Oblastní pobočka Havlíčkův Brod

Ne, nejde o ideální obvod pasu uchazečky o titul Miss čehokoliv ... Tato čísla vymezují minimální a maximální délku uloveného kapra, kterého si úspěšný rybář v havlíčkobrodském revíru může odnést domů. To byla jedna z mnoha zajímavostí, které jsme se dozvěděli od pana Václava Vyorala, dlouholetého člena a činovníka Českého rybářského svazu v Havlíčkově Brodě. Téma minulé přednášky Martina Firona znělo - rybníky na Havlíčkobrodsku, rybaření a vodní hospodářství tedy pěkně navázalo. Koncem devatenáctého století byly rybníky a řeky díky živelnému způsobu rybolovu doslova vypleněny. O chov a násadu mladých rybiček se nikdo moc nestaral. Do Německého Brodu přijel roku 1897 profesor Antonín Jan Frič, který inicioval vznik spolku, zajišťujícího nápravu. Mimochodem, tomuto vědci je připisován výrok „kapři si sami rybník nevypustí“, jehož smysl se týká něčeho úplně jiného, než ryb. V roce 1900 měl nově založený spolek přibližně šedesát členů, v současnosti jich má Český rybářský svaz v regionu již kolem sedmi set. Kromě úseku Sázavy a Šlapanky obhospodařuje 38 rybníků o celkové rozloze 35 hektarů. Pro členy platí poměrně striktní pravidla, určující jednak dobu, kdy se určité druhy ryb smějí lovit a kdy jsou naopak hájeny, vymezují délku či hmotnost úlovku, kterou si rybář smí ponechat i počet kusu na jeden den. Žijí zde i druhy ryb, které jsou chráněné a jejich lov je zcela zakázán. Pokud taková ryba zabere, musí ji rybář okamžitě vrátit do vody. Rybářská stráž i sami členové dbají na dodržování těchto zásad. Za jejich porušení hrozí „hříšníkům“ nejdříve pouze domluva, při opakovaném či velmi závažném prohřešku i odebrání rybářského oprávnění.  Havlíčkobrodští rybáři mají také štěstí v tom, že jejich spolku patří již dlouho nemovitost přímo v centru města, kde mají zároveň k dispozici vodní nádrže a sádky. Věnují se odchovu násad kaprů a štik, díky nim jsou stavy ryb udržovány v rovnováze. Dá se říct, že potom zaslouženě „sklízejí plody své práce“. Rybaření je tak trochu způsob života. Kombinuje hodiny a hodiny pobytu v přírodě, klidu a relaxace, aktivního odpočinku i chvíle vzrušení, pocitu uspokojení z úspěšného lovu. Koneckonců i zdravé a chutné zpestření jídelníčku. Pan Vyoral s sebou na ukázku přinesl i pár kusů rybářského náčiní, které jsme si mohli prohlédnout a osahat a on vysvětloval, k čemu co slouží. Zodpověděl také několik otázek a bylo znát, že ryby jsou opravdu jeho srdcovou záležitostí. Když nám ještě prozradil, že se mu blíží devadesátka, nechtěli jsme tomu ani věřit. Zatleskali jsme, poděkovali a na památku věnovali usměvavé sluníčko a drobné pozornosti. Děkujeme Františkovi za to, že nám zařídil takové zajímavé a pěkné povídání.

