Rekondiční pobyt v Poděbradech

Během rekondice jsme se na lázeňskou péči nijak nesoustředili. Naopak byli jsme v plné péči studentů Hotelové školy, kteří nás obsluhovali dle Etikety v hotelnictví. Přínos byl oboustranný, my se dozvěděli jak správně stolovat a studenti jak se správně chovat k nevidomým hostům. Ale do Poděbrad jsme nepřijeli jako osvětová skupinka pro studenty, nýbrž naším cílem bylo především hravou formou procvičovat dovednosti, důležité pro život  se zrakovým postižením. Bylo jich dost, ale jako asi jedinou hmatatelnou si každý z frekventantů odvezl domů. Byl to stromeček štěstí. Do jeho titěrné výroby se pustili všichni, byť zpočátku byli zaskočeni malinkými korálkami. Jak s tím mám pracovat? Vždyť na to nevidím! Byly první reakce. Ale ve finále všichni zjistili že hmat je úžasný smysl, když bylo potřeba, tak zafungoval jak měl a zkrotil prstíky, které v pohodě malinké korálky na jemný drátek navlékly. Není důležité zdůrazňovat, že finální práce, práce s tavnou pistolí pomáhali naši průvodci, bez kterých by si zrakově postižený člověk ve všech životních situacích nezaradil.
Věnovali jsme se i prohlídce zajímavých míst města a okolí. Téměř všude jsme měli štěstí na příjemné a komunikativní průvodce, kteří nám detailně popsali to, co naše chabé očka nezvládnou.