Klub držitelů vodicích psů

Zatímco v úterý 2. června probíhal v Lovosicích charitativní koncert na podporu vodicích psů ve výslužbě, v Plzni se pilně trénovalo.

Zorganizovat setkání držitelů vodicích psů v regionu, procvičit potřebné dovednosti, a zároveň dát dalším zrakově postiženým i veřejnosti možnost popovídat si jak s cvičiteli, tak s uživateli chlupatých pomocníků, to byl plán poněkud ambiciózní. Přesto jsme se do toho pustily, a i když všechno nevyšlo tak, jak bylo v plánu, nelitujeme.

Když se objeví nějaká pozvánka na výstavu, reagujeme my, zrakově postižení, obvykle jedním z těchto způsobů:

• Stejně na to nevidím, tak mě to vlastně ani nezajímá
• Nevidím na to, tak se o tom chci aspoň něco dozvědět

Skupinka držitelů vodicích psů, která zastává druhý názor, ochotně přijímá nabídky speciálních prohlídek v pražském CAMPu – Centru architektury a městského plánování.

Nesetkávají se hory s horami, ale lidé s lidmi - a taky pejsci se psy.

Jedno povedené setkání jsme zažili v pátek 1. května 2026 v pražské oboře Hvězda. Za to, že se uskutečnilo, vděčíme hlavně Lidce, Pavlovi a Grace Gregorovým, kteří trasu předem prošli, abychom věděli, jestli na nás cestou nečíhají nějaké nástrahy.

Skončil Týden vodicích psů, skončila propagačně-soutěžní přehlídka toho, kde všude se můžeme s vodicími pejsky potkat.

Zájem o ni byl nečekaný – příspěvek sdíleli nejen majitelé soutěživých pejskůa jejich přátelé, ale  i docela neznámí lidé. Dostal se i na různé „psí“ i „městské“ skupiny, vážíme si toho, že na něj upozornila i výcviková škola Mathilda.

Hlasovalo se 776 krát, někdo jen pro jednoho hrdinu, někdo těch hlasů rozdal víc, nakonec jich bylo 1151.

Zatímco oficiálně bude 5. ročník Týdne vodicích psů zahájen až ve středu 22. dubna, některé akce odstartovaly už dřív.

Víte, kdy mají vodicí psi svátek?

Slaví se poslední středu v dubnu jako Mezinárodní den vodicích psů.

My si ale myslíme, že jeden den je pro tak šikovné a obětavé pomocníky málo, a tak už popáté vyhlašujeme TÝDEN VODICÍCH PSŮ.

Tentokrát od středy 22. 4. do středy 29. 4., kdyby mohly oslavy vrcholit.

Na Klubovém shromáždění 21. března nám pomáhala sympatická Irena Šnajdrová, která se na tuto akci přihlásila jako dobrovolnice. Když slyšela, že někteří z nás dělají besedy ve školách, zajímala se, jestli bychom mohli přijít i mezi předškoláčky. Pracuje totiž v jedné pražské mateřské školce.

A tak slovo dalo slovo a ve čtvrtek 9. dubna se Klárka Maršálková s černou labradorkou Liou vypravila do MŠ Šulhoffova na pražských Hájích.

Během uplynulých dvou měsíců objevovala naše dvaapadesátičlenná smečka literární zajímavosti několika evropských zemí a do deníčků si zapisovala tipy na knížky, které si určitě časem přečte. A když jsme se tak po té cizině rozhlíželi, napadlo nás občas, jak asi zase vidí zahraniční autoři nás.

Poslední země, kterou jsme letos pomyslně navštívili, bylo Portugalsko.

Na samém severu Španělska, v autonomním společenství Baskicko, necelých 20 km od francouzské hranice a na břehu Biskajského zálivu Atlantiku, leží San Sebastián (baskicky Donostia, oficiálně Donostia-San Sebastián). Město je jedním z nejnavštěvovanějších míst Španělska.

Než jsme se vydali na další cestu, popřáli jsme k sedmým narozeninám naší pravidelné souputnici Mentě. Největší radost jí udělal obří tenisák.

V jihošpanělské provincii Andalusie nás nejprve přitahovala Granada s několika památkami UNESCO. Především Alhambra – nejzachovalejší evropská památka islámské světské architektury.

Patronka našeho putování, Dášeňka, nám doporučila, abychom se inspirovali črtami a fejetony, které Karel Čapek posílal ze svých cest do redakce Lidových novin a byly pak souhrnně nazvány „Výlet do Španěl“. Spolu s „Italskými listy“ a „Anglickými listy“ je najdeme jak v KTN, tak v KDD.

Potulovat se po Francii a vynechat Provence a riviéru? No to ne…

Během této etapy byla opět příležitost ke gratulaci – ovčanda Xena oslavila 4. narozeniny.

V zálivu Lamanšského průlivu mezi Normandií a Bretaní jsme navštívili přístavní město Saint-Malo. Sem uprchla nevidomá Marie-Laure z románu „Jsou světla, která nevidíme“.

K významným místním rodákům patří Jacques Cartier (1491–1557), námořní kapitán a objevitel Kanady.

Zatímco my jsme se pokojně vydali na toulky dalšími francouzskými regiony, nevidomá Marie-Laure se svým otcem musela uprchnout z Paříže po jejím obsazení Němci. Opouštějí tak své dosavadní jistoty a vydávají se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště.

Přečtěte si o tom v románu, jenž získal prestižní Pulitzerovu cenu za rok 2015 – Doerr Anthony: „Jsou světla, která nevidíme“.

https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/author/8592/25806

Těm, kterým naše letmá zastavení v Paříži nestačila, doporučujeme knihy Jiřího Žáka „Kdyby nám Paříž vyprávěla“, „Co ještě Paříž neřekla“ a „Co Paříž zatajila“. Sáhnout pro ně můžete do KDD:

https://www.kdd.cz/index.php?page=poznamka-k-autorovi&id=10187&prev=detail&prevId=32530

Ze Ženevy jsme po proudu řeky Rhony došli do francouzského velkoměsta Lyon, jehož historické centrum je součástí Světového dědictví UNESCO. Milovníci kriminálních románů asi vědí, že ve městě sídlí mezinárodní centrála Interpolu. Ctitele filmového umění by zase mohlo zajímat, že tu žili a podnikali bratři Auguste a Louis Lumiérové, vynálezci kinematografu.