Oblastní odbočky Jihomoravského kraje

Po celý rok ve výtvarné dílně probíhá kreativní tvoření, dostupné pro zrakově postižené tvůrce. První prosincové setkání si každý na slaměný korpus vytvořil adventní věnec. Pochopitelně na některé kroky je potřebná asistence vidící osoby, ale právě proto mohou naší členové se takových aktivit zúčastnit a právě proto mohou vytvářet kreativní s nádechem uměleckého tvoření a hlavně je to pro ně jedna z možností procvičování a upevňování jemné motoriky, která je pro kvalitní a samostatný život se ztrátou zraku velmi potřebná.
Druhé prosincové setkání bylo tak trochu o odměňování za celoroční práci. Každý si domů odnesl svého andělíčka z březového špalíčku, kde samotná tvořivá práce neměla převážný podíl zrakově postižených. Ale všichni se na ně těšili, protože více než měsíc byly připraveny polotovary - špalík s připraveným hrotem, který si obstarali díky rodinným příslušníkům sami uživatelé. I toto je chvályhodné, že sami naši členové se podílejí na přípravě, a o to víc je těší výsledná tvoření. Takže andílci dostali svá křídla buď z papíru, nebo mozgumy a hlavu tvořila polysterénová koule a zdobila ji přírodní koudel.  Všem doma vytváří milou dekoraci.

Uspořádání Vánočního turnaje v bowlingu se ujali naší sportovci a turnaj probíhal v BowlingCity ve Veselí nad Moravou. Účast byla nabídnuta všem sportovcům a ti v úžasné pohodě, laděné atmosférou vánoc se zúčastnili v dostatečném počtu. Aby byl turnaj zajímavý a lákavý pro všechny, nejenom ty naše poloprofesionály, hrál se zajímavým způsobem ve dvojících, které byly losovány až na místě. A tak se mohlo stát, že do finále postoupili i ti méně zdatní bowlinkáři, páč měli za sparingpartnera  bowlinkářského borce. Systém spočíval v tom, že se odehrály čtyři kola a nastřídačku pak jedno kolo první rundu házel jeden a druhý dohazoval, pokud bylo co :-) a pak se vystřídali.
Je fajn, že  takové turnaje nejsou založeny na urputných bojích o prvenství, ale mohou se zapojit všichni, kdo se chtějí střetávat a zapojit se do nabízených aktivit.

Pro naše členy jsme uspořádali malý adventní výlet.
Začínal v Praze, kde jsme si prošli předvánoční Staromák a Václavák a večer jsme zavítali do Španělského sálu na Pražském hradě, na 26. ročník Vánočního koncertu nevidomých umělců.
Druhý den,  hned ráno jsme zájezdovým autobusem odjeli do Krušných hor. První zastávkou bylo město Boží Dar, návštěva muzea a aktuální Ježíškové pošty a pak hurá přes hranice do Německa. Nejdříve jsme uprostřed hor absolvovali prohlídku Mořského akvária v  Oberwiesenthalu a krásnou bílou krajinou s azurovým nebem jsme ujížděli do cíle našeho výletu - Annabergu. Neopomenuli jsme překrásné dva kostely - sv. Anny a hornický sv. Marie a  vánoční trhy na náměstí.
Překrásné počasí, pohodová atmosféra, úžasný průvodce, který nás celým dnem provázel a díky němuž jsme mohli i to, co někteří z nás nemohli vidět, měli možnost vnímat hlasem. Krásně nás ten den nastartoval do vánoční atmosféry.

Na modro, na zeleno, na přírodno či na barevno.

To byla nabídka pro naše členy na výrobu vánočního kapříka, ale z pedigu.
Každý dostal předpřipravený polotovar, tělo kapra, kterého si dle svého vkusu vystailoval - proplétal pedig zvolené barvy jak "ploutve". Byla to naše první práce s pedigem. Našli se i jedinci, kteří s tímto druhem jemné motoriky měli problém, ale to není jenom důsledek ztráty zraku, tam naopak se podobnou činností jemnocit umocňuje. Ale od toho tam byli pomocníci a každý si domů odnášel  milou ozdůbku na stromeček, nebo do vánočního věnce, či malou dekoraci.

