Oblastní odbočky Kraje Vysočina

„Pepo, budeme zase chodit v Brodě s Pastelkou spolu?“ „To víš, že jo.“ „Prima, tak v pondělí!“

Už několikátým rokem po sobě jsme ráno oblékli bílá trička s logem sbírky Bílá pastelka, vzali krabičku s pastelkami, na papíře natištěná žlutá sluníčka s kontakty a vyšli jsme na náměstí. Počasí nám ze začátku moc nepřálo, tak deštník pro jistotu s sebou! „Dobrý den, přispějete, prosím, na sbírku Bílá pastelka na podporu nevidomých?“ Tuhle větu jsem ten den řekla minimálně pětsetkrát. A víte, co je zajímavé? Vnímat ty odpovědi. Někdo se usměje a beze slova jde dál, další ani pohledem nezavadí. Ale pak potkáte někoho, kdo vám jde naproti a volá, že chce pastelku. Několik lidí nám i řeklo, že slyšeli spot v rádiu a že nás už vyhlíží. Maminky s dětmi, mladí, starší, muži, ženy .. mezi všemi se najdou dobří lidé, kteří přispějí na dobrou věc. Pokladnička pomalu těžkla, nakonec nám v Brodě i vysvitlo slunce a po rozpečetění jsme napočítali přes sedm tisíc korun. Moc děkujeme!

„Olí, budeme spolu chodit s Pastelkou v Polné?“ „No jasně!“ „OK, tak ve středu.“

Stejně jako loni, byly v Polné na náměstí v den konání sbírky farmářské trhy. Ty jsou zde velmi oblíbené a hojně navštěvované. Je to taková společenská událost. Kolem osmé hodiny ranní nebylo vůbec hezky, poprchávalo, tak jsme se šly posilnit do cukrárny. Ovšem žádné dlouhé vysedávání, pomalu přestalo pršet, lidí přibývalo a my dvě v bílých tričkách s kasičkou a pastelkami začaly procházet středem náměstí. „Dobrý den, přispějete nám na Bílou pastelku, prosím?“ Úsměvy, cinkání drobných i šustění papírových peněz, načítání QR kódu a bezhotovostní platba. Protože nabídky prodejců byly opravdu lákavé a pestré, nakoupily jsme si domů žampiony, brousek nožů a další. A jak jsme tak chodily, sami prodejci nás oslovovali a zvali ke svým stánkům, že chtějí taky přispět. Za dvě hodiny byla kasička už pěkně těžká, krabička od pastelek prázdná. Protože mě odpoledne čekalo svážení peněz z Přibyslavi a Chotěboře, v jedenáct hodin jsme Pastelku v Polné ukončily. Doma jsem napočítala přes pět tisíc korun!

Dobročinných sbírek je organizováno mnoho. O to víc si ceníme toho, že přispíváte na tu naši, pastelkovou. A mě osobně to moc baví, potkávat se s lidmi, mluvit s nimi o tom, na co peníze jdou, jak pomáhají, co s naší partou nekoukavých podnikáme, co nás baví a jak je nám spolu hezky. Díky a za rok v ulicích zase na viděnou.                             

Mančina

Plánované aktivity v prostorách městské knihovny Žďár nad Sázavou

Naše letošní divadelní sezóna budiž zahájena!

V pátek 12. září po deváté hodině ranní se jedenáct členů naší pobočky a dva vodicí psi začali pomalu scházet u Horáckého divadla v Jihlavě. V divadelní kavárně probíhalo setkání s uměleckým šéfem divadla Michalem Zetelem, který představoval sezónu a některé hry letošní sezóny. Někteří z nás se besedy zúčastnili a s panem Zetelem a dalšími pracovníky divadla si popovídali. 

Blížila se desátá hodina, Mančina nám rozdala vstupenky a šli jsme se usadit do sedadel. Tentokrát nás čekala hra o velbloudici Pepitě a jejím příběhu, který se skutečně stal. Před osmdesáti lety se na Havlíčkobrodsku u obce Pohled objevila velbloudice, snad přišla s ruskými vojáky, snad utekla z cirkusu.. a skupina nadšených skautů se rozhodla, že ji odvedou do pražské ZOO.

Mladí pánové - autor Vojtěch Balcar a režisér Michal Moravec - zpracovali příběh o útěku z cirkusu a ve spojení se skvělými výkony herců, se scénou, hudbou, kulisami a hlavně Pepitou samotnou vytvořili téměř tříhodinový kus, u kterého jsme se smáli, přemýšleli jsme nad myšlenkami děje a jako celek si ho opravdu užili. Byla to veřejná generálka, takže herci se po závěrečném potlesku z pověrčivosti nepřišli uklonit. Myslím si ale, že premiéra následující den přinesla potlesk dlouhý, intenzivní a věřím, že i vestoje!

A my se už teď těšíme na veřejnou generálku na konci února. Tentokrát půjdeme za vodníky, utopit doktora Mráčka :-) 

fotografie je ze stránek hdj.cz od Igora Stančíka

Olina s bílou holí a Mančina jako doprovod. Tyto dvě členky naší pobočky se společně vydaly v sobotu 16. srpna na metalovo rockový festival do letního amfiteátru v Jihlavě. Osm tisíc fanoušků řízné hudby si užívalo parádní atmosféry, jídla a pití.  

A my dvě jsme byly velmi mile překvapené, jak byli ostatní ohleduplní, jak nám uvolňovali cestu a byli na nás milí a opatrní. 

Tak třeba příští rok vyrazíme zase a možná zlákáme i další členy naší pobočky :-) 

Vstup sem má držitel průkazu ZTP/P i jeho doprovod zdarma. Letos poprvé se neplatilo u stánků s občerstvením kartou nebo hotovostí, ale kousek za vstupem byl stánek, kde se nabil kredit na festivalový náramek.  Pak už se platilo jen přiložením náramku k terminálu. Kdykoliv bylo možné kredit dobít a po skončení festivalu zažádat o zbytek. 

Město Polná nabízí návštěvníkům mnoho turistických zajímavostí z více či méně vzdálených časů. Před několika lety jsme již společně navštívili synagogu a rabínský dům, kostel Nanebevzetí Panny Marie, vystoupali na vysokou věž a prošli se po hradním parkánu. Při plánování letošní návštěvy Polné přišla na řadu prohlídka největší historické pamětihodnosti města - hradní či zámecký areál, kde sídlí městské muzeum, a expozice staré školy.

Sobota 16 srpna. Tři členové pobočky SONS Havlíčkův Brod - Standa, Franta, Pepa, batohy na záda, rychlík na Prahu a jedem! Za Kolínem se ale na oknech vlaku objevují první kapky deště. No paráda – bunda ani deštník nikde, na Vysočině přece svítilo slunce jak na objednávku. Naštěstí se v kupé objevila rodina, vracející se z dovolené. Paní vyslechla naše zoufalé řeči o mokru a vytáhla zázračné řešení – každému věnovala pláštěnku. Děkujeme! A hurá, už jsme v Praze.