Soutěž v prostorové orientaci

Publikováno 10.10.2019 02:29 Odbočka Kyjov


Obrázek

Do soutěže se přihlásili jak lidé nevidomí, kteří běžně chodí a ovládají pravidla chůze s bílou holí, pak lidé se zbytky zraku, kteří bílou hůl používají sporadicky, lidé slabozrací, kteří na orientaci se ještě spoléhají na zbytky svého zraku a se zásadami prostorové orientaci seznámeni jsou, ale i lidé vidící, kteří poprve si zaslepili oči a poprve kráčeli s bílou holí. Poslední skupina byli VIP soutěžící, pracovníci obecního úřadu v Žeravicích, kteří nejdříve byli seznámi se zásadami bezpečné chůze a které doprovázeli instruktoři prostorové orientaci. Velmi jsme jejich zájem o životě pod rouškou tmy uvítali.
Výchozím bodem byl zasedací sál na radnici, tedy pracoviště Městského úřadu, tudíž nesměla chybět návštěva kanceláře starosty města Kyjova. Je jasné že po tmě. Soutěžící přivítali sekretářky, předali soutěžícím poukaz na odběr občerstvení od pana starosty, ale ještě museli po hlase poznat svého  starostu, jelikož sluch - to je jeden z velmi důležitých smyslů pro orientaci nevidomého. Další návštěva veřejné instituce, kde si museli soutěžící vyřídit ověření podpisu  byla na Informačním centru. Po trase kterou procházeli jsme se snažili navodit takové situace, se kterými se ve svém běžném životě  mohou setkat. Také měli za úkol využít své dovednosti v oblasti smyslové - hmatem rozeznat poživatiny, odhady váhové, sluchem poznat hudební nástroje, podle zvuku hod na cíl, chůze v přímém směru a také pocitové prožitky na Bosonohé stezce.

Zakončení soutěže pak bylo v kavárně, kde měli za úkol uplatnit své poukazy a pro sebe a svůj doprovod objednat malé občerstvení. To velké v podobě řízku je čekalo až na knihovně, kde proběhlo vyhodnocení a ocenění.

Největší strach jsme měli z počasí - to nám vyšlo a ostatní? Všichni v pořádku do cíle dorazili, nikdo se nezranil, nikdo se neztratil, hlavně všichni měli možnost ozkoušet své znalosti či dovednosti bez kontroly zraku, měli možnost si sami sobě zhodnotit zda mají nějaký mezery, které  je třeba dopilovat, aby jejich chůze s bílou holí byla bezpečná pro ně samotné i jejich okolí. A ti, kteří mají to štěstí že bílou hůl ještě mohou nechat odpočívat, spolu s těmi vidícimi, se na chvíli měli možnost vcítit do pocitů nevidomých a tak více vnímat a rozumět jejich potřebám.


Obrázky