Na pondělním klubovém setkání nás předčasně navštívili anděl s čertem, poslové zla a dobra. S sebou přinesli nadílku, každý dle svého dostupného sortimentu - anděl sladkost a čert uhlí.
Ale...každý z přítomných si musel v hlavě udělat takovou malou inventuru a zhodnotit svůj letošní rok, zda konal jenom dobro, nebo převažovaly ty záporné události a podle toho si sám vzal odměnu od anděla či čerta. Došlo i na velké váhání, někdy sami poslové pomáhali se zapeklitým úkolem.
Bylo hezké, že děti, které ještě sayi nemají jasno, jak to v tomto období Adventu a Vánoc chodí, samy ještě možná krapet tápou, se dokázaly do své role vžít. Byly velmi empatické, dokázaly si v každé situaci poradit, neměly s nikým problém a navodily opravdu nezvykle sváteční atmosféru.
A tak by to mělo být, promíchat generace, problémy a žít naplno :-)

Je název nové knihy plné humorných povídek nevidomého spisovatele Jiřího Maršálka.

V rámci turistické vycházky jsme se zatoulali až do Valašského Meziřičí. Ne ne, nenašlapali jsme tolik kilometrů, ale využili jsme služby ČD a náhradní autobusovou dopravu, následně pak MHD :-)
V muzeu jsme absolvovali dokumentární film o řeznickém řemeslu na Valašsku při  ochutnávce masných a uzených specialit i valašského piva a pak komentovanou exkurzi  desítek let starých řeznických strojů z 1. poloviny 20. století. Stroje navíc před našima očima skutečně ožily, díky funkčnímu transmisnímu pohonu,  který je  poháněn stacionárním motorem.

A závodní prodejnu s čerstvými produkty jsme taky nevynechali a v taškách jsme si odvezli voňavé masné produkty.

Je příjemné občas lesní cestičky oživit takovým atraktivním programem, ve kterém rozšíříme své poznatky vědomostní a taktéž, jak v tomto případě chuťové či čichové, a ještě doma rozdáme kus voňavé radosti.

13. listopad  - Mezinárodní den nevidomých, je věnován památce výročí úmrtí zakladatele první školy pro nevidomé Valentina Haüy.

Ve většině odboček se v tento den koná Den otevřených dveří a propaguje se jejich činnost. V Kyjově tomu bylo letos trochu jinak. Sice se po celý den dveře netrhly - dopoledne probíhal Trénink paměti, odpoledne Výtvarná dílna, ale přece jenom byl tento sváteční den poněkud výjimečný!

V zasedací místnosti kyjovské radnice totiž probíhala informační setkání k tématu zaměstnávání znevýhodněných osob. Byla to schůzka se zájemci o nabízenou pracovní činnost osobám zdravotně postiženým, dále se zájemci o práci asistenta, který by byl vztyčnou osobou mezi zaměstnavatelem a pracovníkem a s realizátorem celé akce, tedy potencionálním zaměstnavatelem, zástupcem sociální firmy, která má v Kyjově vytvářet nová pracovní místa na chráněném pracovišti. Vše se konalo pod záštitou města, pracovnicí Komunitního plánování. Zasedačka byla plná,  byly zastoupeny skoro všechny organizace sdružující zdravotně postižené a nechyběli jsme ani my, tedy zájemci o nabízené zaměstnání z řad nevidomých.

Podařilo se nám zajistit i asistentku pro naši skupinu, tak nezbývá než držet pěsti pro štěstí, aby těm, kteří chtějí práci a první krok už udělali vše vyšlo a našli uplatnění na trhu práce.

Letos jsme se po malé odmlce zúčastnili pěvecké soutěže Chrlický slavík v Centru sociálních služeb pro zrakově postižené Brně-Chrlicích. Je to takový malý svátek pro milovníky krásných písní. Soutěže se zúčastnili mimo domácích také přátelé z jiných zařízení pro zrakově postižené Jihomoravského kraje, ale také už pravidelně i zahraniční hosté ze Slovenska.

