Informace ze Sociálně právní poradny 6/2026

Na jaké bydlení může být přiznána dávka státní sociální pomoci

Složka bydlení dávky státní sociální pomoci se, stejně jako její předchůdce příspěvek na bydlení, vztahuje na nájemní, podnájemní, družstevní i vlastnické bydlení. Zákon č. 151/2025 Sb. váže vznik a trvání nároku na dávku nároku na „byt“ nebo „jiný prostor k bydlení“.

BYT je bytová jednotka jako samostatná nemovitost nebo byt v rodinném domě s číslem popisným a musí splňovat tyto zákonné požadavky:

• je podle stavebních předpisů jako byt zkolaudován,
• je uzavíratelný a uzamykatelný, je osazen funkčními dveřmi a okny,
• má alespoň jednu obytnou místnost, která splňuje požadavky stavebního zákona,
• má v bytě samotném nebo v jeho příslušenství neomezeně přístupném osobám užívajícím byt k bydlení záchod a koupelnu, které jsou provozuschopné,
• má vyčleněný prostor na vaření a přípravu jídla,
• je napojen na zdroj pitné vody nebo má zajištěn neomezený přístup k pitné vodě,
• je v souladu s energetickým zákonem připojen k distribuční soustavě elektřiny nebo k výrobně elektřiny a má tak zajištěn neomezený přímý přístup k elektrické energii,
• má zajištěno dostatečné větrání obytných místností venkovním vzduchem a vytápění v souladu s normovými hodnotami a s možností regulace vnitřní teploty,
• nemá závady ohrožující život nebo zdraví osob a
• byla v něm řádně provedena protiepidemická opatření, byla-li nařízena.

JINÝ PROSTOR K BYDLENÍ je:

• ubytovací zařízení
• prostor k bydlení pobytové sociální služby podle zákona o sociálních službách
• zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí
• stavba pro individuální nebo rodinnou rekreaci
• jiný než obytný prostor.

Ubytovací zařízení je určené k poskytování ubytovacích služeb se schváleným provozním řádem, které poskytuje ubytování na dobu delší než 2 měsíce v období 6 měsíců po sobě jdoucích.

Stavba pro rekreaci (chata nebo chalupa s číslem evidenčním) a jiný než obytný prostor (například prostor zkolaudovaný jako ateliér) musí být samostatně vymezeným uzamykatelným prostorem, splňovat přiměřeně technické požadavky na stavby a mít minimálně jednu obytnou místnost, neomezený přístup k pitné vodě a provozuschopný záchod.

Na rozdíl od dřívější úpravy příspěvku na bydlení může dnes za podmínky dlouhodobého bydlení nárok uplatnit nejen vlastník rekreačního stavby, ale i její nájemce, a dále také žadatel, který uzavře smlouvu o ubytování se zařízením poskytujícím ubytovací služby. To může být ubytovna, kolej, penzion nebo dokonce i hotel. U bydlení na koleji je ale podle zatím nepotvrzeného právního názoru nutné, aby rodič žádajícího studenta na něj současně neuplatňoval daňovou slevu, protože ta předpokládá společné bydlení.

Pár zajímavostí o mincích a bankovkách

Mnoho zajímavého se dá vyčíst ze zákona o oběhu bankovek a mincí (z. č. 136/2011 Sb. ve znění pozdějších předpisů); věděli byste například, přijdete-li s měšcem naditým mincemi do jakéhokoliv obchodu, kolik mincí je obchodník od vás povinen přijmout? Odpověď přináší ustanovení § 5 odst. 2 písm. c), které stanoví, že:

„Příjem tuzemských bankovek nebo mincí může odmítnout každý s výjimkou České národní banky a úvěrové instituce provádějící pokladní operace, jestliže se jedná o více než 50 tuzemských mincí v jedné platbě.“

Pokud se tedy rozhodnete vykuchat své prasátko obsahující 51 a více mincí, musíte je využít alespoň při dvou nákupech, nechcete-li se vystavit možnosti odmítnutí. Nebo své pracně získané úspory můžete odnést do jakékoliv banky, popř. přímo do České národní banky, kde vám je musí vyměnit za jiné mince, resp. spíše za jiné bankovky v příslušné částce.

