Oblastní odbočky Jihomoravského kraje

Tuto výzvu jsme vyhlásili pro naše členy, ale zapojit se můžete i vy. Naučte se text jazykolamů, nahrajte píseň a pošlete nám :-) Text a melodie níže.

Besedu s Karlem Giebischem jsme měli naplánovanou na březen. Jenže díky pandemii se nekonala, tak jako ta v náhradním termínu na podzim. Ale sliby se maj plnit a nejen o vánocích. Tak aspoň některé jsme dotáhly do konce.

Bohužel, z důvodu vládních opatření a nejisté době musíme plánovaný koncert na 6. listopadu zrušit.

Marty Bianko přislíbil účast v roce příštím, takže o jeho nádherné písně nepřijdete. Už nyní se těšíme spolu s vámi.

Letošní 20. ročník celorepublikové sbírky Bílá pastelka si nevybral ten správný čas. Sice byly stanoveny 3 sbírkové dny, které nám v Kyjově a okolí celé propršely, ale díky koronavirové pandemie jsme přišly o naše dlouholeté dobrovolníky z řad studentů, kteří nám nejen v Kyjově, ale i v širokém okolí se sbírkou 19 let pomáhali. Jejich ochotou se symbol této sbírky - bílá pastelka, dostal mezi mnoho lidí, kteří svým nákupem podpořili naše výukové programy.

Do ulic jsme v letošním roce vyšli jenom my, pracovníci oblastní odbočky Kyjov a to bylo ukrutné málo. Na poslední chvíli jsme rozjeli strategii virtuálních kasiček. Bylo to velké  nóvum, QR kódy jsou pro mnohé velkou neznámou, ale co nevyšlo dnes, bude užitečné zítra. Za velkou ochotu a vstřícnost děkujeme starostům okolních obcí Kyjova, které jsme bez ohlášení osobně navštívili, nikdo nás nevyhodil, naopak nás povzbudili a přislíbili aktivitu mezi občany.

Jim patří velké díky, taktéž těm z vás, kteří v dešti na ulici nás nenechali bez povšimnutí a taktéž vám, kteří svým obnosem přispěli na naši sbírku virtuálně.

Vůně levandule ukrytá do balvněných polštářků, zapošitá obrubovým stehem bez kontroly zraku.

Na tradiční uzavírání studánky našli odvahu jen čtyří členové naší odbočky. Po čtyrech dnech přeprchání jsme se ani nedivili. A tak...

Čenž = výměna. Jednu bílou hůl za dvě vycházkové.

V září jsme absolvovali rekondiční pobyt v hotelu Renospond, zrakáči asi profláklý, ale pro nás byl novinkou. Všichni účastníci pobytu byli spokojeni s ubytováním, stravou i personálem, což je zárukou, že možná někdy v budoucnu opět.

Bylinkový ráj jsme si udělali v našich prostorech na výtvarné dílně. Aktivitami naší dílny chceme rozvíjet všechny smysly důležité pro život a nyní, v období podzimu, došlo na rozvolnění vůně, na vytříbení čichu.

Na poslední týden v srpnu jsme si pozvali ty naše členy, kteří se v době pandemie zapojili do našich výzev, emailových aktivit.

V polovině srpna nás autobus vezl směrem na jih, do historického Mikulova.

Přes nepřízeň nouzového stavu a vládních opatření se nám podařilo i letos navšivit Prahu v náhradním termínu. Při spuštění semaforu se nám bohužel několik členů odhlásilo na poslední chvíli, ale i přesto se menší skupinka s odvahou vydala poznávat a objevovat krásy našeho hlavního města republiky.

Prý aj každý pražák zná Kateřinu Tučkovou a Žítkovské bohyně...to netvrdím já. Rozhodně místo, kde žily a působily bohyně ze Žítkové, vědmy a kořenářky, které nahrazovaly lékaře, je od nás blížeji.

A my se do domu poslední z nich, Irmy Gabrhelové, vydali. Autobusem. Prý je to magické místo, naplněné tajemnou silou, snad i černou magii...kdo ví, protože...

Je léto, jsou prázdniny, dovolené. V tuto dobu se snažíme našim členům nabídnout zajímavá místa formou jednodenních zájezdů. Ale nyní tomu bylo trochu jinak.

ATM neboli Axmanova technika modelování je mezinárodně uznávanou metodou modelování a slouží všem lidem, kteří kvůli zdravotnímu handicapu nemohou absolvovat klasické řemeslné nebo výtvarné vzdělání. Vznikla původně pro potřeby nevidomých lidí a založena je na základě převedení vizuálních proporcí do hmatové matematiky, kdy jeho jednotkou je hmatový had. Ten udává jak vysokou nádobu postavit, odkud kam udělat dekor, jak umístit symetricky uši nádoby a používá se i při tvorbě obličejů, hlav, figur, reliéfů. 
Zázemí pro tuto činnost poskytuje Sochařská škola Aliterra z Tasova, jejíž zakladatel je absolvent uherskohradišťské Střední uměleckoprůmyslové školy Štěpán Axman.

