Kopretiny roztančily skoro celou louku,

věnečkem svým okouzlily skoro každou holku.

Děvčátka, která věneček z nás na hlavu si posadí,

ve vílu se promění a s kouzly si poradí.

Rozběhni se po louce, květy, barvy počítej,

u lesa pár jahod červených do pusy si dej

a pusu sladkou, voňavou od nich měj,

prostě jen tak přírody si užívej a přiznej si, že právě teď, je to NEJ…..

                                                                                                      Báseň napsala Mária Šmejkalová

rok 2018 se nám přehoupl do své druhé poloviny a nastavuje nám svoji teplejší a přívětivější tvář. Léto o sobě dalo v posledních dnech vědět a slunné a horké dny, spolu s bouřkami a přeháňkami jsou pro některé z nás dosti náročné. Blíží se čas dovolených a odpočinku a proto je důležité v tomto období zpomalit a tento čas opravdu využít nejen k odpočinku, ale také k možnosti strávit více času s rodinou. Každý odpočívá trochu jinak, někdo doma s vnoučaty, ale pro babičky a dědečky jsou to krásné chvíle, kdy se každý z nás rozjede do svých chalup nebo poznávat různé kouty naší republiky nebo ti odvážnější budou poznávat cizí země. Když se ohlédneme, největší radost máme, že nám drogérie DM věnovala sponzorský dar, za který jsme velmi vděční. Protože jsme mohli v naší odbočce, obnovit keramický kroužek. Všem přejeme krásné léto, abychom se zase všichni ve zdraví sešli. Náš prázdninový klub bude, 17. 7. od 13.00 hodin a v srpnu se sejdeme 21. 8. také v 13.00 hodin.

Příjemnou letní dovolenou vám přejí pracovnice                           Marie Fialová     

Sons Jihlava                              Adéla Bodišová                       

Dne 2. 6. jsme se s Jihlavskou odbočkou vydali v hojném počtu navštívit zámek Karlova koruna. Program byl naplánován, tak, že jsme měli objednaný autobus, kterým jsme se vydali z jihlavského Masarykova náměstí na naši plánovanou cestu. Měli jsme krásné slunečné počasí. A také panovala skvělá nálada. Když jsme dorazili do Chlumce Nad Cidlinou, procházeli jsme kolem zámku. Zámek v Chlumci nad Cidlinou včetně okolního parku byl vystavěn v letech 1721 až 1723. Architektonický návrh zámeckého areálu vytvořil významný barokní architekt Giovanni Santini-Aichl a hlavním stavitelem se stal František Maxmilián Kaňka. Zámecké sídlo Karlova Koruna bylo postaveno na zakázku jako letní sídlo pro nejvyššího kancléře Českého království Františka Ferdinanda Kinského (1668–1741). Zahrada, jejíž dominantu tvoří v nejvyšším bodě zámek s hospodářskými budovami, byla založena jako barokní, až později byla proměněna na krajinářský park a následně v průběhu času byla přeměněna na krajinářský park. Dnes má park rozlohu více než 18 hektarů a jeho současná podoba vznikla postupnými úpravami v průběhu staletí. V polovině 18. století přibyla u zámku v zahradě kaple Zvěstování Panny Marie a mezi další větší změny se počítá výstavba empírové oranžérie v letech 1815 až 1820, jejímž architektem byl Jindřich Koch, který projektoval i letohrádek v pražské zahradě Kinských. Oranžerie se v parku u zámku Karlova Koruna dochovala dodnes a navíc před ní dnes najdeme i novodobější kašnu. Při návštěvě Karlovy Koruny si určitě nenechte procházku parkem po upravených cestách a cestičkách ujít. Můžete se projít překrásnou alejí, která vede od hlavní brány až nahoru k zámku. Uvidíte střídající se louky se samostatnými i skupinově vysázenými stromy. Na ploše parku roste více než 20 druhů listnatých a kolem sta druhů jehličnatých dřevin. Najdete tu například také borovici černou či lísku tureckou a mnoho dalších běžných i méně obvyklých stromů. Od 11 hodin jsme měli objednanou prohlídku zámku. Průvodce, který si nás na nádvoří vyzvedl, byl velice příjemný a zodpověděl na všechny dotazy, které naši členové měli. Dověděli jsme se o historii zámku. Každého, kdo přijíždí k městu Chlumec nad Cidlinou z jakékoliv světové strany, uvítá silueta zámku Karlova Koruna. Malebný barokní zámek již po tři století neodmyslitelně patří k panoramatu města na břehu řeky Cidliny. Stejně tak je se životem města spjat i rod Kinských. Karlova Koruna - k jeho stavbě přizval hrabě František Ferdinand Kinský vynikající umělce své doby, českého architekta italského původu Jana Blažeje Santiniho - Aichela a pražského stavitele Františka Maxmiliána Kaňku. Stavba se uskutečnila v letech 1721 -1723. Na počest návštěvy císaře Karla VI. byl zámek pojmenován Karlova Koruna. Zámek nese typické prvky Santiniho osobitosti a geniality. Ke středovému válci o dvou patrech připojil tři jednopatrová křídla čtvercového půdorysu. V severní části mezi křídla vsunul Santini otevřené schodiště k prvnímu patru, zepředu kryté vyzděným pláštěm se třemi vchody. Dokonalá centrální kompozice je patrná již z umístění zámku do krajiny a to ještě bylo zdůrazněno třemi alejemi ke třem branám park.