V roce 2016 vyšlo prázdninové číslo našeho - tehdy odbočkového, nyní pobočkového - časopisu bez názvu. Do té doby jsme téměř rok vydávali společně s jihlavskými kolegy Pohodu, ve které si členové mohli přečíst aktuality a příspěvky jak z jihlavského, tak havlíčkobrodského spolku. Především z technických a organizačních důvodů jsme se pak rozhodli, že se pustíme do vydávání časopisu vlastního. Prvním krokem bylo vyhlášení ankety , jak že se bude jmenovat. Přišlo přes čtyřicet zajímavých, nápaditých a leckdy opravdu vtipných návrhů, ze sedmi „finalistů“ vyhrál ten Eliščin - Paprsek. Na druhém místě Zornička a na třetím Slunečnice. V září 2016 vyšel první Paprsek. Je to neuvěřitelné, ale příští měsíc tedy zahájíme již jedenáctý ročník. Během deseti let stoupl jak počet čtenářů, tak - díky Vítkovi Dvorskému a Františku Kováříkovi - také posluchačů. Podstatně se zvýšil i počet stránek. Otiskli jsme mnoho zajímavých článků, například příspěvky od autorů a načitatelů audioknih, improvizovaných rozhovorů s mnoha přáteli a podporovateli. Velmi oceňujeme, že někteří z členů jsou ochotni podělit se o své zážitky a dojmy z výletů a akcí, Pepa neúnavně zásobuje vtipy a knihovničkou. Při jedné z porad pracovníků a předsedů SONS přišlo na řadu i téma pobočkových časopisů. Padl návrh, zda by název všech „informátorů“ v republice neměl být stejný, sjednocený. Proti tomu se zvedla poměrně velká vlna nevole a většina poboček hájila možnost, aby si každá mohla nadále vydávat časopis se svým oblíbeným názvem. Mnozí pracovníci nebo předsedové si stěžovali, že tvorba časopisů spočívá pouze na nich, členové že nic psát nechtějí. Proto máme velkou radost, že mnozí z vás příspěvky posíláte, a tak je Paprsek naším společným dílem. Upřímně vám děkuji. A moc, moc děkuji Mančině, která časopisu věnuje spoustu času a energie. Takže - vydáme se společně do dalšího desetiletí, ať s naším Paprskem trávíte příjemné chvíle a těším se na vaše příspěvky.

Koncert klasické hudby v petrkovském zámečku se pro členy naší pobočky SONS stává tradicí. Dvakrát jsme naslouchali hudbě a zpěvu nevidomých umělců Ráchel Skleničkové, Evy Blažkové, Aleny Terezie Vítek a Miroslava Orsága při Dnech umění nevidomých. Letos se akce nesla v duchu oslav třicátého výročí vzniku Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky. Naši petrkovští mecenáši a podporovatelé při této příležitosti pozvali soubor Viennese Tuning Times ve složení Sebastian Brettlfeld, Klára Bednářová a Iva Táborská. Na programu byla uvedena díla Georga Friedricha Handela, Johanna Sebastiana Bacha, Jana Křtitele Vaňhla a dalších umělců. Když jsme se v Petrkově sešli poprvé, sluníčko řádně připalovalo a my si před koncertem užívali chvíle ve stínu mohutných stromů v zahradě. Bohužel tam s námi byla i agresivně naladěná hejna komárů. My si pochutnávali na štrúdlu a jiných dobrotách, komáři na nás. V loňském roce - byť byl opět červenec - velké teplo nebylo a my využili nabídku kávy, čaje a posezení uvnitř. Letos foukal vítr, hučel v korunách stromů a kdyby dámy měly klobouky, asi by je páni gentlemani museli chytat ... Ve středu 8. července, krátce před patnáctou hodinou, se v modrém pokoji na rezervovaných místech usadilo třináct členů pobočky. Přidalo se ještě patnáct dalších hudby chtivých lidí. Byli jsme přivítáni a následně začal hovořit pan Sebastian Brettfeld starší. Přivítal posluchače, připomněl výročí spolku a představil účinkující. Violu známe, ale hudební nástroj zvaný violon viděli - a slyšeli - někteří poprvé v životě. Je to takový bratr basy, kontrabasu. Počátky vzniku spadají do 16. století a existují pěti, šesti, sedmi-strunné violony s různým laděním. Po úvodních slovech průvodce pořadem se již ozývaly tóny barokních i klasicistních skladeb a znělý hlas mezzosopranistky. Operní árie vystřídalo pohodové a melodické dílo Jana Křtitele Vaňhala. Hluboké tóny violonu doslova ukolébávaly a zklidňovaly posluchače. Pan Brettfeld nás před každou skladbou seznámil s jejím názvem, obsahem a citoval text árií. Hodina uběhla jako nic. Po přídavku a potlesku si účinkující a posluchači navzájem poděkovali. Děkujeme Česko-francouzskému kulturnímu centru Petrkov za další krásný zážitek, těšíme se na příště. Vaší podpory a spolupráce si opravdu moc vážíme.

