Hrabárna aneb den módy na odbočce SONSí

Ne, název nesouvisí s tím, že by nám snad hrabalo, tedy že bychom byli duševně jinde, než je u populace běžným standardem, i když… no, někdy by se dalo polemizovat. Hrabárnami se lidově nazývají sekáče, bazary a různé sluje plné oblečení, hadrů, krámů a veteše, kam většinou naženete příslušnice něžného pohlaví a jste-li muž, máte čas na čtyři pivka, či zplození levobočka.  

"Mám doma už dvě skříně hadrů," povídala jedna z návštěvnic našeho dobročinného bazárku. Ten se na příbramské odbočce konal v pondělí 24. října 2023, doslova od rána do pozdního odpoledne. Chápala jsem ji. Já si kdysi musela skříň navrhnout a nechat si ji udělat, protože v malém prostoru mého bytečku už prostě nebylo místo. Navíc to furt nějak divně nestačí. Asi proto jsem si v pondělí odnesla jen mikču a botky.

Několik tašek a krabic s obsahem, který by dokázal uspokojit i zapřisáhlého nudistu. No fakt, člověk k nám mohl přijít klidně nahatý a oblékl by se (tedy spodní prádlo jsme měli jen v podobě podprsenek, i úplně nové ponožky se našly, jen prádlo intimní žádné), ale divili byste se, kolik našich spoluobčanů to stejně nenosí.

To jsem jednou pracovala s paní… no a ta nosila na holém zadku rovnou džíny. Do smrti na její přiznání nezapomenu, přišlo mi to totiž dosti nehygienické a hnusné. Na mysl se vzpomínka na kolegyni vydrala právě ve chvíli, kdy jsem k židli pod okno aranžovala bednu džínsů a jiných gatěk.

Na stole jsme měli šaty a sukně, které už se nevešly na ramínka. Ta visela doslova všude, na paravánu, skříňkách a oknech, dveřích a věšáku. Radka na ně aranžovala přijatelně sedící kombinace oblečení. Tu šatičky se svetříkem, jinde sukni a bundičku.

Zájemkyně a naši akci se dostavily hned ráno, a i když tomu zpočátku možná vůbec nevěřily, nakonec vybraly šaty a bundu, i pár dalších kousků.

O pár hodin později přišel pán, který si jedny kraťasy zkoušel, ale jelikož byl jeho obsah bříška nad knoflíčkem větší, než množství místa kolem pasu přípustné, nebo jak to ta stará rovnice říká, školáci by věděli, kalhoty si nevzal. Radoval se ale přesto, a hned dvakrát, když zjistil, že máme pánská trička. A že se nám tedy může předvést i do půl těla.

Přišel s paní a oba si něco vybrali. A my děkujeme. A doufám, že nebyl bez večeře, jak jsem ho varovala, když se s námi za přítomnosti paní dal do družného hovoru.

Nabídku jsme měli pestrou. Našly se botky, dokonce i pro majitele pouze jedné nohy, batohy, bundy na všechna roční období, hrozně moc kalhot i kraťasů, trička i halenky, šaty a sukně, mikiny, košile i svetříky, vesty a různé, mnohdy divně vypadající přehozy, které když jste si zkoušeli, měli jste pocit, že jste motýl. Jemný matroš kolem vás povlával a srdce nositelky se v odění do průsvitné látky chvělo příslibem romantiky a představou nestydatého postávání před zrcadlem ve svíčkami osvětlené koupelně kdesi v exotice… Dobře, možná ne.

Pořád trvám na tom, že hrabárna není duševní rozpoložení.

Mnohá srdce se přesto zachvěla překvapením, protože bazárek byl dobročinný, stejně se pár lidí podivilo, že si cenu věcí můžou stanovit sami. To už chci hodně dlouho zkusit v nějakém obchodě s potravinami. Určitě dám vědět, jak to dopadlo.

Všem, kteří přišli, děkujeme.

Těšíme se na příští možná setkání.

Za příbramskou odbočku

Jana Dvořáčková