Oblastní odbočka Prostějov

Členky chodí do keramické dílny a tvoří výrobky pro potěšení. Choďte také. Keramická hlína a výrobky z ní vám pohladí ruce i duši.

Rádi si zahrajeme bowling. Choďte s námi, uvítáme rozšíření našich řad.

Chodíme si posedět do kavárny, dáme si zákusek a kávu a k poslechu a ke zpěvu nám hraje na kytaru naše členka paní Ludmila Veselá nebo náš člen Pavel Žvátora. Přidejte se k nám a můžeme chodit na kávu spolu.

Přijďte si s námi posedět do občerstvení Na Splávku. Je to venkovní posezení pod střechou. Zde míváme kulturní představení spojené s dny umění nevidomých. Také zde máme prezentace pomůcek od různých firem.

Do lázní Skalka jezdíme, i když prší. Máme rádi vodu venku i ve vaně.

Chodíme do knihovny v Prostějově, kde nám na plátno promítají komentované filmy a pohádky pro osoby nevidomé a slabozraké. Staňte se našim členem a choďte s námi.

Podívejte se nalší předměty pletené z pedigu a některé kombinace s keramikou. Jsou krásné.

Přidáváme další přehlídku výrobků z pedigu a keramiky.

Vážení přátelé našeho SONSu,

podívejte se jaké výrobky pletou naše členky. Pletení je z pedigu. Klientky také chodí do keramické díly a tam si vyrábí též co se jim líbí, hlavně nějaké misky nebo tvary, které potom propojí s pedigem a vypadá to báječně. Můžete se k nám přidat a naučit se také plést výrobky. 

Zdravíme z výletu do lázní Skalka. Vloni v září jsme jezdili do Skalky na koupele a na letos na jaře budeme jezdit znovu. Jste nevidomý či slabozraký, chcete být našim členem a jezdit s námi a chcete k nám patřit, tak nám zavolejte a domluvíme se.

Tady tu velkou kupu dárkových misek upletly zlaté ruce našich členek

Naše členky se scházejí pravidelně ve čtvrtek a pletou krásné výrobky z pedigu, tady jsou to zrovna misky.

Podívejte se, jak krásný veliký zvon upletla naše dobrovolnice paní Šenková, na fotce vlevo. Už je pověšený nad našimi stoly a dělá nám radost při práci.

Vážení naši čtenáři, přejeme vám krásné a pohodové čtení našeho Semtamníku na měsíc únor 2022. 

Kolektiv SONS Lenka, pavlínka, Boženka a Jaruška

Vážení přátelé našeho SONSu, srdečně vás zdravíme. 

V rámci týdne s časopisem Zora jsme se setkali s cvičenkami Sokola z Vrahovic. Představili jsme jim náš SONSOVÝ časopis Zora. Na fotografii je také hlavní osoba naše členka paní Šenková, se kterou se nám podařilo uspořádat společné setkání.  Jsme rádi, že můžeme náš časopis Zora doporučit i vám. Časopis je čtivý a psaný zvětšeným černotiskem. Pokud máte o něj zájem, rádi zprostředkujeme jeho objednání.

Váš kolektiv SONS Prostějov Lenka, Pavlínka, Boženka a Jaruška

Časopis Zora slaví 106. narozeniny

„Vážení pánové. Mou prací učitele je, mimo jiné, péče o vojáky, kteří oslepli za první světové války. Jsou umisťováni k nám, do Klarova ústavu. A je mezi nimi mnoho těch, kteří by si rádi přečetli knihu, nebo alespoň noviny. Učím je proto Braillovu písmu. U nás v ústavu sice nějaké dokumenty v tomto písmu jsou, ale je jich velice poskrovnu, a jsou to povětšinou starší texty. O tom, co se ve společnosti právě děje, čtenáři nic neřeknou. Proto jsem, po zralé úvaze, dospěl k názoru, že nejlepším řešením bude vydávat časopis. Samozřejmě český, a v Braillově písmu. Měl by informovat o společenském a kulturním dění u nás. Němečtí slepci už takové časopisy čtou! Navrhuji pro tento účel založit nový spolek.“

Asi takováto slova zazněla v projevu Karla Emanuela Macana v roce 1915. Přednesl je ve Výboru tehdejšího Zemského spolku pro výchovu a opatřování slepců v Království Českém. Exotický název, co říkáte? A co následovalo? Při zemském spolku vznikl Odbor pro slepecký tisk český. A hned bylo navrženo, a schváleno, že časopis bude, a bude tištěn v Klarově ústavu. V Praze v té době působily hned tři slepecké ústavy, ale jen Klarův ústav používal moderní sázecí a lisovací zařízení. Události nabraly rychlý spád! Rok poté, v roce 1916, byla v Braillově písmu vydána první obsáhlá ročenka s názvem „Jitřenka“. V roce 1917 pak Karel Emanuel Macan zakládá první český časopis pro nevidomé čtenáře, a nazval jej „Zora“. Nejprve v něm vycházely články ze společenského a kulturního života, později se však soustředil spíše na život slepců a slepeckých hnutí. Spolu s časopisem se objevily i jeho přílohy. První, „Klíč k Braillovu notopisu“, vyšel už v témže roce 1917.

