Klub držitelů vodicích psů

Když chodí držitelé vodicích psů na besedy mezi děti, neznamená to, že si s nimi povídají jen o pejscích. Ano, přítomnost vodicího psa přitáhne pozornost, posluchači si pak lépe uvědomí, proč ho při práci nesmějí rušit, dostanou  i řadu dalších doporučení. Ale vyprávění je pochopitelně přivádí i na spoustu dalších otázek .

Když medový Nathánek vidí, že panička Petra skládá do batohu dřevěné Člověče, nezlob se a další pomůcky, ví už, že se zase půjde někam za dětmi. A to je prima.

V rámci oslav, věnovaných 800. výročí první písemné zmínky o Hradci Králové se v pátek 10. října uskutečnil i oblíbený „Běh pro Světlušku“, jehož výtěžek pomáhá zrakově postiženým při řešení nejrůznějších problémů.

Začátkem září se 8 zrakově postižených, 4 vidící průvodci a 6 vodicích psů vypravilo na prodloužený víkend do Blanska, aby poznali přírodu i některé památky zdejšího kraje.

Máte rádi pohádky?

Moje panička Petra ano – a když ona, tak já taky.

Proto jsme se ve středu 13. srpna spolu s její průvodkyní Hankou a malou Eliškou vypravili do Prahy. Ve Strahovském klášteře je totiž až do konce září výstava „Naše dětství pod čepicí“ na oslavu šedesátých narozenin Večerníčka – toho kluka, co si drandí mezi hvězdami hned na koníčku, hned na autíčku, a rozhazuje kolem sebe pohádkové lístečky.

Člověk je tvor společenský a společnost milují i naši vodicí psi. A tak se na přímluvu svého blonďáka Malvina do organizování setkání vodicích psů z podkrušnohoří pustil i Slávek Schweiner z Karlových Varů.

Pozvání přijali Jackie a Luna z Chodova, Kody z Nové Role, služebně nejmladší Pluto z Kadaně a jako host zkušený Cedrik z Lovosic. Hafani s sebou samozřejmě vzali i své dvounožce, takže ve středu 13. srpna se v Karlových Varech sešla pěkná skupinka.

Trojka je v řadě kultur považována za šťastné číslo, je symbolem rovnováhy a dokonalosti.

A my měli poslední červencovou středu během výletu k Rokytce těch trojek hned několik:

- partu vodicích psů tvořily 3 fenky a 3 psí kluci;

- 3 byli světlí, 3 černí;

- doprovázeli 3 paničky a 3 páníčky.

To pochopitelně nebyla celá výprava – včetně průvodců a kamarádů se jí zúčastnilo 15 dvounožců, z toho 3 děti – no vida, další trojka!

„Když můžou chodit páníčci do kaváren a restaurací, proč bychom si na něco dobrého nezašli i my?“ Řekli si lovosičtí vodicí kamarádi fletička Cairo, labrador Cedrik a australák Hugo.   Měli štěstí – v úterý 24. června k nám přijela Pestaurace firmy @Fitmin.cz.

20 let je dlouhá doba.

Za ten čas vyroste z proutku mladý stromek, z dítěte se stane dospělý a příjemně prožité chvíle se promění ve vzpomínky, o které se čas od času s přáteli rádi podělíme.

Ve čtvrtek 5. června vzpomínali především Petra, Jiřka a Roman z Jihočeské smečky KDVP. Po příjemné procházce a dobrém obědě v pivovaru Kněžínek si připomněli, že oni tři byli u prvního pravidelného setkávání jihočeských držitelů vodicích psů.

Na úpatí Železných hor, 2 km západně od Heřmanova Městce obklopena lesy se nachází obec

Načešice. Tam se v pondělí 28. dubna v rámci Týdne vodicích psů vydala i Kája v doprovodu smetanové Valinky, svého Zdendy a pracovnice Hradeckého TyfloCentra Lucií.

