Zájezd Velké Karlovice

Poznávali jsme Valašsko,

Poznejte Valašsko, to byl název zájezdu, který naše odbočka připravila pro své členy dne 20. července 2017.

Cílem naší cesty se jako první stala obec Velké Karlovice, kde jsme navštívili překrásné Karlovské muzeum se spoustou zachovalých zajímavých věcí. Od mladé milé průvodkyně jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí nejen o Velkých Karlovicích, ale i typických valašských řemeslech či místních tradicích. Účastníci si mohli většinu věcí nejen prohlédnout, ale i osahat, což velmi ocenili. Muzeum udělalo na všechny velký dojem.

Krátce po skončení prohlídky muzea jsme se společně přesunuli k nedalekému dřevěnému kostelu Sv. Panny Marie Sněžné, jenž jako jediný v okolí je postavený ze dřeva. A protože už všechny svíral hlad, přišel po zhlédnutí kostela čas na oběd, který jsme měli objednaný v místní Hospůdce U Muzea.

Po obědové pauze se naše výprava přesunula k nedaleké Galerii soch v Pluskovci, kde jsme měli možnost vidět unikátní dřevěné sochy ztvárňující nějaké valašské řemeslo či významnou osobnost této oblasti.

Jakmile se všichni dostatečně pokochali krásnými sochami či si dopřáli občerstvení v přilehlé restauraci, nastal čas přesunout se o kus dál, a to tentokrát do asi 6 kilometrů vzdáleného městečka Karolínky.

V Karolínce jsme nejprve navštívili muzeum sklářství, kde jsme mohli obdivovat umění místních sklářů, poté byla v plánu návštěva podnikové prodejny Crystalex, ale z důvodu velkého vedra jsme plány lehce změnili a nastal tedy poslední bod našeho programu, a to sladká tečka na závěr v podání návštěvy paní Šauerové a jejich výtečných frgálů. Uchvátila nás nejen delikátní chuť této místní pochutiny, ale také samotná pekařka, a to především svou laskavostí, ochotou a láskou k pečení. Věděli jsme, že každý kousek upekla s nadšením a radostí, a tak není divu, když se po nabídnuté ochutnávce doslova jen zaprášilo. Většina účastníků si rovněž dovezla frgál i domů.

Přišla 5. hodina odpolední, a to znamenalo jediné, náš výlet se pomalu ale jistě blíží ke svému konci, je tedy nejvyšší čas nastoupit do autobusu a vydat se na cestu domů.

Byl to můj vůbec první samostatně organizovaný zájezd, jehož jsem se ze začátku docela bála a chvílemi to byl křest ohněm, avšak zároveň obrovská zkušenost, za kterou jsem moc ráda. Za sebe můžu říct, že až na drobné nedostatky se náš výlet vydařil a na Valašsko se někdy určitě někdy rádi vrátíme.

Děkuji všem zúčastěným a budu se těšit zase někdy příště.

Bc. Klára Nádvorníková