Z vaší tvorby

Pohádka o zmoklé Haničce

Hanička šlapala v deštíčku, při tom si zmáčela sukničku,
do bot jí nateklo blátíčko, košilku slepilo mokříčko.
Šatičky tuze ji studily, vlásky se k hlavičce lepily.
Zimou se třásla ji bradička, když v lese potkala Jeníčka.
Řekl jí „Má milá Haničko, jsi sladké, mokré sluníčko.
Pojď se mnou do mého domečku, sedneš si u mého stolečku.
Chutnou ti uchystám svačinku, při tom si usušíš sukýnku.
Mám doma hezounkou postýlku, v ní teplou, voňavou peřinku.
Celičkou tě s ní přikryji a ve své náruči zahřeji.
Když šaty vyfouká větříček, od rosy oschne chodníček,
z lesa domu tě zavedu, všechny zlé duchy zaženu.“
V tom ale vysvitlo sluníčko, Haničku zalilo teplíčko.
Řekla „jdi domů Jeníčku, najdi si jinou Haničku,
která, když prší vodička, objímá každého Jeníčka“

Dnes

Žiješ jen dnes.
Dnes je tvá jistota, že dýcháš a cítíš svět.
Proto ho nepropas, neplýtvej jim.
Dnes můžeš všechno, všechno, co chceš.
Neváhej a žij už dnes.
Co bylo včera, jsou jenom vzpomínky,
ze kterých čerpáš dnes.
Jen dnes máš šanci změnit svět,
vyhrát svůj život, i všechno ztratit.
Neříkej zítra, žij už dnes.
Zítra je slib, jen sen, který se rozplyne, když nepřežiješ dnes.
Tak je to.

Autor Hana Wágnerová