Aktuality v pobočkách (odbočkách)

Srdečně Vás zveme na krajské kolo soutěže ve čtení a psaní Brailleova písma, které se uskuteční v Táboře

Ve čtvrtek 26. února se uskutečnila další z pravidelných turistických vycházek, tentokrát do Rožnova pod Radhoštěm, kde jsme navštívili areál Valašského muzea v přírodě a jeho nejstarší část – Dřevěné městečko.

Na březnovém klubovém dopoledni, které proběhlo ve středu 04. 03., jsme u nás po čase opět přivítali milého hosta pana Ing. Karla Soukeníka.

Naše pobočka SONS Tábor pravidělně spolupracuje s městskou knihovnou v Táboře. A již několikrát mohli naši členové vyslechnout poutavé povídaní pana Milana Halouska. I tentokrát Vás srdečně zveme na přednášku věnovanou 65. výročí první cesty člověka do vesmíru. Historický let Jurije Gagarina v roce 1961 trval pouhých 106 minut, přesto navždy změnil dějiny lidstva. Během přednášky se dozvíte, co tomuto okamžiku předcházelo, jaké byly další osudy prvního kosmonauta světa i jeho následovníků a jaké otázky dodnes provázejí Gagarinovu tragickou smrt.

Přednášet bude Milan Halousek, předseda vzdělávacího spolku Kosmos-news a dlouholetý popularizátor kosmonautiky. Akce je součástí přednáškového cyklu Vesmírný Tábor a je vhodná také pro mladé zájemce o vesmír a astronomii.

Přijďte si připomenout příběh Jurije Gagarina – muže, který jako první nahlédl do vesmíru a stal se symbolem jedné z největších lidských výprav.

Kultury není nikdy dost. Tak pokud máte chuť vyrazit.

Srdečně vás zveme na výjimečný kulturní večer, který se ponese v duchu humoru, hudby a nestárnoucí tvorby Jiří Voskovec a Jan Werich a Jaroslav Ježek. Dne 9. dubna od 19:00 uvede Plánský divadelní soubor Ne - chtěnci pořad Večer scének a písní Voskovce, Wericha a Ježka.

Na jevišti se představí Ne–chtěnci z Plané společně s DS Vltavan a BDS Lužnice, hudební doprovod zajistí kapela Sýkorky z Týna nad Vltavou. Přijďte si užít večer plný chytrého humoru, krásných písní a příjemné atmosféry. Navíc svou účastí podpoříte dobrou věc – část výtěžku ze vstupného poputuje na podporu naší organizace SONS Tábor.

Ve středu 4. března proběhl další IT klub v Masarykově veřejné knihovně Vsetín. Na klub navazovala velmi zajímavá akce knihovny s názvem Je nás slyšet. Byli jsme pozváni v rámci propagace Braillova bodového písma. 

Někdo může vnímat hůl jako symbol svobody, ale pro jiné je to znak slabosti. Znak toho, že ztrácí zrak, že je třeba okolí přiznat, že nevidí. Jiná osobnost, jiná povaha si řekne, že díky ní může samostatně vyrazit, zařídit si své osobní záležitosti či potkat díky ní nové lidi a známosti. Vnímání je různé a individuální, záleží na okolnostech, na prostředí, kde člověk žije, ale i na samotné povaze jedince. 

Narodila se roku 1940 a vyrůstala v Bystřici nad Olší v okrese Frýdek-Místek na Těšínsku. K tamnímu koloritu patřili dva tělesně postižení lidé – neslyšící pán, přezdívaný Beok, který pásl krávy, a žena se zdeformovanou hlavou, jíž se v místní hantýrce říkalo Kocoglovka, kočičí hlavička. Emilie od dětství cítila, že i ona je „jiná“, a vzbuzuje tím nechtěnou pozornost.

Role praktického lékaře se v posledních letech posunula. Už dávno neplatí, že slouží jen jako „přestupní stanice“ ke specialistům. Díky změnám pravidel může váš praktický lékař řadu potíží vyřešit rovnou –včetně předepsání léků, které dříve patřily výhradně do rukou odborníků.

