a zase prší
Moje milé a moji milí!
A zase prší! A zase si stěžujeme, že protipovodňová opatření nejsou dostatečná a hlavně domyšlená! Nejen ve vztahu k lidem a naší společnosti, ale hlavně pro přírodu. Pamatuji si, jak někdy kolem roku 2000 se vyskytovaly předpovědi, že zvýšené srážky a větší tepla se budou opakovat, neboť naše planeta bude atakována vesmírnými vlivy, vycházejícími z našeho ústředního tělesa, ze Slunce, a z dalších vesmírných vlivů a že bychom se na to měli připravit. Co jsme dělali? Skoro nic, svádějíce to na kysličník uhličitý a prdění krav. A dnes se divíme. Přitom ty vytrvalé deště trvají tři čtyři dny, možná někdy týden a hned se naplní naše vodní díla i vydlážděná koryta řek. Nedivme se tomu, když stále zpevňujeme zemský povrch různými, většinou však zbytečnými stavbami. Inu, chce to myslet, a to bolí. Ale přece, některým se v hlavě alespoň trochu rozsvítilo, že je blbost stavět tam, kde se ty povodně opakují. Řeky mají svou paměť a vybetonovaná koryta je neumravní. Ba právě naopak! A tak stavět by se tam nemělo. Nemělo by, kvůli lidem by nemělo, ale i pro domácí zvířata, třeba teď, když prší, například pro kočky, které si nás osvojily. Ano, prší tady a vytrvale a voda nám prosakuje do sklepa (starý dům, co nemá izolaci, takže se nelze divit, no, a aby to nevystoupala ta vlhkost z vody nahoru do zdiva, čerpáme. Naše čerpadýlko není žádný velký svalovec, ale práce nadělá až až, takže ho máme rádi a řádně o něj pečujeme. Kromě toho, že nám nyní pomáhá s tou vodou ve sklepě, pomáhá nám čerpat i vodu z nádrže, do které svádíme dešťovku, a tou kropíme zahradu. Letos nám vydržela, ta voda, při střídmém zalévání až do začátku září, přece jenom jí napršelo na jaře více než loni. A teď už asi nebude potřeba, tak bude v pohotovosti na další zalévací sezónu. A čerpadýlko? Až tyhle deště přejdou, ošetřím ho, uložím a přikryji, aby bylo v pohotovosti na další rok. Pro jistotu jsem opět si prostudoval Čapkův Zahradníkův rok a potěšil jsem se, že to čerpadýlko nemá zase takovou velkou sílu, aby kroutilo s hadicí tak, že pokropí všechno, kromě kytiček, a zejména pak toho „ovladače“ hadice. Je to ale skok! Před týdnem jsme se schovávali před palčivými paprsky sluníčka (tady teploměr ve stínu ukazoval 33 °C), dnes je venku s bídou 10 °C, a jak se pohybuji venku (ne mnoho – tu přenesu želvu do orlovny, to je bývalá tělocvična, dnes užívaná obyvateli Mněstečka ke společenským sezením -, tu postavím květináč s mandarinkou, neboť je povalil rozmarný vítr, tu donesu dalším kočkám do stodoly, kterou v tomhle počasí obývají, papání, tu uklidíme neuklizené lavičky, aby na ně nepršelo atd.), je mi docela chladno a provlhám, protože si přece nebudu brát na sebe na tu chvilku něco nepromokavého. Však, jako všechny atmosférické jevy, i déšť pomine. Jen mě trochu rozčilují zprávy v televizi, že se budou stavět protipovodňová opatření, ovšem shodou okolnostem, kde se měly stavět i po povodních v letech 1997 a 2002 i 2012. Ovšem, povodně pominou a hle, zachce se nám spíše hřišť pro sporty málo obvyklé, na nichž se kopaná hrát nedá, cyklostezek a protipovodňová opatření se pominou a tam, kde voda strhla břeh, se to udělá z kamene, aby voda rychleji odtékala a vytvářela povodeň někde jinde, jen ne u nás. Měl bych se divit, ale když dnes všude sedí „odborníci na slovo vzatí“, kteří si s tím při příštích povodních docela určitě zase poradí a ve svých hlavičkách vytvoří další žádaná protipovodňová opatření. Ne, nefrfňám, jen konstatuji. Jen si občas povzdychnu, asi jako ten farmář v Mexiku, kterému se na pozemcích otevřela široká puklina a spolkla mu čtyři krávy, že za to může nebývalá aktivita Slunce, neboť sluníčko je halt větší než naše Země a těch větších objektů je i v naší planetární soustavě víc než je naše Země a ta, chudáček, je musí respektovat. A zákaz topení dřevem tomu moc nepomůže, a krom toho je to blbost na entou. Ale na světě je i tak hezky, ale jeden to musí hledat a nacházet, neboť i v tom je ta krása! A smířit se s tím, že mi bylo nedávno osmdesát, že mám domov s paní a s dětmi i přátele, a mít přátele je věc, co je dobrá. Ba chvályhodná. Povodně pominou, přátelé zůstávají. Jen bychom neměli zapomínat na to, že ty povodně byly!
Váš Václav Ziegler
V Mněstečku a v Praze, 26. září 2024