LYSICE OČIMA NAŠICH ČLENŮ

Na úterý 28. července jsme naplánovali cestu na zámek do Lysic. Sbalila jsem si tedy do batohu kromě svačiny i všechny mé seznamy, listiny, drobné dárky a silné hlasivky. Jakožto vedoucí zájezdu musím, tedy měla bych, mít vše dobře nachystané. Od sedmé hodiny ranní jsme se začali scházet v hale vlakového nádraží v Brodě. Příchozí si postupně dokupovali svačinu, koukaví si vyzvedli své nekoukavé kamarády, kteří přijeli vlakem či busem a všichni jsme se vzájemně velmi vřele a hlasitě vítali. O půl osmé jsme, již tradičně autobusem ICOM, vyrazili vstříc dalšímu dobrodružství. To začalo už v Krátké Vsi, protože na cestě objížďky pro osobní auta a autobusy jsme se v tom nejužším místě potkali s kamionem. Všechno dobře dopadlo, pan řidič si trochu zacouval, a jelo se dál. Parkování v Lysicích bylo taky trochu adrenalinové, pan řidič si opět potrénoval couvání a orientaci v mapě a prostoru. Ale po chvilce jsme byli na místě pro autobusy určeném a mohli se vydat na zámecké nádvoří. Už to samotné nádvoří se nám moc líbilo, ve vodním příkopu ryby a labuť, krásně opravená fasáda, lavičky a v rohu kavárna. Není každý den posvícení a obsluha trochu vázla, ale troufám si říct, že káva, zákusky i ranní poctivá bramboračka potěšily chuťové pohárky. Posilněni jsme se pak s lehounkým zpožděním, které ale bylo mladým panem průvodcem schváleno, vydali na prohlídku. Vystoupali jsme po schodišti do prvního patra a postupně navštěvovali komnaty, knihovnu, zbrojnici. Zprvu nás trochu zaskočilo, že všichni nafasujeme zámecké papuče, ale díky všem průvodcům jsme stíhali neposlušné poztrácené pantofle opět nasadit a šoupáním po podlaze pokračovat dále. V jedné místnosti, tuším, že v jídelně, jsou totiž opravdu nádherné původní parkety, a ty je třeba samozřejmě chránit. Dovolím si trochu historických dat – první nepřímá zmínka o Lysicích je z roku 1308 a v tu dobu je vlastnili Pánové z Kunštátu, postupně tři jejich větve. A tou třetí byli nám blízcí Kunštátové z Polné, Jan a po něm Hynek. Dalšími majiteli se stali Pernštejnové. Následovaly prodeje a prodeje, občas někdo panství zdědil. Nádherná zahrada začala vznikat postupně od 2. poloviny 16. století. Dostáváme se k roku 1807, kdy po meči vymřeli Piatové z Drnovic a jedinou dědičkou se stala Antonie, provdaná Dubská. Právě Dubští dali zahradě nynější tvář. Nejvýznamnějším představitelem rodu byl Emanuel, císařsko-královský komoří a tajný rada, zemský hejtman moravský, český vlastenec. S manželkou Matyldou, rozenou Žerotínovou, zakladatelkou první dětské nemocnice v Brně a na Moravě vůbec, měli 12 dětí. Jedním synem byl Ervín, který byl námořním admirálem a obohatil Lysice o četné umělecké předměty, zbraně a knihy. Po druhé světové válce byl zámek zestátněn a zpřístupněn veřejnosti. Naštěstí. V letech 2021 až 2023 proběhla generální oprava zámecké zahrady, kterou jsme si prohlédli po obědě. Ten jsme měli objednaný v nedaleké restauraci. Byl pro nás připravený sál, měli jsme tedy dostatek místa a klid. Když jsem s panem vedoucím v červnu telefonovala, potěšilo ho, že přijede návštěva z Vysočiny. Prý dělal