Návštěva v laboratoři organické chemie a biochemie

V úterý 4.11.2025 jsem navštívila skutečně unikátní místo, kam se jen tak běžně člověk nedostane. Skrze Aktiv klub jsem dostala pozvánku účastnit se návštěvy v laboratoři zaměřené na chemii vývoj a výzkum. Ještě zajímavější bylo že tato konkrétní návštěva byla zaměřena právě na lidi nevidomé a slabozraké. Před budovou laboratoře jsme se sešli skupinka 5 lidí se zrakovým postižením, a jeden vodicí pes, jak jinak než Prada. Přivítal nás vedoucí laboratoří, který má celou aktivitu naší návštěvy na svědomí. Představilo se nám několik dalších asistentů, studentů a doktorandů, jde totiž nejen o laboratoř, ale taktéž fakultu, kde studují budoucí chemici a biochemici. Každý z nás zrakáčů tak dostal přiděleného svého asistenta, který s námi procházel budovou, zodpovídal naše zvídavé otázky a v neposlední řadě byl naší pravou rukou a očima přímo v laboratoři.

Nejprve jsme byli usazeni v posluchárně. Zde se nám od vedoucího profesora dostalo základních informací o laboratoři. Naše návštěva se odehrávala v rámci snahy přiblížit veřejnosti činnosti laboratoře a fakulty chemie obecně. Každoročně pořádají dny otevřených dveří zaměřené na různé sektory:

Prohlídky v angličtině pro cizince, zjednodušené prohlídky zábavnou formou pro děti a v neposlední řadě pro nás lidi se specifickými potřebami. Jen tak mimoděk jsem se dozvěděla pro mě vcelku zásadní informaci, totiž že si naši asistenti a velká část nyní nepřítomných zaměstnanců laboratoře, dobrovolně objednala a absolvovala školení s Tyfloservisem. Dozvěděli se tak jak jednat a komunikovat s lidmi se zrakovým hendikepem a byli tak skvěle připraveni. Od nás si slibovali doladění svých získaných dovedností, protože návštěvy pro zrakově hendikepované by velmi rádi opakovali.

Z přednáškového sálu jsme se přemístili právě do pokusných laboratoří. Cestou jsme si osahali všudypřítomné sprchy na chodbách. Někoho by mohlo zarazit proč sprcha na chodbě? Nicméně jedná se o bezpečnostní prvek. Dojde-li již k nehodě v laboratoři, většina látek je tak prudkých že jen včasná pomoc a neutralizace může člověku zachránit život a zdraví. A jelikož nejvhodnějším neutralizátorem většiny látek je právě voda, je tak nejefektivnější v případě nehody hupsnout právě pod blízkou sprchu. Dokonce je zde i speciální nástavec na oči, tedy sprcha rovnou stříká nejen na hlavu ale i do očí, pokud by došlo k zásahu látkou právě sem.

V laboratoři jsme posléze byli rozmístěni každý ke svému pracovnímu stolu. Zde jsme si mohli osahat používané nádobí a vybavení laboratoře. Zkumavka, která se mě osobně líbí pro svůj tvar nejvíce, se paradoxně dnes používá jen při základním studiu, při pozdější práci v laboratoři již není prý příliš efektivní. Osahali jsme si tak nádoby všemožných tvarů a pokroucenin, lžiček násypek a odměrek z nejrůznějších materiálů, protože jak jistě ještě z hodin chemie víme, ne každá látka reaguje dobře s každým materiálem.

Když jsme se takto seznámili s vybavením přistoupilo se za pomoci asistenta k prvnímu pokusu. Vyráběli jsme umělý sníh, který můžeme často vidět ve filmech, když filmaři chtějí dosáhnout krásně bílého práškového efektu kouzelné zimní krajiny. Nyní již nejsem schopna Vám napsat jakou látku jsme smíchali s jakou, proto se budu uchylovat k pojmenování právě použili jsme jednu z látek :-D

V zašpuntované skleněné lahvičce jsme tak měli onu látku, Za pomoci kovové lžičky jsem nabrala látku do ampulky a postavila na laboratorní váhu. Má doktorandka Anička mi sdělovala čísla na váze. Když jsem dosáhla předepsané váhy látky, ampulku jsem vysypala do skleněné nádobky, kam jsem si již před tím připravila opět předem určené množství vody. V chemii je vůbec důležité dbát na přesné množství dané látky takže už z toho usuzuji že by tento obor pro mě nebyl, protože já dělám vše od svého nefunkčního oka.

Jakmile se obě látky smísily došlo k pro mě neslyšné reakci. Byla jsem Aničkou vybídnuta, ať vznikající látku zamíchám prstem. Byla jsem hodně překvapena již na první dotek. Jednalo se o prakticky mokrý písek. Jak jsem tedy prstem vznikající látku míchala docházelo k tomu, že voda byla vstřebána úplně celá a já tak získala látku která byla údajně opravdu sněhobílá, na dotek jemnější než písek, spíše takový prach s většími částečkami a bylo to na dotek moc příjemné.

Druhý experiment obsahoval opět smíchání dvou látek tentokráte však zajímavějším způsobem. Do odměrného válce jsme nalili vodu, nasypali opět lžičkou odměřenou kyselinu citrónovou, do laboratorního balónku, jedná se o normální nafukovací balónek jako z pouti jen o něco silnější a odolnější materiál, jsme nasypali tři lžičky další látky. Balonek jsme následně opatrně umístili na obvod odměrného válce, kde byla kyselina citronová. Jakmile jsem balonek obrátila, látka se vysypala do roztoku kyseliny a začala vznikat reakce která vytvářela, za doprovodu jemného šumění oxid uhličitý. Ten mi začal postupně nafukovat připevněný balonek. Nenafoukl se moc, ale i tak velmi zajímavý experiment.