A právě zde, v Uherském Hradišti, probíhala plně haptická výstava pro vidomé i nevidomé, absolventů ATM, s názvem Podoby vína. Jelikož náš člen je jedním z žáků Axmanovy školy a na této výstavě měl svá díla, byl to důvod výstavu navštívit v jeho doprovodu a od něj si nechat popsat, jak vznikají z hmatových hadů umělecká díla inspirovaná vínem - jeho chutí a vůní.

A nejen to, následně jsme pro naše členy na klubovém setkání uspořádali besedu, na které nám František popsal a názorně předvedl jak se s hmatovými hady pracuje a my na obřím plátně dataprojektoru představili jeho výrobky v časové posloupnosti. Opět jsme dali příležitost, aby si naši členové odprezentovali, jak svůj handicap zvládají nejen v každodenním životě, ale jak jej dokáží využít k zhmotnění svých různorodých dovedností, v tomto případě na poli uměleckém.

Poněvadž i nadále, začátkem měsíce  června, trvá epidemiologická situace Plánu rozvolnění opatření v souvislosti s řešením pandemie v oblasti sociálních služeb, je nutno dodržovat veškerá preventivní opatření a skupinové aktivity je možné provozovat při nižším počtu osob a hlavně v terénu, pokračují naše aktivity tímto směrem. Zaměřili jsme se na trénink chůze s bílou holí a orientací v prostoru.  K tomu nám posloužili společné vycházky s poznáváním míst v našem okolí.

První z nich byla vycházka do Motýlího ráje.
Není u nás mnoho míst, kde žije pohromadě celá polovina druhů našich denních motýlů. V blízkosti města Ždánice se zachovaly přírodovědně nesmírně cenné plochy, kde lze si tento zážitek  vyzkoušet na vlastní oči, v našem případě pouze zachycením mírného, jemného pohybu něčeho, kolem nás.
Název Motýlí ráj se vžil pro dvě údolí Šraňky a Habrůvky, která navazují na severní okraj města. Samotné označení vymysleli Angličami. Ti od roku 2008 pravidelně jezdí pomáhat se záchranou území s lesostepním charakterem, které mnoho let pomalu ale jistě zarůstalo náletovým křovím a invazním stromem trnovníkem akátem. Pro britské dobrovolníky, kteří jsou z domova zvyklí na pouhých padesát druhů denních motýlů, je přírodovědná diverzita ždánických údolí neskutečná. Jednou přijel televizní štáb natočit reportáž o dobrovolnické práci a britský kolega nadšeně rozhovor zakončil památnou větou: „This is the Butterfly paradise!“ A tak byl pro nejširší veřejnost objeven Motýlí ráj.

Druhou navštívenou oblastí byly Mutěnické rybníky.
Ty jsou tvořeny několika desítkami oddělených vodních ploch, některé z nich byly obnoveny a z velké části byly nově vybudovany až po druhé světové válce. My se zde ocitli po deštivém dni, takže jsme se museli potýkat s překážkami a to nás vedlo k nácviku chůze v nepříznivém terému -  vedení nevidomého v závěsu a podobně. Ale odměnou nám byly nepřetržité zvuky orchestru mnoha ptačích hrdel a vodních živočichů, která zde sídli. Není divu, že do této chráněné oblasti v posledních letech jezdí ornitologové a milovníci přírody z celé republiky. My sice slyšeli ten nádherný zpěv, ale  ty tvorečky jsme neměli šanci zahlédnout. Tady nám byl nápomocen náš průvodce, který dobře zná mísní lokalitu a vždy nám popsal majitele toho hlásku, pověděl nám jak dotyčný žije, čím se živý a nějakou zajímavost o něm.

Veselí nad Moravou leží půl hodiny vlakem od Kyjova. Nikdo z nás tam nebyl poprve. Naši bowlinkáři ve Veselí pravidelně trénují, jednou měsíčně jsme na místní DPS mívali poradenské místo, na přístavišti jsme také několikrát byli, ale zamluvit si průvodkyňi a projít historická místa, to hned získáte nový rozměr známého města. A hlavně nám, zrakově postiženým se stává, že sice známe svoji oblíbenou, nebo nutnou trasu, ale už nepostřehneme, že třeba za tím ošumtělým plotem, za tou zarostlou cestičkou, na nádvoří toho domu... je ukryto něco ukrutně hezkého, zajímavého.

