Informace ze Sociálně právní poradny 4/2026

Co důležitého začalo platit v roce 2026

Minimální mzda

je 22 400 Kč měsíčně hrubého (134,40 Kč za hodinu) při 40hodinovém týdenním úvazku.

Limit pro povinnou účast na sociálním a zdravotním pojištění u dohod o provedení práce, které za zaměstnance odvádí zaměstnavatel, je sjednaná měsíční odměna 12 000 Kč a více. U dohody o pracovní činnosti a pracovního poměru zůstává limit na 4500 Kč.

Minimální starobní důchod a minimální invalidní důchod 3. stupně

je 9800 Kč měsíčně. Více o nové minimální výši ostatních důchodů najdete v Informaci 11/2025.

Odvody osob samostatně výdělečně činných:

• minimální měsíční pau­šální daň je 9984 Kč (obsahuje i odvody na sociální a zdravotní pojištění), a není-li hrazena tato paušální daň:
• minimální záloha na zdravotní pojiš­tění je 3306 Kč u všech OSVČ bez rozdílu
• minimální zálo­hy na sociální pojištění jsou:
• 5720 Kč pro hlavní činnost
• 1574 Kč pro vedlejší činnost
• 3575 Kč pro „novou“ OSVČ, tedy v roce zahájení činnosti a v následujících dvou letech za podmínky, že v posledních dvaceti letech tuto činnost nevykonávala.

Nová vláda už od ledna ve sněmovně prosazuje, aby se odvody pro OSVČ snížily na hodnoty z roku 2025. Zálohy už uhrazené nad sníženou výši mají být přeplatkem.

Postoupení pohledávky na výživném pro dítě

Nově je také přípustné prodat (řečí občanského zákoníku „úplatně postoupit“) pohledávku na výživném pro dítě. Změna by podle rčení „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“ měla pomoci zejména rodičům nezletilých dětí, kteří dlouhodobě více či méně neúspěšně   vymáhají výživné od druhého rodiče. Tato situace je již částečně řešena náhradním výživným od státu za podmínky, že je proti dlužníkovi zahájena exekuce či soudní výkon rozhodnutí.

K platnosti postoupení je třeba, aby „kupující“ úplatu skutečně uhradil bezhotovostním převodem na účet u banky, platby v hotovosti tak nejsou možné. „Prodávající“ neručí za dobytnost pohledávky. Ta sestává z jistiny a z příslušenství (úroky a náklady řízení). U nezletilého dítěte musí s postoupením souhlasit soud, pokud má být úplata nižší než jistina pohledávky. U zletilého dítěte omezení není. Pokud je dohodnuto cokoliv odlišně v neprospěch „prodávajícího“, nepřihlíží se k tomu. Občanský zákoník i nadále výslovně zakazuje započtení jiné pohledávky proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný. Takové započtení je rovněž ze zákona neplatné.

Úplata za postoupení se považuje za úhradu výživného a případné náhradní výživné se vypočte jako rozdíl mezi částkou stanovenou zákonem (nejvýše 3000 Kč měsíčně nejvýše po dobu šesti let) a uhrazenou částkou výživného. I po přiznání náhradního výživného musí žadatel každé čtyři měsíce dokládat formulářem „Prohlášení o přijatém výživném a případném postoupení pohledávky“, zda a jak bylo v uplynulých čtyřech měsících výživné hrazeno. Postoupí-li oprávněný pohledávku v průběhu vyplácení náhradního výživného, úřad práce to zohlední ve výši dávky.

Pro úplnost uvádíme, že zanedbání povinné výživy je od 1. ledna 2026 trestné jen v případě, že pachatel „vydá oprávněnou osobu nebezpečí nouze“. Vláda však chce do trestního zákoníku původní úpravu zase vrátit.