Do třetice všeho jsme si vytvořili základ na bubble tea. Pili jste někdy Bubble tea? Jde o vychlazený čaj, většinou černý nebo zelený, různě ochucený sirupem. A bubble se mu říká proto že se do něj přidávají kuličky gelové konzistence, které jsou opět naplněny ochuceným sirupem. Tento bubble nápoj se poté pije širokým brčkem takže krom tekutiny nasáváte postupně i kuličky a můžete si je v ústech praskat. A právě mi jsme si v laboratoři zkusili vyrobit hmotu na tyto kuličky. Opět jsme udělali roztok, do vody jsme nasypali tři lžičky látky, opět netuším již co to bylo za látku, pečlivě rozmíchali tak aby na dně nezůstaly žádné krystalky. Poté jsme do stříkačky nabrali další připravenou látku. Stříkačku jsme ponořili do roztoku a za pomalého míchání jsme obsah stříkačky vypouštěli do roztoku. Když bylo hotovo opět jsem prsty zalovila v roztoku a vytáhla tak na světlo večerní laboratoře dlouhatánského gelového hada na jednom konci zakončeného čímsi rozplizlým, takovým velkým chuchvalcem. Než mi Anička sdělila že stříkačkou mám v roztoku pohybovat, tak jsem látku vypouštěla na místě. Nevím mě se chuchvalec zdál jako delfínek, mému kolegovi vedle pak jako prase. Asi záleží na fantazii daného amatérského vědce. Had působil na omak opravdu jako měkký gel uvnitř však byla cítit tekutina. To dokazovalo, že látka se uzavřela na povrchu a uvnitř zůstává tekutý obsah. Kdybychom tedy stříkačkou vypouštěly jen kratičké impulsy látky do roztoku budeme dělat kuličky takové jako jsou v bubble tea.

Dále jsem si očichala deset vzorků ze světa a přírody, kteréžto vůně byly všechny vytvořeny právě v této laboratoři. Nemyslete si však že to bylo jednoduché jako naše čichací hra na odbočce. Bylo to naopak k zešílení. Čicháte a čicháte, víte že vám to něco připomíná, už už máte na jazyku, co to asi je, ale nikdy se netrefíte. Asi tak vypadala má snaha od čísla dva do devíti. Jedničku a desítku jsem totiž trefila neomylně. Šlo totiž o vanilku a nakonec o ocet. Vše mezi tím jsem však netrefila. Například bych si myslela že pomeranč poznám vždy a všude, nicméně ono nešlo o komplexní vůni celého pomeranče, ale jen jednu ze složek, která výslednou vůni tvoří. Zde jsem tak cítila pouze onu hořkost, a to mi k pomeranči opravdu nesedělo. Nepoznala jsem ani eukaliptus, skořici či mandle, přestože ta mi byla nejpříjemnější. Vždy jste cítili jen něco co víte že znáte, ale tím jak chyběl zbytek složek tvořící komplexní vůni prakticky nikdo to netrefil správně.

Než na mě vyšla řada s čicháním měla jsem možnost osahat si zvětšené molekuly látek které jsme používali. Bylo tak krásně znázorněné jak pevné a násobné mají mezi sebou jednotlivé atomy v molekule vazby, z hodin chemie jsem si tak připomněla, že může jí to vazby jednoduché, dvojité či trojité, různými velikostmi bylo dokonce i hmatem znát že jde o molekulu vodíku, kyslíku či jiné stavební látky.

Naši návštěvu laboratoře jsme završili zapálením prskavky. Ne však ledajaké šlo o velkou prskavku z titanu. Měla tak velmi výrazný zvuk, pach a dokonce prý i světlo. Naštěstí ji náš průvodce zapálil v odsávači, kde se pracuje právě s plyny a má tak velmi kvalitní odvětrávání. Nedošlo tak ani k požárnímu poplachu.

Moje speciální otázka byla, jak to je se zastoupením žen a mužů nejen u nich v laboratoři ale i studentů na fakultě chemie. K mému velkému překvapení se mi dostalo krásné odpovědi, ženy již tvoří 49 procent a muži pak 51 procent celkového počtu. Jakožto studenti prý lehce převažují ženy, jako již dostudovaní pracovníci a vedoucí pak o něco více vedou muži, ale to je, jak lze čekat, hodně způsobeno tím, že studentky po studiu odchází často na mateřskou.

Tolik tedy k mé návštěvě. Budu se těšit u dalšího bláznivého nápadu na který opět narazím a ráda Vám o něm opět poreferuji.

Andrea

P.S. Úvodní fotku vygeneroval ChatGPT na základě osobního zadání.

Je na ní skupina nevidomých v bílých pláštích, jak jdou poněkud pozměněnou krajinou. Byli totiž i s bílou fenkou Labrouše na exkursi Ústavu biochemie. No ale něco se zvrtlo, takže skupinka prochází nějakým parkem, který nejenže hýří všemi barvami, ale ještě je z povzdálí sleduje několik divných tvorů. Ti vypadají jako barevné fleky s očima, mnohdy s jedním, či třema. Jen takové přátelské skvrnky, které se sem tam narodí, když v laborkách přelijete kádinku. V pozadí stojí dům s nápisem "Biochemie." A na plášti jediné ženy ve čtveřici průzkumníků visí cedulka se jménem naší "Andy."