Oblastní odbočka Havlíčkův Brod

Naším nejmladším členem odbočky je Pavel, dvaadvacetiletý autista, který miluje auta, karavany, autobusy a hlavně jejich světla … Má výtvarný talent a své kresby, které nás zavedou do světa jeho fantazie, nám představuje na výstavě, která je umístěna na chodbě AZ centra na Rubešově náměstí. Je to stejné místo, kde 17. října proběhla výstava kompenzačních pomůcek a Pavlova taková malá vernisáž. Srdečně vás zveme, obrázky i velice rozměrné obrazy si můžete prohlédnout do konce tohoto roku.

Rok se s rokem sešel a naše odbočka pro širokou veřejnost opět uspořádala výstavu kompenzačních pomůcek a den otevřených dveří. Díky velmi dobré spolupráci jsme mohli využít prostory Senior Pointu na Rubešově náměstí, za což velice děkujeme.

Úderem deváté hodiny jsme byli připraveni poskytnout informace, nabídnout služby, představit pomůcky a činnost nás všech zúčastněných.

Do patnácté hodiny, kdy jsme budovu pomalu opouštěli, nás navštívilo několik desítek zájemců, pracovnic úřadů, členů odbočky, i pana starosty Stejskala.

Děkujeme za to, že jste byli s námi – Tyfloservis Jihlava, TyfloCentrum Jihlava, Centrum pro zdravotně postižené Havlíčkův Brod, Sagitta Brno a DMA Praha. Věříme, že tyto akce mají velký přínos a pomáhají na těch správných místech. Díky návštěvě havlíčkobrodské kabelové televize se na akci budete moci podívat ve vysílání Radničního okénka  https://youtu.be/Rqu-xL0hzFQ?si=lbLY1OaNYOIA3Fmh&t=379

Letošní sbírka Bílá pastelka probíhala ve dnech 9. až 11. října a letos nám opět pomohli studentky z Obchodní akademie a Hotelové školy z Havlíčkova Brodu a z Gymnázia Chotěboř. Dva žáci s paní asistentkou v Přibyslavi a dvě dvojice z řad našich členů.

Moc děkujeme všem, kteří se na průběhu sbírky podíleli a hlavně všem dárcům!

Poslední srpnový den jsme se sešli a symbolicky se rozloučili s letošními letními prázdninami. A jak jinak, než s dobrou náladou, při ohni a opečených buřtech! :-) 

Výlet do města Boskovice jsme měli v plánu již v roce 2019, ale dali jsme tenkrát přednost návštěvě modrotiskové dílny v Olešnici a zámku v Kunštátu. Potom přišel covid a my museli své plány přizpůsobit situaci. Při vybírání cílů našich letošních letních výprav za krásami vlasti jsme se znovu k Boskovicím vrátili a dobře jsme udělali.

Více v našem časopise, který je ke stažení zde na stránkách.

Se jménem Josef Bernard Prokop jsme se poprvé setkali při poslechu audioknih. V Knihovně K. E. Macana jich načetl desítky a jeho hlas patří u posluchačů mezi ty velmi oblíbené. Zároveň je autorem mnoha knih s historickou tématikou, ve své tvorbě se věnuje hlavně postavám českých panovníků. Osobně jsme se s panem Prokopem dvakrát setkali při návštěvě KTN, kde s nadhledem a s humorem vyprávěl o načítání a psaní knih. Souhlasil, že za námi rád přijede do Havlíčkova Brodu a už v září loňského roku proběhlo velmi pěkné setkání i pro veřejnost. Kromě povídání a ukázky z připravované nové knížky nás pan Prokop potěšil zahráním několika klavírních skladeb. Tehdy se zrodil nápad uspořádat v letošním roce varhanní koncert. Monika Bobková se myšlenky ujala s nadšením jí vlastním a všechno zorganizovala.

Ve středu 28. června se již před třetí hodinou odpolední kolemjdoucí zastavovali u nádherné kované mříže otevřeného chrámu Nanebevzetí Panny Marie. 

Více v článku v našem časopisu paprsek - zde na stránkách k estažení.

Několik členů se vydalo za dřevořezbářem panem Rejhonem v Havlíčkově Brodě.

