Oblastní pobočka Havlíčkův Brod

Zveme Vás na koncert operní pěvkyně Aleny Terezie Vítek a akordeonisty Miroslava Orsága, který se koná v rámci 31. ročníku festivalu Dny umění nevidomých.

Zazní klasické skladby, např. árie z Rusalky nebo Carmen, lidové písně a sólové skladby pro harmoniku.

Rezervace na e-mailu steinerova@pamatnik-np.cz.

Vstupné 50 Kč / 120 Kč.

Koncert se koná za podpory Česko-francouského kulturního centra Petrkov a Ministerstva kultury ČR.

Stalo se už tradicí, že každé jaro jedeme do arboreta Hamzovy léčebny v Luži Košumberku. 

Loni jsme si užili dopoledne s panem doktorem Václavem Větvičkou, letos s paní Zavřelovou. Ta pro nás připravila neméně poutavý a zajímavý program. Povídání o rostlinách a praktické ukázky větviček, plodů, listů a květů k osahání, očichání..

Na obědě jsme byli v krásných starobylých prostorách penzionu pod hradem, jmenuje se to tu Holubník statečných žen králových a moc se nám tam líbilo a chutnalo nám.

Navštívili jsme i hrad Košumberk, poseděli na nádvoří, prošli komnaty, popovídali, nachodili pěkných pár tisíc kroků a užili si hezký den.

A na červenec už plánujeme další výlet! Těšíte se na fotky a povídání? :-)

Už delší dobu jsme se chystali do Dlouhé Vsi, která leží nedaleko od Havlíčkova Brodu. Jednak jsme se domlouvali na opékačce buřtů, kterou perfektně zajistil náš člen Jirka, za což mu patří velké díky! A také nás lákala návštěva zdejšího kostela a kostnice. O tom, že tu nějaká kostnice vůbec je, jsme povětšinou neměli ani ponětí. 

Více se dočtete v červencovém časopise Paprsek :-) 

To takhle jednou ke konci našeho klubového posezení František povídá: „Měl bych tip na výlet. Co kdybychom se podívali do Hoješína?“. „No jasně, proč ne. A co tam uvidíme, zažijeme?“ Zvědaví a natěšení jsme začali plánovat …

Milé a usměvavé Baptista, Gratia a Ancilla ze Společenství Školských sester svatého Františka z Assisi nás v pondělí 19. května vřele přivítaly a naše dvacetičlenná .. vlastně ještě Zdendova psí pomocnice Cherry .. tedy jedenadvacetičlenná skupina vstoupila do krásně opraveného zámečku. Bylo devět hodin ráno a nám začalo moc hezké dopoledne, kdy nám sestra Gratia povídala o tom, jak se psal rok 1958 a řádové sestry františkánky přišly do značně zchátralého bývalého loveckého zámečku kousek od Seče.

... pro více si otevřete příspěvek 

Náš první letošní "autobusový" výlet jsme naplánovali do Prahy - Zbraslavi do muzea zvonařství, do kostela, kde jsou pohřbeni Václav ll. a Eliška Přemyslovna a další z tohoto rodu. Na začátek jsme se ovšem posilnili v cukrárně a den zakončili v restauraci Škoda lásky, kde se o nás vzorně postarali.

Více se dočtete v červnovém čísle našeho časopisu. 

Kdo by neznal slavný film, natočený podle stejnojmenné knihy Jiřího Brdečky. Hlášky z této české westernové parodie patří mezi nejznámější, především ta „alkohol, podávaný v malých dávkách, neškodí v jakémkoli množství“. Charakterní a ušlechtilý hrdina zásadně popíjející alespoň jednu sklenici Kolalokovy limonády denně, padouch zvaný Hogo Fogo, sličná Winifred a barová zpěvačka Tornádo Lou, zvaná Arizonská pěnice, rvačky, přepadení, výstřely, do toho ta správná hudba ... Zpracovat námět pro divadelní představení v Horáckém divadle Jihlava se mladému režisérovi Markovi Davidovi skutečně podařilo - na tom se asi shodne naprostá většina těch, kteří se na „limonádníka“ přijdou podívat. Mezi ty spokojené patří i členové naší havlíčkobrodské odbočky, kolegové z odbočky jihlavské i klienti Tyflocentra a jejich průvodci. Ani zkušené čtyřnohé divadelní návštěvnice Xasha a Cherry neměly žádné kritické připomínky. Živá hudba, kterou představení doprovázela kapela přímo na jevišti, skvěle dotvářela atmosféru a dodala ten správný šmrnc. Určitě mnohým divákům cukaly nohy v rytmu ... I přesto, že to byla veřejná generálka - premiéra se chystala na druhý den - a herci se podle nepsaných divadelních zákonů nepřišli děkovat, potlesk zazněl mnohokrát přímo v průběhu představení i na konci. Požitek z povedeného divadelního představení mají všichni, vidící i nevidomí. Stačí trochu popustit uzdu představivosti a občasný tichý komentář vedle sedícího průvodce. Do Horáckého určitě zamíříme znovu, už si vybíráme tituly z nabídky příští sezóny.

Velké poděkování posíláme všem hercům a pracovníkům HDJ, kde se vždy cítíme vítáni a je nám tam dobře.

Fotografie je z webovývh stránek hdj.cz

Titulek není zcela pravdivý, protože do Ždírce nad Doubravou jezdíme poměrně často - kontrolovat obě psí kasičky a také jednou ročně vyprázdnit Doubravce a Edíkovi pokladničky. Poprvé jsme však v tomto městě uspořádali výstavu kompenzačních pomůcek pro zrakově postižené. Původně měly být prezentovány i pomůcky pro tělesně postižené, zdravotní problémy však naše plány změnily. Bohužel v úterý 15. dubna ani počasí nepřálo, místo sluníčka poprchávalo a foukal nepříjemný vítr.

Po osmé hodině ranní nás v budově městského úřadu přivítali starosta i místostarosta, kteří odjížděli na úřední jednání, a péči o nás převzala ochotná paní Vondráčková. V přízemní prostorné zasedací místnosti bylo k dispozici dost stolů, na které mohly dámy z krajského střediska Tyfloservisu, paní Venzhöferová z Centra pro zdravotně postižené i my z odbočky SONS vyložit přivezené pomůcky a další materiály. Doufali jsme, že díky včasné a cílené propagaci ze strany radnice i z naší se zájemci brzy objeví. Proto pro nás bylo trochu zklamáním, že se nedostavil nikdo z místní základní školy, přestože to pan ředitel osobně přislíbil, ani nikdo z klientů a personálu zdejších a okolních domů s pečovatelskou službou. O to větší radost jsme měli, že těm několika návštěvníkům byla nabídnuta konkrétní pomoc a důležité informace. Poděkování si zaslouží naši členové Marta, Mirek, Eliška, Bohunka a jejich rodinní příslušníci, kteří si přišli prohlédnout nabízené novinky a popovídat si. Také dvě zdravotní sestřičky a paní doktorka projevily opravdový zájem o vystavené pomůcky a informace o službách. I přes relativně nízkou účast nehodnotíme akci jako zbytečnou, protože pokud pomohla alespoň jednomu člověku, měla smysl. A každý začátek je těžký, nenecháme se odradit. Přemýšleli jsme, jak příště lépe a účinněji informovat veřejnost. Aby se nestávalo, že o týden později se nám ozve zrakově postižený člověk, žijící pár kilometrů od místa konání výstavy, a požádá o pomoc s kompenzačními pomůckami. Informace o akci se k němu nedostala ... 

Děkujeme vedení města Ždírec nad Doubravou nejen za vstřícnost při organizování výstavy, ale také za dlouholetou skvělou spolupráci a podporu.

Poslechněte si načtený dubnový časopis včetně hudebního dokreslení a rozhovoru s panem Františkem Novotným.

Ve středu 2. dubna jsme navštívili krásně opravenou budovu staré radnice na Havlíčkově náměstí v Havlíčkově Brodě.

Paní průvodkyně naší více než dvacetičlennou výpravu provedla krásnými prostory, povídala o historii daleké i nedávné a my jsme vzpomínali, jak v těch místech bývalo oddělení specializovaných služeb, kam jsme si chodili půjčovat zvukové knihy nahrané na kazetách, pozdejí CD discích a jak jsme nakonec chodili už jen s malým flash diskem.

Byli jste se už podívat na výstavě zrakově postižené malířky Silji Korn?

Až do konce dubna máte možnost v Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě.

Naši členové i se svým psím doprovodem už tu byli :-)

A protože část výstavy je v prostorách kavárny, pohodlí je zaručeno! 

Ve společenském sále Krajské knihovny Vysočiny se již od patnácté hodiny odpolední začali scházet lidé. Byl čtvrtek 20. března a my všichni jsme si přišli pro pohlazení. Pro takové pohlazení po duši, jaké umí František Novotný, básník a spisovatel, textař a mnohaletý „rozhlasák“.

Jen pár minut před začátkem pořadu jsem Františka nesměle poprosila, jestli by pro nás nekoukavé mohl napsat pár veršů pro potěšení. Stalo se. Se skromností velkým lidem vlastní vzal tužku a papír a jen tak mezi řečí nám svými slovy poslal tento vzkaz:

Nad osudem rukou lomí

mnozí z mnohých lidí

Příkladem jsou nevidomí

kteří srdcem vidí

S těmi mluvím nejraději

o lásce a o naději

A jak to bylo dál? Rozklikněte a přečtěte si ...

