První masopust

Ano. Vážně, to byl můj první masopust. Hanka mě pozvala, ale vůbec se mi nechtělo. Vymlouvala jsem se, že mi to mamka nedovolí. Byla jsem překvapená. Hanka to nevzdala a mamku doslova uprosila. Bude spát u nás a starší bráška nás pohlídá. Jela jsem. Přiznávám se. Nerada. Hanka mi u nich všechno ukázala. A tak jsem vlastně zjistila, jak moc doma pomáhá. Já sice taky, ale jinak. U nich byla zvířata. A dost. Nasmály jsme se. A já si všechno vyzkoušela. A dokonce jsem prošla. Bylo mi z toho tak nějak hezky. Asi ve mně přece jen něco z mamky a babičky bylo. K večeru jsme šly ještě pomoct s výzdobou sálu. Druhý den, už od rána chodily masky po dědině a muzika s nimi držela krok a vyhrávala. Zastavili se u každých dveří a bylo hodně veselo. Všichni museli do kola. Odmítnout tanec s maskou? To nesmíš! Ať je to medvěd, nebo čert. Pak už všichni skončili v hospodě v sále. S Hankou jsme se skoro nezastavily. Nepůjdeme už domů? Vždyť to teprve začalo. A taky to začalo. Párkrát jsem se snažila nenápadně vytratit ze sálu, ale vždycky mně popadl chlupatej, a už se mnou točil. To snad ne! Připadala jsem si, jak na kolotoči. Masky si mně podávaly pěkně dokola. Když pochovávaly o půlnoci basu, seděla jsem u stolu už bosá. Hanka se smála. Je poznat, že na zábavy nechodíš. Přiznávám se Hani. Je první a asi poslední. Počkej, vyspíš se a zítra bude dobře. Domů mě nesl čert, který mně celý večer naháněl a hlídal. Vyklubal se z něj Hanky bráška. Neboj se. Do pekla nepůjdeš. Jen domů. Spala jsem asi dřív, než se mi hlava dotkla polštáře. Druhý den jsme po obědě šlapaly k vlaku. Tak co nožky? Usmívala jsem se. Takže masopust za rok zase bude? Uvidíme Hani. 

Marie Šmejkalová