Aktuality v pobočkách (odbočkách)

Poslední čtvrtek v červnu se sejdeme v prostorách fary Českobratrské církve Evangelické v Janáčkových sadech, abychom společně přivítali léto. Za pěkného počasí posedíme venku, v případě deště ve společenské místnosti fary. Začneme vynikajícím gulášem, který nám jako vždy připraví v blízké restauraci Gabi, probereme uplynulé i plánované aktivity, prostor bude pro vzájemné sdílení zkušeností a zážitků ze života nejen se zrakovým postižením. A jestli se nám to podaří, zajistíme také živou hudbu. 

Ve dnech 4. až 10. června jsme uspořádali náš první letošní rekondiční pobyt, tentokrát v novém prostředí Lázní Leopoldov. Sirnaté lázně na Smraďavce, které jsou součástí Buchlovic, se nachází v malebném údolí Chřibů nedaleko buchlovského zámku a hradu Buchlova. Lázně byly založeny v roce 1805 proslulým lidumilem Leopoldem Berchtoldem.

Samotné lázně se nyní skládají z Loveckého zámečku, kde se lze ubytovat, z budovy kde je situována restaurace a prostor, kde se provádějí lázeňské procedury, z chatek k ubytování, tanečního parketu s pódiem, louky a jezírka, kde přebývají kachny, různé druhy ryb a žabek a dokonce i želvy.

Je to až k nevíře, šáhli jsme si na dvacítku Setkání zrakově postižených v Kyjově. První setkání jsme uskutečnili v roce 2002, matematicky to krapet nevychází, ale mírný guláš nám v tom udělala pandemie. Smyslem těchto setkání bylo družit lidi zrakově postižené ze všech koutů naší republiky, poznávat nové přátele, nebo naopak setkat se s těmi, které známe prostřednictvím konferencí, ze stránek časopisu Zora. Docházelo zde i k milým setkáním těch, co se v minulosti již poznali na rekondicích, při sportovním klání, nebo vzdělávacích akcích. A my pak zajistili autobus a společně se vydali poznávat krásy, zajímavosti v našem okolí, zakončeném společným obědem. Za těch dvacet let se utvořila skupinka pravidelných návštěvníků z Moravy, Čech a dokonce i Slovenska, některá setkání byla početnější, v čítání až 45 návštěvníků, jiná průměrná a nejméně hostů se k nám sjelo na první a poslední setkání.

Život se zdravotním postižením s sebou přináší nejen nutnost vyrovnat se s postižením a naučit se s ním žít, ale také další překážky, na které člověk naráží v běžném fungování s ostatními lidmi.

Příběh Ilony Fryčové by si měli povinně přečíst všichni, kteří naříkají nad nejrůznějšími malichernostmi, ze všeho dělají vědu a pořád řeší nějaké svoje nepohodlí. Přes zrakový handicap si totiž plní jeden sen za druhým.

O podmínkách maturit pro žáky se zrakovým postižením se vede diskuze dlouhé roky. Dnes mají maturanti například možnost navýšení časového limitu až na dvojnásobek. Zároveň se upravují testy po formální stránce.

Kdo se těší dobrému zraku, ten pochopitelně Braillovo písmo v každodenním životě nepotřebuje. Znalost písma je ale zajímavou specialitou, se kterou se můžete pochlubit třeba před přáteli. Rovněž jde o jeden z nejoblíbenějších kódů používaných na šifrovacích hrách. Kdo rád luští šifry, ten možná ocení příležitost naučit se Braillovo písmo za pár minut.

Dnes jsme se zúčastnili komentované procházky centrem Ostravy. Aktivitu si pro nás připravil pan Petr Lexa Přendík ze spolku Ostravské pěšiny. Dozvěděli jsme se o svém městě spoustu zajímavostí, o kterých jsme neměli ani tušení. Procházka nás nadchla a velmi jsme si jí užili. Za krásný zážitek tímto panu průvodci velice děkujeme.

"Celkem 15 periodik, 7 druhů záznamů zpřístupňujících informace z různých oblastí lidem s těžkým zrakovým postižením to je ZORA."

Srdečně vás zveme na online besedu s šéfredaktorkou Zory, paní Danielou Thampy. Povídat si budeme o fungování redakce, o jednotlivých časopisech a vizi do budoucna. Prostor bude i pro vaše dotazy a připomínky.

I v červnu budeme druhé a čtvrté úterý hrát Qardo. Qardo je společenská hmatová hra pro nevidomé a slabozraké, kterou s nimi mohou hrát i vidící. Setkáváme se pravidelně každé druhé a čtvrté úterý v měsíci.

V pondělí se u nás opět konal oblíbený klub vaření. Tentokrát jsme si připravili polské pirožky plněné speciální tvarohovou směsí, posypané opečenou slaninou a cibulkou.

Zarmouceni Vám oznamujeme velmi smutnou zprávu, že nás během měsíců června a července navždy opustili tři naši členové. Paní Anna Halmová, pan Milan Staško a náš bývalý předseda SONS Kolín pan Jiří Černý.

Kdo jste je znali, věnujte jim spolu s námi tichou vzpomínku. 