třicet let provozního ve Ski hotelu v Novém Městě na Moravě a moc rád vzpomíná. Na červnovém výletě do Chlumce nad Cidlinou se nám osvědčily barevné lístečky s názvem jídla, které si daný člověk předem objednal. Tímto moc děkuju Petře Vršecké, která mi s administrativou při výletech moc pomáhá. Nechává účastníky podepsat do prezenční listiny, někdy vybírá příspěvky na dopravu, dle seznamu roznáší zmíněné lístky na stoly a je i koukavým doprovodem nějakého nekoukavého člena. Vlastně všem koukavým průvodcům moc děkuju, bez vás by to nešlo! V Lysicích na nás čekala svíčková, kuřecí plátek s rýží a řízek s bramborem. Taky pivo jako křen, limča a od Petry Hoškové, která měla narozeniny, koláček. Protože jsem si sbalila i ty silné hlasivky, nebyl problém účastníky překřičet. To zní divně, já na ně nekřičím, jen mluvím nahlas. Přemluvit? To taky není ono, já je nepřemlouvám, já jim oznamuju, tedy domlouvám se s nimi … No prostě mluvím tak, aby mě všichni slyšeli a domluvili se, co bude dál. „V jednu hodinu sraz na zámeckém nádvoří a návštěva zahrad, podle času odpolední káva a o půl třetí odjezd.“ Souhlas všech, vydávám se tedy koupit vstupenky a vyhlížím příchozí. Pepa s Mirkem prošli branou s úderem 13. hodiny, skvěle, pochvala bude před nastoupenou jednotkou! Protože běžní návštěvníci dostávají každý svou vstupenku a procházejí turniketem, ale nás je velká skupina a vstupenka jen jedna, dostala jsem od paní pokladní klíč. Nebyl to žádný veliký, takový ten historický, co visí na ohromném kroužku spolu s dalšími, ale obyčejná „Fabka“ s plastovým přívěškem, ale otevřel nám dveře do nádherných zahrad. Vzrostlé stromy, voňavé květiny, upravené cestičky, lavičky a osvěžující fontána. Každý svým tempem, větší či menší skupinky, vydali jsme se vstříc té kráse. Někteří časem nápis VÝCHOD našli, jiní ne. Když je ale viděl personál zámku, jak stojí za zamčenými dveřmi, které slouží jen pro VCHOD, přispěchal na pomoc s náhradním klíčem a pustil je na nádvoří. Některým zbývalo na odpolední kávu více, někomu méně času. Obsluha kavárny se bohužel od dopoledne moc nezlepšila, tak se odjezd autobusu musel malinko posunout. Na všechny jsme počkali. Dobře - plusové body za včasný příchod po obědě byly tak trochu anulovány za ten pozdní k autobusu - ale smích a dobrá nálada vše brzy smazala a my jsme se mohli - po přepočítání, zda jsme opravdu všichni - vydat zpátky k domovům. Nebojte, klíče od zahrady jsem vrátila, i když to bylo o fous, vzpomněla jsem si na poslední chvilku před odchodem k autobusu! Ještě jednou díky všem. Za součinnost při organizaci, podněty a připomínky, za to, jak si vzájemně pomáháme, jak nás baví být spolu a objevovat krásná místa naší země - tedy okolí do cca 100 kilometrů, protože to je pro nás tak akorát. Dnes je 17. srpna, já píšu článek o Lysicích, připravuju barevné lístečky na řízek se salátem, knedlo-vepřo-špenát a kuřecí stehno, sepisuju si seznamy a zítra jedeme na zámek do Náměště nad Oslavou. Tak se na to všichni hezky vyspěte a o půl osmé ráno odjíždíme! Jo a i když někdy odebírám plusové body, mám vás všechny ráda 😊                vaše Mančina

