NÁŠ TŘETÍ ZÁMEK ROKU 2026

Konečně! Po delší době nastupuji s ostatními přáteli z pobočky do autobusu a společně  vyrážíme za poznáváním krás naší země. S kolegyní Maruškou cestou probíráme, co dokáže tlačítkový mobilní telefon pro zrakově postižené Blind Shell. Ještě tradiční téma vaření, bylinky - a najednou jsme u cíle. Autobus nás vyskladňuje kousek před zámkem v Náměšti nad Oslavou. První kroky samozřejmě míří do kavárny a - no tam, kam chodil i císař pán pěšky. Zámecké vosy už za chvíli registrují dobroty na stolcích a nepříjemně dotírají. Odbíjení hodin na zámecké věži nám odměřuje čas lenošení. Jsme přivítáni průvodkyní a prohlídka začíná. Co mne nejvíc zaujalo? Třeba to, že jeden z majitelů a zámeckých pánů byl velkým milovníkem hudby, a proto každý, kdo se ucházel o službu na zámku, musel umět hrát na nějaký hudební nástroj nebo zpívat. Ti, kteří „výběrovým řízením“ úspěšně prošli, potom kromě plnění svých povinností služebnictva hráli a zpívali v zámecké kapele, čítající až šedesát členů. Častým hostem a osobním přítelem hraběte Haugwitze byl například vídeňský hudební skladatel, muzikant a dirigent Antonio Salieri, kterému je neprávem přisuzováno nepřátelství a rivalita vůči jeho současníkovi, Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Zlí jazykové jej dokonce osočovali, že Mozarta otrávil. Na zámku v Náměšti pobýval v letech 1946 a 1947 prezident Československa, dr. Edvard Beneš. Procházeli  jsme pokoji, které byly zařízeny pro jeho osobní potřebu i pro jeho spolupracovníky. Zřejmě nejhodnotnějšími exponáty jsou rozměrné nástěnné tapisérie, většinou s motivy antických bájí. Nám nekoukavým průvodkyně jednotlivé výtvory šikovných rukou barvitě a detailně popisovala. V dalších pokojích se některým z nás začaly samy od sebe probouzet chuťové buňky. Pavlovův podmíněný reflex ... Bohatě prostřené stoly, vyšívané ubrousky, blyštící se sklo, stříbrné příbory. Víte, jak byla naměkko vařená vejce po dobu snídaně udržována v teple? Služebnictvo je podávalo na mísách, naplněných horkou krystalickou solí. Dobrá vychytávka. Kastelánem náměšťského zámku je Marek Buš. I on je milovníkem hudby, již mnoho let působí jako varhaník v bazilice svatého Prokopa v nedaleké Třebíči. Když jsme se o tom doma s manželem zmínili, Mančina okamžitě zareagovala a při následujícím telefonickém hovoru s panem kastelánem poprosila, jestli by byl tak hodný a na varhany pro nás zahrál. Jí nikdo nic neumí odepřít, a tak mohla naší výpravě oznámit, že na závěr prohlídky vybraného okruhu bude následovat „třešnička na dortu“ - malý koncert jenom pro nás. Po několika schůdcích točitého schodiště jsme sestoupili do prostorné, nástěnnými malbami bohatě vyzdobené knihovny, kde pro nás pan kastelán osobně připravil židle. A pak jsme seděli a poslouchali a ani nedutali. Majestátní a přitom harmonické tóny varhan naplnily celý prostor. I laikové museli ocenit skvělou akustiku sálu. Marek Buš si pro nás připravil ještě jedno překvapení nejen že zahrál, ale také zazpíval. Zvuk varhan se střídal se zpěvem latinského textu ve stylu gregoriánského chorálu. Jeho zvučný a melodický hlas se rozléhal prostorem a mnohým z posluchačů doslova naskočila husí kůže - slovenský výraz „zimomriavky“ mi připadá poetičtější. Dozněly poslední tóny. Po chvíli ticha jsme spontánním potleskem poděkovali za krásný zážitek, který v každém z nás ještě dlouho dozníval. Tak tohle si odnáším z výletu na zámek v Náměšti nad Oslavou. A také radost z toho, že jsem opět strávila krásný den ve společnosti dobrých přátel.                               Marie Heilandová