Započtení na povinný díl nepominutelného dědice

se týká jen nepominutelných dědiců, tedy dětí zůstavitele, a nedědí-li, jejich potomků. Upraveno je v § 1660 a § 1661 občanského zákoníku. Stává se celkem běžně, že za života rodič jednomu z dětí daruje hodnotnou věc, typicky nemovitost, dá mu peníze na vlastní bydlení či podnikání nebo za něj zaplatí dluhy. Důvody mohou být různé, a i když zpravidla nějak ovlivní mezilidské vztahy v rodině, právní význam nemají, protože vlastník může nakládat se svým majetkem podle svého přání. Darováním se sníží hodnota celé pozůstalosti, tedy i podílů nepominutelných dědiců. Smyslem započtení je, aby se hodnota daru započetla na podíl obdarovaného nepominutelného dědice, jinak řečeno, aby se jeho podíl o tuto hodnotu snížil. Započte se vše, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí, a to, co z pozůstalosti nabyl odkazem nebo jiným zůstavitelovým opatřením. Zůstavitel může tuto zákonnou tříletou lhůtu prodloužit nebo zkrátit. Může také započtení částečně nebo úplně vyloučit. Zohlední se hodnota daru v době darování, v mimořádných případech může soud rozhodnout jinak. Nepřihlíží se k běžným darům nižší hodnoty k výročím, svátkům apod. Potomku, který vstupuje na místo svého předka, se započte i to, co bezúplatně obdržel od zůstavitele jeho předek.

Započtení je přípustné jen na základě žádosti dědice a notář je sám z moci úřední nesmí uplatnit. Pokud je pozůstalost nepatrná nebo žádná, soud řízení zastaví. Započtení na povinný díl se tak v praxi provede jen tehdy, když po zemřelém zůstane hodnotný majetek. Obdarovaný dědic nikdy nemusí jinému dědici nic vydávat nebo ho povinně vyplácet v penězích. Pokud dar převyšuje hodnotu povinného dílu, jediným následkem pro obdarovaného je, že z pozůstalosti nic nedostane.

Příklad: Matka těsně před smrtí jedné ze tří dcer daruje byt v hodnotě 5 milionů Kč. V pozůstalosti zanechá hotovost ve výši 600 tisíc Kč. Každá z dcer by tak měla z pozůstalosti nárok na 200 000 Kč. Protože jedna dcera dostala byt v mnohem vyšší hodnotě, neobdarované dcery požádaly o započtení na povinný díl (může ale požádat i jen jedna z nich nebo obdarovaná společně s nimi nebo sama obdarovaná). Obdarovaná dcera pak nedostane nic a ostatní dvě zdědí po 300 000 Kč. Obdarovaná nemusí vyplácet své sestry nebo jim cokoliv vracet, pouze nedostane z pozůstalosti nic. Pokud by jí matka byt darovala pět let před svou smrtí, započtení na povinný díl notář provede, jen když to matka písemně přikáže. Není-li tomu tak, každá z dcer zdědí rovným dílem 200 tisíc Kč.  Nic ale samozřejmě nebrání tomu, aby se sestry mezi sebou dědickou dohodou nebo i dohodou uzavřenou po nabytí dědictví vypořádaly jinak.

Jiná věc je „Započtení na dědický podíl“ podle § 1662 až 1664 občanského zákoníku. Zůstavitel přikáže projevem vůle učiněným ve formě předepsané pro pořízení závěti, aby se jeho dary započetly na podíly dědiců, ať už jsou nepominutelní nebo ne. Rozdíl je tedy v tom, že započtení na povinný díl nepominutelného dědice se provede, i když ho zůstavitel nepřikázal, zatímco započtení na dědický podíl si musí zůstavitel výslovně písemně přát. Přesto § 1664 připouští z tohoto pravidla výjimku, když říká, že soud může provést započtení na dědický podíl, i když to zůstavitel nepřikázal, byl-li by jinak nepominutelný dědic neodůvodněně znevýhodněn.

Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová