMÁTOR BŘEZEN 2026 PDF

INFORMÁTOR BŘEZEN 2026 docx

NFORMÁTOR BŘEZEN 2026 txt