Aktuality v pobočkách (odbočkách)

Naše olomoucká Oblastní odbočka SONS už před mnoha lety díky panu Síčovi navázala velice přátelskou spolupráci s pobočkou Knihovny města Olomouce na ulici Jungmannova. Paní Petra Mazáčová, která patří mezi pracovnice knihovny, pro nás několikrát do roka připravuje besedy na různá zajímavá témata. A tak jsme se ve čtvrtek 3. října v rámci pravidelného Klubu setkávání vypravili na další z nich s názvem „Když divadlo rozmlouvá“.

Paní Mazáčová nám přiblížila vývoj divadelní scény u nás a nechala nás nahlédnout do toho, jak to v divadle chodí. Pan Síč k jejímu povídání ve svém počítači vybíral hudební a divadelní ukázky, takže jsme slyšeli i známe herce v jejich ještě známějších rolích. Místnost na patře, v níž se besedy vždy odehrávají, má okna na dvou na sebe kolmých stěnách a i to, že jsme kolem sebe díky tomu měli plno denního světla, jistě přispělo k velice příjemné atmosféře.

Paní Mazáčová nám na tomto setkání přednesla svou autorskou povídku, která nadchla všechny naše členy, a my jsme se jí zkusili zeptat, jestli bychom ji mohli zveřejnit. Dovolila nám to a díky tomu nyní máte možnost si ji přečíst i Vy. Doufáme, že se Vám bude líbit!

Klára Kočí

PODĚKOVÁNÍ za vydatnou pomoc

Celostátní sbírka BÍLÁ PASTELKA je opět za námi a to její již 20. jubilejní ročník.

16 dvojic našich dobrovolníků se ve středu 16. října v olomouckých, šternberských a uničovských ulicích ujalo prodeje bílých pastelek.
Opět se zapojili studentky a studenti Střední polygrafické školy v Olomouci, studenti dalších škol a také naši “odbočkoví“ dobrovolníci.
Pomáhalo jim i letos, stejně jako v minulých ročnících, několik zrakově postižených členů SONS.
Všem obětavým prodejcům, kteří nám i za nepříznivého počasí vydatně pomohli při získání prostředků na dofinancování služeb pro občany se zrakovým postižením, velmi děkujeme!
Moc si toho vážíme! Stejně tak patří naše velké poděkování všem dárcům, kteří do kasiček sbírky Bílá pastelka přispěli. 

Jan Příborský, předseda Oblastní odbočky SONS Olomouc

Ve středu 16. října proběhl jubilejní 20. ročník celostátní veřejné sbírky Bílá pastelka na podporu nevidomých a slabozrakých v České republice. Rádi bychom touto cestou poděkovali všem lidem, kteří nejsou lhostejní k těžké životní situaci zrakově postižených a zakoupením bílé pastelky podpořili sociální služby a projekty, pomáhající nevidomým a slabozrakým zvládat každodenní situace a žít plnohodnotný život.

V naší výtvarné dílně se scházejí pro společná tvoření převážně mladí lidé s různými druhy zrakového postižení. Jsou to lidé zcela nevidomí a také se zbytky zraku, proto je potřeba před každým tvořením připravit určitý základ.

Tentokrát se vyráběli vánoční hvězdičky technikou drátkování. Vidící osoba musí nakoupit materiál, připravit z drátu základní hvězdu. Pak si každý pomocí jemného drátku a drobných korálků hvězdu ozdobí. Neřeší se barevná kombinace, neřeší se velikost korálků. Pro zcela nevidomého je tato nimravá práce velmi důležitá pro trénink jemné motoriky, kterou si zjemňuje svůj hmat. A toto je mimo estetické cítění hlavní smysl našich dílen. Hvězdičky jsou moc kouzelné a asi jim přibudou další kamarádi.

Přípravy na letošní sbírku Bílá pastelka se nevymykaly letům minulým. Jen jsme se museli smířit s tím, že 3 školy nám spolupráci odřekly a nepřálo nám počasí. V Hodoníně prý vytrvale pršelo, v Kyjově byly jen slabé přeháňky.

Ale.... Kyjov jsme zaplavili dvojicemi pastelkářů více jak jindy a v odpoledních hodinách nastoupili členové naší odbočky, vždy dvojice pracovník a člen, vždy dvojice vidící a nevidomý. Velkým přínosem nám byl, dnes už můžeme říci, dlouholetá spolupráce se základními školami v Brně a Bučovicích.

Ale.... věříme, že máme spoustu příznivců, podporovatelů, lidí kteří o nás vědí, kteří mají ve svém okolí či v rodině blízkého, který již naše služby využil, či využívá, nebo k tomu nabírá sil.

