Otevřeli jsme studánku Bezdynku už po 36té :-)

Vzhledem ke Covidové epidemii jsme po dva měsíce odkládali letošní vítání jara a odemykání studánky Bezdynky. Zadařilo se nám až 20 května, kdy předpověď počasí předpovídala po celý den déšť, ale my se nedali a věřili do třetice všeho dobrého. A ono skutečně - sluníčko svítilo, déšť si vzal dovolenou. Jenom nám na vlakovém nádraží v Jestřabicích, odkud jsme se vydali pěší tůrou chyběli tří účastníci. Dvá se nám telefonicky ozvali a my zjistili že čekají sice na správným místě a ve správnou hodinu tam, kde se máme setkat na další vycházce až za týden :-) Podle instrukcí přijeli dalším spojem do Nemotic, odkud je naše doprovodné vozidlo odvezlo za námi. A ten třetí? S tím jsme se bohužel v ten den už nesetkali. Stihl nám ještě podat oddůvodnění své absence  v místech, kde ještě byl signál. Pokousal ho jeho vlastní pes a tak místo s námi, trávil den po doktorech.
A my zatím procházeli krajinou, plnou svěží zeleně, polních kvítků, kterou známe spíše pokrytou sněhem, ledem či probouzející se ze zimního spánku, abychom splnili naše hlavní poslání - pozdě, ale přece. Nejdříve jsme se u studánky posilnili opékačkou, domácími buchtami, teplými nápoji a pak ten nejstarší z nás pronesl u studánky slavnostní odemykací řeč, zazněl sborový zpěv, obdrželi jsme Upomínkové listy, prostě tak, jako každý rok s výjimkou toho loňského, pandemického.