Valentýnské tvoření o měsíc později

Svátek svatého Valentýna, nebo také svátek zamilovaných přišel do Čech z anglosaských zemí někdy… docela nedávno, protože co si tak pamatuji, moji rodiče ještě takhle neblbli. Otec, dnes už po šedesátce, nekřepčil jak zajíček a matka pod vidinou večerních radovánek netrajdala po baráku a neověšovala oprýskané rohy obřími dekoracemi ve tvaru srdce. Na záclony nevěšela cingrlátka a pro zvýšení roztoužené nálady nerozstřikovala do vzduchu omamné esence. Určitě také nikdy, když nepočítám Vánoce, nebo oslavy narozenin, nepekla marmeládou plněné srdcové dobroty a nesnažila se domácnost, zejména pak kuchyň a ložnici vyvést v barvách rudé, růžové, případně lososové, či jiných, sice hezkých, ale v tomto kontextu kýčovitých barev.  

Rodiče jsou rádi, že jsou rádi. Táta si dá pivo, máma chleba se špekem a pak jdou na zahradu plít záhony, jedou na ryby, nebo se taky běžně pohádají. Protože jsou spolu čtyřicet let a už se znají tak dobře, že je na milovaném protějšku vlastně už nic nepřekvapí. Důležité je, že to spolu vydrželi, protože když se podíváte, jak dlouho spolu dokážou přežít mnozí mladší, neubráníte se zamyšlení nad zbytečností jakékoli snahy o společný život, zejména pak, když jsou ve hře děti.

Otázkou je, jak by se rodiče chovali, kdyby byli o dvě generace mladší, protože svátek výše zmiňovaný cílí právě na ně, na lidi rozvernější a s neuvadající chutí do skotačení. Tím nechci říct, že máma sem tam nedostane kytku, nebo táta opušťák. A snad mi odpustí, že jsem je použila jako srovnávací vzorky.

Podstatou svátku je obdarovat někoho, koho milujete, nebo ho jen máte rádi. V případě situace, kde je na jedné straně osoba odmítavě nedobytná a na druhé dotěrný šmírák, je to trochu složitější. Tam je třeba do vztahu zapojit i policii, ale to odbočuji a doufám, že tohle řeší málokdo. Je ale potřeba myslet i na to, že sváteční příležitosti někdy přímo vybízejí k vyhrocení situací, které se během roku jeví mnohdy jako dočista neškodné.

Ale vrátíme se zpět. I pokud milujete jenom sebe, nebo domácího mazlíčka, je obdarování také v pořádku. Udělejte radost sobě, pejskovi i kočičce. Nakupujte dárky, mlsejte, jeďte na výlet, nechte se zkrášlit.

Zkrátka jak je asi jasné, je to svátek komerční, čili se předpokládá, že zblblí zaláskovaní jedinci pod vlivem dávných tajů a budoucích příslibů utratí nejednu výplatu za dobroty, šperky, cetky a věcičky denní nepotřeby stylizované většinou do tvarů srdce, dvou srdcí, zamilovaných propletenců, erotických symbolů, věcí, které je dobré dávat dvojicím, jako je třeba životní pojištění a skok padákem v jednom, přestože by stačily dva hrnečky… Nehledě na vagony květin a květináčů, které v lepším případě ještě nějakou dobu porostou, v trochu horším skončí rozházené na loži (bacha na trny a květináče), ale většinou spíš v popelnici, nebo na kompostu. Zkrátka vymysleli bychom tunu blbinek, za které je důležité se pořádně praštit přes kapsu, zabít prasátko, konsolidovat půjčky, nebo v domově důchodců navštívit starší členy rodiny, kteří si vás sice sotva pamatují, ale vždy vás rádi vidí.

Už se k tomu dostávám, nebojte.

Protože my jsme na příbramské odbočce hrozně kreativní a na nějaké neosobní drahoty většinou nemáme prachy, dárky s radostí vyrábíme. Dělali jsme keramické předměty, mýdlové dekorace, voňavé pytlíky, míchali jsme vlastní bylinkové esence, a co se týče svíček, o kterých se chci vlastně celou dobu zmínit, ty už jsme vyráběli v průběhu let několikrát.

A protože svátek původně vycházel – asi jako všechny příjemné kratochvíle – z pohanské tradice (i Vánoce mají pohanský základ a jak je vám s nimi dobře), slušelo se vyrobit něco, co by se hodilo do dávných dob uctívání přírodních živlů, obyvatel lesů, vod a strání a různých život zpříjemňujících rituálů a zaříkávadel.

