KUNRATICKÝM LESEM - SAMOZŘEJMĚ SE PSEM
Kdo ví, jak se to stalo, ale středně rychlá skupinka odbočila do kopce dřív, než měla. Vracet se pak po blátivém svahu bylo poněkud dobrodružné, ale zvládli to všichni. Za odměnu pak šplhali do ještě většího kopce o pár metrů dál, takže měli na kontě víc než těch šest plánovaných kilometrů. Nikomu to ale nevadilo, nálada byla skvělá, jen páníčci světlých labradorů se chvílemi chytali za hlavu, když jim průvodci hlásili, jak se jejich na volno pobíhající pomocníci víc a víc podobají Jóžinům z bažin. (Na těch černých to tak vidět nebylo :-) )
Díky ochotným průvodcům, především Hance, její dceři, Lucii a Františkovi si pohodové vycházky užili všichni.
Pokud byste i vy ve svém okolí znali trasu na příjemnou procházku, a navíc měli k dispozici nějakou tu pomocnou ruku a bystré oko k tomu, dejte vědět. Potkat se s kamarády a poznat nové lidi i pejsky přece vždycky stojí zato!
#TydenVodicichPsu
Obrázky
Sourozenci Harry, Hagrid a Hanny se svými lidmi
Cedrik se tváří, že ví, kudy jít
„Kde jsou všichni?“ Iveta, Hedvika, Jirka a pejsci čekají na skupinku, která se cestou ztratila.
„Pojďte pane, budeme si hrát!“ Dva labradoři po sobě pokukují a nejspíš se rozhodují, kdo tu honičku začne.
Proběhnout se v trávě, to taky není špatný!