Oblastní odbočky Jihomoravského kraje

Střední škola, Základní škola a Mateřská škola prof. V. Vejdovského Olomouc-Hejčín slavila 65. výročí založení školy a Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, zapsaný spolek, oblastní odbočka Olomocu slavili 60. výročí.

K těmto významným událostem uspořádaly obě organizace společnou akci s názvem Den plný pohybu aneb mezigenerační setkání žáků, studentů a dospělých se zrakovým postižením i bez něj.

Vše se odehrálo v zadních prostorách školy (stačila k tomu tělocvična a jídelna :-))

Zažít Kyjov jinak byl název sousedké slavnosti, na který se sešel celý Kyjov buď v roli za pultem, nebo před ním.
Místní lidé, společnosti, organizace, skupiny, představovali, vystavovali, předváděli, prodávali, pekli, vařili, smažili, soutěžili, tvořili, vystupovali....
Celý program byl soustředěn do jednoho koutu Kyjova. kde po celý den probíhal program pro malé i velké. Nechyběla ani naše organizace, měli jste stánek na náměstí před budovou gymnázia, tedy přes silnic od našeho sídla, rádi jsme sešli z našeho druhého patra blíž lidem - a vyplatilo se.

V letošním roce jsme se zaměřili na interaktivní hry bez kontroly zraku a byli jsme neustále v obležení. Nabídli jsme velkým i malým formou hry každodenní činnosti, které vykonávají zcela automaticky, ale jakmile si dají na oči klapky, mnohdy jsou v koncích a nyní pak si uvědomí ten rozdíl, když si na ruce vidí a když jim zrak nepomůže.

Stalo se již tradicí, je každým rokem v tuto dobu oslovíme naše členy seniorského věku, kteří z různých důvodů už nemohou být tak aktivní jako dříve a pozveme je na malý výlet. Většinou si každého vyzvedneme u domu a zajistíme mu průvodce. Společně pak navštívíme nějaké zajímavé místo, které je dostupné a není náročné na chůzi a než je rozvezeme domů, tak ještě společně poobědváme.

Jak takový den vypadal letos?

Zúčastnili jsme se sportovních her pro zrakově postižené "Chrlická žaba", v Centru pro zrakově postižené Brno-Chrlice.

Po prázdninách odstartovalo  první setkání členů FIT clubu naší odbočky. V prvním roce jsme se více soustředili na přípravu zdravých pokrmů a vstřebávali jsme rady dietoložky. Nyní máme v plánu se zaměřit na cvičení. První lekci jsme absolvovali na cvičích strojích v přírodě.

Ono to není jenom přijít a makat. Zrakově postižený člověk se musí nejdříve dozvědět kde taková příležitost je, pak jej někdo musí s funkcí jednotlivých strojů seznámit a zajistit bezpečnost při cvičení, než se se cvičením sžije. Nám se vše podařilo, protáhli jsme těla, zahřáli své svaly. Takže máme super nakročíno ...

Na besedách pořádaných naší odbočkou se snažíme seznámit s lidmi zajímavých profesí, zajímavým posláním či zajímavými dovednostmi. V mnoha případech zveme i lidi se zrakovým handicapem, nejen proto aby předvedli své schopnosti, ale také, aby motivovali ostatní zrakově postižené, ukázali, že když člověk hodně chce, dá se najít cesta k cíli.

Tentokrák mezi nás přijel Jiří Maršálek.

Druhý prázdninový měsíc jsme si udělali společnou, malou dovolenou za hranice všedních dnů a to doslova.

Prostory naší odbočky prošly před rokem rozsáhlou rekonstrukcí, máme vše krásné, nové. Jelikož jsou naše prostory ještě rozsáhlé, navrhli jsme, aby se na generálním úklidu podíleli dobrovolně i naší členové a vyhlásili jsme Sanitární den.

Našli se dobrovolníci, přišli s patřičnými pomůckami, svačinou a my během dne skoro vše vytřeli, naleštili...prostě paráda! Ale nebyl to jen rutinný úklid, pomáhali nám i nevidomí a pro ně to byla malá výzva, malý výcvik sebeosluhy a hlavně, dokázat, že všichni společně dokážeme vše.

