Informace ze Sociálně-právní poradny 5/2023

Nejdříve máme informaci pro čtenáře bydlící ve vlastních domech o podmínkách programu Zelená úsporám light, potom si zopakujeme, jaká jsou pravidla pro osvobození od televizních a rozhlasových poplatků a na konci najdete další díl seriálu o historii sociálního zabezpečení.

Zelená úsporám light

Jistě jste už zaslechli o programu Zelená úsporám. Jde o dotační program Ministerstva životního prostředí určený na energetické úspory rodinných a bytových domů. Koncem roku 2022 sem byl zařazen i program Nová zelená úsporám Light pro příjemce starobních důchodů, invalidních důchodů 3. stupně a domácnosti s nižšími příjmy. Má poskytnout peníze na dílčí snadné a rychlé zateplení a renovace nízkopříjmovým žadatelům, kteří jsou nejvíce ohroženi energetickou chudobou. Na jeden dům se dá získat až 150 tisíc korun.

Kdo může žádat

Žadatelem o podporu může být pouze vlastník nebo spoluvlastník rodinného domu nebo stavby určené pro rekreaci a využívané pro trvalé rodinné bydlení, s přiděleným číslem popisným nebo evidenčním, kde má trvalý pobyt počínající před 12. 9. 2022 a zároveň:

• žadatel a všichni členové jeho domácnosti pobírají ke dni podání žádosti o podporu starobní důchod nebo invalidní důchod 3. stupně, nebo
• žadatel v období mezi 12. 9. 2022 a dnem podání žádosti o podporu pobíral příspěvek na bydlení (není nutné, aby jej pobíral po celou dobu).

Podporu nelze poskytnout na domy, které žadatel spoluvlastní s právnickou osobou.

Na co se může žádat

Podpora se poskytuje na tyto renovace menšího rozsahu:

• výměna oken
• výměna vchodových dveří
• zateplení fasády
• zateplení střechy
• zateplení stropu
• zateplení podlahy

Do kdy se může žádat

Příjem žádostí byl spuštěn 9. ledna 2023 a končí 31. srpna 2024 nebo vyčerpáním peněz. Ministerstvo je prý v případě rychlého vyčerpání peněz připraveno přidat další, aby příjem žádostí mohl plynule pokračovat. Příjmem a hodnocením žádostí je pověřen Státní fond životního prostředí.

Tolik základní informace. Detaily jsou zde:

Nová zelená úsporám Light – Nová zelená úsporám (novazelenausporam.cz)

kde je také praktický odkaz na nejčastější dotazy: 

Časté dotazy – Nová zelená úsporám (novazelenausporam.cz)

Další možností je kontaktovat poradce v kraji žadatele. Kontakty jsou na tomto odkazu:

Poradenství NZÚ Light – Nová zelená úsporám (novazelenausporam.cz)

Osvobození od rozhlasového a televizního poplatku 

Pro mnohé z vás to nebude nová informace, ale s ohledem na četnost příchozích dotazů v této oblasti jsme se rozhodly vydat k tématu osvobození od rozhlasového a televizního poplatku informaci. 

Od placení rozhlasového a televizního poplatku jsou dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, mimo jiné osvobozeny osoby s úplnou nebo praktickou slepotou obou očí a osoby s oboustrannou úplnou nebo praktickou hluchotou, pokud jsou osaměle žijící; osvobozeny jsou tyto osoby rovněž v případě, kdy žijí společně v jedné domácnosti.

Co to v praxi znamená? 

Pokud žije v domácnosti člověk s úplnou nebo praktickou nevidomostí sám nebo s dalším člověkem, který je též prakticky nebo zcela nevidomý, rozhlasový ani televizní poplatek hradit nemusí. 

Jestliže v domácnosti žije prakticky nebo zcela nevidomý společně s někým, kdo není ani prakticky nebo zcela nevidomý, ani prakticky nebo zcela neslyšící, je ve většině případů povinen poplatek hradit. Poplatek nemusí hradit pouze tehdy, když s ním žije v domácnosti dítě mladší 18 let, které není ani prakticky či zcela nevidomé, ani prakticky či zcela neslyšící. Pokud však v domácnosti žije kromě prakticky či zcela nevidomého a dítěte mladšího 18 let navíc ještě někdo starší 18 let, na koho se nevtahuje osvobození od poplatku, tak je taková domácnost povinna poplatek hradit. 