Opět jsme viděli očima i rukama mnoho krásného.

A perníčky od paní Rejhovńové chutnaly opět výborně.

Děkujeme!

Už podruhé jsme se vydali do arboreta Hamzovy léčebny v Luži. Výlet se moc vydařil.

Více v našem časopisu Paprsek (ke stažení zde na našich stránkách v textové i zvukové podobě).

Srdečně vás zveme na varhanní koncert Josefa Bernarda Prokopa, který se uskuteční ve středu 28. června 2023 od 16 hodin v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Havlíčkově Brodě.

Besedy s mladými lidmi, kdy jim přibližujeme život lidí se zrakovým postižením, patří již dlouho do osvětové činnosti našeho spolku. Po covidové přestávce se do škol znovu vracíme. Po návštěvě ZŠ v Havlíčkově Brodě a v Okrouhlici následovala ta v Přibyslavi, se kterou naše odbočka dlouhodobě spolupracuje. Její žáci i učitelé se zapojují do sbírky Bílá pastelka a pomáhají nám sbírat víčka pro Ellenku, my pořádáme přednášky a besedy. V této škole jsme se obě - moje dcera i já - také vzdělávaly, proto se sem rády občas vracíme.

V letošním roce jsme se s vedením školy dohodli, že si popovídáme s osmým ročníkem. Ve čtvrtek 25. května nás přivítala paní zástupkyně a odebrali jsme se do 8. B. Marně bychom čekaly na klasické zvonění, které oznamuje začátek a konec vyučovací hodiny. V Přibyslavi se nezvoní, žáci i pedagogové si musí čas hlídat sami. Abychom besedu zahájily i ukončily včas a neubíraly z přestávky, k tomu perfektně posloužil mluvík, který byl zároveň jednou z předvedených kompenzačních pomůcek. Mladé dámy i pánové nás přivítali, pozorně naslouchali a dokonce měli i otázky. Kromě představení SONSu a činnosti naší odbočky jsme hovořily o zraku, hmatu a sluchu, o audioknihách, podrobně o výchově a práci vodicích psů. Když si žáci osahávali list s textem v Braillově bodovém písmu, pro odlehčení jsem přidala vtip: Nevidomý umývá nádobí. Umyje hrneček, odloží, do ruky vezme struhadlo. Osahává, osahává, potom zakroutí hlavou a povídá - takovou hloupost jsem už dlouho nečetl. To jen na důkaz, že nevidomí lidé neberou svou situaci smrtelně vážně, dovedou si udělat legraci i sami ze sebe a bavit se. Především kluci měli zájem vyzkoušet si i orientaci pomocí bílé hole, někteří pátrali v sáčku s hmatovým pexesem a jiní zkoušeli hmatové hrací kostky, líbil se i ozvučený telefon Blindshell. To už mluvík oznámil konec hodiny, my sbalily „fidlátka“ a pokračovaly do dalších dvou tříd. Někteří žáci se trochu styděli a mlčeli, ale vždy se našel odvážný mladík nebo slečna, ochotni předvést pomoc nevidomému.

Ve všech třídách jsme hovořily i o sbírce Bílá pastelka. Na naši prosbu, zda by se mezi přítomnými našli dobrovolníci, ochotní se připojit a pomoci, se mládež tvářila celkem pozitivně. Vzájemně jsme si poděkovali a popřáli pěkné léto a prázdniny. Ještě zastávka v zajímavém koutku budovy, kde jsou v opravdu nadživotní velikosti výtvarně zachyceny tváře slavných rodáků tohoto regionu. Paní učitelku a zároveň členku naší odbočky Moniku Linkovou a mne zvěčnila Mančina ve vzácné společnosti J. V. Stamice a nedávno tragicky zemřelého hudebníka, člena Pražského filharmonického sboru Jana Musila. O kousek dál shlížejí ze zdi Bohuslav Reynek, sochař a bývalý starosta města Roman Podrázský a další.

Ze školní kuchyně se linula vůně oběda, nedočkavé děti se hnaly chodbami a my v klidu opustily školu ...

                  napsala Marie Heilandová