Výstavu kompenzačních pomůcek, kterou jsme pořádali v říjnu loňského roku v Havlíčkově Brodě, navštívilo také několik studentek Akademie Světlá nad Sázavou. Paní učitelku téma zaujalo a na místě jsme se dohodli, že pro ně uspořádáme o životě zrakově postižených přednášku přímo ve škole. Středa 12. března vyhovovala oběma stranám a zájem projevila i studentka žurnalistiky Tereza, která s naší výpravou navštívila Senát ČR a zpracovává bakalářskou práci o nevidomých. Paní učitelka Olga Blažková nás přivítala před školou a my jsme se hned zvědavě vyptávali. Akademie poskytuje vzdělání v neuvěřitelném množství čtyřiceti studijních a učebních oborů více než šesti stovkám studentů a učňů. Vedle gymnázia, ekonomického, sociálního a dalších čtyřletých oborů studia zde odborné i praktické vědomosti získávají skláři, keramici, bytoví designéři, pečovatelky, truhláři, kameníci, kováři, zlatníci ... S výsledky jejich práce se návštěvník školy setkává na každém kroku - vstup do areálu střeží dva kamenní rytíři, obdivovat můžeme zdobené kované mříže, barvami zářící skleněné vitráže, keramiku. Po širokém schodišti jsme vystoupali do třetího patra, kde jsme se usadili v reprezentačních prostorách školy, v aule. Po zazvonění začala přicházet děvčata - opravdu jen děvčata, žádný chlapec. Byly to studentky sociálního oboru a budoucí pečovatelky, zhruba tři desítky dívek. Přednáška či spíše beseda probíhala podobně jako všechny předchozí, které jsme na školách pořádali. Protože o životě s postižením zraku povídáme jak v mateřských, tak na základních školách i pro středoškoláky, musím si vždy uvědomit, ke komu mluvím ... Během první vyučovací hodiny jsme hovořili o tom, co život slabozrakých a nevidomých přináší a co člověku bere, co se musí naučit zvládat, kdo mu pomůže, jak se k takovým lidem chovat a umět jim správně pomáhat. Samozřejmě padaly podobné otázky - odkdy nevidím, jak zvládám to či ono ... S paní učitelkou i s dívkami jsme se dohodli, že nebudeme mít přestávku a „pojedeme“ dál. Pozornost studentek se zaměřila na drobné kompenzační pomůcky, které jsme s sebou přivezli na ukázku, například ozvučené telefony, mluvík, hmatové pexeso a kostky, populární drobnosti jako podpisová šablonka a párovače ponožek. Zájem vzbudily ukázky Braillova bodového písma a plastických hmatových obrázků, náš časopis Paprsek, reflexní pásky pro zrakově postižené a další. Mančina jim vše předváděla a vysvětlovala, Tereza si pilně zaznamenávala své postřehy a já dávala odpočinout hlasivkám. S klapkami na očích si dívky zkoušely role nevidomého při chůzi s bílou holí a jeho průvodce. Zajímaly je informace o vodicích psech, o jejich výcviku a významu pro nevidomé. Výše ceny takového čtyřnohého pomocníka je překvapila. Informovali jsme je i o příspěvcích na pořízení dalších kompenzačních pomůcek a o krajských střediscích Tyfloservisů a TyfloCentra. Druhá vyučovací hodina se chýlila k závěru, a přestože jsme se dohodli, že besedu ukončíme o malinko dřív, dívky přicházely s dalšími otázkami. Tereza si zatím popovídala s několika studentkami o tom, co si ze setkání odnesou a čemu se chtějí věnovat po ukončení studia. Velkou radost nám udělal „kousek jara“, jak paní učitelka nazvala kvetoucí petrklíče, které jsme si odváželi jako poděkování. Odjížděli jsme s dobrým pocitem a děkujeme za milé dopoledne studentkám i paní učitelce.

Pamatujete si ještě tu básničku? Polámal se mraveneček, ví to celá obora, o půlnoci zavolali mravenčího doktora ...

Při přednášce manželů Pavla a Kláry Bezděčkových z jihlavského muzea jsme říkadla a básničky o mravencích nerecitovali, ale dozvěděli jsme se o nich spoustu zajímavostí. Na Ferdu mravence však nakonec došlo, a bylo to velké překvapení ... Naši hosté se zkoumání a pozorování drobných příslušníků tohoto blanokřídlého hmyzu věnují již dlouhou dobu, mravenci dokonce mohou za jejich seznámení a manželství. Jak paní Klára vtipně poznamenala: Mravencům se většinou věnují manželské páry, protože s takovým člověkem by nikdo normální nevydržel. A víte, kde si Klára s Pavlem řekli „ano“? Na Mohelenské hadcové stepi, protože tam je nejvyšší zastoupení druhů hmyzu v České republice ... Bezděčkovi jsou velmi sympatičtí, poutavě a zajímavě vyprávějí a je znát, že jejich práce je pro ně zároveň koníčkem. Pracují sice v muzeu, ale při svých výzkumech cestují po mnoha zemích světa a patří mezi absolutní špičku „mravencologů“ v naší republice. Při jejich přednášce padala samozřejmě i nějaká ta latinská jména, ale jinak bylo jejich vyprávění velmi srozumitelné, vtipné i poučné ..

Rozklikněte si příspěvek a dozvíte se víc! :-)