Oblastní odbočky Kraje Vysočina

Ve spolupráci s Jihlavským TyfloCentrem a TyfloServisem pořádáme krajské kole  soutěži  Braikova písma.

Sídlem Senátu v Praze na Malé Straně na Valdštejnském náměstí je areál Valdštejnského paláce spolu s Valdštejnskou zahradou, Valdštejnskou jízdárnou, dále Kolovratský palác a Malý Fűrstenberský palác. 

Jednací sál Senátu se nachází v místech bývalých Valdštejnových koníren. Další historické prostory slouží senátorům pro jednání.

11. června Senát navštívíme a pak vám o tom něco napíšeme :-) 

Protože roky ubíhají kolikrát rychleji, než si myslíme, je to už celých sedm let, co jsme poprvé navštívili knihařskou dílnu SEMiTAM v Havlíčkově Brodě. A protože za těch sedm let k nám do odbočky přibylo spoustu nových členů, rozhodli jsme se, že bychom se do dílny zase rádi podívali.

Ve středu 13. března jsme se začali podle plánu scházet v ulici Na Valech a přesně o půl druhé nám paní Kadlecová otevřela dveře útulné vilky.

V první místnosti jsme byli seznámeni s činností této sociální firmy - je nejen knihařská, ale zajišťuje i úklidové práce a zaměstnává lidi, kteří mají nějaké zdravotní znevýhodnění, a práce jinde se jim špatně hledá. Pak už jsme se přemístili do samotné dílny, kde to vonělo papírem a lepidlem. Paní Eva přišla schválně do práce na odpolední směnu, aby nám mohla ukázat, jak se dělá třeba takový zápisník. Připravené, na daný rozměr nařezané papíry a tvrdé desky se vloží do stroje, kterým se udělají otvory pro kroužkovou kovovou vazbu, a v jiné části stroje se pak vazba uzavře. A co všechno že zde vzniká? Zápisníky, kuchařky, notesy, diáře, učitelské zápisníky, cestovatelské deníky, herbáře, obaly nejen na očkovací průkazy a další výrobky na přání zákazníka. Vedle kroužkové vazby zde pracují i s klasickou knihařskou šitou vazbou, například pro diplomové práce, kroniky, sešití časopisů a podobně. Na obal může přijít motiv z databáze SEMiTAM, ale klidně si přineste i svůj vlastní. A podle barvy obrázku už sladí i kroužkovou vazbu a gumičku, kterou pomocí nýtků přidělají do spodních desek zápisníku, a ten se díky ní neotevře, kdy nemá. Je hezké, že se zde snaží dát druhý život i knihám, které nejsou v nejlepší kondici, jsou staré a mají poškozenou vazbu. My jsme o tom věděli, takže naše členka Anička si přinesla svou oblíbenou kuchařku, která zde dostane nový kabátek.

Co vám budu povídat! Koukalo, povídalo a vyzvídalo by se ještě dlouho, ale i za tu hodinu jsme se dozvěděli tolik zajímavého .. Ocenili jsme, že naprostá většina materiálu je česká, že dílna dává práci lidem, kteří mají s hledáním zaměstnání jinak potíže, že jsou schopni na přání zákazníka vykouzlit krásný výrobek a že nás už podruhé u sebe přijali.                                 

Zveme vás na výstavu kompenzačních pomůcek pro zrakově a tělesně postižené v Přibyslavi.

Martin Firon z Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě je velmi dobrý vypravěč a my opakovaně a rádi využíváme jeho ochoty podělit se s námi o zajímavosti z historie. Přišel za námi také v pondělí 19. února odpoledne do zasedací místnosti, kde se sešlo sedmnáct zájemců o povídání o slavných osobnostech města. Mezi prvními přišel také Jiří Prokš, který se o našem spolku dozvěděl teprve nedávno a my jej rádi mezi sebe pozvali. Srdečná přivítání, navařit kávu a čaje, na talířky něco dobrého na zub, chvíli pohovořit a už je půl druhé. Pan Firon přichází a začínáme. Sedíme tentokrát v lavicích, pěkně jako ve škole.  

Více se dočtete v našem časopise. 

