S KNÍŽKOU ZA OBOJKEM - 19. 1. – 25. 1. – 1100 km 4. ETAPA – část 1.: DO PAŘÍŽE

My se v Lyonu zastavili především proto, že se zde r. 1900 narodil Antoine de Saint-Exupéry – spisovatel, pilot, filozof a humanista. Jeho „Malého prince“ – knihu, která byla přeložena do více než 500 jazyků a dialektů – zná snad každý. Spolu s dalšími díly ji najdeme v KTN i KDD.

Poetické vzpomínky autorovy matky a dopisy, které jí posílal, jsou obsahem knihy „Já a můj syn“:

https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/15889

A životem tohoto spisovatele se v knize „Jak jsem hledal Malého prince“ zabývá i český publicista Stanislav Motl, kterého známe z rozhlasového seriálu Stopy, fakta, tajemství. Přečíst si ji můžete z KDD:

https://www.kdd.cz/file.php?id=71658

O něco severněji leží Burgundsko, kde si musíme připomenout nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1915 Romaina Rollanda. Tento francouzský prozaik, dramatik, hudební historik a literární kritik se tu narodil právě před 160 lety a zemřel ve Vézelay, ve středověku významném poutním místě a východisku svatojakubské poutní cesty do Compostely.

Z jeho děl, z nichž některá najdeme v našich knihovnách, jmenujme alespoň tituly „Jan Kryštof“, „Dobrý člověk ještě žije“, nebo příběh tragické lásky „Petr a Lucie“, odehrávající se v bombardované Paříži na Velký pátek 1918.

Historickým městem a střediskem burgundské vinařské oblasti je Dijon [dyžon]. Známým místním produktem je „dižonská hořčice“ a známým rodákem konstruktér a architekt Alexandre Gustave Eiffel. K jeho proslulé věži si určitě zaběhneme, až budeme v Paříži.

V letech 1921–1924 zde na Carnotově lyceu studoval Jiří Voskovec, jehož 45. výročí úmrtí si připomeneme v červenci. V KDD najdeme jeho korespondenci s Janem Werichem.

Do života Voskovcových předků a do korespondence s rodinou nám dává nahlédnout jeho neteř Adriana Borovičková v knize „Voskovec a Wachsmanni“:

https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/764

Nedaleko Dijonu pramení řeka Seina, která nám posloužila jako vodicí linie na cestě do Paříže. Ve francouzské metropoli se narodilo, pobývalo i zemřelo mnoho literátů, mnohé události byly umělecky popsány – tak co vybrat, abychom se tu nezasekli?

Aristide Boucicaut v polovině 19. století vybudoval v Paříži jeden z prvních obchodních domů Le Bon Marché. Záhy zjistil, že odbyt se rapidně zvýší, když dětem při nákupu věnuje zdarma papírovou kartičku s obrázkem a krátkým pohádkovým textem.

U nás tuto marketingovou revoluci přineslo na konci 19. století spuštění výroby cikorky – falešné kávy z upražených kořenů čekanky.

„Českým dítkám věnuje Kolínská cikorka“ – stálo tučným písmem pod obrázkem půvabné princezny, která se dostala do nesnází. Z neznámé nemoci Zlatušku vysvobodí dobrá královna lesů, která jí prozradí trik: když bude pít „české kafíčko“ neboli kávu s Kolínskou cikorkou, bude zase brzy fit.

Kartičky rozdávané k výrobkům byly pro tehdejší děti jedním z prvních setkání s literaturou. Knih bylo málo, byly drahé – a masově tištěné propagační stránky či útlé svazečky s barevně ilustrovanými pohádkami distribuované zdarma tak začaly plnit kromě čistě zábavné role i funkci jakéhosi výchovného marketingu.

Takhle to v knize „Bylo nás pět“ zachytil Karel Poláček vzpomínající na své dětství: „Ty pohádky potom čítám a je v nich o čarodějnicích, obrech i trpajzlících, o hodném králi a zlé princezně, co nechtěla pít kávu se Sokolem, pročež byla zakletá do žáby, až byla vysvobozena princem, co by se po kávě se Sokolem utloukl, a pročež jest strašlivě silný a děsně udatný, a pojme princeznu za manželku a oni pak pijí kávu se Sokolem ve svornosti až do smrti.“

Francie se pyšní řadou držitelů Nobelových cen za literaturu a tím, že vůbec prvním se stal v roce 1901 pařížský rodák Sully Prudhomme (1839-1907). Jeho snem bylo spojení poezie a vědy. Je pochován na známém pařížském hřbitově Père-Lachaise [pér lašéz]. Jediný český výbor z básníkova díla vyšel roku 1937 pod názvem „Marná laskání“.

Pařížským rodákem byl Jacques Lusseyran (1924–1971), jenž v sedmi letech ztratil zrak. Přesto za II. světové války po okupaci Francie založil v roce 1941 odbojovou skupinu Dobrovolníci svobody, která se později spojila Francouzským hnutím odporu. V roce 1943 byl zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Buchenwald, kde se mu podařilo přežít. Po válce učil francouzskou literaturu. Zemřel při dopravní nehodě ve věku 47 let.

Autobiografický román „Nalezené světlo“ je věnován jeho dětství a mládí, kdy se musel vypořádat s náhlým oslepnutím.

https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/author/1454/31932

A co se podívat na Paříž pohledem Britů?

Loni v červnu ve věku 86 let zemřel britský mistr špionážního románu Frederick Forsyth. Do Paříže nás zavedl svou legendární knihou „Den pro Šakala“. Tu si můžeme poslechnout ve skvělém podání Lubora Tokoše:

https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/2422

V našich knihovnách najdete i další Forsythovy tituly, ač odjinud: Boží pěst, Vyjednavač, Afghánec, Kobra…

Kdo má raději humor, může sáhnout po knize „Merde! Rok v Paříži“. Jde o téměř pravdivý záznam událostí, které se britskému novináři a spisovateli Stephenu Clarkeovi přihodily během deseti let, kdy žil ve Francii. Kniha se okamžitě stala světovým bestsellerem. Knihu zařadila KTN pod odkazem

https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/14689

(stejně pak další 4 pokračování).

Tituly obsahuje i KDD, tam navíc můžeme sáhnout pro humornou příručku pro přežití mezi Francouzi – „Tak pravil hlemýžď“:

https://www.kdd.cz/file.php?id=28623

Být v Paříži a nezmínit poezii – to snad ani nejde. Ale koho z té přehršle poetů vybrat?

Nejprve jsme se rozhodli zabrousit až do 15. století, kdy žil básník a bouřlivák Francois Willon. Jeho básně v překladu O. Fischera a V. Businského najdeme v KDD. Překládala je také Jarmila Loukotková, která je i autorkou životopisného románu „Navzdory básník zpívá“.

https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/20301

Na motivy Villonova života napsali Jan Werich a Jiří Voskovec v roce 1935 hru „Balada z hadrů“, v níž využili básníkovy verše v překladu Otokara Fischera. Unikátní záznam představení z Divadla ABC z roku 1957, kdy Werichovi sekunduje Miroslav Horníček, si můžete poslechnout zde:

https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/16836

A protože i tentokrát putujeme pod patronací Čapkovy Dášeňky, připomeňme si, že právě Karel Čapek už počátkem 20. let 20. století ve svém výboru „Francouzská poezie nové doby“ seznámil české čtenáře s díly takových osobností, jako byli G. Apollinaire, Ch. Baudelaire, A. Rimbaud nebo P. Verlaine.

#virtualnipochody

#Sknizkouzaobojkem