Oblastní pobočka Havlíčkův Brod

Sedmadvacátého května jsme se vydali na plánovaný výlet ke svaté Anně. To je poutní místo nedaleko Pohledu u Havlíčkova Brodu, a jak už to tak bývá, lokality, které máme nejblíž, nám často zůstávají v seznamu těch nenavštívených ...

Jirka se ujal organizace, za což mu moc děkujeme! Auty a dodávkou dlouhoveských hasičů jsme dojeli až ke kostelu, kde už na nás čekal mladý pan kostelník Novotný. Na chvilku přijel i starosta obce Pohled, pan Klement, aby nás pozdravil a poděkoval za návštěvu.

Nejprve před kostelem a později v lavicích poutního místa nás pan Novotný seznámil s historií, významem a architekturou a my jsme se zaujetím poslouchali. Protože jen pár metrů opodál stojí kaplička s pramenem vody, ta je považována za léčivou, vyzkoušeli jsme její chuť a doufáme v její sílu :-)

Další zastávkou dne byla návštěva kostela svatého Mikuláše v Dlouhé Vsi a kostnice. Paní Henzlová nám popovídala o stavbách i celé obci. 

Mezitím v místní hospůdce už chystali gril a posezení, které jsme měli domluvené. Paní starostka Němcová nás přivítala a popřála příjemné posezení. Opečené burty a domácí koláče, milá společnost a spousta témat k povídání byly zárukou, že nám bude dobře. Potěšilo nás, že s námi jel i náš nový člen Tomáš.

První květnové pondělí jsme se sešli v zasedací místnosti, abychom společně poseděli a naplánovali výlet na poutní místo svatá Anna u Pohledu a následné posezení v Dlouhé Vsi. Děkujeme Jirkovi, jak se ujal organizace, těšíme se!

Jak bývá zvykem, když nás opustí některý z našich členů, zapálili jsme na místě, kde sedávala Hanka Fikarová, svíčku, položili smuteční oznámení a s láskou na ni zavzpomínali.

Příští divadelní sezónu opět chystáme návštěvu dvou divadelních představení v Horáckém divadle v Jihlavě. Tentokrát to bude Pretty Woman a Prodaná nevěsta.

Předali jsme časopisy tištěné i na flash discích, poseděli u dobrot, které donesli oslavenci. Ještě jednou za ně děkujeme a přejeme vše nejlepší.

A protože v 15 hodin začínal koncert nevidomé pěvkyně Aleny Terezie Vítek, pomalu jsme se vydali do nedaleké budovy Krajské knihovny Vysočiny. Jsme moc rádi, že Alena přijala už podruhé během pár měsíců pozvání a my jsme se mohli v hojném počtu zúčastnit této akce. Nebyl to jen poslech árií a písní, ale také otázky a odpovědi, milé setkání a celkově hezké odpoledne. Pro veřejnost jsme si připravili ještě malou prezentaci o naší činnosti, koncert probíhal nejen v rámci Dnů umění nevidomých, ale i na oslavu 30. výročí založení SONS.           Mančina V.

Jsem ráda, že se několik našich členů podělilo o zážitek:

Po dvou letech se zástupci sedmi organizací, poskytujících služby lidem se zrakovým a tělesným handicapem, vrátili do zasedací místnosti přibyslavské radnice. Město opět vyšlo naší oblastní pobočce SONS ČR ochotně vstříc a kromě bezplatného zapůjčení prostor jsme dokonce obdrželi finanční dar čtyři tisíce korun na úhradu nákladů. Snažili jsme se, aby se informace o konání této akce co nejvíce rozšířila mezi veřejnost.

V úterý 14. dubna krátce po osmé hodině už přijížděla auta a do prostorné zasedačky se stěhovaly kufry a tašky s pomůckami a materiály. První návštěvník se dostavil hned po otevření. Všichni vystavující byli jako vždy připraveni podat podrobné informace, poradit s konkrétní pomůckou, předvést a vyzkoušet, poradit. K dispozici zájemcům byly jak pomůcky a informace pro zrakově a tělesně postižené, tak pro jinak handicapované a seniory. Ne že by se takzvaně „netrhly dveře“, ale u jednotlivých stolů se postupně vystřídaly zhruba dvě desítky návštěvníků. Většinou se zdrželi delší dobu, hodinu, dvě ... Přijeli i někteří z členů naší pobočky, takže to navíc bylo pěkné setkání a popovídání. Rádi jsme přivítali také dvě dámy ze žďárské pobočky. Čekali jsme, kdy se z chodby ozve hlahol dětí ze základní školy, ale tentokrát marně. Hodiny rychle ubíhaly a blížila se třetí odpolední, takže v klidu sbalit a rozloučit se. Se všemi vystavovateli se znovu uvidíme v úterý 20. října tohoto roku v AZ Centru v Havlíčkově Brodě, na již desátém ročníku.

