Klub držitelů vodicích psů

U jihozápadního okraje Berlína leží Postupim/Potsdam, hlavní město spolkové země Braniborsko/Brandenburg. Z mnohých památek (včetně spadajících pod UNESCO) jsme si vybrali zámek Sanssouci (francouzsky Bez starostí). Pruský král Bedřich II. Veliký tu v 18. století několikrát hostil francouzského filosofa a básníka Voltaira…

Jen co jsme naší nové souputnici Beunce pogratulovali k druhým narozeninám, rozběhli jsme se poznávat Německo.

Jen co jsme naší nové souputnici Beunce pogratulovali k druhým narozeninám, rozběhli jsme se poznávat Německo.

„Kde se tu ta malá blonďatá labradorka vzala?“ Divila se psí parta, když na startu 10. etapy objevila další účastnici.

Je to jednoduché: Beea je původem Finka, a i když už jako maličká odcestovala do Prahy, rodina na ni nezapomněla. Někdo z příbuzných nás zřejmě při putování Zemí tisíce jezer zahlédl a dal jí o našem dobrodružství vědět.

V pondělí 3. března oslavila své druhé narozeniny Merry. Přitom zavzpomínala, jak s námi podobnou výpravu podnikla vloni, ještě jako předškolačka.

Při našem dalším putování se o narozeninový dort podělily pětiletá fletička Cairo a čtyřletá ovčanda Warruška.

Po Českých Budějovicích a Praze se zdraví vodicích pejsků věnovali i v Hradci Králové.

Brouzdali jsme sněhem, klouzali se po ledu, ale ani při téhle etapě jsme nezapomněli slavit.

Blonďatá Menta se pochlubila, že 19. února jí bylo 6 let, a v neděli 23. února oslavil půlrok života čilý Gucci.

192 tlapek a tlapiček statečně zdolalo další nelehký úsek cesty.

I tentokrát bylo co slavit. V úterý 11. února jsme k osmým narozeninám gratulovali fletíkovi Wikingovi, věrnému souputníkovi, který nevynechal ještě ani jeden dálkový pochod.

A kudy naše cesta vedla?

Tak se jmenovala přednáška, kterou na čtvrtek 6. února 2025 pro jihočeskou smečku připravila  Bc. Kristýna Uhlířová

Mottem našeho Klubu je:

JEN ZDRAVÝ A SPOKOJENÝ VODICÍ PESA JEHO ZODPOVĚDNÝ A INFORMOVANÝ MAJITEL

SPOLU MOHOU VYTVOŘIT DOKONALOU DVOJICI

V souladu s ním se ve středu 12. února konala v pražské Klubovně SONS další beseda se Zuzkou Wildmannovou, která nám už vloni přednášela o první pomoci pro psy.

Během našeho dalšího putování jsme opět měli příležitost k oslavám. Ovčanda Xena dovršila 3. rok života a tvrdí, že už je dospělá – svůj míček ale nikomu nepůjčí. Malá Rose zase chtěla slavit své čtyřměsíčniny a pětiměsíční Qinty a Quido se k požadavku slavit každý měsíc přidali.

K další cestě na sever z Tallinu do Helsinek přes Finský záliv použili někteří z nás trajekt, jiní rychlou vrtulníkovou linku. Ti počkali v české restauraci Vltava, nebo v české hospodě s poetickým názvem Hádanka, či v baru pojmenovaném Zetor.

V Helsinkách, hlavním a největším finském městě, jsme se ocitli již za 60. severní rovnoběžkou.

Při dalším putování na sever jsme se brzy dostali do Estonska. V jihovýchodní části země jsme nemohli minout Tartu, druhé nejlidnatější město a tradiční centrum intelektuálního života této země.

Nachomýtli jsme se tu k zajímavému výročí: 2. února 1920 podepsalo Sovětské Rusko v Tartu s Estonskem mírovou smlouvu, v níž se navždy vzdalo všech územních nároků vůči Estonsku. [Další doklad, že smlouvy jsou od toho, aby se porušovaly.]

Po překročení severní polské hranice jsme se dostali do Litvy. Její hlavní město Vilnius/Vilno leží na jihovýchodě země, poblíž litevsko-běloruské hranice. Od roku 2021 je nositelem titulu kreativní město literatury UNESCO.

Při našich virtuálních pochodech nejde o to, kdo ujde nejvíc, platí ale, že KAŽDÁ TLAPKA SE POČÍTÁ.

A tak jsme rádi, že od čtvrté etapy brázdí naši trasu dalších 8 tlapek. Vlastně tlapiček. Přiběhla k nám tříměsíční Rose alias Růženka a hrdého tátu Uníka bude doprovázet jeden z jeho synků, sotva dvouměsíční Sunny.

I tentokrát jsme cestou měli co slavit:22. ledna oslavila třetí narozeniny fletička Dorotka a o dva dny později se pochlubila naše nejstarší účastnice, labradorka Glorinka, že už je jí 14 a půl.

V Polsku jsme nejprve navštívili Lublinské vojvodství, odkud pocházeli dva významní autoři historických románů.

Na otázku „Proč nás na 3. etapu vyrazilo o jednoho víc?“ by naši psi zřejmě odpověděli: „Za vším hledej fenu!“

Když totiž osmiměsíční Perla zjistila, že na trase je spousta rodinných týmů, přemluvila brášku Pedra, aby se také přidal. Vůbec bychom se nedivili, kdyby tahle aktivní psí slečna přesvědčila i další sourozence, aby počtem překonali 4 černé „Háčky“.

Už tradičně na trase oslavila narozeniny Feminka, která skoro vždycky běží v čele.

Z Levoče jsme zamířili na východ na Zakarpatskou Ukrajinu (dříve Podkarpatskou Rus) a nejprve jsme Prošli dvěma významnými slovenskými městy.

Přistartu 2. etapy se naše smečka rozrostla o dalších 5 psích cestovatelů:

Černí „Háčkové“ radostně uvítali brášku Henryho z Nitry. Ten své paničce vysvětlil, že nejlepší rehabilitací po operaci kolene je právě literární putování.

„Když můžou na výpravu mrňata, tak já půjdu taky!“ Prosadila si svou osmiměsíční Perla. Protože ale skutečná dáma necestuje bez doprovodu, přemluvila dva o rok starší kamarády. A tak se k nám přidali labradoří kluci Czerkézs a Unique.

Pudl Ricon se honem schoval do party kudrnáčů. To tak, aby se mu KOLEGOVÉ posmívali, že už zase zaspal pražský start!

Sněhem a ledem jsme z Brna putovali na jih a navštívili hlavní město Rakouska. Vždyť Vídeň byla od nepaměti kulturním centrem střední Evropy a o literáty tu nebyla nouze.