Poprvé jsme společně byli v Horáckém divadle v Jihlavě 28. února 2020 na představení Škola základ života. Od té doby ho navštěvujeme dvakrát do roka a pokaždé se těšíme, čím nás překvapí, pobaví, co přinese k zamyšlení. V našem případě také záleží na tom, jak je hra zpracovaná pro někoho, kdo nevidí, komu může jen koukavý soused občas špitnout, co se na scéně děje, když se zrovna nemluví. Na konci února jsme byli v hledišti poprvé, na konci února i letos, a to v celkovém počtu 16 členů a 2 psi. Někdo přijel vlakem, jiný autem, někteří to mají kousek a došli pěšky. Moc nás těší takový zájem a protože je tak velký, určitě budeme v příští divadelní sezóně pokračovat a na dvě dopolední veřejné generálky zase pojedeme! A teď už se pohodlně posaďte, přinášíme dvě reportáže od našich členů Zdeňka a Pepy:

Premiéra nové divadelní hry Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách se konala o den dříve než premiéra filmu. Původní filmová komedie měla premiéru 1. března 1975. Horácké divadlo v Jihlavě uvedlo premiéru o den dříve, tedy 28. února. Ale roku letošního, což je o 51 let později. My jsme navštívili představení ještě o den dříve. Veřejná generálka byla už 27. února. Herci i režisér se drželi původního filmového scénáře. Na jevišti bylo možné zhlédnout humorné a vtipné scénky známé z filmu. Děj zde nebudu popisovat, ten jistě všichni znají. V hledišti byli též dva vodicí psi Cherry a Xasha. Těm se nejvíce líbila scénka, kdy postava fenky Lady ukradla a odnesla mouku s ušima. To když Matyldu Wassermannovou proměnili, aby nebyla na poddané hrubá. Tak z ní udělali polohrubou. Stejně jako ve filmu i zde zazněla na konci píseň Znala panna pána, kterou napsal Petr Markov. To je autor původního námětu filmu. Spolu s Milošem Macourkem napsali scénář. A na konec s Václavem Vorlíčkem ho doupravili. Ten měl požadavek, aby na každé stránce scénáře bylo něco vtipného. Pokud to tam chybělo, tak se to muselo doplnit. Prostě každých 5 minut se musel divák zasmát. Tím byl zaručen úspěch filmu a jistota, že návštěvníci divadla se budou celé představení bavit a smát.                     napsal Zdeněk Šopa

Je pátek, předposlední den února. Kalendář tvrdí, že je zima, počasí slibuje nezvykle teplý den. Skupina sedmi kulturních nadšenců (a jednoho budoucího kaskadéra) proto nasedá do vlaku a vyráží směr Horácké divadlo v Jihlavě. Na programu je předpremiéra nestárnoucí komedie Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Očekávání jsou vysoká, nálada ještě vyšší. Ještě před začátkem představení se scházíme v divadelní kavárně, doplňujeme energii, tekutiny i cukry, posedíme, popovídáme a nenápadně sledujeme, kdo si dává „jen kávu“ a kdo už „něco malého k tomu“. Skupina se zde symbolicky zvětšuje – minimálně v oblasti pasu. Když se blíží začátek, přesouváme se do hlediště. Divadlo je přece jen společenská událost, takže popcorn zůstává snem a sáčky poslušně mlčí. Usedáme do pohodlných sedadel, vypínáme telefony (ano, opravdu vypínáme) a tváříme se kulturně. Světla pohasínají, ticho houstne a představení začíná. A že to stojí za to! Vtipy létají sálem rychleji než vodníci po Vltavě, děj je svižný, srozumitelný a věrný filmové předloze. Smích se ozývá ze všech stran hlediště – místy tak hlasitý, že by probudil i vodníka v zimním spánku. Publikum je nadšené, my obzvlášť. Závěr patří dlouhému a bouřlivému potlesku. Kulturní mise splněna. Při odchodu ještě pan S. provedl poněkud netradiční „rekognoskaci terénu“, když se po schodech u vstupu do divadla svezl po břiše. Naštěstí vše dopadlo bez následků, snad jen s drobnou modřinou, tiché konstatování: „Dobře, že se nic nestalo.“ Do odjezdu vlaku zbývá dost času, a tak se přesouváme na jihlavské náměstí, kde ještě navštěvujeme občerstvení. Domů se vracíme plní dojmů, smíchu a jedné nové historky, která se bude vyprávět ještě dlouho., kulturní pátek se vydařil – a už teď se těšíme na příště. Ideálně bez akrobatických vložek.                       napsal Josef Vondra