Umělci z Tyfloartu 2024

Medailonek - PANTÁTI

Kdo jsou pantáti?

Pantáti jsou doslova a do písmene pánové, zasloužilí tátové od rodin, kteří jsou součástí mužské sekce sboru Novita.

Jak vznikli?

Nápad, že by si chlapci a chlapi mohli zazpívat sami, v klidu a pohodě, bez ženského elementu, vznikl na jaře roku 2023, kdy dámská část Pěveckého sboru Novita nacvičovala Pergolesiho Stabat Mater a pánové tak trochu žárlili a chtěli také mít takový svůj malý koutek, kde si jako kluci zazpívají a vytvoří něco nového a místy třeba i veselého. Tehdy vznikl původní kvartet Pantáti o čtyřech členech. V roce 2024 se k taťkům přidal pátý zasloužilý tatík František.

Členové:

David Kratochvíl, Jiří Žvachta, Marek Hrstka, Roman Kratochvíl a František Doubek.

Repertoár:

Populární písně v úpravě pro 5 hlas: Wellermann, Už koníček pádí, Šaškové počmáraní, Hlupáku najdu tě, Nech brouka žít a další.

Medailonek – Putovaly písničky

Co je to za pořad „Putovaly písničky“:

Jedná se o zábavný pořad, při němž si mohou posluchači zazpívat lidové písničky a něco se dozvědět o naší lidové kultuře.

Kdo jsou členové:

Ivana Töröková a Miloslava Kroužková.

Jak to vzniklo?

Obě zpěvačky se znají od raného mládí, kdy je spojovala dechová hudba Keramička.

Jejich cesty se na mnoho let rozešly.

Zatímco Ivanka se věnovala vážné hudbě a zpívala s Originálním hudebním divadlem Praha a dalšími uskupeními, mimoto byla u zrodu profesionální dechové hudby Krajanka, s nimiž nahrála řadu úspěšných CD, byla sólistka posádkové hudby Tábor při jejích koncertech nejen v Táboře, ale také při jejích tradičních koncertech na Valech na Pražském hradě, tak Miluška se s kamarády jako Ztracenka věnovala country a folku.

Před lety se jejich cesty znovu sešly a obě se věnují zpěvu nejen lidových písní.

A pravidelně se svým pořadem navštěvují odbočku SONS Tábor.

Repertoár:

Lidové písně z celého území Československa.

 Medailonek – Svatopluk Vaněček

Svatopluk Vaněček se narodil 15. dubna 1953; po ZŠ pro děti s vadami zraku v Praze studoval obor výtvarné zpracování keramiky na SPŠK v Bechyni a obor speciální pedagogiky a výtvarné výchovy na PdF UP v Olomouci. Získal titul Mistr uměleckého řemesla v oboru keramika a byl členem Nového sdružení pražských umělců. Absolvoval výcvikový program arteterapeutické práce s hlínou a psychiatrické minimum. Jeho životním posláním se stala pomoc handicapovaným lidem. Mnoho let pracoval jako arteterapeut v dětské psychiatrické léčebně a několik roků napomáhal seniorům v ergoterapeutické dílně radostněji prožívat stáří. Vlastní keramiku tvoří již od roku 1972 a posledních 25 let se věnuje hlavně tvorbě keramických objektů ve tvaru koule, které vystavuje jak na společných, tak i samostatných výstavách. Nyní pořádá pro zájemce o práci s keramickou hlínou víkendové keramické kurzy, viz www.keramickykurz.cz

Medailonek – Svobodová Ladislava

Kdo je Ladislava Svobodová:

Pochází z Přerova, odkud se přestěhovala za svým manželem do Tábora. V mládí se vyučila kartáčnicí a již na učilišti začala psát svoje první básničky. Ráda navléká korálky, ze kterých vyrábí náhrdelníky. S oblibou si zpívá a navštěvuje kulturní akce vč. aktivit v odbočce SONS Tábor.

Psaní básní

Básničky si zaznamenává bodovým písmem do tabulky a poté vždy někoho poprosí, aby jí je přepsal. Zároveň si tak zkouší, zda se budou líbit. Inspiraci hledá nejen v nitru své fantazie, ale též z vlastních prožitků.  V jejích básních najdeme příběhy o vodícím psu nebo lyrický popis přírody. Anebo si představí, jak obr kráčí mezi domy a něžně je hladí.

Dílo

V roce 2022 vydala svou první básnickou sbírku „Celým srdcem“ ve vlastním nákladu. A z této sbírky zazní některé básně na festivalu.

Medailonek – Budzáková Eva

Kdo je Eva Budzáková:

Pochází z Pozlovic u Luhačovic. ZŠ vystudovala v Brně a poté pokračovala na Střední ekonomické škole v Krči v Praze. Zde nastoupila v roce 1968 do prvního experimentálního ročníku. Následně pracovala jako telefonistka a dělala korektury pro slepecký tisk. Tvrdí o sobě, že se stala nejmladším českým důchodcem. Ve svých 30 letech se přestěhovala za manželem do Lanškrouna, kde spolu žijí spokojeně dodnes. Pracovala též, jako redaktorka v časopise ZORA anebo v Křesťanské orientaci (místní tisk v Lanškrouně). Mezi její koníčky patří turistika, vaření, hudba. Ráda navštěvuje kulturní akce a též jí láká výtvarné umění. Miluje četbu a ráda se svým manželem navštěvuje hrady a zámky.