 napsala Marie Heilandová

Ve středu 8. července jsem zažila krásné odpoledne.
Paní Mančinka mne a pana Besmáka vyzvedla a dovezla do Petrkova k zámečku, kde se konal koncert vážné hudby. Byl to krásný zážitek, obzvláště výkon zpěvačky. Po skončení nás Mančina zase dopravila zpět do Brodu.
Děkuji, a i když jsem u vás krátce, velmi se mi mezi vámi líbí a vždy se těším na příští setkání.

napsala Marie Jakešová

Další výlet za krásami naší vlasti jsme naplánovali na středu 17. června. Volba padla na zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou. O půl osmé nás pětadvacet a dva vodicí psi nastoupilo do modrobílého autobusu, proběhlo kontrolní přepočítání osádky a mohlo se vyjet. Krátce po deváté hodině jsme vystoupili na parkovišti jen malý kousek od zámeckého parku. Protože prohlídka byla objednaná na půl jedenáctou, měli jsme dost času na procházku a posezení u kavárny, společné focení a povídání. Paní průvodkyně nás poté před zámkem uvítala a dovedla do oválné místnosti, ze které se jde do tří křídel o třech místnostech. Seznámila nás s historií tohoto více než 300 let starého barokního skvostu architekta Jana Blažeje Santini Aichela a stavitele Maxmiliána Kaňky. V letech 1721 až 1723 ho nechal vystavět František Ferdinand Kinský a jméno nese na počest návštěvy císaře Karla VI. Postupně jsme prošli všechny pokoje prvního patra, například pánskou pracovnu, dámský salónek a dětský pokoj. Završením byla návštěva mramorového sálu ve druhém patře, kam jsme šli po venkovním schodišti, odkud byl hezký výhled do parku a na další budovy. Hodiny na věži ve městě odbily poledne a naše kroky pomalu směřovaly z kopce dolů kaštanovou alejí do zámecké restaurace, kde jsme měli objednaný oběd. Onen kopec je o osm metr vyšší než kdysi býval, aby totiž stavba působila ještě více monumentálně, nechal ho Santini navýšit. Po obědě byla původně v plánu ještě návštěva muzea četnické stanice, ale pan průvodce byl nemocný, musel tedy přijít na řadu plán B. Asi 700 metrů od restaurace je Městské muzeum Loreta. Budovu nechal postavil Václav Norbert Oktavián Kinský přibližně v letech 1715 až 1719. Kaplanka s věží a ambity původně sloužila jako klášter, poutní místo. Po zrušení Josefem II. byly ambity zazděny a stavba se změnila ve špitál, později se zde asi bydlelo. Loreta chátrala a hrozilo její zbourání. Naštěstí se ji podařilo zachránit a postupně opravovat, od roku 2001 zde sídlí městské muzeum s expozicemi školství, Sokola, života na Chlumecku.  Ve venkovních ambitech jsou zemědělské stroje a nářadí. Hodiny ubíhaly a kolem půl třetí jsme se s Chlumcem rozloučili a vydali se na cestu domů. A teď už se těšíme na červencovou návštěvu zámku Lysice.

Čtěte dál a dozvíte se, jak se na výletu líbilo našim členům a průvodcům :-)

