S KNÍŽKOU ZA OBOJKEM 9. 2. – 15. 2. – 1230 km 7. ETAPA – část 1.: VÝCHODEM ŠPANĚLSKA

Zatímco Karel Čapek přijel do Španělska vlakem, my jsme připluli lodí po Středozemním moři do Barcelony. Na konci minulé etapy jsme zmínili, že ve Zvonokosech byla Eulálie Č., teď si připomeňme, že patronkou metropole Katalánska je svatá Eulálie.

V Barceloně se narodila, žila a zemřela Ana María Matute Ausejo (1925–2014). Je považována za jednu z nejlepších španělských spisovatelek v období po občanské válce, která je také častým námětem jejích románů. V KDD najdeme trilogii „Kramáři“ i společenský román „Mrtvé děti“.

Autorka se v roce 2010 stala teprve třetí ženou v historii, která se mohla pochlubit ziskem Cervantesovy ceny – nejvýznamnějšího literárního ocenění ve španělsky mluvícím světě. Kromě ceny zinkasovala laureátka i finanční prémii ve výši 125 tisíc eur.

V Barceloně se narodil i Carlos Ruiz Zafón (1964–2020), novelista, scenárista a novinář. Úspěch měl hned jeho první román „Kníže mlhy“ (El príncipe de la niebla). Několik Zafónových knih najdeme v KTN i KDD.

Jeho pátá kniha „Stín větru“ byla vydána v roce 2001, a v krátkém čase se stala světovým bestsellerem. V tomto thrilleru s prvky historického, gotického i detektivního románu, autor poprvé uvedl čtenáře do magického světa Pohřebiště zapomenutých knih – a k jejich radosti tak učinil ještě v prózách „Andělská hra“, „Nebeský vězeň“ a „Labyrint duchů“. Ukryté hluboko v srdci starobylé Barcelony leží pohřebiště tisíců ztracených či odložených svazků. Sem je jednoho chladného rána roku 1945 přiveden desetiletý Daniel Sempere, aby si vybral jeden titul. Daniel zvolí román Stín větru záhadného autora Juliána Caraxe – a nastoupí spletitou a nebezpečnou cestu iniciace do světa literatury i dospívání.

https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/7606

[Po které zapomenuté knize byste sáhli vy?]

Mezi deseti nejnavštěvovanějšími památkami Barcelony je alespoň polovina navržena ikonickým architektem Gaudím. 4 jeho stavby jsou památkami UNESCO. A secesní skvost Casa Batlló (tzv. dům kostí) by mohl být lákadlem i pro naše psy. Tak raději honem pryč…

O zajímavostech katalánské metropole si můžete přečíst v knižním průvodci s názvem „Barcelona“ v KDD:

https://www.kdd.cz/file.php?id=42035

Šupajdili jsme po pobřeží jižním směrem do Valencie, ležící na Costa del Azahar [volný český překlad Pobřeží pomerančového květu]. Počtem obyvatel je třetím největším městem ve Španělsku a je hlavním městem Valencijského společenství.

Zdejším rodákem byl Vicente Blasco Ibáñez (1867–1928), romanopisec, dramatik a memoárista, jeden z hlavních představitelů španělského naturalismu. Jeho knihy, které u nás vycházely v první polovině 20. století, líčí především nesnesitelný život zemědělských dělníků v okolí jihošpanělského města Jerezu na přelomu 19. a 20. století.

Před Valencií, v ní samotné a po jejím opuštění dál na jih bychom si během roku mohli užít naživo, nejen v literárních dílech, několik nehmotných kulturních památek lidstva ze záznamů UNESCO [podobně jako u nás „Jízdu králů“ nebo „Tanec verbuňk]:

Umění castellers (stavění hradů z lidských těl);

Stavění a pálení figurín fallas (oslavy svátku sv. Josefa);

Elchské mystérium (hra o nanebevzetí a korunování Panny Marie);

Vodní tribunály;

Slavnost Caballos del Vino (Koně vína) v městě Caravaca de la Cruz, v jednom z pěti svatých měst katolického křesťanství na světě).

To už jsme se ocitli v regionu Murcie, takřka v subtropickém podnebí. Takže jsme si namočili nohy a tlapky v moři a zamířili jsme na jihozápad, do vnitrozemí Andaluzie.

#virtualnipochody

#Sknizkouzaobojkem