V PIVOVARU BERNARD, ANEB JE NÁS JEDENÁCT...

   Když jsme na toto datum exkurzi v rodinném pivovaru Bernard v Humpolci objednávali, doufali jsme v krásné jarní počasí. Po větrné, chumelivé a propršené středě se počasí přece jen trošku umoudřilo a dokonce i sluníčko vykouklo mezi mraky. Autobus nás vyložil na zastávce U lahůdek a my se spořádaně husím pochodem vydali k cíli. V podnikové prodejně jsme zaplatili vstupné a průvodkyně, mladá usměvavá slečna Petra, nás převzala do své péče. Zavedla nás na „první stanoviště“, kde jsme obdrželi slušivé modré reflexní vestičky s nápisem EXKURZE. A nastalo ochutnávání (velmi příjemný způsob zahajování i ukončování takových návštěv, že?) lahodného pivního moku různých jmen, barev a síly. Je opravdu zajímavé, jak i studený nápoj může zahřát a rozproudit krev…

   Na pivovarském dvoře u plynové kotelny nás průvodkyně seznámila s historií humpoleckého pivovaru od jeho založení pány z Herálce v roce 1597, až po současnost, včetně plánů na další zvyšování výstavu, který například v roce 2009 poprvé překročil 200.000 hl na půl milionu hektolitrů ročně po dokončení probíhající rekonstrukce části pivovaru. Poté jsme procházeli mnoha provozy, pečlivě střeženi a občas přepočítáni slečnou Petrou. Již první místnost- varna- s nablýskanými, nerezovými a poměděnými nádržemi působila impozantně. Spousta světel, příjemná vůně, v květináčích živé rostliny, na zdech vystavené pod sklem staré dokumenty, vztahující se k historii pivovaru. Venku jsme okukovali ohromné dvouplášťové nádrže (objem až 2.000 hektolitrů), ve kterých za přesně stanovených a udržovaných podmínek probíhá kvašení. Zde se celkem obyčejné suroviny mění v nápoj, konzumovaný a oblíbený již dlouhá staletí až tisíciletí. Tenkrát to byl opravdu „tekutý chleba“, základní potravina.

   Procházeli jsme další provozy, slečna Petra vysvětlovala a ochotně odpovídala na naše všetečné otázky. Pozor, schody! Pozor, na zemi jsou hadice! Poslední zavře dveře! Pozor, tady stojí kamion a skládá slad! Kolem nás přecházeli zaměstnanci v reflexních vestách a – světe, div se- všichni pozdravili!

   Úžasná podívaná byla na novou robotickou linku na manipulaci se sudy v plnírně. Obrovská klepeta, připomínající dračí hlavy, lehce brala dva sudy najednou, kontrolovala správné uzavření a ukládala na palety, raz dva, raz dva. Velké ulehčení od těžké ruční práce.

   Vrátili jsme se zpět „k prameni“, vrátili vestičky a ochutnáním dalších druhů piva jsme se odměnili za slušné a spořádané chování. Poděkovali jsme a rozloučili se s milou průvodkyní.

   Po dobrém pití se dostavil hlad. V příjemném prostředí hotelu kousek od pivovaru jsme dali odpočinout unaveným nohám a vtipný pan vrchní hbitě zásoboval naše žaludky dobrým jídlem a nápoji.

   Vrátili jsme se do podnikové prodejny pivovaru, a tam jako dárek a pozornost podniku každý dostal originální pivní sklenici Bernard a propisovačku. Podle chuti a velikosti příručních zavazadel někteří zakoupili ještě něco domů. Potom už hurá na zastávku autobusu směrem k Havlíčkovu Brodu. Ještě téhož dne bylo do Pivovaru Bernard odesláno písemné poděkování za vše, čeho se nám dostalo.