Povídáme si s ...

POVÍDÁME SI … TENTOKRÁT S JANEM PRCHALEM

Polná- malebné městečko, ležící 14 km severovýchodně od Jihlavy. V současné době zde žije přibližně 5000 obyvatel, včetně spádových obcí. V roce 2006 obdržela titul „Historické město“. První písemné zmínky pochází z roku 1242, z doby Přemyslovců.

Před několika roky jsme s naší odbočkou SONS Polnou navštívili a prohlédli si impozantní, krásně zrekonstruovaný kostel Nanebevzetí Panny Marie, vystoupali jsme na ochoz věže a navštívili také zámek a expozici ve Staré škole. O historii města a zajímavostech mám velice poutavě a zasvěceně vyprávěl a městem nás provázel pan Jan Prchal, jednatel Klubu Za historickou Polnou. Protože je opravdovým znalcem a odborníkem, požádala jsem o odpovědi na několik otázek pro náš časopis.

1. Můžete se nám blíže představit?

Představit se? Hm, zkusím to. Za 25 let mně bude devadesát. Po téměř dvaceti letech obchodní činnosti užívám důchodu a hlavně sedmi vnoučat od tří synů. Rodinní příslušníci mně a mojí manželce Marii dělají samou radost. Časově jsem dosti zaneprázdněn, ale patrně je to tak dobře. Zbývá mně i nějaký čas na koníčky – hudbu, historii, filatelii a fotografování; v létě a na podzim je to les a houbaření. Jsem jednatelem Klubu Za historickou Polnou, členem Fotoklubu Polná a několika dalších spolků.

2. Kdy Vás historie Polné a okolí začala zajímat a od kdy se jí věnujete tak intenzivním způsobem?

Historie Polné a potažmo regionu i Vysočiny mne zaujala již v dětství. Otec byl učitel hudby a velký knihomol. V dětství jsem hodně četl. V otcově knihovně bylo mnoho historicky zaměřených knih a tam někde započal můj zájem o tuto oblast. S oblibou navštěvuji archivy, sbírám staré fotografie, pohlednice a dokumenty a posléze pro ně hledám využití. Nemyslím, že se historii věnuji intenzivně a nadmíru odborně; to spíše přísluší vzdělaným historikům. Jsem pouhý amatér, nadšenec, vlastivědný badatel, který když objeví nějaké neznámé a nepublikované zajímavosti, snaží se je nějakou vhodnou formou zpřístupnit veřejnosti.

3. Z jakých pramenů čerpáte informace? Nacházíte stále něco nového a překvapujícího?

Zvolíte-li si k publikování nějaký námět, je třeba dát příspěvku určitou formu. Pak je nutné pročíst a prostudovat příslušnou literaturu; článek nebo, chcete-li, studii takto zaměřenou doplnit o nově nabyté poznatky. Mnoho hodnotných informací a podkladů lze dohledat právě ve státních archivech, které jsou obrovskou pokladnicí pro historiky i vlastivědné badatele. Strávíte tam sice hodně času, ale odměnou je téměř vždy získání nových poznatků.

4. Můžete nám Polnou a její historii přiblížit?

Přiblížit historii Polné ve zkrácené formě nelze. Proto odkazuji na webové stránky Klubu Za historickou Polnou: www.kzhp.cz. Tam uživatel internetu nalezne různé články a po otevření odkazu „Články“ rovněž moji monografii zdarma ke stažení pod názvem Polná, v níž jsou kromě textu četné obrazové přílohy.

5. Žilo zde mnoho slavných a zajímavých osobností, můžete je uvést?

K významným osobnostem platí stejný odkaz, tedy webové stránky klubu, kde je opět zdarma ke stažení Kniha významných osobností Polenska. Polná se může, jako málokteré české město, pochlubit, že zde žili dva největší čeští spisovatelé: v letech 1840 až 1842 Božena Němcová a v letech 1916 až 1919 nejpřekládanější český prozaik Bohumil Hrabal. Historik Dušan Cendelín při svých návštěvách našeho města vždy poznamená, že Polná je takové „genius loci“ – vzhledem k historii, významu a s ohledem na to, kolik významných osobností se zde narodilo nebo žilo.

6. Kdybyste mohl ve společnosti jedné z těchto osobností strávit celý den, koho byste si vybral?

Vybral bych si zcela jistě Boženu Němcovou. S Bohumilem Hrabalem jsem nějaký čas strávil při návštěvě Kerska v roce 1994.