NEVIDOMÍ ŘIDIČI ZA VOLANTEM

30. května proběhl pátý ročník akce Nevidomí za volantem na letišti v Panenském Týnci u Loun. Mě, coby bývalého řidiče nákladního auta a Bohunku, bývalou řidičku autobusu, to velice zaujalo a domluvili jsme se, že bychom se velice rádi zúčastnili. Po deváté hodině jsme se dostavili na místo, občerstvili se kávou a po zahájení akce v 10 hodin už nic nebránilo tomu, abychom se šli usadit a chytit pevně volant či řídítka do rukou. K dispozici byly čtyřkolky, osobní auta, nákladní auto Praga V3S, traktor Zetor 72-11. Měli jsme možnost svézt se jako spolujezdec na motorce Harley Davidson, ve Velorexu a závodním osobním autě na rallye. V rámci akce probíhal i doprovodný program, takže jsme si mohli na figuríně vyzkoušet nepřímou masáž srdce, ale je to dřina! Celý den byl pro nás opravdu velkým zážitkem a jsme rádi, že jsme se mohli usadit za volant a cítit se zase jako řidiči. Chceme poděkovat manželům Kristýnce a Gabrielovi za dopravu a doprovod na místě.

o zážitky se podělil Jirka Prokš

30. května na nás ráno čekalo super taxi a dva slepýši mohli vyrazit na cestu do Loun, splnit si další ze svých snů. Cesta proběhla bez reklamace snídaní a častého zastavování u krajnice. Na místě už na nás čekali s ukázkami a možnosti zkusit si řídit V3S, traktor Zetor, svezli jsme se na čtyřkolce, velorexu a motorce. Jediné, co zamrzelo, že si jedna z účastnic nemohla sednout za svůj milovaný volant autobusu. Ale protože není všem dnům konec, tak je možné, že jednoho dne budeme pilotovat vrtulník nebo poletíme v raketoplánu. 

Bílé holi zdar a silné vůli též.

napsala Bohunka Šustrová

Srdečně vás zveme na koncert na zámeček Petrkov, který pořádáme se spolupráci s Česko-francouzským kulturním centrem.

Ve středu 8. července od 15 hodin se na vás budeme těšit.

Sedmadvacátého května jsme se vydali na plánovaný výlet ke svaté Anně. To je poutní místo nedaleko Pohledu u Havlíčkova Brodu, a jak už to tak bývá, lokality, které máme nejblíž, nám často zůstávají v seznamu těch nenavštívených ...

Jirka se ujal organizace, za což mu moc děkujeme! Auty a dodávkou dlouhoveských hasičů jsme dojeli až ke kostelu, kde už na nás čekal mladý pan kostelník Novotný. Na chvilku přijel i starosta obce Pohled, pan Klement, aby nás pozdravil a poděkoval za návštěvu.

Nejprve před kostelem a později v lavicích poutního místa nás pan Novotný seznámil s historií, významem a architekturou a my jsme se zaujetím poslouchali. Protože jen pár metrů opodál stojí kaplička s pramenem vody, ta je považována za léčivou, vyzkoušeli jsme její chuť a doufáme v její sílu :-)

Další zastávkou dne byla návštěva kostela svatého Mikuláše v Dlouhé Vsi a kostnice. Paní Henzlová nám popovídala o stavbách i celé obci. 

Mezitím v místní hospůdce už chystali gril a posezení, které jsme měli domluvené. Paní starostka Němcová nás přivítala a popřála příjemné posezení. Opečené burty a domácí koláče, milá společnost a spousta témat k povídání byly zárukou, že nám bude dobře. Potěšilo nás, že s námi jel i náš nový člen Tomáš.

První květnové pondělí jsme se sešli v zasedací místnosti, abychom společně poseděli a naplánovali výlet na poutní místo svatá Anna u Pohledu a následné posezení v Dlouhé Vsi. Děkujeme Jirkovi, jak se ujal organizace, těšíme se!

Jak bývá zvykem, když nás opustí některý z našich členů, zapálili jsme na místě, kde sedávala Hanka Fikarová, svíčku, položili smuteční oznámení a s láskou na ni zavzpomínali.

Příští divadelní sezónu opět chystáme návštěvu dvou divadelních představení v Horáckém divadle v Jihlavě. Tentokrát to bude Pretty Woman a Prodaná nevěsta.

Předali jsme časopisy tištěné i na flash discích, poseděli u dobrot, které donesli oslavenci. Ještě jednou za ně děkujeme a přejeme vše nejlepší.