Dík vám všem, kteří jste koupí bílé pastelky přispěli ke zlepšení aktivizačních služeb u nás. Už teď víme, že za vaše peníze zakoupíme nový Pichtův stroj na psaní slepeckého Braillova písma.

DEN PLNÝ POHYBU aneb Mezigenerační setkání žáků, studentů a dospělých se zrakovým postižením i bez něj

Vzdělávání a péče o zrakově postižené má v našem regionu již dlouhou tradici. Před 65 lety došlo zásluhou profesora Václava Vejdovského (známého očního lékaře) k založení speciální školy, kde se vzdělávají prioritně děti se zrakovým postižením. Jsme rádi, že se po dlouhé době z Litovle škola přestěhovala do Olomouce, kde byla „na zelené louce“ postavena zcela nová budova.

V Olomouci již před 60 lety také vznikala cílená péče o dospělé zrakově postižené. V roce 1959 byla založena v rámci tehdejšího Československého svazu invalidů Krajská organizace nevidomých.

A právě tato dvě významná výročí se stala podnětem k uspořádání akce.

V úterý 08. října jsme ve spolupráci s VOŠ pedagogickou a sociální v Kroměříži uspořádali pro studenty přednášku o sociálních službách pro zrakově postižené, kompenzačních pomůckách, prostorové orientaci a chůzi s bílou holí, komunikaci s nevidomými a průvodcovství.

Navštívili jsme mobilní výstavu voskových figurín, historických osobností našich dějin v životní velikosti. Jelikož detaily figurín pro mnohé z nás jsou v nedohlednu, uvítali jsme možnost 90 minut lektorského výkladu. A stálo to za to. Naše lektorka měla úžasný přednes, příjemný hlas a hlavně jsme se dozvěděli sem-tam i nějaký ten drb z dob dávno minulých. 

Ve středu 2. října jsme se sešli v rámci pravidelného klubového odpoledne, abychom si tentokrát připomněli své zážitky z nedávných akcí a začali s přípravami na slavnostní Oblastní shromáždění, které se letos bude konat ve středu, 6. listopadu.

Letošní soutěž v prostorové orientaci ulicemi Kyjova čítala přes 60 účastníků - byli to samotní soutěžící, jejich doprovod Andělé strážní - studenti Zdravotní školy v Kyjově, sekretářky pana starosty, pracovnice Informačního Centra v Kyjově,  Miloš Černý, učitel Základní umělecké školy v Kyjově, pracovnice Lesní školky v Kyjově, pracovníci kavárny Pražírna, instruktoři prostorové orientace Centra pro zrakově postižené v Brně-Chrlicích, dobrovolníci, členové a pracovníci oblastní odbočky SONS Kyjov.

Ohlédnutí za TyfloArtem, který se uskutečnil od čtvrtku 19. září do soboty 21. září 2019 ve Vsetíně.

Na TyfloArt jsme se těšili.  Ve Vsetíně jsme byli v loňském roce. Proč jsme jeli na festival znovu? TyfloArt, to je báječná příležitost setkat se opět se členy z jiných odboček SONS. Je to velká společenská událost.

 Mám ráda tento kout naší země, malebné Valašsko, kde se na poli rodí jen kamení, ale lidé mají srdce na dlani. Jeli jsme vlakem, byla to pěkná cesta. Počasí nám přálo, sluníčko se na nás smálo a když se za okny vlaku objevily kopečky Beskyd, v uších mi zněla melodie – Valašsko rád ťa mám, o tobě píseň zpívám. Ubytovali jsme se v hotelu Kamu a večer jsme se sešli v Kulturním domě na večeři. Vzájemně jsme se představili, to bylo fajn. Věděli jsme kdo a odkud přijel a co bude předvádět. Rozesmála mne skupinka, která se nazvala čumilové. To byli diváci, jejich úkolem bylo sledovat vystoupení, aby mohli referovat na odbočkách.

V pátek jsme si po skupinkách prošli vsetínský zámek. Milá a trpělivá průvodkyně nás provedla po výstavách. Obdivovala jsem, co naši předkové dokázali. Vytvářeli krásné věci – židle Tonetky. Dokázali zpracovat vše, co se na políčku urodilo. Viděli jsme, jak se pěstuje a zpracovává technické konopí. Někteří odvážlivci si to mohli vyzkoušet. Na chodbě zámku byly vystaveny fotografie. Vypovídaly o úspěších hokejistů - 80 let vsetínského hokeje. Mramorový sál vsetínského zámku je nádherný prostor s výbornou akustikou. Pak se V tom vsetínském zámku hrálo na cimbálku, jak zpívá Jarmila Šuláková ve své písní. A jak se to dělá? To nám předvedla cimbálová muzika Jasenka.

Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm pro nás otevřelo svoje brány v sobotu. Nejnavštěvovanější částí Skanzenu je dřevěné městečko, které vzniklo přenesením původních valašských staveb z rožnovského náměstí. Reprezentuje tak tradiční architekturu Beskydska. S průvodkyní jsme se nejprve zastavili v kostelíku a na Valašském Slavíně, kde odpočívají slavní rodáci.

Vystoupení jsme sledovali v pátek v sále vsetínského zámku, v sobotu v sále Kulturního domu Vsetín.

Workshopy byly po oba dny v předsálí. Přilákaly hodně lidí a bylo co obdivovat. Chodili kolem stolů. Měli možnost si u našeho stolu vytvořit podzimní věnec na dveře. Nakoupili si dárky na památku.

Manžel přijel poprvé vystupovat na festival. Vybral si povídky ve slezském nářečí: Zde se žije bezstarostně, První hřích a několik dalších od pana Ondrusze. Pan Ondrusz vydal svoje pověsti i v Polsku v Braillu a výtěžek věnoval nevidomým dětem. Lidé se smáli a kdo nerozuměl, tak si to domyslel. To nám říkaly dámy z Čech. Líbilo se nám všechno, co jsme viděli. Každý se snažil ukázat to nejlepší. My máme rádi cimbálovou muziku. Hrálo se i na přání Když jsem šel z Hradišťa, prostě, co si kdo přál.

Byli jsme mile překvapeni, dostali jsme za účast na vystoupení a workshopech dárek. Děkujeme všem a těšíme se na příští TyfloArt. Vlastimila a Miroslav Popkovi.

Veřejná sbírka Bílá pastelka, jejíž výtěžek jde na aktivity podporující samostatný život nevidomých, se letos koná 16. října. V tento den můžete v ulicích potkat dobrovolníky v bílých tričkách, kteří vás za příspěvek do kasičky odmění symbolickou bílou pastelkou. Sbírka se letos koná již 20. rokem, a to téměř po celé republice. Přispět je možné i bezhotovostně, a to prostřednictvím QR kódu umístěného na pokladničce. Svým darem podpoříte například výcvik vodicích psů, sociálně právní poradenství pro nevidomé, výuku práce s náročnými kompenzačními pomůckami, vydávání časopisů v Braillově písmu či zvukové podobě a další speciální služby pro zrakově postižené. Za všechny dary předem děkujeme.

Stránky Bílé pastelky: https://www.bilapastelka.cz/

Za SONS Zlín budou ve Zlíně a blízkém okolí chodit s kasičkami studenti Univerzity Tomáše Bati (Fakulta humanitních studiíí), tímto jim všem předem děkujeme za jejich ochotu a čas, stejně tak i Mgr. Lucii Blaštíkové, Ph.D. z Ústavu pedagogických věd UTB za spolupráci.

My už máme vše nachystáno - mimo pastelek a záložek budeme letos díky našim sponzorům dávat též barevné přívěsky z 3D tiskárny od anonymního dárce a bločky od firmy Graspo Zlín.

Dále se v příspěvku můžete podívat na spot a plakát Bílé pastelky 2019.

Celostátní festival zájmové umělecké činnosti osob s těžkým zrakovým postižením Tyfloart se ve dnech 19.-22.9.2019 představil podruhé ve Vsetíně, v samotném srdci malebného Valašska a potěšil svojí atmosférou a výkony účinkujících laickou i odbornou veřejnost. Nadaní umělci z celé naší republiky předvedli své umění v oboru hudebním, pěveckém, literárně-dramatickém, ale i výtvarném, kde především dominovaly výrobky tvořené bez kontroly zraku. Návštěvníci festivalu obdivovali nadšení amatérských umělců, kterým sice nebyl dán dar vidět svět zdravýma očima,  avšak přesto dokáží rozdávat radost svému okolí.

Na vsetínském zámku a v Domě kultury Vsetín odměnili posluchači potleskem divadlo nevidomých Verva, pěvecké a hudební duo pánů Nohel a Skoček, trio zpěvaček s kytaristou Vojtou Železníkem, akordeonistu Jiřího Pavelku, studentku Věru Strbačkovou s úvodní povídkou Čertoviny z Valašska a další umělce. Velký zájem provázel 16 rukodělných workshopů, kde si návštěvníci mohli vyzkoušet, jaké je to tvořit výtvarná díla bez kontroly zraku. Večerní programy se nesly v duchu tradiční valašské cimbálové muziky v podání tělesa Jasenka a společně jsme si zatančili se skupinou nevidomých Kyklopband z Olomouce. Program festivalu rovněž obohatil známý folkový zpěvák a kytarista Martin Rous.