Vydavatelská činnost se rozrůstala, a z „Odboru pro český tisk“ vznikl v roce 1918 samostatný spolek „Český slepecký tisk“. Vydával české časopisy, a založil vlastní tiskárnu i knihovnu. Takové aktivity ale nikdy nebyly zadarmo! O štědré podpoře ze strany státu, sociálního odboru magistrátu, nebo evropských integračních fondů, mohli členové spolku jen snít. Na svou činnost získávali finance od jednotlivců i podniků. Činili tak i rozesíláním žebračenek v podobě pohlednic.

Specifickým časopisem je Zora i dnes. Čtenářům přináší nejrůznější novinky, informace o kulturních i společenských aktivitách, potřebách a zájmech, i literární tvorbu lidí s těžkým postižením zraku. Jakmile to technické znalosti dovolily, vznikly i její verze zvuková, ve zvětšeném černotisku, a digitální. Dnes píšeme rok 2022, a Zora slaví 105. narozeniny.

Vraťme se na moment ještě k výjimečné osobnosti Karla Emanuela Macana. Narodil se na Boží hod vánoční, nebo, chcete-li, na první svátek vánoční, v roce 1858. Jeho hudební nadání se projevilo už v dětství. Hrál skvěle na klavír, a skládal drobné písničky. I jeho rodiče žili bohatým kulturním životem a stýkali se s významnými osobnostmi, například s hudebním skladatelem Josefem Bohuslavem Foersterem. Hudebním skladatelem toužil být i mladý Karel. Ostatně, zanechal po sobě 207 hudebních skladeb, 178 písní, a 25 instrumentálních děl.

Jenže člověk míní, a život mění! O jedno oko připravil Karla už v dětství výbuch rozbušky pro odstřelování skal. Druhé si v 19 letech, v době vysokoškolských studií, vážně poranil, prý o vyčnívající hrot sestřina počitadla. Lékaři mu zrak už zachránit nedokázali. I jako nevidomý chtěl mladý muž zasvětit svůj život hudbě. Bohužel, brzy zjistil, že se s její pomocí neuživí. Jenže co dělat? Dnes bychom mu doporučili požádat si o invalidní důchod, příspěvek na péči, a vhodnou rekvalifikaci. Ale tehdy? Například právo na důchodové zabezpečení ustanovily až zákony v roce 1948, tedy o 71 let později. „Co kdybychom ti pořídili ruční tkalcovský stav,“ ptal se svého syna zarmoucený otec. A byl odmítnut. Pak nějaký vzdálený příbuzný přišel s následující myšlenkou: „A co takhle stát se učitelem? Mohl bys učit v Praze, v tom, no…, v Klarově ústavu. Tam přece slepce vyučují!“

A tentokrát návrh prošel! Karel absolvoval kurz pro učitele nevidomých žáků ve Vídni a nastoupil jako učitel do Klarova ústavu pro zaopatřování a zaměstnávání slepců. Učí nevidomé žáky, rehabilituje osleplé vojáky a opisuje české knihy do Braillova písma. Pro tuto činnost získává i své přátele. Zakládá tak nejen časopis Zora, ale také českou slepeckou knihovnu v Praze, dnešní Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé. Karel Emanuel Macan zemřel 6. 2. 1925 a je pochován na Vyšehradském hřbitově.

Antonín Vraný

Zdroj: smykal.ecn.cz, tmbrno.cz

Vážení přátelé našeho SONSu, do nového roku 2022 vám přejeme hodně zdraví, štěstí, pohody a lásky. Přejeme vám příjemné čtení našeho časopisu Semtamník.Kolektiv SONS Prostějov 

Na obrázku je noční zasněžená lesní krajina, v levé části stojí sněhulák s rozsvícenou lampou v levé ruce, nad kopci svítí měsíc v úplňku. V pravé části je zobrazeno stylizované oko se sněhovou vločkou v zorničce (oblíbený prvek autorky blahopřání, Markéty Evjákové).

Jelikož se zhoršila situace s covidem, tak jsme museli zrušit předvánoční posezení, U Tří bříz a Adventní koncert, který měl proběhnout v kostele sv. Jana Nepomuckého. Pletení z pedigu se uskutečnilo v listopadu dvakrát a na základě impulsu členek, které se pravidelně zúčastňují tvořivé dílny, se pletení do konce roku zrušilo. Snad se covidová situace utlumí a příští rok vás budeme moci pozvat na výše plánované aktivity. Kolektiv SONS Prostějov

Vážení přátelé našeho SONSu, přejeme vám příjemné čtení našeho Semtamníku.