Do Tokia na paralympiádu - 4. etapa
Putovali jsme rovinatou krajinou od jednoho sibiřského veletoku k druhému a třetímu, od jednoho velkoměsta k druhému a třetímu - podle Transsibiřské magistrály pořád na východ přibližně po 55. rovnoběžce severní šířky (na úrovni Moskvy, Kodaně či Glasgowa).
Od města Omsk na řece Irtyš jsme nejprve urazili nějakých 630 km k největšímu městu v asijské části Ruska, k Novosibirsku. Město vzniklo teprve v roce 1893 v místě, kde bylo třeba vystavět most přes řeku Ob. Dnes má skoro tolik obyvatel jako Praha a Brno dohromady. Mimo jiné se tu zpracovává uran na palivo pro jaderné elektrárny, takže i pro naše Dukovany.
Novosibirsk je domovem našich ruských souputníků - Gery a Azalie. S městem jsme se rozloučili rozvernou častuškou,kterou nám zaslaly.
https://www.dropbox.com/s/orbdics61lbm334/Rusk%C3%A1%20lidov%C3%A1.mp3?dl=0
Ještě o něco delší štreku (asi 770 km) jsme urazili do Krasnojarska na řece Jenisej. Nedaleká hydroelektrárna s výkonem 6000 MW je pátou největší na světě (a naší republice by pokryla polovinu potřeby). Ač mnohem dál od Moskvy, město Krasnyj Jar (Červený útes) vzniklo o 200 let dříve, než Novosibirsk.
Veletok Jenisej inspiroval řadu spisovatelů, malířů i hudebníků. My se se čtvrtou etapou rozloučíme písní skupiny Pacifik z alba Vyznání:
Celkově už máme za sebou 6565 km. Pokud nás nic mimořádného nezdrží, budeme tak v cíli na konci června.
Do Tokia na Paralympiádu - IV. etapa
Krasnojarsk - Avtodoroga Bajkal
6565 km z Prahy
5392 km do Tokia
Obrázky