Výlet do Jaroměře-Josefova

Publikováno 28.09.2020 20:44 Odbočka Náchod


Obrázek

SONS-Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých v Náchodě

Červencový výlet naší party patřil horám a přírodě, srpnový historii a umění. Navštívili jsme pevnostní posádkové město vybudované koncem 18. století a pojmenované po smrti císaře Josefa II. na Josefov. Tato lokalita byla v roce 1971 prohlášena městskou památkovou rezervací. V umělecké kolonii Bastion IV nás přivítal řezbář Jan Paďour. Měl připravenu komentovanou přednášku o práci se dřevem a o vystavených dílech, jejichž byl autorem. O tom všem nám poutavě vyprávěl.

Poté jsme viděli, jak uprostřed kasárenského dvora stál mohutný vztyčený had ze světlého dřeva.  V záhybech jeho těla se mohly ukrývat lahve vína. Hlídal tu i zamračený vodník obklopený mnoha pohádkovými bytostmi a zvířátky. Pod košatými stromy vyhlížela z mrtvého kusu klády smutně vyhlížející tvář dívky, jako by čekala, až ji vysvobodí šikovné ruce řezbáře. Vyprávění umělce oživovali svým křikem pávi a něco k snědku hledali v taškách návštěvníků koně.

Naše překvapení pokračovalo, když nás ve druhé části prohlídky přivítal známý sochař Petr Novák. Otevřel nám dlouhou tajemnou chodbu, svůj ateliér. Ocitli jsme se jako v dobách Josefa II. Tyto ponuré prostory ukrývaly nádherná sochařská díla. U vchodu stálo sousoší Milada Horáková loučící se s dcerou. V pozadí chodby se nacházela v nadživotní velikosti socha Černčického z Kácova-zakladatele Nového Města nad Metují, jejíž protějšek zde byl slavnostně odhalen u příležitosti 500 let od vniku tohoto města v roce 2001. Byl tu též hudební koutek. Za bustou Josefa Haydna se ukrývala něžná flétnistka spoře ozářená modrým světlem. Umělecký dojem umocňovala skladba pro flétnu od Wolfganga Amadea Mozarta.

Bylo by nesnadné popsat všechna díla v ateliéru.  Největší část však patřila koním. Ty má pan Novák velmi rád a jejich živoucí předlohy vlastní. Sochy koní se tu tak mohly představit ve své plné kráse. V pohybu i odpočinku. Zvlášť mě však zaujala jedna z nich, kterou považuji za nejkrásnější. Byla to zářivá mramorová hlava koně s vlající hřívou. Ta ukrývala něžnou tvář dívky. Šlo o umělecké ztvárnění mraků. Kolik fantazie a tvůrčí síly bylo třeba k tomuto vyjádření.

Nejdojemnější však byla socha umírajícího koně na bojišti z války 1866. Dlouho jsem se na toto dílo dívala. Kůň klesá k zemi a voják drží jeho hlavu a líbá svého věrného druha na čelo. Boří prsty do rozevláté hřívy a kůň se vyčítajícíma očima ptá: Proč? Padlým hrdinům jsou stavěny pomníky, ale jen málo z nich je věnováno jejich umírajícím zvířecím druhům, kteří šli často do bojů nedobrovolně a mnohdy i zbytečně. Příroda je stvořila pro volnost v dalekých stepích, ale člověk často ničí jejich přirozenost pro své, někdy i pochybné cíle. Kolik jich v těžkých bitvách muselo padnout pro slávu a moc lidí.

Až pojedete kolem bojiště války 1866 u Hradce Králové, uvidíte zde tuto krásnou sochu v nadživotní velikosti. Postojte  a zavzpomínejte na sochaře umělce Petra Nováka

Mgr. Běla Hejzlarová

Členka OO SONS Náchod

 


Obrázky