Paní průvodkyně nás seznámila nejen s historii města, poznali jsme i zrekonstruovaný Panský dvůr, krásné místo pro různá setkávání. Toto místo bylo původně postaveno na předměstí Veselí a dnes je přímo v jeho centru. Poznali jsme místní zajímavost na nádvoří Městského úřadu, který sídlí v bývalém klášteře servitů. S bývalým klášterem mají společný dvorek, který je zdí rozdělen na dvě přesné poloviny a to tak, že dělící zeď prochází středem kašny. Taktéž každá polovina dvorku má své sluneční hodiny.

Celou plánovanou trasu jsme ani nestihli projít, díky našim všetečným dotazům a nadšeně vyprávějící paní průvodkyňi, takže ještě jedno poznávací kolečko městem plánujeme.

Měsíc červen byl už přívětivý k realizování některých aktivit pro vymezené členy naší odbočky, ale pouze terenní formou. Počasí bylo taky přívětivé, nic už nebránilo s realizací pobytu v jarní přírodě.

První došly na řadu tandemy a brázdění okolních cyklostezek. Nejdříve zlehka po rovince a pak už i nějaký ten kopeček byl zvládnut.

Kupovidu na avizovanou turistiku zřejmě nemělo odvahu přijít se seskupovat mnoho lidí, ale důležité je začít, vše se časem poddá.

Stejně tak tomu bylo i na projížďce Ratíškovickou drezínou, po bývalé Baťově trati, kterou se dopravovalo uhlí. Nyní, tyto historické, šlapací drezíny jsou takovou příjemnou atrakcí. Na jednu drezínu se vejde šest lidí. Dvá z toho musí šlapat, jinak se nehnete z místa, jeden ovládá ruční brzdu a tří se pohodlně vezou. Na konci trati, která je dlouhá 1,5 km se šlapadla musí demontovat a nasadit na druhou stranu a pokud jsou ochotni odpočatí spolucestující šlapat, tak je tomu jenom dobře. Zpáteční cesta, logicky dlouhá 1,5 km, je totiž mírně do kopce a věřte, sedátka jsou nekonfortně nepohodlná. Takže v závěru vás nebolí nožky, ale sedinka.

Další naší vycházkou, za účelem poznávání krás našeho okolí byl menší výšlap Moravským Toskánskem. A tady přišla velká zrada v počasí, které se hned poránu tvářilo nevlídně. Takže se rozvrněly telefony na všechny strany a krásná akce se rušila. Jenže...jak už to bývá, počasí si s náma laškovně pohrálo a zachvíli začalo být krásně. I opět telefony vyzváněly všem přihlášeným zájemcům, že...
jdeme na to, ale odjezd se odkládá na odpolední čas. Bohužel, ne všem tato změna vyhovovala, ale i přesto krásnou, zvlněnou krajinou, kterou nenajdete už nikde v republice, kam za účelem úlovku co nejkrásnějších fotografii se  sjíždějí lidé z celého světa, se nás sešlo dost. Poznali jsme další zajímavost moravského Slovácka.

Začátkem června jsme začali naše prostory pomalu připravovat k poskytování nejdříve služeb sociálního poradenství a o něco později aktivizační služby formou terenní služby.

Instalovali jsme nové, kvalitnější ozvučení našich prostor, dělali jsme pořádek v šanonech, dokumentech, na řadu přišly i velké úložné prostory, krabice s dekoracemi a podobně. Nadále probíhaly všechny soutěže a testy formou rozesílaných emailů. Na aktivizační služby v terenní formě jsme se začali připravovat údržbou tandemů, sháněním dobrovolníků-vodičů. Hned jak jsme kola otestovali, odstranili jsme veškeré nedostatky, které se nám při testovací jizdě vyskytly.

Z vedení naší organizace jsme obdrželi několik desítek lahviček 100 ml desinfekčního prostředku na ruce, které nabízíme svým zrakově postiženým klientům.

A máme hotovo! Už jen rozeslat Informátor s nabídkou služeb a aktivit pro naše členy a těšit se na vzájemná setkání.

Členky kyjovské odbočky si zaslouží každičkou příležiost k poděkování, k vyjádření úcty, už jenom proto, že jsou. A jaké jsou, to víme :-)  úžasné!

A jelikož nechceme aby chlapi na ně hleděli skrz prsty, tak je také nevynecháme!

A ne jinak tomu bylo v pondělí, které bylo pouho pouhý jeden den po tolik opěvovaném svátku žen. A co jsme si pro naše srdíčka připravili tentokrát?

Opět něco do břiška. Sice,.... realita se hodně lišila od představy, ale chutilo a to bylo hlavní, i když na vodnatém jablíčku nám moc barevná, voňavá čokoláda z ozdůbkami nedržela, ale vykrojené srdíčko tam bylo!

Tak a budem čekat na další příležitost kdy lze nejen potěšit, ale i poděkovat!