Včerejší výlet byl moc hezký. Viděl jsem na něm stará pouliční světla. Na zámku se mi líbily lustry a prosklená terasa. Cestou zpátky jsem viděl jet Škodu Octavia 4. řady s červenou barvou. Budu se těšit na další výlet.                Pavlík Tecl

Výlet – krátký, hezký, výstižný. Centrum vzdělanosti, barokní most. Po válce „sídlo prezidenta“. Sbírka tapiserií, bohatá hudební tradice a nakonec řízek! Jediná chyba, že jsme neviděli Kralickou bibli.                        díky za vše, Marie Běhounková

V kalendáři se objevilo 18. 8., den plánovaného výletu na zámek v Náměšti nad Oslavou. Jako obvykle jsme se sešli na nádraží v 7:30, abychom mohli vyjet a užít si skvělý den s báječnou partou koukavých, nekoukavých a chlupatých přátel. Tradice by se měly dodržovat, a tak i tentokrát jsme zavítali do zámecké kavárny Salieri na dobré vínko, kávu, zmrzlinu a nesměl chybět ani zákusek. Následovala cesta na nádvoří, kde začala prohlídka s paní průvodkyní, která nás upozornila na to, že nemáme na nic sahat, což nás trochu zarazilo a zamrzelo, bylo to nečekané. Vzala nás napřed do kaple, poté na vnitřní nádvoří s kašnou a pokračovala prohlídka samotného zámku. Paní průvodkyně nám pěkně povídala a i odpověděla na zvídavé otázky. Po prohlídce Pavlík zůstal na nádvoří a ostatní si šli poslechnout zpěv a varhany. Tímto krásným tónem varhan jsme ukončili prohlídku a vydali se k autobusu na směr Kralice nad Oslavou. Do Hostince u Sklenářů jsme se těšili na výborný oběd, který někteří nedojedli a vzali si ho domů a hned byla i večeře. Po naplnění bříšek jsme šli k autobusu a jeli zpátky do Brodu. Byl to opravdu skvělý den plný hezkých zážitků.                                Anna Fikarová

Osmnáctého července jsme se vydali autobusem z Havlíčkova Brodu do Náměště nad Oslavou. Byla naplánovaná prohlídka zámku. Renesanční zámek najdeme na skále na levém břehu Oslavy. Původní hrad ze 13. století přestavěli Páni ze Žerotína v toto velkolepé sídlo v 16. století. Největšího kulturního rozkvětu zažilo panství za hraběcího rodu Haugwitzů, kteří zde sídlili až do konce 2. světové války. Založili zámeckou kapelu, hudební tradice jsou zde dodnes. Od roku 1945 je zámek státní, prezident Edvard Beneš zde zahájil přestavbu vnitřních prostor ve 2. patře na letní sídlo. Byla odstraněna velká část nábytku. Naštěstí zůstala v místnostech krásná kachlová kamna, vyrobená v nedalekém Mohelnu. Na zámku jsou umístěné velice cenné tapiserie v každé místnosti. V té poslední se zachovalo pět z celé série šesti kusů, což je rarita. O životě na zdejším zámku nám poutavě vyprávěla úžasná paní průvodkyně. Začínali jsme zámeckou kaplí, poté jsme se přesunuli přes arkádové nádvoří do reprezentačních prostor ve 2. patře. Kde to bylo trochu možné, mohli jsme si na některé exponáty sáhnout, jinak paní dobře vše popsala. Závěrem bylo pro nás překvapením v místní zámecké knihovně. Je zde krásná štuková výzdoba a fresky. Ale hlavně funkční varhany (zapůjčené z kaple svaté Anny ve městě), na které nám zahrál a také zazpíval pan kastelán. Byl to úžasný zážitek. Výlet jsme zakončili v Kralicích chutným obědem v místní hospůdce. Celý den byl pro všech 26 účastníků zdařilý a bylo i krásné počasí.                       Díky paní organizátorce, Marta Wasserbauerová.