Se soutěžní písni za naší odbočku vystoupili v kategorii jednotlivců Pavel Komosný, Pavel Švorba, Iveta Kunovjánková, Hana Oršuliaková a v kategorii duet Hana Oršuliaková a Pavel Švorba. Všechny, i sebe doprovázel na harmoniku Pavel Švorba. V nesoutěžní části pak vystoupil celý sbor Pastelky.

Ale letos se nejen zpívalo, ale i tancovalo a hrálo se i zvukové divadlo, prostě takový prima den. Po obědě došlo na vyhodnocení a my neodešli s prázdnou. V kategorii žen si druhé místo odnesla Iveta, první Hanka, u mužů Pavel Š. byl první a Hana s Pavlem si pak na pomyslnou bednu nastoupili ještě jednou v kategorii duet.

Celý den nám bylo  milo, přívětivě a to nejen díky krásnému sluníčkovému počasí, ale celkovou atmosférou, kterou si navzájem i přes své zrakové postižení dokážeme vzájemně zpříjemnit jeden obyčejný, všední den.

Náš Fit club není jenom o cvičení, ale také o zdravé stravě. A když máme ten podzim a na venkovním hřišti už není to cvičení tak příjemné, tak jsme se přestěhovali do našich prostor a zahájili jsme sérii cviků na židlích a přípravu dýňové polévky.

Očistili a nakrájeli jsme máslovou dýňi a nechali ji změknout a provonět v troubě, zatím co jsme se cvičením trochu protáhli. Pak nastala souhra několika rukou, která vykouzlila porce voňavých talířků zlatavé polévky. Ale ta příprava se nesla i v duchu sebeobsluhy, jelikož jsme se podíleli všichni, každý takovou měrou, jakou mu zrakové postižení dovolilo a taktéž při servírování se podíleli i nevidomí, i když třeba doma je k tomu nepustí...a to je smysl všech našich aktivit -zkoušet a zároveň se učit nové úkony.

Halloweenskou párty jsme si oživili náš klubový pondělek. Na tento anglosaský svátek se to u nás hemžilo duchy, mumiemi, pavouky, kostlivci a smrtkami. Ale jak je u nás zvykem, nebylo to jen takové nic neříkající posezení. Byly připraveny malé dárky v podobě duchů, kterými byli obdarováni ti, již splnili nelehký úkol, který hraničil jak s jemnou motorikou, tak s tréninkem paměti.

Každý z přítomných obdržel klapky na oči a pytlík s pěti dřevěnými písmenky. Ta písmenka nejenže musel poznat, ale ještě z nich poskládat nejméně pět smysluplných slov. Někteří vydali ze sebe maximum,  soupeřili mezi  sebou a vznikala tak nová slova, ba někdy i patvary, ale což, však to byla  halloweenská párty a při té je dovoleno i trochu vybočit :-)

Poslední týden v měsíci říjnu jsme trávili na rehabilitačním pobytu v Mariánských Lázních. Po celý týden jsme absolvovali procedury, kondiční vycházky, poznávací zájezdy a kulturní večery.

Každý si užil to co měl rád, co mu vyhovovalo, co ho činilo šťastným, spokojeným a hlavně to, co bylo prostředkem pro jeho blaho a odpočinek.

V naší výtvarné dílně se scházejí pro společná tvoření převážně mladí lidé s různými druhy zrakového postižení. Jsou to lidé zcela nevidomí a také se zbytky zraku, proto je potřeba před každým tvořením připravit určitý základ.

Tentokrát se vyráběli vánoční hvězdičky technikou drátkování. Vidící osoba musí nakoupit materiál, připravit z drátu základní hvězdu. Pak si každý pomocí jemného drátku a drobných korálků hvězdu ozdobí. Neřeší se barevná kombinace, neřeší se velikost korálků. Pro zcela nevidomého je tato nimravá práce velmi důležitá pro trénink jemné motoriky, kterou si zjemňuje svůj hmat. A toto je mimo estetické cítění hlavní smysl našich dílen. Hvězdičky jsou moc kouzelné a asi jim přibudou další kamarádi.

