Oblastní odbočka Havlíčkův Brod

Zveme Vás na výstavu fografií Václava Fanty s názvem "Praha před 30 lety", která se koná v rámci 29. ročníku festivalu Dny umění nevidomých. 

Vernisáž výstavy proběhne v pátek 14. 4. 2023 od 16 hodin za přítomnosti autora - pana Václava Fanty. Na vernisáži vystoupí pěvecký sbor Gymnázia Havlíčkův Brod.

Výstava se koná na podpory Ministerstva kultury ČR, Kraje Vysočina a Krajské knihovy Vysočiny.

I tentokrát na vás čeká malý bonus od načitatele pana Františka Kováříka! :-) 

Nedávno zazvonil služební telefon a ozvala se paní Špiňarová ze Základní školy Slunečnice v Havlíčkově Brodě. Organizují pro děti různé projekty a v rámci jednoho z nich by rádi uspořádali besedu o životě zrakově postižených. Jedná se o soukromou školu typu Montessory, která má dvě oddělení - čtvrtý až devátý ročník v Havlíčkově Brodě, první až třetí ročník v Okrouhlici. Dohodli jsme vhodný termín a připravili různé materiály, pomůcky a ukázky. Ve čtvrtek 16. února ráno  se dvě Mařenky vydaly do školy ...

Krátce po osmé hodině nás uvítaly pracovnice školy a usadily nás do třídy, která se do půl deváté zaplnila téměř třemi desítkami žáků. Program začal klasicky představení spolku, odbočky, naší činnosti pro zrakově postižené i pro veřejnost. Děti se zajímaly o problémy, se kterými se slabozraký či nevidomý člověk potkává v běžném každodenním životě, jak řeší určité situace. Líbily se jim drobné pomůcky, které si mohly osahat a vyzkoušet - podpisová šablonka, mluvicí hodinky, prohlížely si časopis a zkoušely chůzi s bílou holí. Velký úspěch mělo hmatové pexeso i házecí kostky. Velmi vděčným tématem jsou vodicí psi, jejich výcvik, co všechno dokáží a jak se k nim má veřejnost chovat.  Potěšilo nás, že děti byly aktivní, do besedy se zapojovaly i přítomné pedagožky, setkání bylo opravdu příjemné a bezprostřední. Půl druhé hodiny uběhlo jako voda. Poděkovali jsme za občerstvení a odměnu - krásnou kvetoucí orchidej, vzájemně si popřáli hodně zdraví a štěstí. Nastal čas přemístit se do Okrouhlice, kde dětem kvůli besedě dokonce o půl hodiny posunuli oběd.

Za žáky do škol jsme jezdili každoročně již hodně let, dokud nás neomezila covidová pandemie. Vždy to ale byly děti starší, z druhého stupně. Jak nás přijmou šesti- až devíti- letí, uvidíme. Brzy se ukázalo, že se vůbec nemusíme bát. 

Na židličkách, seřazených do půlkruhu, už čekalo sedmnáct dětí, paní učitelky a asistentka. Povídání jsme maličko přizpůsobili věku dětí, ale ony byly velmi bezprostřední všímavé, zvídavé a bylo znát, že je beseda zajímá. Dostávala jsem takové otázky, které překvapovaly až dojímaly, nejen na konkrétní problémy a situace, ale i na pocity a prožitky. Mluvili jsme o nahrazování zraku sluchem a hmatem. Najednou mi jeden klouček vložil něco do ruky a ptal se, co to je. Tak si děti vyzkoušely mě. Poznávala jsem kaštan, kolíček na prádlo, kancelářskou sponku a drobné plastové figurky zvířat. Když se mi honem honem nedařilo zvířátko poznat, ozvalo se: já vám napovím ... a drobná dětská ručka mě hladila po rameni. Vilíku, ty a tvoje spolužačky a spolužáci jste moc prima! J

Děkujeme všem dětem i dospělým za milé přijetí, zájem, občerstvení a pohodu, kterou jsme si mezi vámi užili.

V úterý 7. února jsme se sešli s paní Světlanou Pátkovou a krásnou mladou psí slečnou Kofilou. Paní Pátková ji už 10 měsíců připravuje pro její poslání - bude z ní vodicí pes a přítel nevidomého člověka.  Pár dní po našem setkání Kofila nastupuje do druhé fáze výcviku, předvýchovu už má za sebou. Bylo to moc milé dopoledne a těšíme se na příště, máme slíbeno, že kdykoliv nám paní přijde povyprávět.

Po únorové oblastní radě za námi do klubu přišel předseda Českého zahrádkářského svazu Havlíčkův Brod pan Václavek a paní Stýblová. Pan Václavek představil spolek, jeho činnost a prospěšnost. Asi to nebylo poslední setkání, protože už nebylo moc času na dotazy :-) Také jsme se domluvili, že by bylo možné spolupracovat při pořádání výletů. 

V pondělí 9. ledna proběhlo jednání oblastní rady naší odbočky, oslava narozenin a beseda s pracovníkem Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod panem Fironem. Ten nám velice poutavě vyprávěl o Karlu Havlíčkovi, jeho cestě do Brixenu, pobytu tam, návratu domů a konci života.

V sobotu 17. prosince 2022 se většina našich členů zúčastnila koncertu Radka Novotného v KD Ostrov v Havlíčkově Brodě. Nebyl to první koncert tohoto zpěváka a jeho hostů v našem městě, proto byl zájem veliký. Příjemná atmosféra a hezké písně nám navodily vánoční atmosféru. 

