Vůně levandule

Ano, i toto zvládnou šikovné ruky nevidomé ženy. Ony toho zvládnou daleko víc, ale téměř vždy k tomu potřebují dobrovolné oči. A na dnešní výtvarné dílně tomu nebylo jinak.

Ty dobrovolné oči vypěstovaly na své zahrádce levanduly, pěkně se o ni staraly, pak ji nasříhaly a přivezly mezi nás. Jiné dobrovolné oči musely zajít do obchodu, vybrat oku ladící design bavlněné látky, nastřihat několik polštářků určité velikosti a na šicím stroji připravit kapsičku. Další dobrovolné oči musely připravit na pracovní stůl veškerý potřebný materiál, vybrat vhodně barevně ladící bavlnku.

A pak mohli všichni společně zasednout k jednomu stolu, dát si voňavou kávu a začít pracovat. Do kapsiček si nadrhali uschlé stonky levandule a po upěchování do potřebné měkkosti přišla na řadu jehla s bavlnkou. Do slepecké jehle ji navléknout není pro nevidomého žádný problém, už v tom má cvik. Naučit se obrubový steh, kterým se polštářek krásně zapraví, taky není žádná vysoká.

Nic se nevyrovná tomu pocitu, když si domů odnesete věc vlastnoručně vyrobenou, voňavou a radost se násobí tím, že můžete svého blízkého obdarovat. Tak tomu v prvním říjnovém týdnu bylo u nás.