7. Tento rozhovor je do časopisu, určeného slabozrakým a nevidomým čtenářům. Setkal jste se při studiu historie města i s informacemi o životě zrakové postižených obyvatel?

Že je Váš časopis určen slabozrakým a nevidomým je záslužné a chvályhodné (á propos, nyní si uvědomuji, že s odkazem na texty na webových stránkách našeho klubu, jsem si hned neuvědomil jejich nepřístupnost pro nevidomé; za to se omlouvám; ale jistě se dá i toto vyřešit předčítáním kohokoliv z blízkých – rodinných příslušníků a přátel). Dokončím odpověď: při pročítání historických pramenů zaměřených na region Polenska jsem se s informacemi o životě zrakově postižených obyvatel prozatím nesetkal.

8. Které místo je Vám blízké a máte k němu třeba i citový vztah?

Velmi blízké je pro mne město Písek, kde jsem poznal svou manželku a rok a půl žil (základní vojenskou službu jsem tam jako hudebník vykonával v Armádním uměleckém souboru). Měli jsme tam s rodinou i bydlet, už byl v roce 1972 k dispozici i byt, ale nakonec jsme se rozhodli pro Polnou.

9. Nedávno byla opravena židovská synagoga. Seznámíte nás s její historií? Jak to bylo v minulosti s židovským obyvatelstvem v Polné?

V Polné žili Židé od 15. století. V roce 1682 bylo dostavěno ghetto – židovské město – a též i synagoga a rabínský dům. Do období tzv. Hilsneriády v roce 1899 žili v Polné Židé vcelku nerušeně. Při sčítání obyvatel v roce 1837 bylo v židovském městě evidováno 770 obyvatel, což bylo 12 % polenské populace. Až ve druhé polovině 19. století, kdy Polnou minula železniční trať, a v roce 1863 vyhořelo při velkém požáru celé ghetto, nastal úpadek a Židé odcházeli do větších měst – Prahy, Brna a Vídně. Opět odkazuji na webové stránky, kde je historie židovské komunity v Polné popsána zevrubněji.

10. Představte si, že můžete mít tři přání, která by se Polné týkala. Co byste si přál?

Jednak bych si přál obnovení železničního spojení, které patřilo ke koloritu města. Dále, aby byly nadále dodržovány kulturní tradice a udržel se alespoň současný stav kulturního dění v průběhu roku (Polná má oproti jiným a větším městům na Vysočině opravdu velmi bohatou nabídku rozličných kulturních a sportovních akcí). Dále přeji všem obyvatelům, aby se jim v našem městě žilo dobře a spokojeně.

11. Kdybyste mohl do Polné vrátit něco, co měla a již to neexistuje, co by to bylo?

Jak už jsem výše naznačil – obnovit lokálku na trati Polná – Dobronín.

12. Váš otec byl známý muzikant a vy jste se také aktivně hudbě věnoval. Máte na ni ještě čas?

Ano, hudbě se stále věnuji. Tatínek byl také kapelníkem dechové hudby a nás, děti, od malička vyučoval na různé nástroje. Já jsem se učil zprvu na housle, potom na harmoniku, kytaru a bicí nástroje. Vlastně celý život jsem hudebně působil v různých orchestrech a seskupeních. Příležitostně si jdu v současnosti ještě zahrát na baskytaru nebo kytaru s kamarády (v repertoáru převažují písně z oblasti folku a country). Dosti hudbu poslouchám. A po letech jsem se vrátil k výuce hry na kytaru. Nyní mám 4 žáky, ale to, vzhledem k mým časovým možnostem, úplně stačí. Učím i dvě vnučky, které hezky zpívají a dělají mně radost.

13. Kromě historické literatury čtete ještě jiné knihy? Můžete uvést tři tituly, které Vás v poslední době zaujaly?

Rád čtu, kromě historicky zaměřených knih, literaturu faktu. Velmi mně zaujala kniha Miloše Doležala „Jako bychom dnes zemřít měli“ – o životě a utrpení faráře Josefa Toufara, který byl umučen v období komunistické totality. V poslední době i titul „Akce Heydrich“ od Karla Sýse nebo příběh židovské dívky, která se nevrátila z koncentračního tábora, pod názvem „Hanin kufřík“ od producentky Karen Levine.

14. Vaše oblíbené motto- citát:

Moje oblíbené rčení? Nejspíš: „Jsi-li na dobré cestě, přemýšlej!“

Děkuji, že jste mě oslovili a čtenářům Vašeho sborníku přeji vše dobré!!!

Děkujeme za rozhovor, za SONS HB Marie Heilandová