Děkujeme Janě Kuczové a Renatě Cekulové z Tyfloservisu, Petře Neckářové a Haně Cabajové z TyfloCentra, Šimonu Kupčimu ze Sagitty, Martině Hladíkové, Kateřině Maškové a Věře Krumlové ze Života plus, Iloně Venzhöferové z CZP a Petře Neužilové z DMA. Za perfektní organizaci děkujeme Mančině Vinklerové, za výborné občerstvení tradičně firmě Pátek z Keřkova, městu Přibyslav za vstřícnost a podporu. Věříme, že všichni návštěvníci odcházeli spokojeni a s dobrým pocitem.

Prevenci a dodržování zásad správného, bezpečného chování chodců i řidičů jsme se věnovali při minulé přednášce krajské koordinátorky BESIPu před třemi roky. Letošním tématem byla zejména ponehodová péče, které se coby krizový intervent a výzkumný pracovník v současnosti Veronika Vošická Buráňová velice intenzivně věnuje. Každý, kdo se někdy stal účastníkem dopravní nehody, dobře ví, jak důležitá je pomoc jak v prvních chvílích po ní, tak v následující době. Týká se jak přímých účastníků - postižených i viníků, svědků, záchranářů a v některých případech bohužel i pozůstalých. Projekt spojuje odborníky i lidi s vlastními zkušenostmi, kteří následně mohou pomáhat dalším ve zvládání života po nehodě a jejích následků.

Na konci zhruba hodinové přednášky, doplněné otázkami a odpověďmi jsme byli obdarováni taškami a drobnými předměty s reflexními prvky. Vidět a být viděn - v našem případě hlavně to druhé - stále platí.

Děkujeme a těšíme se zase někdy na shledanou.

Zveme Vás na koncert operní pěvkyně Aleny Terezie Vítek, který se koná v rámci 32. ročníku festivalu Dny umění nevidomých, kterou můžete znát s pořadu Českého rozhladu "Mámou potmě".

Více o Aleně Terezii Vítek se můžete dozvědět na jejím webu.

Koncert se koná ve spolupráci s Krajskou knihovnou Vysočiny a za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

Mezinárodních dnů někoho či něčeho je v kalendářích uvedeno mnoho. My si ale připomeneme jeden, který je úzce spojený s životem nevidomých lidí. Přesněji řečeno s jejich čtyřnohými pomocníky - vodicími psy. Mezinárodní den vodicích psů byl ustanoven v roce 1992 a slaví se vždy poslední dubnovou středu. V letošním roce tedy vychází na datum 29. dubna. Stovky spolehlivých a oddaných chlupatých pomocníků a kamarádů pomáhají svým páníčkům zvládat složité situace při cestování, dělají jim parťáky ve chvílích veselých i smutných. Zaslouží si náš obdiv a úctu, protože dávají člověku to nejlepší ze sebe. Takže prosím, ve středu 29. dubna pohlazení, pomazlení a nějakou tu dobrůtku navíc

Poprvé jsme společně byli v Horáckém divadle v Jihlavě 28. února 2020 na představení Škola základ života. Od té doby ho navštěvujeme dvakrát do roka a pokaždé se těšíme, čím nás překvapí, pobaví, co přinese k zamyšlení. V našem případě také záleží na tom, jak je hra zpracovaná pro někoho, kdo nevidí, komu může jen koukavý soused občas špitnout, co se na scéně děje, když se zrovna nemluví. Na konci února jsme byli v hledišti poprvé, na konci února i letos, a to v celkovém počtu 16 členů a 2 psi. Někdo přijel vlakem, jiný autem, někteří to mají kousek a došli pěšky. Moc nás těší takový zájem a protože je tak velký, určitě budeme v příští divadelní sezóně pokračovat a na dvě dopolední veřejné generálky zase pojedeme! A teď už se pohodlně posaďte, přinášíme dvě reportáže od našich členů Zdeňka a Pepy:

