Výlet na zámek Raduň aneb „Kde bydlely princezny“ 

V úvodu prohlídky jsme se dozvěděli dvě důležité informace: Naše skupina se neplánovaně trefila do významného výročí zámku – 700 let jeho existence. Z toho důvodu se také chystají velké oslavy, jež se uskuteční v druhé polovině září, pokud nebudou přesunuty z důvodu zhoršující se epidemické situace. Další překvapující informací byla skutečnost, že jsme první skupinou lidí se zrakovým postižením, která zámek navštívila organizovaně.

Z Klárčina popudu si naše průvodkyně připravily nejen zajímavý výklad, ale také celou řadu předmětů, které jsme si mohli v jednotlivých místnostech osahat.

Ve vstupní hale byl také na velkém stole připraven reliéfní plánek celého areálu zámku a jeho okolí, který předem zajistila Alena Hejčová, pracovnice SONS Metodického oddělení pro odstraňování bariér, která se k nám přidala.

Ve stručnosti z historie zámku, jak nám o ní povídala paní kastelánka.

Původní tvrz, vystavěná v roce 1320, byla v druhé polovině 16. století přestavěna na renesanční zámek majitelem Raduně nejvyšším komorníkem Opavského knížectví Jiříkem Tvorkovským z Kravař. Zámek ještě v 16. století vyhořel, znovu přestavěn, ale několikrát pobořen různými nájezdy. Střídali se často majitelé. Největší rozkvět zámku nastal až na počátku 19. století, kdy se stal majitelem zámku Jan Josef hrabě Larisch, císařský komorník a zemský hejtman. Ten s sebou přivedl dvorního architekta Johanna Antona Englische. Současně s přestavbou zámku realizoval úpravy jeho okolí. Byl postaven úřednický dům s kočárovnou a konírnami, oranžérie a lednice. Původní lesopark byl přetvořen na přírodně-krajinářský anglický park.

Dalšími majiteli se stal rod Blücherů z Wahlstattu. Posledním dědicem a majitelem zámku byl kníže Alexandr Blücher. Ten po konfiskaci zámku v roce 1949 opustil Československo. Poté sloužil zámek jako škola, sídlo místního národního výboru, jako zdravotní středisko a také jako bytové jednotky. V roce 1978 převzal zámek Okresní národní výbor v Opavě, který rozhodl
o celkové obnově zámeckého areálu, a o zařazení zámku mezi památkové objekty.
V červenci 1984 byly restaurované interiéry otevřeny veřejnosti.

A teď zpět k naší prohlídce.

Téměř v každé zámecké místnosti bylo pro nás připraveno navíc něco
k haptickému prohlédnutí. Např. křesla, paroží, dřevěné vyřezávané okraje schodiště, háčkované rukavičky a korálková kabelka, vyšívané dečky, atrapy moučníků, dokonce leštička parket, kterou si většina zájemců vyzkoušela aj.

V průběhu prohlídky jsme se mimo jiné také dozvěděli, že na zámku byly natočeny pohádky Zlatník Ondřej a Vodní víla.

Prošli jsme všechna 3 poschodí, obdivovali hodně vyřezávaný nábytek a další vybavení jednotlivých místností a salonů a po úzkém schodišti věže jsme sešli do prostor komorné. Zde jsme si prohlédli dokonce tři ruční pračky a další zařízení „tohoto pracoviště“.

Pak jsme se přemístili do oranžerie, kde jsme si prohlédli plody citroníku
a pomerančovníku a byli pohoštěni cejlonským čajem. Na závěr nás dámy provedly částí anglického parku a bylinnou zahradou. Zde jsme podle tvaru a vůně hádali jednotlivé druhy bylin od máty peprné až po méně známou lichořeřišnici nebo smil.

A tady jsme se také s našimi milými a vstřícnými průvodkyněmi rozloučili velkým poděkováním, bouřlivým potleskem i malými dárky v podobě zvonečků z pedigu vyrobenými našimi členy v Klubu kutilů.

Následovala cesta do jídelny kolem zámeckého rybníku, kde si naši vidící průvodci a slabozrací členové vyfotili nejkrásnější pohled na zámek s jeho odrazem na vodní hladině.

Po chutném obědě v blízké jídelně jsme se rozloučili i s námi dosud neznámou obcí Raduní a vydali se k domovu.

A koho zámek Raduň zaujal, může se podívat i na pěkné video, kde je také povídání o těch princeznách z názvu článku: https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10267435666-kde-bydlely-princezny/

J.P.