Klub držitelů vodicích psů

Během uplynulých dvou měsíců objevovala naše dvaapadesátičlenná smečka literární zajímavosti několika evropských zemí a do deníčků si zapisovala tipy na knížky, které si určitě časem přečte. A když jsme se tak po té cizině rozhlíželi, napadlo nás občas, jak asi zase vidí zahraniční autoři nás.

Poslední země, kterou jsme letos pomyslně navštívili, bylo Portugalsko.

Na samém severu Španělska, v autonomním společenství Baskicko, necelých 20 km od francouzské hranice a na břehu Biskajského zálivu Atlantiku, leží San Sebastián (baskicky Donostia, oficiálně Donostia-San Sebastián). Město je jedním z nejnavštěvovanějších míst Španělska.

Než jsme se vydali na další cestu, popřáli jsme k sedmým narozeninám naší pravidelné souputnici Mentě. Největší radost jí udělal obří tenisák.

V jihošpanělské provincii Andalusie nás nejprve přitahovala Granada s několika památkami UNESCO. Především Alhambra – nejzachovalejší evropská památka islámské světské architektury.

Patronka našeho putování, Dášeňka, nám doporučila, abychom se inspirovali črtami a fejetony, které Karel Čapek posílal ze svých cest do redakce Lidových novin a byly pak souhrnně nazvány „Výlet do Španěl“. Spolu s „Italskými listy“ a „Anglickými listy“ je najdeme jak v KTN, tak v KDD.

Potulovat se po Francii a vynechat Provence a riviéru? No to ne…

Během této etapy byla opět příležitost ke gratulaci – ovčanda Xena oslavila 4. narozeniny.

V zálivu Lamanšského průlivu mezi Normandií a Bretaní jsme navštívili přístavní město Saint-Malo. Sem uprchla nevidomá Marie-Laure z románu „Jsou světla, která nevidíme“.

K významným místním rodákům patří Jacques Cartier (1491–1557), námořní kapitán a objevitel Kanady.

Zatímco my jsme se pokojně vydali na toulky dalšími francouzskými regiony, nevidomá Marie-Laure se svým otcem musela uprchnout z Paříže po jejím obsazení Němci. Opouštějí tak své dosavadní jistoty a vydávají se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště.

Přečtěte si o tom v románu, jenž získal prestižní Pulitzerovu cenu za rok 2015 – Doerr Anthony: „Jsou světla, která nevidíme“.

https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/author/8592/25806

Těm, kterým naše letmá zastavení v Paříži nestačila, doporučujeme knihy Jiřího Žáka „Kdyby nám Paříž vyprávěla“, „Co ještě Paříž neřekla“ a „Co Paříž zatajila“. Sáhnout pro ně můžete do KDD:

https://www.kdd.cz/index.php?page=poznamka-k-autorovi&id=10187&prev=detail&prevId=32530

Ze Ženevy jsme po proudu řeky Rhony došli do francouzského velkoměsta Lyon, jehož historické centrum je součástí Světového dědictví UNESCO. Milovníci kriminálních románů asi vědí, že ve městě sídlí mezinárodní centrála Interpolu. Ctitele filmového umění by zase mohlo zajímat, že tu žili a podnikali bratři Auguste a Louis Lumiérové, vynálezci kinematografu.

Stále častěji se setkáváme s  besedami, přednáškami , školením či poradami, organizovanými  na dálku.

I naše organizace už několik let pořádá pod hlavičkou SONS ONLINE čtenářský klub, trénink paměti sdílení nejrůznějších zkušeností i jiné akce..

Jako poměrně přívětivá platforma pro tyto aktivity byl zvolen program Microsoft Teams. Pokud bychom se s ním naučili pracovat, mohly by aktivity on-line obohatit i činnost našeho Klubu držitelů vodicích psů, protože by se jí mohli účastnit i ti, kteří se kvůli dopravnímu spojení či zdravotnímu stavu na akce „naživo“ nedostanou.

U Kostnice jsme překročili hranici do Švýcarska a hned jsme zamířili do jeho největšího města, do Curychu (německy Zürich).

Přestože bylo nachumeleno, namrzlo, někde nasoleno, přece jsme s našimi čtyřnohými chlupáči pokračovali ve virtuálním pochodu třetí etapou. Obdiv si zasloužila především naše statečná labradoří štěňata – téměř devítiměsíční sestřičky Ria a Roxi, Trip, který 13. ledna dovršil 6. měsíc života, a hlavně ani ne pětiměsíční Uno. Doběhl za námi i desetiměsíční borderáček Muff, aby se něco přiučil od Spika, kterého chce ve službě časem zastoupit.

16. ledna s námi už tradičně slavila narozeniny smetanová Feminka, která se na každou trasu vrhá s opravdovou vervou.

Abychom si konečně i letos připomněli některého z řady německých nobelistů, zamířili jsme do spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko. Tam se v Kolíně nad Rýnem (německy Köln) v roce 1917 narodil Heinrich Böll, držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1972.

„Počkejte na mě, já chci taky na výpravu!“ Volala malá Jessi, když naše smečka vyrážela na trasu druhé etapy.

„Jé, další pudlík! A černej!“ Zaradoval se Uno, do té doby nejmladší z party kudrnáčů. Blis, Megy, Hensey, Leoš i Ricon malou kamarádku hned obklopili a přijali ji do party.

„A odteďka nám říkejte SEDM STATEČNÝCH!“

Z Prahy jsme se vydali proti proudu Vltavy. 

Zahájili jsme už 8. virtuální pochod, a tak jako vloni se budeme toulat místy, spjatými se spisovateli, básníky a jejich literárními hrdiny.

Na start se tentokrát postavilo 50 pejsků včetně 4 statečných štěňat v předvýchově. Během těch několika společných týdnů se je pokusíme postupně představit.

Nabídneme vám i tituly ze dvou nejznámějších knihoven pro zrakově postižené – pokud ještě nejste jejich čtenáři a nevíte, jak na to, rádi poradíme. A uživatelé dalších speciálních knihoven třeba zase doporučí tu svou oblíbenou.

Těšíme se, že se s námi v komentářích podělíte o své literární lásky.

Už naši předkové říkávali, že se nescházejí hory s horami, ale lidé s lidmi.

My bychom mohli doplnit, že 1. ledna se v pražské Stromovce scházejí nejen lidé s lidmi, ale hlavně vodicí pejsci se svými kolegy a kamarády.