Lednový časopis pro nás načetl František Kovářík. Děkujeme.

V den svátku svaté Lucie, patronky nevidomých, jsme se sešli na vánočním posezení.

Děkujeme milým hostům, že přijali naše pozvání.

Děkujeme personálu Restaurace U Kroupů za chutné jídlo a pití a za přívětivou obsluhu.

Děkujeme členům za degustaci vánočního cukroví.

Děkujeme všem, kteří přispěli do tomboly, udělala nám velkou radost.

A všem přejeme klidné Vánoce a v novém roce zdraví, štěstí, milé lidi kolem sebe a jen to dobré!

My už se těšíme na rok 2023, na naše besedy, výlety, exkurze a přátelská setkání.

V pondělí 21. listopadu jsme se vydali do galerie pana Janáčka v Přibyslavi. Své dřevomalby zde právě vystavuje pan Tomáš Záborec, který do dřeva různámi technikami vyryje kontury a celé dílo pak dobarvuje barvami. Výstava se nám moc líbila a užili jsme si ji, protože jsme ji mohli vnímat i hmatem, na obrazy je dovoleno sahat, na židli si sednout a kytaru vzít do ruky!

Následovala prohlídka výrobny malířských pláten a palet, které zde vyrábějí jako jedni z mála, ne-li jako jediní i pro leváky!

V příštím roce pana janáčka rádi uvítáme v našem klubu, kde nám bude o své velmi zajímavé práci vyprávět více. Těšíme se..

Do Smeček na na Krakovskou ...

S velkou radostí jsme v prvním listopadovém týdnu přijali zprávu, že již třetím rokem v řadě měla naše odbočka nejúspěšnější skupinu dobrovolníků při sbírce Bílá pastelka v rámci celého kraje Vysočina. Částku 7.410 Kč vybrali v Přibyslavi deváťáci ze zdejší základní školy Michal Tai Tran, Vašek Vinkler a paní asistentka Věra Táborská.

Jako každoročně se slavnostní setkání konalo v rezidenci primátora Prahy na Mariánském náměstí. Paní Táborská se bohužel zúčastnit nemohla, klukům doprovod dělala Marie Vinklerová. Po zahájení a projevech prezidenta SONS Luboše Zajíce a Čestmíra Koželuhy, zástupce Lions Clubs International - District 122 ČR/SR vystoupil pěvecký sbor Vokál, který navodil opravdu pěknou slavnostní atmosféru. Následovalo vyhlašování od čtrnáctého místa a nervozita obou kluků vzrůstala, protože každého účastníka se paní moderátorka Nicole Fričová ptala například na zážitky ze sbírkových dnů, a na rozhovor na mikrofon nebyli připravení. Přišla řada na 11. místo a ozvala se jména našich zástupců Vysočiny. Rozhovor zvládli velice dobře a s úsměvy a plnými taškami dárků od sponzorů se vraceli na svá místa. Postupně se tleskalo, gratulovalo a děkovalo dalším dobrovolníkům - byli to jak studenti, tak členové SONS či TS a TC. Program pokračoval vystoupením flétnového souboru Syrinx a zakončen byl opravdu dlouhým potleskem. Po hodině a půl se všichni přesunuli ze sálu do salónků na slavnostní raut a poté někteří ještě na komentovanou prohlídku historické budovy Národního muzea.

Třináctý listopad je dnem, kdy si připomínáme fakt, že na světě žije mnoho lidí s poruchami zraku a zcela nevidomých. Náš spolek při této příležitosti již tradičně v říjnu pořádá den otevřených dveří SONS a výstavu kompenzačních pomůcek. Letos se na nás obrátila paní Monika Bobková z Krajské knihovny Vysočiny, zda bychom se připojili k akci, kterou KKV pro veřejnost pořádá. Samozřejmě jsme rádi souhlasili a uvítali další možnost, jak spolek prezentovat.

Kromě nás dvou Marií (Vinklerová a Heilandová) souhlasil se svou účastí i čtyřnohý člen naší party Woody a slíbil, že svého páníčka Zdeňka v pořádku do knihovny doprovodí. Před čtvrtou hodinou odpolední jsme se usadili v takzvané „rozhledně“, kde mívají děti tvořivé dílničky a konají se různé aktivity. Monika připravila několik kompenzačních pomůcek, my jsme také nějakou drobností přispěli a pro očekávané návštěvníky přidali usměvavá sluníčka. Woody si prostor prohlédl, očichal a byl hned „jako doma“. Jako první se přišla podívat a pozdravit nás Michaela Vrběcká, po ní další dvě kolegyně z knihovny. Na připravené židle se ještě posadila dvě děvčata, a vypadalo to, že jsme všichni. V komorním počtu devíti osob a jednoho psa jsme však prožili docela pěknou hodinku. Popovídali jsme o tom, co SONS je, co a jak děláme, ukázali pomůcky a drobnosti k procvičení hmatu, Zdeněk vyprávěl o výcviku vodicích psů. Skvělou posluchačkou bylo především jedna z děvčat, která měla spoustu zvídavých otázek, podělila se s námi o své zážitky, byla bezprostřední a moc milá. Woody byl opět obdivován a hlazen, vodu pil z puntíkovaného hrnečku. I přes nevelkou účast to bylo příjemné setkání a my děkujeme za pozvání.