Klub držitelů vodicích psů

V Záhřebu, kde skončilo naše minulé putování, nás čekalo překvapení. Netrpělivě už na nás čekali další kamarádi, kteří nestihli start, a tak nejspíš přicestovali vlakem. Světlý labrador Ryan se pozdravil se svými synky z Mathildího C-týmu, černý Bart se zase hnal ke kamarádce Sany, bez které se mu doma stýskalo, pudl Ricon a kříženka Braila se radostně vítali se všemi.

Rozběhli jsme se každý podle vlastních sil. Až v cíli jsme zjistili, že se nám někde ztratili slovenský kamarád Caesar a nováček Clea. Snad naši stopu najdou a při příštím odpočinku nás dohoní.

A kudy jsme to virtuálně ťapali

;

Po několikaměsíční přestávce jsme se rozhodli vyrazit na další virtuální cestu, během níž navštívíme některé evropské školy vodicích psů, sdružené v mezinárodní organizaci International Guide Dog Federation.

3. října se na start postavilo 50 psů ze šesti českých a dvou slovenských škol. Na pět rozverných labradořích štěňat v předvýchově slíbyly dokouknout dvě fenky ve výslužbě, jedna zasloužilá matka a jedna obětavá ovčanda, které se přání stát se vodicím psem nesplnilo.

Zkušení cestovatelé mezi sebou přivítali i nováčky - černou labradorku Cleu, jejíž starší jmenovkyně už doputovala za Duhový most, dále fletičku Claire a labradořího sympaťáka Vampa, náhradníka za veselou Kayu. Zavzpomínali jsme na ovčandu Hillary, jejíž cesta už také navždy skončila, potěšily nás pozdravy kamarádů, kteří na nás aspoň vzpomínají, když už s námi putovat nemohou - a vyrazili jsme.

Při posledním virtuálním pochodu došlo na Severní pól 52 psů. Bude nás tentokrát ještě víc?

Klub držitelů vodicích psů SONS a další přátelé vás zvou

na nové virtuální putování s názvem

KŘÍŽEM KRÁŽEM EVROPOU

Velké akce pro veřejnost se připravují s mnohatýdenním předstihem.

Stejně tomu bylo i u společného programu Oblastní odbočky SONS Vsetín a Masarykovy veřejné knihovny pod názvem „Den pro SONS, knihovnu a pro vás“

Poslední středa v dubnu je už řadu let označována za Mezinárodní den vodicích psů. Je to příležitost, jak zviditelnit život a práci našich čtyřnohých pomocníků a odbourávat mýty a předsudky, které ve společnosti stále kolují.

Proto se náš Klub držitelů vodicích psů SONS z.s. rozhodl, že se na osvětu ještě více zaměří a na konec dubna vyhlásil Týden vodicích psů.

Pokud máte spolehlivého vodicího psa, můžete se na cestu pustit klidně i v noci.

To vám vzkazuje Bianka, která paničku Martinu doprovázela 24. března na akci „Noční běh pro Světlušku“ v Plzni. 

A vzala s sebou i nevodicí kamarádku, goldenku Clare s paničkou.

Na poslední dubnový týden připravuje Klub držitelů vodicích psů SONS ČR zajímavou akci u příležitosti Mezinárodního dne vodicích psů, který letos připadá na 27. duben. Níže najdete přehled všech akcí v rámci Týdne vodicích psů. I vy můžete podpořit povědomí o záslužné a obětavé práci čtyřnohých pomocníků, když se některé z akcí zůčastníte nebo se do Týdne vodicích psů zapojíte s vlastní iniciativou.

Zrodil se nápad uspořádat společné venčení vodicích psů, ale trošku jinak. Uskutečnilo se v sobotu 12. března odpoledne v Praze.

celá akce byla pojata jako párty, ale protože hlavními účastníky byli psi, bez kterých by to ani nešlo, dostala akce název HAF-párty.

Nejen naším členkám, ale všem ženám, přejeme všechno dobré k Mezinárodnímu dni žen.

Rada Klubu držitelů vodicích psů SONS ČR, z. s.

Milí přátelé!

Během necelých osmi týdnů jsme virtuálně zdolali náročnou cestu na Severní pól a zase zpět. Navzdory rozmarům počasí i různým nemocem se 52 psích kamarádů od štěňat v předvýchově až po psí důchodce a jednoho tátu spousty šikovných vodicích psů postavilo na start a společně zdolalo 10140 kilometrů.

Za týden, ač končil silnými větry, jsme s našimi psími parťáky nachodili 1360 km. A kudy že?

