Vernisáž výstavy "CESTOU BAREV"

Publikováno 03.05.2019 11:39 Odbočka Jeseník


Obrázek

Mgr. JAROSLAVA BENDOVÁ vystudovala Pedagogickou fakultu v Liberci a speciální pedagogiku v Praze. Svou výtvarnou a pracovní dráhu spojila v arteterapii, které se věnovala a věnuje pod vedením předních českých arteterapeutů (Bc.Miroslav Huptych, PhDr. Helena Strnadlová, PhDr. Alena Koblicová aj.) Tvoří a pracuje v Chomutově, mnoho let působila jako pedagog na Střední škole, v současnosti se věnuje poradenské a terapeutické činnosti ve Středisku výchovné péče Dyáda Chomutov. Vlivem onemocnění očí, které je velmi obtížně léčitelné, přichází postupně o zrak.  Aktivně malovat a fotit začala v roce 2010. Hlavním impulsem byla její účast na letní škole, kde probíhala arteterapie. Vyzkoušela si různé techniky (olej, pastel), ale svou výtvarnou cestu našla v zajímavé a nevšední technice zvané enkaustika. Do tajů barev pronikala pod vedením profesora Kamila Sopka. Horký vosk dovoluje výtvarnici i přes její zrakový handicap přenést emoce na papír či plátno. K tvoření jí stačí žehlička, pár školních voskovek a fantazie. V její tvorbě se odrážejí přírodní scenérie tak, jak je cítí.

V roce 2012 ilustrovala básnickou sbírku s názvem Oči za očima. Při křtu knihy doprovázeném výstavou obrazů Jaroslavy Bendové řekl výtvarník Radovan Kraus:

„Nedá mi to nevyslovit to, co muselo blesknout v hlavě každému. Proč žena, která má slabý zrak, maluje tak nádherné obrazy? Možná ze stejného důvodu, proč člověk, který přišel o nohu, jezdí na lyžích či běhá maraton. Jaroslava má „oči za očima“. Možná vidí hůře skutečnou podobu světa, ale rozhodně nám ukazuje dimenzi krásných barevných fantazií, které vidí svýma očima, svou obrazotvorností a které si svou krásou podmaní mnohé z nás.“

Internetové stránky malířky: http://www.enkaustikaobrazy.estranky.cz/

ENKAUSTIKA (název pochází z Řečtiny) a znamená napojovat, či spojovat voskem. Je to technika starověkého původu, objevuje se (jak už jsme zvyklí) v Egyptě kolem roku 100 - 300 po Kristu a to konkrétně při malbě pohřebních portrétů a ikon. Podobně lze najít zmínky o ní z období starověkého Řecka a Říma.

Enkaustika je malování horkým voskem, do kterého je před tím přidán barevný pigment. (Původně směs včelího vosku, damarové pryskyřice, lněného oleje a barevného prášku). Aplikace na předem připravený povrch dřeva, plátna, či papíru, byla prováděna rozpáleným kovovým nástrojem.

V dnešní době se požívají enkaustické barvy, či voskovky a žehlička (enkaustická, nebo "babičkovská"), též lze použít enkaustické pero (dřevěný kolík zakončený miniaturní žehličkou). Voskovkami (kombinací několika barev) se potře část zahřáté žehličky a tahem po podložce vzniká dílo, které může být abstraktní či realistické. O výsledku mj. rozhoduje směr tahu a kombinace barev, druhy nástrojů atp. Práce na enkaustickém obrazu pravidla končí fixativem. Díla jsou osobitá a křehká, zranitelná. 

Samotná technika si žádá velké zkušenosti a praxi. Objevování dalších a nových výtvarných formací je procesem nikdy nekončícím. Zprvu hraje velkou roli náhoda (pokus a omyl). Posléze u zkušeného umělce se skvěle zvládnutou technikou enkaustiky, což je patrno z děl paní Jaroslavy, umělec přenáší svoje niterné pocity a emoce na podložku kreativně, avšak současně procesem řízeným a cílevědomým.

Obrázky