Nedostatek prostorů v zámku vedl k výstavbě hospodářských budov v jeho okolí - Tereziánský trakt a Lichtenštejnský trakt. Na počátku 19. století vystavěl stavitel Koch empírovou oranžerii. Chlumec a Kinští jsou pevně spjati se slavnou tradicí parforsních honů a chovem koní. Lov zvěře patřil k nejoblíbenějším radovánkám šlechty. Značný význam měl titul nejvyššího lovčího Českého království, jehož majitel se zodpovídal za stavy zvěře na královských panstvích a dohlížel na přípravy štvanic s královskou účastí. V této funkci se často setkáváme se jménem Kinských - neboť chlumecké panství společně s panstvím pardubickým a poděbradským tvořilo obrovské území vhodné pro honitbu. Po roce 1948 byl zámek v držení československého státu. A byla zde vybudována expozice Baroko v Čechách, kterou zaštiťovala Národní galerie. V roce 1992 dochází k restitucím. Majetek se navrací do rukou původních majitelů - rodině Kinských. Expozice Národní galerie byla nahrazena novou, interiérovou zámeckou expozicí, která se týká dějin rodu Kinských a chovu koní na Chlumci. Po prohlídce jsme se vydali do restaurace, kde jsme si dali něco dobrého k obědu. Když jsme byli dostatečně odpočatí, všichni jsme se vydali zpět do autobusu, který nás odvezl do našich domovů. Výlet se nám vydařil, všichni byli spokojeni a my se těšíme na další výlet.

 Už je to pěkná řádka let, co jsme vycházeli ze školy. Kluci měli dílny, děvčata rodinnou výchovu. Když nám onemocněla učitelka, tak nás nahnali všechny do dílen. Tam byly na stole nařezané proutky a provázky. Ano, blížily se Velikonoce, a tak jsme přihlížely, jak se kluci snaží uplést mrskačky. Někdo to zvládl hned, někomu to nešlo. Máš volšový ruce. Tak né. Musíš střídavě. Nevíš, kde je levá? Někdy to holky nevydržely a vybuchly smíchem. Vy to zvládnete líp, že jo. Tak se předveďte! A my se šly předvést. A šlo nám to. Zvonilo a pánové si odnášeli krásně upletené mrskačky, za které dostali kromě pochvaly ještě i pěknou známku. To není fér. A nebylo. Velikonoční pondělí se s počasím zrovna malovalo. Vyrazily jsme si s kamarádkami ven. Půjdeme k lesu. Už je klid. Sluníčko hřálo a my jsme byly tak moc zapovídané a smály se, že jsme nepostřehly za posledním plotem pár schovaných postav. Hurá na ně. Dostaly jsme pěkný nářez. Vrcholem toho bylo, že to byli zrovna ti, kterým jsme ty pomlázky samy upletly. Byly opravdu dobře upletené. Vydržely ten výprask. A my se zařekly, že už vícekrát pomáhat nebudeme. Co myslíte, jak to dopadlo?

                                                           Článek napsala Mária Šmejkalová

Každý čtvrtek od 10.00 probíhá keramický kroužek, kde si každý se členů vyrábí různé výrobky, třeba sluníčka, ježečky, velikonoční vajíčka. Je toho hodně, co bych mohla jmenovat a popsala celý list. Jsou to krásné výrobky a hlavně z toho máme všichni velikou radost. Těšíme se na to, až se keramika vypálí a uvidíme naše dílka. Při keramice panuje dobrá nálada a hlavně nápady co si vyrobit. Vždyť kdo má chuť a zájem si něco pěkného vyrobit, může mezi nás přijít.

Článek napsala Adéla Bodišová

Každá jsme jiná, vlasy, postavou, očima, jmény,

ale všechny přeci jen jsme jedno, jsme ženy.

Co že to máme za krásný den?

A nevíte, proč se slaví jen jeden den?

Je, je to prý náš den.....den žen.

Takže děvčata, oslavit jej jdem,

v klubu, v kruhu rodinném.....

nebo si někde spolu sraz dáme

a s kávou si něco dobrého ochutnáme.

I když Maruška umí bezvadný kafé

a Adélka, ta jaké dobroty upéct umí.....

kdo jednou ochutnal, ten mi porozumí!!!!!

Knihy

Knihy nám dveře do jiných světů otvírají,

kouzla, tajemství, lásku, přátelství, to všechno znají. I tobě, když budeš si cokoliv přát,

i tobě mohou plnou náruč všeho dát.