Čekal nás nenáročný terén, zprvu asi 600 km od jednoho zálivu Baltského moře až ke čtvrtému... pak středem Polska na severní Moravu.

Zlepšilo se počasí a hned jsme naťapali více – dohromady za týden 1616 kilometrů.

Na přání a doporučení jedné účastnice naší výpravy jsme nejprve zamířili k Tampere, kde chemička Iva kdysi pobývala na stáži. Šupajdili jsme z Laponska více než 600 km nížinnou a lesnatou krajinou na jih, takže nám dne rapidně přibývalo. Přitom jsme se mohli přesvědčit, že Finsko čili Suomi je opravdu „zemí tisíce jezer“. Tam si naši psi mohli užívat volného pobíhání na zamrzlých plochách a my klouzání...

[K tomu se dobře zvláště nám Čechům poslouchá Ievan Polkka:

 https://www.youtube.com/watch?v=7yh9i0PAjck&ab_channel=cosmicrat ]

Ze Špicberk jsme se vydali asi 250 km na jihovýchod k Ostrovu Naděje (Hopen) v Barentsově moři. Snad jsme potěšili pár lidí, kteří tu provozují norskou meteorologickou stanici. Ale pozor! V zimě žije na ostrově početná populace ledních medvědů, kteří za mírnějšího počasí moc nehibernují. Navíc jsou poněkud zmutovaní vlivem sovětských jaderných pokusů na nedalekém souostroví Nová Země (Novaja Zemlja).

Za týden jsme spolu ušli 1445 kilometrů a ve Finsku můžeme využívat ke krátkému odpočinku mnoho vybavených chat pro volné použití (sámská chatička je tzv. kota).

Hned z kraje týdne jsme dosáhli severní točny! Stálo to za to?

[Poslechněme si pro porovnání, co na to Cimrmani:

 https://drive.google.com/file/d/15ISG_hoNtvyEw2DQ4s9YtTjWryxM6TA4/view ]

Čtvrtá etapa našeho putování byla opravdu náročná. Mnohde silně chumelilo, jinde to klouzalo, ba i bahnem se někteří z nás brodili. A nevyhnuly se nám ani nemoci a úrazy. Darwinkovu paničku se zlomeným kotníkem jsme naložili na pomyslné sáně, Valinčině paničce jsme na nich navíc museli na pár dní zřídit karanténní iglú. A někde v závějích jsme ztratili pudla Caesara. Doufejme, že nás brzy dohoní.

Ušli jsme spolu 1524 km.

Cestu v dešti, blátě a vichru, tedy v počasí, které minulý týden panovalo během naší třetí etapy, zdolávalo 52 pejsků, protože po dovolené za námi doběhl slovenský kamarád pudl Cézar. Přes nepřízeň počasí to byla cesta radostná. Zdolali jsme 1589 km a pogratulovali třem jubilantům. Labrradoří sourozenci Feminka a Falco oslavili 2. narozeniny a kníračka Adélka se pochlubila, že je z ní už tříletá slečna.

Na druhou etapu vyrazilo 51 psů - to je zatím nejvvětší účast za ten necelý rok, co všelijak virtuálně putujeme. Nejstarší účastnicí je labradorka Clea, která v září oslavila už 13. narozeniny. Přesto stále pracuje, byť „na zkrácený úvazek“. K pochodu se přihlásila i jedna psí studentka - goldenka Chantalka. Kromě učení v brněnské škole prý se svou pečovatelkou stihne přidat nejeden kilometr.

A těch kilometrů jsme všichni společně za týden ušli 1595.

1. ledna 2022 se na cestu vypravilo 44 psů. Několik dalších vzkázalo, že jaksi nemůžou páníčky po Silvestru probudit, ale že nás určitě co nejdříve dohoní.

Naše tradiční smečka mezi sebou přivítala i pár nováčků - například velkou kníračku Adélku, zkušenou cestovatelku Vendulku, služebně nejmladší vodicí fletku Cairo a taky benjamínka Alberta, sotva tříměsíčního pudlíka v předvýchově. Na své tři syny Cedrika, Charlieho a Cida bude nově dohlížet jejich táta Ryan.

Tentokrát jsme si za výchozí místo vybrali České Budějovice, částečně proto, že se tu pravidelně scházejí naši souputníci - držitelé vodicích psů, z čehož by si v jiných regionech mohli vzít našinci příklad.

Sotva medově hnědý Nathánek sfoukl všechny čtyři svíčky ze svého narozeninového dortu a sbalil si batůžek, vyrazil na českobudějovické náměstí. Tam už ho čekal kamarád Valda, aby společně se svými lidmi odstartovali první letošní výpravu.