Díky všem, kteří se podíleli na tom, aby u nás bylo stále hezky :-)

Léto svádí k cestování, poznávání. A tak i my vycestovali, abychom poznali své blízké okolí, kam se mnohdy samy těžko dostaneme.  Pro zrakově postiženého člověka, který nemá možnost sednout do auta a dojet kam se mu zachce, který nemá možnost si jen tak vyšlápnout na kopec, jsou tyto společné výlety velmi žádoucí. Velmi prospěšné jsou i naše společné výpravy v tom, že si dopředu zajistíme průvodce a pak máme komentovanou a tím také velmi zajímavou prohlídku daného objektu.

A kam to bylo tentokrát?

Firma Sagita z Brna velmí dobře spolupracuje se zrakově postiženými klienty.její pracovníci jsou vždy ochotni přijet ke klientovi domů, ukázat mu jak pracuje konkrétní pomůcka, nechají klienta se s ní seznámit, vyzkoušet si ji.
Ale také pravidelně pro své klienty pořádají letní setkání spojené s debatou o využitelnosti kompenzačních pomůcek, připomínkách k obsluhe a nechybí malé občerstvení.

Setkání bylo letos obohaceno o novinku - soutěž,  spojenou s praktickou obsluhou kompenzační pomůcky ORCAM MYEYE 2.0. Nechyběla ani cena pro vítěze.

Příjemná prezentace, osvěta a hlavně zájem o své klienty, takto se nám i letos představila firma Sagita.

Poslední osvětová beseda v tomto školním roce je za námi.

Koho?

Co?

A proč?

Již po osumnácté se sešli zrakově postižení z celé republiky v Kyjově.

Někteří se zde schází pravidelně, někteří přijeli poprve a letos to některým z těch "stálic" nevyšlo. Počasí nám přálo, stihli jsme mezi kapkami deště nejdřívě naše hosty přivítat snídaní na knihovně, pak cestou autobusem rozdat pytličky se svačinkou a přivítat se s nimi v Národní kulturní památce Slovanské hradiště v Mikulčicích. Celým areálem nás provázel příjemný průvodce. V Hodoníně jsme si dali společný oběd a za doprovodu deště jsme ujížděli zpět do Kyjova, kde po kapkách nebylo ani vidu, ani slechu. Na knihovně jsme si vypili odpolední kávu s něčím sladkým, zapili vínkem něco slaného a v přátelském, pohodovém a družném hovoru jsme vydrželi do rozjedu účastníků.

Je prima, že na naši akci pokaždé zavítá někdo nový, koho zaujme nabízená aktivita, či prostě jenom naše město, nebo pověst o těchto vydařených setkání. A to je cílem našeho snažení - poznávat nové přátele a setkávat se s těmi starými. Velké poděkování pak patří těm, kteří pomohli s napečením dobrot - velké  díky :-)

Základní škola v Bučovicích pro své žáky koncem školního roku připravuje výukové projekty s určitým zaměřením a žáci si dle svého zájmu jednotlivé obory vybírají. S jedním projektem máme vcelku dlouholetou a pravidelnou zkušenost i my - Život ve tmě. Letos žáci přijeli k nám a my tak měli možnost je seznámit s některými sportovními aktivitami zrakově postižených, nechyběla ukázka kompenzačních pomůcek, výuka chůze s bílou holí a zásady pomoci nevidomým a také  seznámení s bodíky Braillova písma, se kterým dále pracovali. Měli za úkol vyluštit zadání v Braillově písmu a podle něj vybrat bez kontroly zraku určitý druh oblečení k určité příležitosti. A to bylo rozčarování, když zjistili že pouhým hmatem v mnoha případech nerozeznají pyžamo od společenské košile, či noční košili od plesových šatů. Ale my byli hodní, měli určité nápovědy, třeba že společenské šaty většinou mají nějaký ozdobný prvek, apod. Ti odvážní se do vybraného oblečení i oblekli a v kalupu pak proběhla i módní přehlídka plesových šatů s kabelčičkou, oblečení spací, do deště, na hory, pánský společenský oděv. Snad se žákům taková hravá forma líbila a v určitých situacích si vzpomenou, že těm zrakově postiženým je třeba jakoukoliv dostupnou formou život ulehčit.

