Zdravotní procházka Kozí Hrádek

Po bouřkové středě přišel sluncem prozářený čtvrtek a na autobusovém nádraží bylo vidět bílé hole. Společně jsme nasedli do třicítky a vyrazili na Knížecí rybníky. Odtud hezky ve stínu na okraji lesa naše cesta k hrádku vedla. Na místě, kde kdysi mistr Jan svá neopakovatelná kázání měl,  zastavili jsme se na malou svačinku, popřáli oslavenkyním Zdeničce a Pavlínce, a vyrazili zase na cestu. Tentokráte již nešli jsme při okraji, ale vstoupili do příjemně chladivého lesa, kterým se klikatí nejedna stezka. Asi po půl hodince pohodové chůze vynořila se stará hájovna a za ní hned Růženka, která se připojila k našemu putování. Kdo by si však myslel, že na autobusovou zastávku jsme spěchali, tak ten se ve svých odhadech opravdu mýlí. My zamířili jsme do oázy klidu a míru – na kouzelnou zahrádku Zdeňky a Jarmilky, kde na nás čekalo nejedno překvapení. A protože poslední část cesty probíhala pod žhavým sluncem, uvítali jsme posezení ve stínu pod stromy s velikou úlevou.  Než jsme se stačili rozkoukat, dá-li se to v naší odbočce říci, už na stole přistály první džbánky s bezovou šťávou, která uhasila naši žízeň. Pak už Zdenička s Jarmilkou přinášely jednu dobrotu za druhou – jednohubky s různými pomazánkami, domácí koláče s nevšedními polevami a k tomu ledová káva se zmrzlinou. No ještě teď se mi do úst sliny řinou. A když jsme vše snědli a vypili, a hezky si popovídali, na nedalekou zastávku šestnáctky se vydali, abychom se do svých domovů, plni dojmů, ve zdraví navrátili. Hostitelkám za skvělé pohoštění a zázemí ještě jednou děkujeme, a pro vás ostatní, nebojte, další výlety zase plánujeme!