Výprava na Severní pól - 1. Etapa
Nejprve jsme šli necelých 50 km na východ, přes Třeboň k nejsevernějšímu bodu Rakouska, o který jsme zavadili loni při virtuální obchůzce naší republiky.
Ovšem co je podstatné: Poblíž se nachází průsečík 49. severní rovnoběžky a 15. východního poledníku, kterého se budeme víceméně držet až na severní točnu. Navíc je nedaleko vesnička Bílá, kde měl chalupu Jiří Hanzelka - a tak se můžeme pomyslně přihlásit k odkazu legendární cestovatelské dvojice Hanzelka+Zikmund (jenž zemřel nedávno v záviděníhodném věku 102 let).
Prošli jsme Českou Kanadu, navštívili Jindřichův Hradec (70. km naší pouti) a pokračovali zvlněnou krajinou na sever. Při přecházení dálnice D1 jsme minuli po levém boku památnou horu Blaník a nedaleko hradu Český Šternberk jsme překonali řeku Sázavu.
Přibližně na 200. km naší pouti jsme museli navštívit u městečka Kouřim „astronomický bod“ ČR (průsečík 50. stupně severní šířky a 15. stupně východní délky). Pokud máte v kalendáři údaje, kdy vychází a zapadá slunce, nebo třeba zaslechnete v rádiu, že „slunce vyjde za 8 minut“, myslí se tím právě na tomto místě. Takže kdo bydlí daleko na východě u Jablunkova, ve skutečnosti mu slunce vychází a zapadá asi o 15 minut dříve, zato na západě v Aši tak o 11 minut později.
Leč nezdržovali jsme se - Labe jsme překonali u Nymburka, Jizeru u Mnichova Hradiště a vyšplhali jsme se na Ještěd. hned za Libercem jsme nakoukli do Jizerských bučin, které byly v loňském roce prohlášeny přírodní památkou UNESCO, a došli Frýdlantským výběžkem na naši severní hranici, kde jsme u hraničního přechodu Černousy (asi tak na 51. severní rovnoběžce a 350. km naší pouti) vstoupili do Polska.
Brzy nás přivítalo významné lužické město Zhořelec, které má dodnes ve znaku vedle černé dvojhlavé říšské orlice také stříbrného dvojocasého českého lva. Inu, pořád ještě procházíme územím, jež kdysi patřilo k zemím koruny české. Město bylo po válce rozdělené na německou a polskou část použitím řeky Lužická Nisa, přičemž görlitz je nejvýchodnějším městem Německa.
Nakonec jsme spolu za pouhé dva dny urazili 486 kilometrů a uvidíme za týden, kam se až z Dolního Slezska dostaneme...
Obrázky
Jmenuju se Albert, jsem malej, ale šikovnej! (Černé štěně pudla sedí na trávě, pravou přední své vychovatelce přišláplo botu - snad aby se na ten Severní pól nevydala bez něj)
Na Homoli je to hodně do kopce a ke kostelíku ještě 155 schodů. Pro Valinku žádný problém, panička Karla to s její pomocí zvládla taky :-) (Na vrcholu příkrého schodiště stojí Karla ve žluté bundě, světlá Valinka jí sedí u nohy; vpravo od Karly je tepaná mříž, za jejími zády kostelík)
Kaya a Glorie zahájily výpravu na Severní pól výstupem na Ronov poblíž Blíževedel. (Dvě černé fenky se světlezelenými obojky sedí u nohou Zuzky ve světlé bundě; v pozadí pohled do kraje)
Cedrik a Vendulka se zato zúčastnili tradičního Novoročního výstupu na Lovoš. (Na vrcholu kopce pózuje melírovaná kříženka australského ovčáka a zlatého retrívra Vendulka a černý labrador Cedrik, oba se svými lidmi; v pozadí pohled dolů na Lovosice)
Černá Darby z Frýdlantu je nejen zdatná turistka, ale i něžná pečovatelka malé Sofinky. (U vánočního stromku sedí mladá maminka Andrea, na klíně má skoro pětiměsíční Sofinku, černá Darby jí spokojeně leží nablízku)
Aisha a Casey se u stromečku domluvily, že na ten pól vyrazí taky. (Před vánočním stromečkem sedí mladá goldenka Casey a bílá labradorka Aisha, toho času v důchodu)
Jmenuju se Adélka. Vím, že my, knírači, jako vodicí psi obvykle nepracujeme, ale mám svou paničku tak ráda, že jsem tu školu taky vystudovala. (Černá kníračka Adélka v bílém postroji vodicího psa sedí na břehu rybníka)