Zákon také obsahuje pravidlo pro obchodníky, kteří přijímají hotovost a chodí si ji do banky vyměnit či vložit na bankovní účet, když je stanoveno, že:

„Při příjmu tuzemských bankovek nebo mincí je Česká národní banka a úvěrová instituce provádějící pokladní operace oprávněna požadovat, aby přijímané tuzemské bankovky a mince byly roztříděny podle nominálních hodnot, a jestliže je to odůvodněno jejich počtem, aby byly zabaleny stanoveným způsobem.“

Zákon také stanoví poměrně jasné pravidlo, že je povinností každého, kdo přijímá bankovky nebo mince, aby si ve vlastním zájmu překontroloval, zda jde o bankovky a mince nepoškozené a platné, protože říká, že:

„Není-li dohodou mezi plátcem a příjemcem tuzemských bankovek a mincí stanoveno jinak, přechází na příjemce jejich převzetím odpovědnost za jejich správný počet a pravost. To neplatí, pokud příjemce neměl možnost si jejich správný počet a pravost zkontrolovat.“

Nicméně každému se už asi někdy stalo, že omylem buď od jiného přijal bankovku poškozenou nebo ji sám poškodil. I na takové situace zákon pamatuje, když říká:

„Česká národní banka a úvěrová instituce provádějící pokladní operace vyměňují

1. a) tuzemské bankovky a mince za tuzemské bankovky a mince jiných nominálních hodnot,
2. b) tuzemské bankovky a mince opotřebované oběhem a tuzemské bankovky a mince běžně poškozené za tuzemské bankovky a mince vhodné pro další oběh,
3. c) tuzemské bankovky a mince prohlášené Českou národní bankou za neplatné za platné tuzemské bankovky a mince po dobu stanovenou na základě zákona upravujícího činnost a postavení České národní banky a
4. d) pamětní bankovky nebo pamětní mince za tuzemské bankovky nebo tuzemské mince, které nejsou pamětními bankovkami nebo pamětními mincemi.“

Tuto výměnu musí banky provést bezplatně až do sto kusů mincí či bankovek, pokud jsou roztříděny podle nominálních hodnot.

Kdybyste váhali, jak moc poškozenou bankovku vám ještě banky musí vyměnit, i na toto zákon pamatuje. Rozlišuje a podrobně popisuje bankovky a mince: celé, celistvé, opotřebované oběhem, nestandardně poškozené a běžně poškozené.

Běžně poškozené bankovky může běžný obchodník či fyzická osoba odmítnout přijmout. Směnárník pak běžně poškozené bankovky přijmout musí, pokud jsou celé. Pokud celé nejsou, ale skládají se maximálně ze dvou částí a jejich plocha je větší než 50 %, pak je musí přijmout každá banka provádějící pokladní operace, bankovky a mince, které tuto podmínku nesplňují, pak musí přijmout jen Česká národní banka. Nestandardně poškozené bankovky či mince pak musí banky i Česká národní banka bez náhrady zadržet. Pod nestandardním poškozením si představme zejména mince a bankovky rozdělené na více než dvě části, takové, z nichž nezbylo ani 50 % jejich plochy, zabarvené či odbarvené tak, že je není možné rozeznat, že není možné ověřit jejich platnost atp.

Dodáváme, že v budově České národní banky v Praze v ulici Na Příkopě je veřejnosti k dispozici Návštěvnické centrum. Vstup je zdarma. Má dvě expozice, jedna se zabývá současností, druhá historií. Vedle stálých expozic tu jsou i krátkodobé výstavy. Pokud chcete komentovanou prohlídku nebo vytvoříte více než desetičlennou skupinu, musíte se dopředu objednat.

Web:

https://nc.cnb.cz/fork/

Běžná otevírací doba expozic:

Úterý–pátek: 9.00 –17.00

Sobota:          10.00 –18.00

Neděle, pondělí a státní svátky: zavřeno

Samé pěkné, nepoškozené, a hlavně mnohé bankovky a mince vám ze Sociálně právní poradny SONS v Praze přejí

Václava Baudišová a Luboš Zajíc