V jaké výši a za co se poplatek platí? 

Pokud nesplňujete podmínky pro výše uvedené osvobození, měli byste každý měsíc hradit poplatek za televizní a rozhlasový přijímač, pokud se takový ve vaší domácnosti nachází, je jedno kolik takových přijímačů v domácnosti vlastníte, poplatek je ve výši 135 Kč za televizní přijímač a 45 Kč za rozhlasový přijímač. 

OSVČ a poplatky

Každá osoba samostatně výdělečně činná, která ke svému podnikání používá televizní nebo rozhlasový přijímač - jinými slovy televizní nebo rozhlasový přijímač si zakoupila jako podnikající osoba, nikoliv jako fyzická osoba, je povinna hradit poplatek za každý takový přijímač. Pokud má tedy OSVČ provozovnu, ve které má například dvě rádia, musí za každé z nich každý měsíc uhradit 45 Kč. 

Pokud je OSVČ prakticky nebo zcela nevidomá, nemusí v určitých případech poplatek platit, i přesto, že rozhlasový či televizní přijímač k podnikání používá. 

Na následujících 3 příkladech se pokusím názorně ukázat, kdy osoba samostatně výdělečně činná, která je prakticky nebo zcela nevidomá poplatek platí a kdy ne. 

1. Nevidomý masér, který v domácnosti žije s dobře vidící manželkou a jedním dobře vidícím dospělým synem poskytuje masáže přímo v domácnostech klientů. Rozhlasový ani televizní přijímač k výkonu činnosti nepoužívá. Zaplatí pouze poplatek za domácnost, za podnikání ne, jelikož rozhlasový ani televizní přijímač k podnikání nepoužívá. V tomto případě je jedno, jestli se jedná o člověka s úplnou nebo praktickou nevidomostí, stejně by se postupovalo i u člověka bez zrakového či sluchového postižení. 
2. Nevidomý masér, který v domácnosti žije s dobře vidící manželkou a dobře vidícím synem poskytuje masáže ve své provozovně, kde má jeden rozhlasový přijímač, který při práci aktivně používá. V tomto případě bude každý měsíc platit poplatek za domácnost a navíc poplatek za rozhlasový přijímač v provozovně. I v tomto případě by se postupovalo stejně u maséra bez zrakového či sluchového postižení. 
3. Nevidomý masér, který v domácnosti žije sám a poskytuje masáže ve své provozovně, kde má jeden rozhlasový přijímač, který při práci aktivně používá. V tomto případě je masér osvobozen jak od poplatku v domácnosti, tak i od poplatku v podnikání. Roli tedy hraje, zda je OSVČ osvobozena od poplatku v domácnosti, pokud ano, tak se to vztahuje i na výkon samostatně výdělečné činnosti. 

Jak se nárok na osvobození prokazuje? 

Pokud již poplatek hradíte, ale dle výše uvedeného byste mohli být osvobozeni, vyplňte odhlašovací formulář a zaškrtněte jako důvod zdravotní stav, který umožňuje osvobození, v případě, že platíte prostřednictvím SIPO, tak lze odhlásit na jakékoliv pobočce České pošty. Pokud jste poplatek nikdy nehradili, ale byli jste vyzváni, abyste jej hradili, je potřeba České televizi či Českému rozhlasu dodat čestné prohlášení o tom, že z důvodu zdravotního stavu (praktická či úplná nevidomost) jste od poplatku osvobozeni. V obou dvou případech prokazujete zdravotní stav průkazem ZTP/P označeným symbolem zrakově postiženého, pokud průkaz nevlastníte, tak lékařskou zprávou. 

Pokud by vám bylo cokoliv nejasné, neváhejte se na obrátit na naši poradnu, rádi vám poradíme.