A protože v 15 hodin začínal koncert nevidomé pěvkyně Aleny Terezie Vítek, pomalu jsme se vydali do nedaleké budovy Krajské knihovny Vysočiny. Jsme moc rádi, že Alena přijala už podruhé během pár měsíců pozvání a my jsme se mohli v hojném počtu zúčastnit této akce. Nebyl to jen poslech árií a písní, ale také otázky a odpovědi, milé setkání a celkově hezké odpoledne. Pro veřejnost jsme si připravili ještě malou prezentaci o naší činnosti, koncert probíhal nejen v rámci Dnů umění nevidomých, ale i na oslavu 30. výročí založení SONS.           Mančina V.

Jsem ráda, že se několik našich členů podělilo o zážitek:

Po dvou letech se zástupci sedmi organizací, poskytujících služby lidem se zrakovým a tělesným handicapem, vrátili do zasedací místnosti přibyslavské radnice. Město opět vyšlo naší oblastní pobočce SONS ČR ochotně vstříc a kromě bezplatného zapůjčení prostor jsme dokonce obdrželi finanční dar čtyři tisíce korun na úhradu nákladů. Snažili jsme se, aby se informace o konání této akce co nejvíce rozšířila mezi veřejnost.

V úterý 14. dubna krátce po osmé hodině už přijížděla auta a do prostorné zasedačky se stěhovaly kufry a tašky s pomůckami a materiály. První návštěvník se dostavil hned po otevření. Všichni vystavující byli jako vždy připraveni podat podrobné informace, poradit s konkrétní pomůckou, předvést a vyzkoušet, poradit. K dispozici zájemcům byly jak pomůcky a informace pro zrakově a tělesně postižené, tak pro jinak handicapované a seniory. Ne že by se takzvaně „netrhly dveře“, ale u jednotlivých stolů se postupně vystřídaly zhruba dvě desítky návštěvníků. Většinou se zdrželi delší dobu, hodinu, dvě ... Přijeli i někteří z členů naší pobočky, takže to navíc bylo pěkné setkání a popovídání. Rádi jsme přivítali také dvě dámy ze žďárské pobočky. Čekali jsme, kdy se z chodby ozve hlahol dětí ze základní školy, ale tentokrát marně. Hodiny rychle ubíhaly a blížila se třetí odpolední, takže v klidu sbalit a rozloučit se. Se všemi vystavovateli se znovu uvidíme v úterý 20. října tohoto roku v AZ Centru v Havlíčkově Brodě, na již desátém ročníku.

Děkujeme Janě Kuczové a Renatě Cekulové z Tyfloservisu, Petře Neckářové a Haně Cabajové z TyfloCentra, Šimonu Kupčimu ze Sagitty, Martině Hladíkové, Kateřině Maškové a Věře Krumlové ze Života plus, Iloně Venzhöferové z CZP a Petře Neužilové z DMA. Za perfektní organizaci děkujeme Mančině Vinklerové, za výborné občerstvení tradičně firmě Pátek z Keřkova, městu Přibyslav za vstřícnost a podporu. Věříme, že všichni návštěvníci odcházeli spokojeni a s dobrým pocitem.

Prevenci a dodržování zásad správného, bezpečného chování chodců i řidičů jsme se věnovali při minulé přednášce krajské koordinátorky BESIPu před třemi roky. Letošním tématem byla zejména ponehodová péče, které se coby krizový intervent a výzkumný pracovník v současnosti Veronika Vošická Buráňová velice intenzivně věnuje. Každý, kdo se někdy stal účastníkem dopravní nehody, dobře ví, jak důležitá je pomoc jak v prvních chvílích po ní, tak v následující době. Týká se jak přímých účastníků - postižených i viníků, svědků, záchranářů a v některých případech bohužel i pozůstalých. Projekt spojuje odborníky i lidi s vlastními zkušenostmi, kteří následně mohou pomáhat dalším ve zvládání života po nehodě a jejích následků.

Na konci zhruba hodinové přednášky, doplněné otázkami a odpověďmi jsme byli obdarováni taškami a drobnými předměty s reflexními prvky. Vidět a být viděn - v našem případě hlavně to druhé - stále platí.

Děkujeme a těšíme se zase někdy na shledanou.