Andy a Prada - náš soutěžní tým

Publikováno 23.05.2022 10:00 Odbočka Příbram


Obrázek

Jak jsme úspěšně soutěžili v psaní braillova bodového písma

Ve středu 18. 5. 2022 se v Praze v KC Vrchlická odehrála dlouho avizovaná soutěž ve čtení a psaní Braillova písma. Za středočeský kraj a potažmo především za naší odbočku Příbram jsem zde byla jako reprezentant především já. Nutno dodat, že Prada rozptylovala rozhodčí natolik účinně, že to chvíli vypadalo dokonce na totální výhru. Nicméně poté Prada usnula a tak jsem zůstala se svými znalostmi hluboko v závěsu za ostatními.

Tedy, abych pravdu řekla, do čtení Braillova písma jsem se nepustila vůbec. Je fakt, že v této kategorii si nevěřím ani co by se za nehet vešlo. Ale troufla jsem si na psaní na pichtově psacím stroji a taktéž na psaní všemi deseti na klávesnici. To totiž velmi ráda a často trénuji nejen při psaní článků a emailů pro naši odbočku, (v tom je expert spíše naše Jana), ale ani tak moje schopnosti nestačily.

I když jsem hrdá na pěkné třetí místo v celkovém souhrnu soutěžících z Prahy a Středočeského kraje.

Celkem se nás účastnilo devět, takže řekněme, že třetí místo v této kategorii je ještě vcelku hezké. Ze Středočeského kraje jsme byli tři soutěžící, zbytek pak byli studenti ze speciálních škol v Praze nebo již samostatně žijící pražští nevidomí.

PS: Prada se probudila, až když se začalo na konci tleskat a mluvit o večeři, tak není divu, že jsem dopadla s výsledky tak, jak jsem dopadla. Příště se musí holka více snažit.

 

Zkouška psí pozornosti

To, že jsme se taktéž s Pradou účastnily závodu ve výkonu vodících psů v Praze, jsem Vám všem jistě již říkala. Chlubila jsem se totiž krásným čtvrtým místem. A pravdou je, že zde se asi chlubím cizím peřím nebo spíše cizími chlupy.

Víte totiž, jak taková soutěž probíhá? To si takhle vezmou pejska a jeho páníčka na start, zde to byly dvě rozhodčí, tedy cvičitelky z SVVP Jinonice. Pak se náhle zavelí start a pejsek vyběhne na trať. Ti z pejsků, kteří jsou šikovnější, se nechají korigovat a občas uposlechnou nějaký příkaz, který přiletí od cvičitelky a páníček jej jen zopakuje. Na tom jak dalece pes splní dané povely je pak závislé celé hodnocení. Druhá cvičitelka totiž bedlivě sleduje, jak byly příkazy psem plněny, a zapisuje body do hodnotícího listu. V cíli pak však na pejska čeká ještě jedna disciplína a to poslušnost. Takové ty povely co pejskové příliš nemusí, jako sedni, lehni, zůstaň či přines. Aport, to už je tedy jen pomyslná třešnička na dortu. A já až na tomto závodě přišla na to, proč se poslušnost umisťuje až za frekvenci, tedy za chození trasy v ulici. Pes by totiž byl znechucen a otráven ještě před tím než by došlo na hlavní bod soutěže tedy právě na frekvenci. A to mohu potvrdit. Můj první pejsek Kanto, kterého všichni dobře znáte a pamatujete si jej, byl vždy před soutěží natolik znechucený, že tak otrávenou mimiku prý nikdy neměl žádný jiný pes. Ale Pradu soutěžení baví a až na drobný kiks vše proběhlo dobře.

Ptáte se, co byl ten drobný kiks? No totiž na konci frekvence je tzv. bufeťácká ulička. Tam kromě hraček a plyšáků je spousta psích i lidských dobrot. Prada se svědomitě vyhnula všemu a snažila se vším prokličkovat, nicméně na konci psí miska s granulemi jí přeci jen nedala spát a na tu se vrhla. Pár bodíků tedy letělo dolů. Jsem ale v klidu, misku s granulemi na ulici nepotkám zas tak často.

A tak jsme zakončili své první závody. Už teď se těšíme na další hned začátkem června, tak pak pošlu Pradu, aby Vám vyštěkala, jak jsme dopadly tentokrát.

Andy a Prada