Účasníci festivalu měli rovněž možnost poznat expozice vsetínského zámku a projít se Dřevěným městečkem v Muzeu Rožnov pod Radhoštěm. Všichni jsme se dobře bavili a věřím, že další ročníky festivalu Tyfloart  se ponesou ve stejném duchu pospolitosti a sounáležitosti naší komunity.

Dagmar Filgasová

Na přelomu srpna a září jsme pořádali náš letošní druhý rekondiční pobyt, v hotelu Renospond ve Zderazi, což je vesnička v malebném chrudimském okrese, plném skal, lesů a lomů.

Na programu byl například:

VRCHLICKÉHO OČKO

Č. 5/2019

Zpravodaj komunitního centra Vrchlická

Naše ČeskoTřebovská oblastní odbočka SONS ČR. z.s. se již tradičně účastnila osmého ročníku Integračního dne v Ústí nad Orlicí.

V krásném podzimním počasí bylo u našeho stánku stále plno. Pro školáky i veřejnost jsme si připravili soutěžní otázky s tématikou zrakově hendikepovaných. Pokud si nebily, jistí s odpověďmi, rádi jsme pomohli a vysvětlovali. Představili jsme naši poradnu, služby SONS, Bílou pastelku atd.

Opět jsme rozšířili povědomí veřejnosti o životě nás se zrakovým hendikepem.

Jakub KUboš Kročák.

U příležitosti tohoto svátku jsme se prezentovali na akcích v městě Hodoníně a Kyjově.

Dlouholetá členka OO SONS Olomouc a také členka Oblastní rady odbočky, paní Taťána Grolichová, pozvala naše těžce ZP uživatele a jejich průvodce na návštěvu do Tršic, kde má se svým  manželem panem Stanislavem Grolichem útulné bydlení i se sbírkou veteránů pana Grolicha. A tak jsme 19. září manžele Grolichovy moc rádi navštívili.

Paní Táňa nám přišla naproti už na zastávku autobusu v Tršicích, na kterou jsme přijeli, a navrhla nám procházku, během které nám o této obci pověděla několik zajímavostí. Vydali jsme se do mírného kopce k místnímu zámku. Cestou jsme pozdravili velkou sochu žáby, dominantu opraveného náměstí nedaleko kostela. Tuto tři metry vysokou a asi 10 tun těžkou sochu vytvořil v roce 2009 známý sochař Michal Olšiak, jehož sochy jsou rozmístěny po celé republice. Žábu mají Tršice i ve znaku jako poctu bývalému majiteli panství Jiřímu Žabkovi z Limberka. Naši výletníci si žábu zblízka prohlédli a mohli ji i pohladit. Poté jsme se za příjemného počasí prošli zahradou zámku a kolem rybníka k domu manželů Grolichových. Poklidným tempem jsme se k němu s úsměvem přibližovali a to už nás troubením na klakson v malé béžové aerovce (Aero 500) vítal i pan Standa. Pozval nás do garáže, ve které je větší část jeho sbírky vystavena a nadšeně nám o svých veteránech vyprávěl. Je vidět, že jsou jeho srdcová záležitost! Samozřejmě jsme měli možnost si je nejen fotit, ale také prohlížet hmatem, posadit se do nich a ptát se na všechno, co nás o nich zajímalo. Po prohlídce exponátů v garáži jsme se přesunuli o kousek níž ke druhému vchodu do domu a u něj stál žlutý veterán Aero 30. Je to první exponát ve sbírce pana Standy, o to je pro něj cennější. Během dalšího povídání pana Grolicha nás paní Táňa přišla pozdravit v dobových šatech, ve kterých jí to náramně slušelo!

Naše návštěva prohlídkou veteránů neskončila, protože jsme byli pozvaní také k příjemnému posezení na terase domku manželů Grolichových. Ochutnali jsme zde například výborné koláče, které pro nás paní Táňa napekla a pan Standa nám při tom povídal i o dalších skvostech, které má ve svých sbírkách – například starých jízdních kolech, která jsme právě pod přístřeškem na terase mohli obdivovat.

Odpoledne v Tršicích pro nás bylo velice příjemné nejen díky tomu, že jsme se dozvěděli plno zajímavých informací, ale hlavně díky příjemným hostitelům a možnosti si spolu popovídat. Manželům Grolichovým za jejich pozvání velice děkujeme!

Klára Kočí

V úterý 24. září jsme se připojili k našim kolegům z Oblastních odboček Přerov a Olomouc, abychom společně navštíviliměsto Opavu a chráněné bydlení a dílny pro zrakově postižené ve Vlaštovičkách provozované Charitou Opava.