 Historie českého sociálního zabezpečení část III. - pokračování z čísla 4/2023

Po první světové válce nová Československá republika převzala právní stav bývalého Rakouska-Uherska. V platnosti tedy z let 1888 a 1889 zůstalo pojištění nemocenské, úrazové a hornické (vedle ještě staršího pojištění státních a veřejných zaměstnanců) a z roku 1907 penzijní pojištění soukromých úředníků. Nadále neexistovalo pojištění všech ostatních soukromých zaměstnanců pro případ invalidity a stáří. Jeho zavedení se už nedalo odkládat. Válka zanechala smutné dědictví: válečné invalidy, vdovy, sirotky a prohloubení sociálních problémů vůbec.

V roce 1923 skončila odborná vládní komise práci na přípravě zákona o sociálním pojištění a tehdejší ministr sociální péče, sociální demokrat Habrman, předložil v červnu 1923 upravený návrh zákona poslanecké sněmovně. Začala ostrá parlamentní rozprava, protože návrh vyvolal kritiku zleva i zprava, a to z nejrůznějších důvodů podle toho, jak se k němu stavěla ta která zájmová skupina. Konečná podoba zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří byla schválena pod číslem 221 v roce 1924, ovšem účinnosti zákon nabyl a tedy prakticky začal fungovat až v polovině roku 1926.  Placení pojistného a částečně i výměra důchodu byly odstupňovány podle příjmových poměrů pojištěnců, kteří byli pro tyto účely rozděleni do čtyř tříd. Na úhradě pojistného se podílel polovinou zaměstnavatel a polovinou zaměstnanec. Zákon vyřadil ze starobního a invalidního pojištění početnou skupinu těch, kterým bylo v den účinnosti zákona, tedy 1. července 1926, šedesát a více let nebo teprve po šedesátém roce věku začali pracovat. Tuto mezeru až o pár let později zaplnily tzv. státní starobní podpory. Byla zřízena Ústřední sociální pojišťovna jako vrcholný administrativní orgán a zvláštní starobní a invalidní fondy například pro zaměstnance drah nebo pošty.

Souběžně stále fungovala veřejná chudinská péče domovských obcí. Obce, okresy i země zakládaly zařízení nejrůznějších typů pro chudé, staré, nemocné a opuštěné, pro sirotky a lidi bez přístřeší. Tato péče byla doplňována věcnými a peněžitými dávkami. Existovaly zde sice jisté zásahy státu, ale převažující povaha této činnosti byla dobrovolná, což dokazuje působení Československého červeného kříže, České diakonie a jiných charitativních a církevních spolků.

V roce 1925 byl také přijat zákon o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, který ale nikdy nenabyl účinnosti. Celkově byla pro sociální zabezpečení první republiky typická nejednotná právní úprava roztříštěná v řadě právních předpisů. Pro každou jednotlivou skupinu zaměstnanců platilo něco jiného a bylo třeba řešit situace, kdy byl zaměstnanec postupně pojištěn u odlišných nositelů pojištění a podle různých předpisů.

Za druhé světové války se sociální zabezpečení muselo adaptovat na změněné poměry. Vzrostly náklady na dávky, protože se zvýšil počet důchodců a také bylo nutné kvůli drahotě důchody valorizovat. Fondy sociálního pojištění byly na konci války částečně rozkradeny, částečně znehodnoceny.

Zásady poválečného sociálního zákonodárství zahrnuté do Košického vládního programu byly následující:

• sjednocení dávek a jejich ústředně řízená organizace
• pojištění se má vztahovat nejen na zaměstnance, ale i na osoby samostatně hospodařící a jejich spolupracující příbuzné, příslušníky svobodných povolání, ženy v domácnosti, družky
• má být zaručeno existenční minimum
• současně má být přihlédnuto k individuálním zásluhám, tedy k době pojištění a výši zaplaceného pojistného.

Do praxe je měla uvést komise Národní fronty pověřená vypracováním zákona o jednotném národním pojištění. Odpůrci hájili dosavadní stavovské pojištění. V politických zápasech let 1945 až 1948 nakonec prošla různá dílčí kompromisní opatření. Například ke starobnímu, invalidnímu a vdovskému důchodu byly zavedeny důchody sociální, manželky, družky a pro pracující také rodinné přídavky.

Za Sociálně-právní poradnu Nicole Fryčová a Václava Baudišová