Ale abych to ještě upřesnila, původně, tím myslím dobu před stovkami a stovkami let, kdy se naši předkové scházeli a mysleli to vážně, svátek sloužil výhradně mužům. Ccc, jak jinak. Osamělé, nebo smutné ženy a dívky se dobrovolně účastnily loterie a v rámci budoucího párování nechali náhodným nápadníkem losovat svoje jméno. Vylosované ženy se pak pro dotyčného staly na rok mazlíčkem. To jsem si nevymyslela, opravdu mazlíčkem. Co dělaly, když na ně vyšel starověký vágus (páchnoucí, bezdomovci obecnému podobný tvor), zdroje neuvádějí. Řekla bych ale, že s tím nenadělaly zhola nic, leda ho pořádně vydrbaly v kádi a doufaly, že čas poplyne trochu rychleji než obvykle.

Možná proto se do svíček dávají vůně. Však víte, aby to vyhubilo, nebo alespoň vyhnalo breberky a dalo se dýchat, v případě omamné složky klidně i zapomenout…

Svíčky se staly naším favoritem, jednak protože se výborně hodí k rituálům. Co si budeme povídat, dneska už bez pořádné voskovice neproklejete ani sousedku. Například takovou, která vám za dveřmi nohou šmajdavou neustále posouvá rohožku a dechem páchnoucím po cibuli mlží kukátko. Nalepena na dveřích pak zanechává otisky ucha a zpocených prstíků a dělá, že pořád něco potřebuje. Pak také samozřejmě proto, že pěkná svíčka jako dárek potěší vždycky. Dá se vystavit, klidně použít a je to takový vděčný dárek, který snad nemá šanci nikoho urazit. A neplánovaně dost možná i kvůli teoretické možnosti budoucího zvyšování cen energií.

Správě hádáte, příště budeme dělat křesadla a louče.

Vlastně ani nevím, jestli kecám. Uvidíme.

A jak přesně taková svíčka vzniká? Z čeho se dělá a na co si dát pozor?

Můžete vyrábět z různých druhů vosků. Klasický parafin, nebo krystalický palmový vosk jsou známé a námi samouky používané asi nejvíc. Můžete použít vosk včelí. A dneska už i vosky sójové a jiné. Každý má své specifické vlastnosti, pro které jsou pak výrobky z nich originální. Svíčky můžete lít do forem a jen je vyklopit, případně je potom dozdobit, nebo domalovat, nebo v případě právě různých druhů vosků i speciálně seřezávat a vyrábět precizní moc hezká, skoro až sochařská díla. No, teď se nad tím trochu rozplývám. Na řezání vosku potřebujete speciální nástroje, trpělivost a nejspíš i nějaký počáteční kurs.

Provázek na knot můžete nahradit dřívkem, nebo už hotovým, voskovaným knotem s plíškem, a kdybych měla psát o tvarech, byli bychom tu do dalšího svátku zamilovaných.

Formy se vyrábějí většinou z plastu, hliníku, silikonu, nebo i skla. Na odbočce máme plastové a já bych doma vyštrachala i pár hliníkových a něco se silikonu by se také našlo.

Svíčky jdou samozřejmě jakkoli barvit a ovonět přímo k tomu určenými barvami a vůněmi. Paletka barevných odstínů je nepřeberná a než stihnete očichat všechny vonné esence, bude vás bolet hlava tak dokonale, že vám bude nakonec jedno, co tam dáte.  

My jsme použili krystalický palmový vosk a asi sedm různých forem. Barvilo se světlými odstíny. Náhoda tomu chtěla, že se všichni z cca deseti účastníků shodla na tom, že nastal čas teplých odstínů. Mezi vůněmi vedly tóny ovocné a květinové, které se k oranžovým, žlutým a růžovým barvám skvěle hodily.

A protože jsme se formami, barvičkami, vůněmi a voskem nedávno docela zásobili, další tvoření v tomto duchu do budoucna nevylučujeme.

Jen přes léto si dáme pauzu, protože vosk se musí rozehřát na několik desítek stupňů v případě našich plastových forem. Pokud bychom použili hliníkové, které jsou také výborné, dal by se vosk ohřát klidně i na sto, sto dvacet. A jak jsem se měla doma možnost jednou přesvědčit, parafin hoří při sto devadesáti stupních. S takovou situací neuděláte nic. Hořící vosk se nehasí vodou, a tak jsem to jednoduše přiklopila poklicí a čekala.

I přestože my jsme si pozor dali, nehody se občas stanou a je fajn to mít na paměti, případně vlastnit hasicí přístroj.

A proč je v nadpise onen dodatek „o měsíc později?“

Inu proto, že tvoření bylo opravdu plánováno přesně na Valentýna, jenomže mi nebylo dobře, a tak se uskutečnilo na den přesně o měsíc později. To jen pro případ, že by vás mátlo datum vložení článku na stránkách SONS.

Doufám, že v budoucnu bude znovu o čem se rozepsat. A že se tu sejdeme ve zdraví a dobré náladě.

Tým SONS Příbram a Jana, (abyste věděli, kdo drbe rodiče, proklíná sousedy a v budoucnu dost možná vyhoří).