Přes to, pod to a do toho

Makramé, neboli drhání je další způsob, jak si procvičit paměť a prsty. A jak je známo, my často naše členy tímto způsobem „týráme.“ Přesně takovou formu tortury jsme naplánovali na 19. května, hned po pravidelném protahování těla a cvičení paměti, které u nás pravidelně probíhají už několik let.

A jak vás možná už napadlo, poněkud nejasně znějící název článku je klíčem k nápovědě, jak na vázání ozdobného uzlu.

Jak se píše v učené internetové encyklopedii:

Něco z historie: Za místo původu drhání se pokládají arabské země. Slovo makramé je odvozeno od arabského „migramah“ (třáseň) nebo od tureckého „magrama“ (vyšívaný šáteček). Nejstarší odkaz na makramé se nachází již na jednom asyrském reliéfu. Do Evropy přinesli drhání Maurové přes Španělsko asi v 13. století.

Původně se vázaly třásně z osnovních nití odstávajících na hotových kobercích, ve středověku se drháním zhotovovaly z jemných lněných nebo i hedvábných nití krajky. Asi od začátku 20. století se váže makramé ze šňůrek nebo z hrubších nití na vyšívání. Materiál se také kombinuje s kuličkami, perlami, prstenci apod. Obzvlášť ve druhé polovině 20. století se drhání rozšířilo jak v Evropě, tak i v severní Americe jako hobby.

Pochybujeme, že bychom se dostali k práci s hedvábím. My jsme si právě vystačili se šňůrkami všech možných šířek. K úvazu se dá použít v podstatě cokoli. Dřevěné, či plastové kruhy, které slouží spíše pro výrobu lapačů snů, nebo dřevěné tyčky, větvičky, klacíky, klidně i zakroucené.

Stručný a velmi laický popis vázání uzlíků tak, jak jsme se to učili, zní takhle:

Vezmete dlouhý provázek, přepůlíte ho (bez střihání) na nestejné půlky a uvážete na kruh, větvičku, klacík. Jedna strana provázku je kratší, druhá delší. Nevážete ho na uzlík, ale tam, kde chcete, aby se provázek „ohnul“ vytvoříte očko, přiložíte ho na klacík tak, aby se přes očko dal protáhnout zbytek provázku. Tím ho vlastně jednak uvážete a zavěsíte, aby držel.

To provedete ještě jednou a provázky budou navázány tak, aby kratší části byly uprostřed a u sebe, delší po stranách.

Pak třeba z delší levé části provázku vyrobíte očko. Krátké uprostřed leží na stole a pravou dlouhou část přehodíte přes levou tak, aby vám pořád zůstalo očko, pak stále pravou část podsunete pod ty dvě ležící krátké a pokračujete pod očko, kam provázek prostrčíte. Vznikne vám cosi, co má dva kratší konce uprostřed a chumel všude kolem. Zatáhnete tedy za oba delší konce a chumel by se měl změnit v uzlík. A tak pokračujete až dokud nemáte závěs.

Pokud se uzlíky netvoří, děláte něco špatně.

Důležitý fígl pro vázání říká, že když budete pokračovat jedním směrem a dělat očka jen na jedné straně, výsledný visící uzlíkový ornament se bude kroutit (asi jako šroubovice DNA).

Pokud nechcete, aby se visící uzlíkový pruh takto kroutil, střídejte postup. To znamená, že jednou uděláte očko nalevo a protahujete provázek, utáhnete. Pak uděláte očko napravo a postupujete stejně.

Můžete přidat dřevěné, nebo jakékoli korálky s patřičně velkým otvorem na protažení provázku.

Můžete si výsledek klidně dopředu nakreslit, nebo si najít tipy pro tvorbu na internetu, postupovat podle video návodů, nebo si vymyslet svůj vlastní vzor. Začíná se se dvěma provázky, ale to neznamená, že nemůžete pracovat s dvaceti.

Shodli jsme se na tom, že bychom závěs neměli ani do Vánoc, ale k drobným ozdobám k zavěšení, nebo ozdobě například květináčů se určitě vrátíme.

Tvořte, cvičte mysl a tělo a buďte zdraví, šťastní a spokojení.

Přejeme z Příbrami.