Cairo, Cedrik a Lia si se svými lidmi ve středu 7. května udělali výlet do Prahy. Čekala je tam asi třicítka prvňáčků Základní školy Bílá v Dejvicích.

Mezi akce Týdne vodicích psů patří i beseda v českobudějovické kavárně Matice, ačkoliv se z časových důvodů mohla konat teprve v pondělí 5. května.

„JEN ZDRAVÝ A SPOKOJENÝ VODICÍ PES A JEHO ZODPOVĚDNÝ A INFORMOVANÝ MAJITEL

SPOLU MOHOU VYTVOŘIT DOKONALOU DVOJICI“ – to je motto našeho Klubu.

A zodpovědný držitel vodicího psa ví, že čas od času je dobré „oprášit“ i málo používané dovednosti a, pokud se vyskytne nějaký problém, poradit se s profesionály.

Proto Klub podporuje procvičování pod odborným dohledem cvičitelů z našich renomovaných výcvikových škol.

V dubnu taková procvičovací setkání uspořádaly tři naše regionální smečky.

První máj se dá slavit různě – na politické manifestaci, pod rozkvetlým stromem ve dvou, nebo třeba malým výletem s přáteli. A přesně pro ten třetí způsob se rozhodla Jihočeská smečka. Je dost možné, že inspirací byl článek v časopise Zora o zázračných studánkách, protože cílem výletu byla právě  studánka u Svákova necelé 4 km od soběslavského nádraží.

 „Upřímně chápat žáky takové, jací jsou.

Mít je rád i s jejich problémy.

Učit je poznávat a porozumět sobě a žít společně s druhými.“

To je motto Speciální základní školy v Lounech, kam jsme byli pozváni v rámci Týdne vodicích psů.

Jeli jsme tam s trochou obav – Katka Vosyková ani my s manželem jsme nestudovali speciální pedagogiku a nejsme si jisti, jak s takovými dětmi komunikovat. Navíc nemůžeme s posluchači navázat oční kontakt a nepoznáme, jestli jsme je zaujali, nebo se nudí.

Dokážeme padesátce dětí prvního stupně této školy předat alespoň něco z toho, co by měl každý člověk při setkání s vodicím psem vědět?

Po několika deštivých dnech se v sobotu 26. dubna ukázalo sluníčko a tak separta vodicích a asistenčních psů se svými lidmi mohla bez obav vypravit na dlouho plánovanou vycházku Kunratickým lesem. Poprvé jsme tuhle část Prahy společně objevovali v září 2023, kdy pro nás trasu připravila kamarádka Míša Holasová.

Bohužel, brzy to bude rok, kdy od nás odešla nadobro. Proto se tenhle výlet konal tak trochu na její památku.

Trasu pečlivě připravil Jirka Ježek s Hagridem,  účastníci ji předem dostali do svých e-mailových schránek, k dispozici byla i v tištěné podobě, takže nic nebránilo tomu, aby se 9 vodicích psů, 2 asisťáčci a osmiměsíční štěně v předvýchově se svými lidmi a dalšími průvodci vydali na cestu.

Zveme vás na asi pětikilometrovou procházku Kunratickým lesem, na setkání s člověčími i psími přáteli a malé zavzpomínání na kamarádku Míšu Holasovou, která pro nás v září 2023 podobnou akci připravila.

Sejdeme se v sobotu 26. dubna 2025 v 10 hodin u stanice metra Roztyly na prostranství vpravo od výstupu z vestibulu metra.

Na poslední etapu našeho virtuálního pochodu jsme se museli dobře vybavit do větru a deště, neboť těmito živly jsou postihovány ostrovy kolem Skotska. Přesto patří k čím dál více navštěvovaným. A mnozí spisovatelé sem umísťují děj svých děl.

Své putování po Skotsku jsme začali na jihozápadě země. Podél pomezí s Anglií jsme šli na východ Přes Jihoskotskou vysočinu k řece Tweed. [Jestlipak milovníky tvídových sak a kostýmků napadlo, že jejich oblíbená tkanina dostala jméno právě po ní?]