Přípravy na letošní sbírku Bílá pastelka se nevymykaly letům minulým. Jen jsme se museli smířit s tím, že 3 školy nám spolupráci odřekly a nepřálo nám počasí. V Hodoníně prý vytrvale pršelo, v Kyjově byly jen slabé přeháňky.

Ale.... Kyjov jsme zaplavili dvojicemi pastelkářů více jak jindy a v odpoledních hodinách nastoupili členové naší odbočky, vždy dvojice pracovník a člen, vždy dvojice vidící a nevidomý. Velkým přínosem nám byl, dnes už můžeme říci, dlouholetá spolupráce se základními školami v Brně a Bučovicích.

Ale.... věříme, že máme spoustu příznivců, podporovatelů, lidí kteří o nás vědí, kteří mají ve svém okolí či v rodině blízkého, který již naše služby využil, či využívá, nebo k tomu nabírá sil.

Dík vám všem, kteří jste koupí bílé pastelky přispěli ke zlepšení aktivizačních služeb u nás. Už teď víme, že za vaše peníze zakoupíme nový Pichtův stroj na psaní slepeckého Braillova písma.

Navštívili jsme mobilní výstavu voskových figurín, historických osobností našich dějin v životní velikosti. Jelikož detaily figurín pro mnohé z nás jsou v nedohlednu, uvítali jsme možnost 90 minut lektorského výkladu. A stálo to za to. Naše lektorka měla úžasný přednes, příjemný hlas a hlavně jsme se dozvěděli sem-tam i nějaký ten drb z dob dávno minulých. 

Letošní soutěž v prostorové orientaci ulicemi Kyjova čítala přes 60 účastníků - byli to samotní soutěžící, jejich doprovod Andělé strážní - studenti Zdravotní školy v Kyjově, sekretářky pana starosty, pracovnice Informačního Centra v Kyjově,  Miloš Černý, učitel Základní umělecké školy v Kyjově, pracovnice Lesní školky v Kyjově, pracovníci kavárny Pražírna, instruktoři prostorové orientace Centra pro zrakově postižené v Brně-Chrlicích, dobrovolníci, členové a pracovníci oblastní odbočky SONS Kyjov.

U příležitosti tohoto svátku jsme se prezentovali na akcích v městě Hodoníně a Kyjově.

Dům s pečovatelskou službou v Kyjově měl 30. září Den otevřených dveří, odpoledne uspořádal grilovačku pro své obyvatele a jelikož máme s DPS dobrou spolupráci - před pár dny navštívili naše prostory klienty denního stacionáře a pro obyvatele DPS děláme poradenskou činnost a v poslední řadě obyvateli DPS jsou i naši členi, tak posezení u dobrého jídla voňavého burčáku zpetřili naše Pastelky svým zpěvem. V ten den se ještě slavnostně střihala páska nově zbudované relaxační zóny na zahradě DPS a  pak vystoupil dětský folklórní soubor Kyjovánek. Příjemný den jsme zakončili společně ve vestibulu zpěvem, posíleným o dva houslisty. Opět se naše organizace prezentovala svou činností a vzájemnou spolupráci pro kyjovské seniory.

Krásná tradice - uzamykat "naši" studánku Bezdynku, aby přes zimu si odpočinula a na jaře nás opět přivítala v plné kráse s čistou, chutnou vodou. Jenže, když naše motorová spojka s našimi seniory a polní kuchyňí dorazila na místo, jako první museli převrácené stoly s uhnilýma nohama nějak podepřít, to samé s lavicema. Holt, už je to nějakých pár roků, co naši šikovní chlapi tady to posezení zútulnili a klidné a tiché údolíčko studánky tentokrát bylo narušováno těžkou lesní technikou, vůkol se těří dřevo, lesy řídnout :-(