POVÍDÁME SI S...
POVÍDÁME SI… TENTOKRÁT S VERONIKOU REYNKOVOU
Vejít do knihkupectví, procházet se mezi regály, opatrně brát do rukou knihy, útlé svazečky nebo objemnější výtisky, to je jeden z velmi příjemných způsobů, jak poskytnout odpočinek od shonu a stresu. Většina z nás si bohužel musí potěšení z listování knihami a prohlížení ilustrací či fotografií odepřít, naštěstí máme možnost poslouchat zvukové nahrávky.
Když vejdeme do Knihkupectví Vysočina, často nás za pultem přivítá ochotná, usměvavá a milá Veronika Reynková…
- Paní Veroniko, na začátku každého rozhovoru prosím, aby se náš host krátce představil a řekl o sobě několik slov. Mohu poprosit i Vás?
Celý život bydlím v Petrkově, ke kterému mám velmi vřelý vztah. Celý svůj profesní život se věnuji knihám. Knihkupeckou školu jsem i v Brně vystudovala. A mým velkým koníčkem jsou, jak jinak – knihy.
- Mnozí lidé se s Vámi mohli poprvé blíže setkat v malé, útulné literární čajovně, kterou jste založila. Proč právě čajovna a knihy?
V době založení čajovny se podařilo sehnat prostor, který k takovémuto spojení přímo vybízel.
- Vaši předkové žili a Vy také žijete v Petrkově. Co se Vám při vyslovení tohoto jména vybaví nejdříve? Můžete se s námi podělit o pár vzpomínek na dětství v tom pozoruhodném domě?
Když se řekne Petrkov, tak jako první se mi vybaví naše zahrada. Tu mám moc ráda, i když je na ní hodně práce. Vždycky byl náš život spojen se zvířaty, vždycky jsme měli kočky a různé ptactvo. Jeden čas, když jsem byla malá, jsme odchovali dokonce dvě srnčí mláďátka.
- Se svým dědečkem, básníkem, grafikem a překladatelem Bohuslavem Reynkem jste se setkat nemohla. Byl to jeho odkaz a dílo, co Vás přivedlo k tomu, co děláte?
Vědomě asi ne, ale podvědomě ano J Celé dětství jsem byla obklopena knihami a nějaký následek to na mě muselo zanechat.
- Vaší zásluhou jsou opět vydávány knihy Bohuslava Reynka, probíhají výstavy jeho grafických děl. Jak jste toho dosáhla? Asi to nebylo jednoduché… Jaké jsou Vaše další plány?
Dědeček bude mít příští rok výstavu v Německu. Vydávání knih přišlo tak samo od sebe.
- Oba Vaši prarodiče i otec působili v literární oblasti. Projevují se také na Vás jejich tvůrčí geny? Máte ráda poezii?
Tvůrčí geny mne minuly velkým obloukem. Poezii mám ráda, ale jsem velmi vybíravá J
- S knihami se setkáváte denně. Patří i k Vašemu odpočinku? Můžete uvést tři Vaše nejoblíbenější tituly?
K mému odpočinku určitě patří, jen kdybych ho měla více. Nejoblíbenější knihy nemám, ráda čtu literaturu faktu, zejména dějiny 20. století. Teď jsem přečetla knihu o Alici Herzové-Sommerové, klavíristce, která díky hudbě přežila se svým synem holocaust.
- Kdyby Vám zlatá rybka nabídla splnění tří přání, jaká by to byla?
Spokojila bych se s jedním – zdraví
- Můžete se s námi podělit o Váš oblíbený citát- motto?
To jde trošku mimo mne, nic takového nemám.
- Na závěr ještě prozradím, že jste souhlasila s umístěním malého sbírkového psa v prostorách Vašeho knihkupectví. Co Vás k tomu vedlo?
Jsem ráda, že Vám mohu pomoci, alespoň takto.
Děkuji Vám za rozhovor a Vaši vstřícnost, do pracovního i osobního života Vám za všechny čtenáře přeji hodně zdraví a radosti.
Obrázky