Třetí červnová neděle je nepsaným, neoficiálním, avšak všeobecně známým a mohutně oslavovaným dnem všech otců! My si s oslavou "našich" tátů počkali na pondělní setkání. A svátek bez práce?- to je nuda! Sladkou odměnu si museli zasloužit!
Připravili jsme si pro ně práci ne ledajakou, vybírali jsme tak, aby exelovali ve své obratnosti, nápaditosti s využitím všech, za ta léta, načerpaných dovedností, i když někteří bez kontroly zraku. Co je na tom za nemožného podojit krávu? I ti nevidomí měli dostatek fantazie, aby hupsli do naší reality! Poodkryli jsme zahalené monstrum na stole a hle-vykoukly připravené dva dojící exempláře. Kráva byla sice na obrázku, připevněná na židli, ale vemínko, plné mléka se pěkně houpalo pod ní. Čtyři struky, jak má být a mísa na mléko. Něchyběl ani ochranný oděv v podobě cyklistického ponča a chirurgických jednorázových rukavic, ze kterých bylo i ono zmiňované vemínko :-)

Tak táto a ukaž se jak ti to jde :-), ze solidarity se přidaly i některé z žen. Byla sranda, prima jsme se pobavili a hlavně opět si dokázali, co všechno dokážem, někteří třeba poprvé, ale zkusit se má všechno a dohnat není nikdy pozdě.
Jste prima parta, nezkazíte žádnou srandu a pořád se učíte, trénujete jemnost, zručnost i netradičně :-)

Na letošní ročník festivalu Dny umění nevidomých umělců na Moravě jsme pozvali zrakově postiženého písničkáře, kytaristu,  Martina Rouse. Vzhledem k žánru jeho projevu bylo velmi vhodně zvolené místo koncertu - Pražírna. Martinův koncert byl rozdělen na dvě části, v té první představil svou tvorbu a druhá byla tvořena písněmi spirituálními a gospely.
I když v tu dobu probíhal na jiném místě odlišný kulturní pořad a večer v Kyjově byly dva koncerty, jeden taktéž kytarový, byla návštěvnost přijatelná a hlavně posluchači odcházeli nadmíru spokojeni. Díky Martine.

Osvěta pro žáky základních škol je vždy příjemná. Tentokrát celým dopolednem jsme formou zábavného programu provázely světem nevidomých žáky čtvrtých ročníků.

Po všeobecných informacích přišel na řadu pes, nejen přítel člověka, ale také věrný pomocník nevidomých či lidí se zbytku zraku. nechyběl tradiční chumel kolem pejska, děti měly dovoleno hladit a pomazlit se, Crusoe si to patřičně vychutnával, protože takové potěšeníčko není každý den.

A pak děti "pracovaly", nasadily si klapky, u nás tedy "pandičky" což jsou bílé klapky s oušky a tvářičkou medvídka Pandy, mooooc oblíbené i u dospělých :-) a zkoušely jak se cítí nevidomý člověk a co vnímá během dne, jaké to je používat všechny smysly kromě zraku, vše zábavnou formou, přijatelnou jejich věku, Zodpovídali jsme na všetečné otázky a jsme rádi, že i touto formou jsme mohli rozšířit povědomí takto malých dětí o slepotě, o životě v ní a hlavně posílit empatii ke všem, kteří byť krapet jiní, projdou jejich životem.

Na svém klubovém setkání jsme si připoměli svátek dětí, Mezinárodní den dětí. Všichni jsme děti, my někteří už trochu přerostlí, pravda, ale i tak si zasloužíme trochu pozornosti, nějaké to překvapení.
A ještě odpověď na otázku v záhlaví - u nás si naši členi mají kde hrát a také s čím :-)
Tentokrát jsme vyměnili notoricky u dětí oblíbenou plastelínu za perníkové těsto, které jsme dostali darem od pracovníků Městké knihovny v Kyjově, kteří jej dostala darem ......

Začali jsme tvořit. Někteří se přiznali, že takto s těstem pracují porvé. No, ona to nebyl vlastně jenom hra, ale hlavně prima nácvik jemné motoriky při výkonu sebeobslužných úkonů prováděných bez kontroly zraku. Použili jsme netradiční vykrajovátka a už i toto byl oříšek- poznat veverku, žirafu, dinosaura, želvu a šneka a jiné infantilní tvary :-) Také jsme využili koletivní přístup, vzájemnou pomoc a výsledek?
Prima prožité odpoledne, svátek oslaven prací a navíc, každý si ten svůj voňavý výtvor odnesl domů a tam ještě mohl udělat radost svým blízkým - takže sečteno a podtrženo - vše bylo na výbornou :-)

Návštěva KOVOZOO ve Starém Městě nedopadla podle plánu.