Z důvodu teplého a deštivého počasí, a tudíž nedostatku sněhu, byla Jizerská padesátka zrušena. Na moji Jihlavskou šedesátku nemělo počasí skoro žádný vliv. Šedesát jihlavských kilometrů jsem si v průběhu ledna a února rozdělil do deseti etap po šesti kilometrech na den, tak počasí se u mě měnilo a střídalo, jak na běžícím pásu. Slunečno, oblačno i zataženo. Teplo, chladno i mráz. Bezvětří, vítr, déšť a různé kombinace všech jmenovaných. Akorát sníh mě nezastihl. Nevadí, nemusím mít vše. Úplně stačil déšť. To na konci jedné z etap, jsme i s doprovodem byli pěkně mokří. Nebo v chladném větru nám hezky zčervenaly tváře. A když hřálo sluníčko, tak jsme se i trochu zpotili. Všechny etapy jsem odjezdil na Masarykově náměstí. Neměl jsem na nohách lyže, ale brusle. A nebyly to závody, ale klidné ježdění.

Ano. Vážně, to byl můj první masopust. Hanka mě pozvala, ale vůbec se mi nechtělo. Vymlouvala jsem se, že mi to mamka nedovolí. Byla jsem překvapená. Hanka to nevzdala a mamku doslova uprosila. Bude spát u nás a starší bráška nás pohlídá. Jela jsem. Přiznávám se. Nerada. Hanka mi u nich všechno ukázala. A tak jsem vlastně zjistila, jak moc doma pomáhá. Já sice taky, ale jinak. U nich byla zvířata. A dost. Nasmály jsme se. A já si všechno vyzkoušela. A dokonce jsem prošla. Bylo mi z toho tak nějak hezky. Asi ve mně přece jen něco z mamky a babičky bylo. K večeru jsme šly ještě pomoct s výzdobou sálu. Druhý den, už od rána chodily masky po dědině a muzika s nimi držela krok a vyhrávala. Zastavili se u každých dveří a bylo hodně veselo. Všichni museli do kola. Odmítnout tanec s maskou? To nesmíš! Ať je to medvěd, nebo čert. Pak už všichni skončili v hospodě v sále. S Hankou jsme se skoro nezastavily. Nepůjdeme už domů? Vždyť to teprve začalo. A taky to začalo. Párkrát jsem se snažila nenápadně vytratit ze sálu, ale vždycky mně popadl chlupatej, a už se mnou točil. To snad ne! Připadala jsem si, jak na kolotoči. Masky si mně podávaly pěkně dokola. Když pochovávaly o půlnoci basu, seděla jsem u stolu už bosá. Hanka se smála. Je poznat, že na zábavy nechodíš. Přiznávám se Hani. Je první a asi poslední. Počkej, vyspíš se a zítra bude dobře. Domů mě nesl čert, který mně celý večer naháněl a hlídal. Vyklubal se z něj Hanky bráška. Neboj se. Do pekla nepůjdeš. Jen domů. Spala jsem asi dřív, než se mi hlava dotkla polštáře. Druhý den jsme po obědě šlapaly k vlaku. Tak co nožky? Usmívala jsem se. Takže masopust za rok zase bude? Uvidíme Hani. 

Příspěvek napsala Marie Šmejkalová  

Tak jako každý rok jsme se sešli na našem tradičním předvánočním posezeni. Je to i čas, kdy se zastavíme před sháněním dárku úklidem a pečením, no prostě před vánočním shonem který určitě každý z nás má. Sedneme si s přáteli u čaje, kávy a dobrého cukrový a dobrot, který jsme si přinesli. Sešlo se nás opravdu hodně. Navštívili nás hosté z Jihlavského TyfloCentra Přivítala nás předsedkyně odbočky Sons Maruška Fialová. Posezení proběhlo ve vánoční a veselé náladě. Nejvíce se mi líbil tradiční vláček, na kterém jsme si rozsvítili svíčky. Na stole zavonělo cukroví a káva. Hezky jsme si popovídali a vzpomínali, co pěkného bylo, jak jsme si užívali a jak se kdo těší na vánoce. Mezi povídáním se nezapomnělo na sladké i slané na stole. Posezení bylo příjemné, veselé s přáníčky i dárečky.

A to, že se uvidíme až za rok, to určitě ne.

Kdo by to tak dlouho vydržel. No řekněte.

Páteční 26. lednové dopoledne jsme strávili v oblíbené havlíčkobrodské kavárně u kvízů, dobré kávy, čaje a s dobrou náladou.

21 listopadu proběhlo oblastní shromáždění, které bylo po 4 letech volební. Volila se oblastní rada, předsedkyně a místo předsedkyně odbočky. Byla zvolena paní Marie Fialová a místo předsedkyně byla zvolena Adéla Bodišová.

Děkujeme všem, kteří se oblastního shromáždění zúčastnili.