PŘEDVÁNOČNÍ VZPOMÍNÁNÍ

Publikováno 02.01.2017 16:47 Odbočka Havlíčkův Brod


PŘEDVÁNOČNÍ VZPOMÍNÁNÍ

 

        Tak mi při pečení vánočního cukroví vytanulo na mysl pár vzpomínek, které jsou spojeny s Vánocemi. Pamatujete si také, jak jsme dělali dříve čokoládu do kovových formiček a pak jsme je rovnali do lavoru plného sněhu, aby čokoláda rychleji ztuhla? Také zmrzlinu jsme vyráběli v zimě, když byl sníh a mrazila se v kovové bandasce ve kbelíku plném sněhu se solí. Další mojí oblíbenou vzpomínkou je fotografování na Štědrý den. Dokonce jsem s tímto vyprávěním před časem uspěla v regionálním vysílání Českého rozhlasu v přímém přenosu a jako dárek jsem za to obdržela jejich firemní hrníček.

 

        Je už po vánocích a život se rozběhl ve starých kolejích vstříc starostem a radostem do dalšího roku. A teď je konečně čas si sednout k počítači a prohlédnout si fotografie z právě uplynulých vánoc. Jsou krásné, barevné a snadno upravitelné. Tu se dát přidat trochu na jasu, tam zase ubrat na sytosti barev, či doostřit a upravit kácející se linie. A tak se mi nad tím prohlížením vánočních snímků vynořila vzpomínka z dětství stará víc jak šedesát let, samozřejmě vánoční a fotografická.

        Na Štědrý večer, když byly rozdány dárky a všichni jsme si užívali radost z nich a pohodu u vánočního stromečku, rozhodl se náš tatínek, že to vše zaznamená na film. Tak se jal konat přípravy k fotografování. Nutno podotknout, že rozmach elektroniky v domácnostech přišel až mnohem později. Ale abych se vrátila k tématu. Tatínek připravil stativ, na který upevnil svůj předválečný fotoaparát.  Maminka zatím přinesla smeták, který zručně upevnila ke kuchyňské židli hned vedle stativu, aby stál pěkně kolmo. Poté byl na násadu připevněn pytlíček s magneziem. Následovalo naaranžování dětí pod stromeček a po příkazu „nehýbat se!“ maminka zapálila doutnák papírového sáčku s magnéziem, tatínek stiskl samospoušť fotoaparátu a oba rodiče se vrhli do křesla, aby na fotografii nechyběli. Náhle pokoj ozářil oslnivý záblesk z magneziového sáčku, cvakla spoušť fotoaparátu a bylo exponováno. Výsledkem byla černobílá fotografie s třemi vyjevenými dětmi a rodiči, kteří se sotva stačili usadit na okraj křesla a měli co dělat, aby se nesesunuli na zem. To jak to dál dopadlo, fotka už neukázala, čas ztuhl v tom jediném okamžiku a my máme možnost oživit si desetiletí starou vzpomínku.

Proto budiž vzdán hold fotografování a fotografii. Snad i naši vnuci a pravnuci se budou usmívat nad současnými elektronickými záznamy, neboť vývoj techniky jde velmi rychle dopředu. Ale vzpomínky nad starou černobílou fotografií, pořízenou za pomoci magnéziového blesku mají určitě svůj půvab.

 

                                 napsala Hana Fikarová