Premiéra nové divadelní hry Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách se konala o den dříve než premiéra filmu. Původní filmová komedie měla premiéru 1. března 1975. Horácké divadlo v Jihlavě uvedlo premiéru o den dříve, tedy 28. února. Ale roku letošního, což je o 51 let později. My jsme navštívili představení ještě o den dříve. Veřejná generálka byla už 27. února. Herci i režisér se drželi původního filmového scénáře. Na jevišti bylo možné zhlédnout humorné a vtipné scénky známé z filmu. Děj zde nebudu popisovat, ten jistě všichni znají. V hledišti byli též dva vodicí psi Cherry a Xasha. Těm se nejvíce líbila scénka, kdy postava fenky Lady ukradla a odnesla mouku s ušima. To když Matyldu Wassermannovou proměnili, aby nebyla na poddané hrubá. Tak z ní udělali polohrubou. Stejně jako ve filmu i zde zazněla na konci píseň Znala panna pána, kterou napsal Petr Markov. To je autor původního námětu filmu. Spolu s Milošem Macourkem napsali scénář. A na konec s Václavem Vorlíčkem ho doupravili. Ten měl požadavek, aby na každé stránce scénáře bylo něco vtipného. Pokud to tam chybělo, tak se to muselo doplnit. Prostě každých 5 minut se musel divák zasmát. Tím byl zaručen úspěch filmu a jistota, že návštěvníci divadla se budou celé představení bavit a smát.                     napsal Zdeněk Šopa

Je pátek, předposlední den února. Kalendář tvrdí, že je zima, počasí slibuje nezvykle teplý den. Skupina sedmi kulturních nadšenců (a jednoho budoucího kaskadéra) proto nasedá do vlaku a vyráží směr Horácké divadlo v Jihlavě. Na programu je předpremiéra nestárnoucí komedie Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Očekávání jsou vysoká, nálada ještě vyšší. Ještě před začátkem představení se scházíme v divadelní kavárně, doplňujeme energii, tekutiny i cukry, posedíme, popovídáme a nenápadně sledujeme, kdo si dává „jen kávu“ a kdo už „něco malého k tomu“. Skupina se zde symbolicky zvětšuje – minimálně v oblasti pasu. Když se blíží začátek, přesouváme se do hlediště. Divadlo je přece jen společenská událost, takže popcorn zůstává snem a sáčky poslušně mlčí. Usedáme do pohodlných sedadel, vypínáme telefony (ano, opravdu vypínáme) a tváříme se kulturně. Světla pohasínají, ticho houstne a představení začíná. A že to stojí za to! Vtipy létají sálem rychleji než vodníci po Vltavě, děj je svižný, srozumitelný a věrný filmové předloze. Smích se ozývá ze všech stran hlediště – místy tak hlasitý, že by probudil i vodníka v zimním spánku. Publikum je nadšené, my obzvlášť. Závěr patří dlouhému a bouřlivému potlesku. Kulturní mise splněna. Při odchodu ještě pan S. provedl poněkud netradiční „rekognoskaci terénu“, když se po schodech u vstupu do divadla svezl po břiše. Naštěstí vše dopadlo bez následků, snad jen s drobnou modřinou, tiché konstatování: „Dobře, že se nic nestalo.“ Do odjezdu vlaku zbývá dost času, a tak se přesouváme na jihlavské náměstí, kde ještě navštěvujeme občerstvení. Domů se vracíme plní dojmů, smíchu a jedné nové historky, která se bude vyprávět ještě dlouho., kulturní pátek se vydařil – a už teď se těšíme na příště. Ideálně bez akrobatických vložek.                       napsal Josef Vondra