Moc děkujeme za krásný výlet do Lysic na zámek, jehož prohlídka byla se spoustou zajímavostí. Byly zde pěkné pokoje, krásně zařízené a bohaté zámecké interiéry. Dozvěděli jsme se například, že si zámek oblíbili i filmaři a točily se tu Četnické humoresky nebo pohádka Království potoků. Zámek má i překrásnou zahradu s hezkou promenádní kolonádou a krytou pergolou. Rostou tam krásné vzrostlé stromy, které jsou vysoké několik metrů. Vyšlo i krásné počasí, takže jsme si všichni výlet moc hezky užívali i se zastávkou na kávičce v zámecké cukrárně a výborném obědě v zámecké restauraci. A to všechno proto, že byl náš výlet naprosto úžasně zorganizován. Moc děkujeme.               Beránkovi

Skupina výletníků SONS Havlíčkův Brod vyrazila za kulturou na zámek Lysice. Po delší cestě a krátkém rozkoukání jsme tradičně zamířili do zámecké kavárny na nezbytné občerstvení. Objednali jsme si a čekali … a čekali. Obsluha tentokrát trochu nestíhala, a tak se začátek prohlídky musel o chvilku posunout. Větší část prohlídky zámku jsme absolvovali v pantoflích. Pohyb v nich byl pro nás tak trochu dobrodružstvím – každou chvíli se některá vyzula nebo se zarazila o koberec. Trasa končila ve zbrojnici, kde nás průvodce důrazně upozornil, že v žádném případě nesmíme přesáhnout natažené pásky kolem exponátů, jinak se spustí alarm. Alarm nakonec nezazněl, takže jsme zbrojnici zvládli bez újmy. I přes všechny nástrahy jsme si prohlídku zámku užili. Po dobrém obědě nás čekala na třináctou hodinu prohlídka zámecké zahrady. S Mirkem jsme vešli na nádvoří právě s úderem zvonu ohlašujícím třináctou hodinu. Tam už čekala naše obětavá vedoucí zájezdu Mančina – a nejen čekala, ale měla zaplacené i vstupenky a klíč od zahrady. Za náš včasný příchod jsme od ní obdrželi bezvýznamné tři plusové body 😊 Ostatní se postupně trousili o něco později. Někteří si zřejmě zapomněli seřídit hodinky. Snad příště! Brouzdali jsme zámeckými zahradami, poseděli pod podloubím a užívali si příjemný letní den. Ze zámku se mezitím ozval alarm. Zřejmě se někomu zalíbila některá ze zbraní za páskou … Kdo ví? U kašny jsme se zdrželi o chvilku déle. Příjemně padající voda poskytla v horkém dni vítané osvěžení. A těch mincí na dně! Při odchodu ze zahrady však nastal menší zádrhel – kudy ven? Bylo zamčeno! Naštěstí se nakonec našli ochotní zaměstnanci zámku, kteří nám bránu odemkli. Do odjezdu zbývala ještě více než půlhodina, a tak naše kroky vedly opět do kavárny. Přisedli jsme ke dvěma příjemným ženám, Petře a Olze z naší výpravy, které už nějakou dobu čekaly na kávu. To nás mělo varovat. Odjezd byl naplánovaný na půl třetí, přesto jsme si kávu objednali. Obsluha opět nezklamala – kávu nám přinesli pouhých pět minut před odjezdem autobusu. Tentokrát už museli všichni chvíli počkat na nás. S Mirkem jsme vyrazili k autobusu v poklusu. Dorazili jsme s mírným zpožděním, uřícení a možná i s lehce opařenou pusou. Před autobusem už stála Mančina, postavila nás do latě a nekompromisně nám odebrala všechny plusové body, které jsme si tak pracně vysloužili za včasný příchod na prohlídku zámeckých zahrad 😊 Ach jo. Tak zase nic. Snad příště budeme chytřejší – a hlavně si lépe hlídat čas! Výlet na zámek Lysice jsme si ale i přes všechna malá dobrodružství náramně užili.                               neznámý vojín Josef Vondra 😇

Dnes jsme se vydali na zájezd do zámku Lysice. Po příjezdu na místo jsme potřebovali zaparkovat. Za vydatné pomoci Mančinky se to nakonec vydařilo a byli jsme na místě. Po prohlídce zámku a dobrém obědě jsme se vraceli na zámek k prohlídce zámecké zahrady. Shromáždili jsme se v rohu prvního nádvoří zámku u budovy a tudy jsme byli vpuštěni do zahrady. A už míjíme vpravo jezírko s vodotryskem, vlevo výběh labuťáka a stojíme před několika vysokými schody bez zábradlí. Jejich zdolání je pro mne přímo artistický výkon. Marie je na tom přece jen lépe. Nad schody nás čeká zahrada. Chodíme po cestičkách mezi květinami, stromky a jinou zelení a Marie vše pečlivě dokumentuje. Sedáme si na lavičku a po chvilce, protože se začíná blížit čas odjezdu se vracíme k budově, kterou jsme vešli dovnitř. Tam se setkáváme s několika účastníky z našeho zájezdu a zjišťujeme, že budova je zamčená. Zachraňuje nás Marie se svým telefonem, kterým volá našeho anděla strážného - Mančinku. Jsme vysvobozeni a vracíme se k autobusu a trochu unaveni, ale spokojeni se vracíme domu.           Květuše Boudová

Ráno jsme se nalodili do autobusu v HB směr Lysice. Po příjezdu jsme vyrazili zaplnit bříška do místní zámecké kavárny.  Po občerstvení a spočítaní členů jsme se přesunuli na prohlídku zámku. Zámecké komnaty luxus: budoary pro dámy, pány, nevšední knihovna a zbrojnice. Všechny pobavila ložnice s telefonem, tajnou chodbou a skříni.  Po prohlídce výborný oběd v restauraci a pak nás čekal překrásný zámecký park s vůní a barvami. Výlet se vydařil.                                                                                                                                                                                                                                                                Bohumila Šustrová

A jak to viděli naši známí a kamarádi?

Zájezd se nám moc líbil. Líbila se nám organizace výpravy, paní je moc šikovná. Řidič nic moc, ale dojeli jsme v pořádku, tak to je dobře. Zámek je moc pěkný a zahrady taky.                                                               Marie Janovská

Moc děkuji Marušce za možnost zúčastnit se srpnového zájezdu na zámek Lysice. Jako členka spřátelené SONS Rokycany jsem ani netušila, že takový zámek existuje, a byla to tedy krása. Super počasí, skvělá prohlídka a ty zahrady - nádhera. Káva výborná, oběd taky, organizace na jedničku s hvězdičkou. A jako bonus jsem se tam potkala s kamarádkou z mých Rokycan - to jsme koukaly. Svět je malej a o náhody v něm není nouze 😊 Zase se s vámi někdy ráda potkám.                                                                                                                                                   Zdeňka Krocová