JIHOČESKÉ LOUČENÍ

V září roku 2005 se spolu s dalšími zrakově postiženými pejskaři z okolí domluvili, že se budou scházet vždy jednou za měsíc – v pondělí. Nastala tak několikaletá éra „Psondělků“, které se v roce 2011 změnily na čtvrteční „Hafrtky“. A byla to právě Petra Šulcová, kdo se za pomoci manžela Romana ujal vymýšlení a organizování většiny programů.

Náplní setkání byly především besedy, týkající se výživy a zdraví vodicích psů, informace o změnách v sociálně právní oblasti či o pomůckách, ulehčujících nám život. Ale bylo tu i povídání o vánočních či velikonočních zvycích v regionu, pomyslný výlet po italských vinicích s nezbytnou ochutnávkou, nebo setkání s pracovníky Rychlé záchranné služby.

A došlo i na procházky a výlety, kterých se mohli účastnit i přátelé z českobudějovické odbočky SONS či pejskaři z dalších regionů.

Z těch mnoha jmenujme alespoň dvě velmi vydařené výpravy z podzimu 2023 – do plzeňského pivovaru Prazdroj a na komentovanou prohlídku Svatovítské katedrály, kde byla velkým zážitkem především návštěva zvonice s naším největším zvonem Zikmund v době poledního zvonění.

První společný výlet jihočeských kamarádů se uskutečnil na jaře 2006 do nedalekého Římova, kde je malé muzeum věnované historii koněspřežné dráhy a jejímu projektantovi F. A. Gerstnerovi. Účastníkům však v paměti utkvěla hlavně návštěva poutního kostela, kde si mohli prohlédnout i varhany a dokonce si na ně zahrát. Toho se ujal Roman Holík a potěšil kamarády svou oblíbenou skladbou – Ovčáci, čtveráci.

Následovaly výpravy do muzeí, hradů a zámků, kde byla vždycky předem domluvena hmatová prohlídka. Nezapomenutelný byl dvoudenní výlet do Brna do Technického muzea s expozicí Kultura nevidomých, na hrad Špilberk a za dalšími zajímavostmi jihomoravské metropole. Jihočeští pejskaři se v září 2019 vypravili i na nákupy do rakouského Gmündu, mimo jiné proto, aby jejich chlupatí parťáci ochutnali dobrůtky, kterými bývají odměňováni jejich zahraniční kolegové.

Nespočet bylo též vycházek do přírody, nejraději s možností koupání hafanů v rybnících, potocích či řekách. Mohli jste je ale zažít i jako účastníky veřejných pochodů – oblíbené byly především kratší trasy tradiční „Švejkovy padesátky“.

Nezapomínalo se ani na procvičování dovedností vodicích psů a na společné výpravy na soutěže či rekondice.

Bylo velkým štěstím, že Petřin vidící manžel Roman našel mezi pejskaři nové kamarády a rád se přidal nejen jako účastník, ale především jako spoluorganizátor a pomocník. Bez něho by se většina akcí nemohla konat anebo by se tak nevydařila.

Ale časy se mění a lidé s nimi. Od roku 2018 se začala skupinka zmenšovat. S věkem se přidávaly zdravotní problémy lidí i pejsků, někteří kamarádi odešli navždy a noví držitelé vodicích psů v regionu neměli o společná setkávání zájem.

Skupinka se tak stále zmenšovala a zmenšovala se i chuť chystat akce pro lidi, kteří nakonec nepřijdou. A protože se přidaly i zdravotní problémy hlavní organizační dvojice Petra + Roman, bylo červnové setkání v pivovaru Kněžínek završením dvacetileté éry pravidelných jihočeských setkání.

Neznamená to, že by se kamarádi úplně rozešli – určitě se čas od času potkají na psím hřišti, při posezení u kafíčka, vymyslí si soukromý výlet nebo se přidají k některé z akcí Klubu držitelů vodicích psů.

A kdo ví – třeba se za nějaký čas objeví někdo, kdo dá zase tamější smečku dohromady a na tuhle krásnou tradici naváže.

Moc bych to Jihočechům přála!

Stáňa Krajíčková