V hojném počtu 19 členů jsme se na Hromnice sešli a probrali aktuality, jako třeba že v lednu a únoru probíhá rekonstrukce prodejny COOP v Humpolci, kde máme umístěného sbírkového psa Arona. V prvním březnovém týdnu ho odvezeme zpátky a uvidíme, jak mu to bude v opraveném prostoru slušet. V pátek 27. února pojedeme na divadlo do Jihlavy, zapsali jsme si do seznamu zájemce o účast. Na duben jsme domluveni s koordinátorkou BESIP na Vysočině Veronikou Vošickou Buráňovou, že nám už podruhé přijde popovídat nejen o bezpečnosti v dopravě. Po setkání členů v pondělí 4. května půjdeme na koncert Aleny Terezie Vítek. Uskuteční se v rámci oslav 30 let SONS a Dnů umění nevidomých. Informovali jsme o plánovaných personálních změnách v jihlavské pobočce. Předali jsme časopisy, členský průkaz nové člence Petře, proběhla diskuze a pak už jsme se pustili do bystření naší paměti a mysli. Před pěti a více lety nám připravovala skrývačky a nejrůznější luštění Majka ještě na veliké televizní lupě se šedesátinásobným zvětšením. Do čtverečkového sešitu zapisovala a ukrývala třeba názvy stromů. Tak schválně, zkuste ho najít ve větě - Musíš dát o polovinu mouky méně, než těsto zamícháš … Našli? Je to topol. A co tady – Přijede Kája sanitkou nebo pro něho pojedeš? Tady je schovaný jasan. Nasmáli jsme se a stejně jako v dobách covidu, kdy jsme takhle společně luštili na skype, jsme se shodli, že být v AZ kvízu takhle celá parta, soupeř by neměl šanci!

Vánoce utekly jako voda a my jsme se 5. ledna sešli, abychom probrali, co bylo, co bude a po 14. hodině jsme už mohli přivítat milého hosta. Ale pěkně popořadě! Po půl jedné začalo být v zasedací místnosti rušno. Postupně jsme přicházeli, vítali se, objednávali si něco dobrého na zahřátí, na stolech přibývalo občerstvení od našich lednových oslavenců, takový běžný milý šrumec. Paní předsedkyně Heilandová byla nemocná, tak se její úlohy ujala zástupkyně Mančina, všechny uvítala a začala informovat. Například o tom, že brodští zahrádkáři nám na konci minulého roku poskytli sponzorský dar 5.000,- na naši činnost. Následovala zpráva o hospodaření pobočky, nevedli jsme si vůbec špatně! Díky sbírce Bílá pastelka a psím kasičkám máme dostatek peněz na výlety a akce. V pátek 27. února pojedeme do Jihlavy do divadla, zájemce jsme si zapsali do seznamu. Protože letošní rok SONS oslaví 30. „narozeniny“, jsou v plánu nejrůznější akce. A my budeme slavit v pondělí 4. května. V Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě vystoupí i v rámci Dnů umění nevidomých nám už známá Alena Terezie Vítek. Moc se těšíme. Ke konci roku 2025 ukončil členství Mirek Wasserbauer, dnes jsme přijali Petru Hoškovou, je nás tedy zase 45. V prosinci proběhl koncert Radka Novotného. Takže ti, kteří se ho zúčastnili, nám povyprávěli, jak se jim to líbilo a že si  ho moc užili. To nás moc těší! Hodiny běžely, my jsme diskutovali, povídali, dovybrali členské příspěvky, předali časopisy a ve 14 hodin za námi přišla spisovatelka, překladatelka, zakladatelka a pořadatelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě, paní Markéta Hejkalová. Přivítali jsme ji mezi sebou po pár letech už podruhé. Přišla nám představit svou novou knihu Století na vlnách, povyprávěla i přečetla úryvky. To hlavní na nás ale čeká, až si ji přečteme, poslechneme. Kdo by chtěl, může i v bodovém písmu! Paní Markéta byla tak laskavá a knihu o pěti svazcích, nám darovala. Děkujeme ještě jednou, moc si toho vážíme. Kdo se ztratil v Laponsku. Tak se jmenuje dětská kniha, kterou paní Hejkalová začala psát ve Finsku, před dvěma lety se k ní vrátila a dopsala ji. Tu nám také přinesla ukázat. I leckteří nekoukaví členové byli rádi, že si oba tituly mohli osahat, cítili vůni papíru a slyšeli šustění stránek. Došlo i na otázky a odpovědi. My se budeme těšit, že se třeba zase někdy sejdeme a užijeme si další hezké společné odpoledne.