Vážení členové a příznivci Oblastní odbočky SONS  Česká Třebová

zde si můžete stáhnout naše čtvrtletní okénko a již Vám nic neunikne 

Přinášíme informace z uplynulých květnových aktivit

• Qardo – hra pro nevidomé
• Setkání v muzeu

Navštívili jsme Památník Velké Moravy ve Starém městě  Nejdříve jsme prošli vcelku novou expozici „Haptická stezka – proti proudu času“.

Haptickou stezkou nás bezpečně vedlo kovové madlo podél kruhové místnosti a v nikách stěny jsme nalezli k ošahání autentické repliky archeologických nálezů. Ty byly s popisem jak v Braillově písmu, či podsvíceným černotiskem. Hmatem jsme poznávali meč, sekery nebo slovanské šperky - gombíku. Pro silnější hmatový vjem byly některé z předmětů zvětšené. Haptická stezka je doplněná i zvukovými prvky. Pokud jsme šáhli na meč, ocitli jsme se na bitevním poli. Pak jsme se s naší průvodkyní pohodlně usadili v knihovně a vyslechli si průřez dějinami proti proudu s detailní prohlídkou rukama jednotlivých exponátů.

Samostatně jsme si ještě prošli základy první objevené církevní stavby z doby Velké Moravy, která nás provedla důležitými dějinnými okamžiky Velkomoravské říše a životem na slovanském hradišti. Z popisu našich průvodců víme, že zde byly k vidění repliky dobových oděvů, obuvi, vzácných šperků, pracovních nástrojů a dalších nálezů z archeologických výzkumů.

Neopomenuli jsme ani procházku přilehlou zahradou, na jejíchž zdech byly haptické modely základů kostelů v okolí.

Začátek měsíce června jsme využili k uspořádání vícedenního poznávacího a relaxačního  pobytu pro naše členy v lázních Luhačovice, který se uskutečnil ve dnech od 5. do 7. 6..

Informátor na měsíc červen.

Besedy s mladými lidmi, kdy jim přibližujeme život lidí se zrakovým postižením, patří již dlouho do osvětové činnosti našeho spolku. Po covidové přestávce se do škol znovu vracíme. Po návštěvě ZŠ v Havlíčkově Brodě a v Okrouhlici následovala ta v Přibyslavi, se kterou naše odbočka dlouhodobě spolupracuje. Její žáci i učitelé se zapojují do sbírky Bílá pastelka a pomáhají nám sbírat víčka pro Ellenku, my pořádáme přednášky a besedy. V této škole jsme se obě - moje dcera i já - také vzdělávaly, proto se sem rády občas vracíme.

V letošním roce jsme se s vedením školy dohodli, že si popovídáme s osmým ročníkem. Ve čtvrtek 25. května nás přivítala paní zástupkyně a odebrali jsme se do 8. B. Marně bychom čekaly na klasické zvonění, které oznamuje začátek a konec vyučovací hodiny. V Přibyslavi se nezvoní, žáci i pedagogové si musí čas hlídat sami. Abychom besedu zahájily i ukončily včas a neubíraly z přestávky, k tomu perfektně posloužil mluvík, který byl zároveň jednou z předvedených kompenzačních pomůcek. Mladé dámy i pánové nás přivítali, pozorně naslouchali a dokonce měli i otázky. Kromě představení SONSu a činnosti naší odbočky jsme hovořily o zraku, hmatu a sluchu, o audioknihách, podrobně o výchově a práci vodicích psů. Když si žáci osahávali list s textem v Braillově bodovém písmu, pro odlehčení jsem přidala vtip: Nevidomý umývá nádobí. Umyje hrneček, odloží, do ruky vezme struhadlo. Osahává, osahává, potom zakroutí hlavou a povídá - takovou hloupost jsem už dlouho nečetl. To jen na důkaz, že nevidomí lidé neberou svou situaci smrtelně vážně, dovedou si udělat legraci i sami ze sebe a bavit se. Především kluci měli zájem vyzkoušet si i orientaci pomocí bílé hole, někteří pátrali v sáčku s hmatovým pexesem a jiní zkoušeli hmatové hrací kostky, líbil se i ozvučený telefon Blindshell. To už mluvík oznámil konec hodiny, my sbalily „fidlátka“ a pokračovaly do dalších dvou tříd. Někteří žáci se trochu styděli a mlčeli, ale vždy se našel odvážný mladík nebo slečna, ochotni předvést pomoc nevidomému.

Ve všech třídách jsme hovořily i o sbírce Bílá pastelka. Na naši prosbu, zda by se mezi přítomnými našli dobrovolníci, ochotní se připojit a pomoci, se mládež tvářila celkem pozitivně. Vzájemně jsme si poděkovali a popřáli pěkné léto a prázdniny. Ještě zastávka v zajímavém koutku budovy, kde jsou v opravdu nadživotní velikosti výtvarně zachyceny tváře slavných rodáků tohoto regionu. Paní učitelku a zároveň členku naší odbočky Moniku Linkovou a mne zvěčnila Mančina ve vzácné společnosti J. V. Stamice a nedávno tragicky zemřelého hudebníka, člena Pražského filharmonického sboru Jana Musila. O kousek dál shlížejí ze zdi Bohuslav Reynek, sochař a bývalý starosta města Roman Podrázský a další.

Ze školní kuchyně se linula vůně oběda, nedočkavé děti se hnaly chodbami a my v klidu opustily školu ...

                  napsala Marie Heilandová