Minulost našich předků i tu skrytou v sobě mají,

i touhu po poznání i tu ti rádi dají

a ty pak jednu knihu dočteš

a pro druhou se zvědavostí dítěte si půjdeš,

abys věděla, co i ona v sobě tají

                                                                             Báseň napsala Mária Šmejkalová

Vyjet si na pár dní po vánocích do hor, nebyl můj nápad. Soňa předla jako kotě. Hele, budeme venku chodit na túry. Hned zhubneme, co jsme nabraly přes svátky. Vždyť jíš jako vrabec a nenabrala jsi ani deko. Řekni, už jsi byla na horách přes zimu a ještě po svátcích? Byla a nechtěj vědět, jak to dopadlo. Tohle bude lepší. Bude to půjčená chata, takže nic za nocleh. Jen něco na zub a na sebe. Takže vypůjčit si rohačky? Co blbneš. Pánové si něco na zub a na sebe ponesou sami. Nedala pokoj, ještě o půlnoci mi zvonil mobil, jestli mám náhradní rukavice a ponožky a další oblečení. Vybrala jsem zásoby jídla tak na týden a byla jsem ráda, když jsem zapla kufr. Na nádraží jsme se sešli tak pěkně zřízení všichni. Jen jsme na sebe koukli a vybuchli jsme smíchem. Pánové vedli. Co do objemu zavazadel i věcí, které zapomněli. Nějak to dopadne. Nasedli jsme do rychlíku a začali rozebírat večerní program. No to ještě podle toho, v kolik na chatu dorazíme. A pak si zatopíme v krbu a bude pohoda. Rychlík si dával načas, a tak nám autobus nestihl ukázat ani zadní světla, protože byl dávno pryč. Honzo, jede vůbec ještě něco? Snažili jsme se zjistit ze zamrzlého, zasněženého jízdního řádu. No, autobusem je to jen patnáct minut, tak to nebude daleko. Jen se musíme držet cesty, na ní je odbočka k chatě. Kluci dotáhli spadené větve, naložili jsme zavazadla a jelo se. Šlapali jsme hodinu, když se pod lampou ukázal kousek cedule. Tak a za chvíli jsme určitě tam. A byli. Neřekl jsi, že je ta chata tak veliká. Já už se těším na oheň a na čaj, předla Soňa zase jako kotě. Honza hledal klíče pod květináči i na verandě a nakonec zjistil, že je odemčeno. Že bychom tu nebyli úplně sami? To jsi ale neříkal, že tu budeme mít společnost, vrněla Soňa. V chatě bylo příjemně teplo, oheň praskal a široká sedačka zvala k odpočinku. Že by nás Libor překvapil a zatopil? Z vedlejší místnosti vyšel vysoký, ramenatý kluk. Já sice Libor jsem, ale žádný rande tu domluvený nemám. Sedli jsme si a začali vysvětlovat. Nakonec jsme zjistili, že jsme v cizí chatě a ta naše je tak ještě o půl hodiny dál. Víte co? Já jsem tu sám a pomoc a společnost se mi hodí, co vy na to? Pánové si oddechli, neboť táhnout dál naše zavazadla se jim už vůbec nechtělo. A dámy hostitele málem udusily radostí. Jdeme hned připravit něco dobrého na zub. Jo v kuchyni už něco je, tak si taky vezměte. Bylo z čeho vybírat. Páni kluci se zmátořili a šli naštípat a nanosit dřevo, aby se nemuselo ven hned z rána do mrazu. Dali jsme si věci do pokojíků a sešli se zase dole u krbu. Byli jsme tak zabraní do povídání našich, životních příběhů a mlsání, že se nám ve tři ráno ještě nikomu nechtělo do postele. Konečně jsme si popřáli dobrou noc. Libor zůstal dole a za pár minut byl všude klid, jen oheň praskal v krbu. Ráno, nebo spíš před polednem jsme se sešli v kuchyni a až pak jsme se dozvěděli, proč Libor chtěl trávit svátky i Nový rok sám. Po nehodě, která se mu stala před časem, přestal vidět. Snad proto, že se s ním rozešla i jeho dívka, tak se snažil zpřetrhat všechny vazby na rodinu i staré přátelé. Chtěl se srovnat sám se sebou, jak řekl. A my jsme ho nečekaně přepadli a byl rád. Zůstali jsme. Brali jsme ho na túry, hodnotili kulinářské výrobky jeho i děvčat. Chtěl dělat všechno jako dřív a byl dobrej. Dost dobrej. My jsme se zase seznamovali s neviditelným písmem, ale takovou výdrž, jakou měl Libor, jsme neměli. Život by vás přinutil, řekl nám tiše. Nezbylo než souhlasit. Ale slíbili jsme, že se polepšíme. Máme se od něj co učit. Nový rok jsme oslavili v chatě s přáním, abychom se aspoň jednou za měsíc všichni sešli a užili si výlet, který vždycky jeden z nás připraví. A jelikož začal Libor, byla teď řada na nás. Přibrali jsme do party nového kamaráda a doufáme, že napořád. Byl to úžasný týden. A jak se to říká? Jak na Nový rok, tak po celý rok. A proč né díl...

                                                                                            Článek napsala Mária Šmejkalová.