Jak začala s psaním?

Své první básničky začala psát ve 14 letech – o květinách a vzpomínky z dětství. A pak už psala celý život. Po 30tém roku svého života se začala také věnovat próze a začaly vznikat její první fejetony.  Pravidelně přispívá nebo přispívala do časopisu ZORA, literárních příloh novin Mladé fronty či Rudého práva. Ve svých 13 letech dělala první rozhovor se spolužačkou, která byla na prázdninách v zahraničí. Tento rozhovor jí vynesl honorář ve výši Kčs 18,-, za což se tehdy dala pořídit dobrá čokoláda. Nápady jsou jí dány shůry, anebo se nechává inspirovat životem. Témata jsou spojená s láskou, přírodní lyrikou a další.

Dílo a soutěže

V roce 1990 vydala svou první knížku „Dobromysl“. Tato kniha je výjimečná nejen svým obsahem, ale také tím, že se jednalo o první dostupnou knihu v bodovém písmu po revoluci v KTN.

V roce 2021 se zúčastnila literární soutěže Marie Kudeříkové, kde se umístila na 2. příčce.

V roce 2022 přispívala do pořadu Zelený ring svými fejetony.

Medailonek – Delicie Nerková

Kdo je Delicie Nerková:

Vystudovala gymnázium a střední školu sociálně právní. Po několikaleté praxi v sociálním oboru -  problematika neslyšících, vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, obor speciální pedagogika a psychoterapie. Spoluzakládala a následně pracovala v diakonském středisku pro děti s kombinovaným postižením, především se věnovala nevidomým dětem s autismem. Od roku 2000 působí jako soukromá terapeutka v oboru speciálně pedagogické poradenství a psychoterapie.

Když Delicie nepíše, stará se o domácnost anebo se věnuje již zmíněné psychoterapii nevidomých dětí s poruchou autistického spektra. Také má dlouholetý vztah k divadlu Verva.

Ke svému pseudonymu přišla na základě přání redaktora speciálně pedagogické a sociální poradny, který si všiml, že má ráda jablka.

Jak začalo její psaní?

Měla štěstí na vzdělaného gymnaziálního učitele českého jazyka a historie, který jí předal jazykové a literární základy. Dále navštěvovala Okamžik, kde pod vedením Miroslava Michálka probíhalo pravidelné setkávání nad prozaickými i básnickými díly. Dnes píše články pro časopis ZORA.

Dílo:

V jejích prozaických dílech lze najít popisovaný vztah ke křesťanství a k lidem v sociální či zdravotní nouzi. V básních se pak zabývá vlastní poetičností.

Jako svou prvotinu vydala v roce 2008 prozaické dílo „Darmojedi“.  A poté následovala díla – „Psí knížka“ (2017) a „Rybí polévka za časů korony“ (2021).

Básnické sbírky vydala tyto: „Te Deum“ (1991); „Jóbova zpověď / Zpráva o mrtvých“ (2001); „Andělské zvonění“ (2003); „Pravdy a pocity / Sedmý den“ (2005); „Klauni a šašci“ (2006); „Pod fíkovníkem“ (2006); „Hledači pokladů“ (2007); „Průniky (2009); „Druhé dětství“ (2011); „Sepraná košile“ (2013); „Přikryto marností“ (2018). Přičemž některé sbírky byly vydány vlastním nákladem.

TyfloArt

Na festivalu nás čeká autorské čtení z poslední knížky – „Pohádky pro pokročilé“ (2024). Kniha bude zpřístupněna v KDD během roku 2024.

Informaci o Delicii Nerkové můžete také nalézt zde: https://jablkovyksaft.cz/

Medailonek – Skalová Daniela

Kdo je Daniela Skalová:

Je spisovatelkou, která pracovala 20 let v knihovně KTN. Kromě psaní je jejím hobby divadélko Verva, s nímž vystupuje i v domovech pro seniory.

Jak se dostala k psaní:

V rámci asociace rané mozkové obrny se účastnila literárních setkání. Zde si účastníci vybírali různá témata, která potom literárně zpracovali. Toto se jí zalíbilo, a proto se později účastnila literárních soutěží a také publikovala např. v časopise „Naše rodina“.

TyfloArt

Na festivalu si budeme moci vyslechnout povídku „Díky všem svým andělům“.

Medailonek – Fanta Václav

Kdo je Václav Fanta:

Václav Fanta se narodil 17. dubna 1940 v Praze. Je nevidomý český fotograf uznávaný v ČR i zahraničí. Je též vynálezcem hry Qardo a současným členem pěveckého sboru Vokál Klub a jeho bývalým předsedou. Základy pro své zaujetí vědeckou, reportážní a uměleckou fotografií získal při studiu na Střední umělecké grafické škole v Praze pod Petřínem, kterou absolvoval v letech 1954-1958. Své vzdělání si pak rozšířil při studiu na pražské FaMU, kde se věnoval umělecké fotografii. A i když neměl nikdy na růžích ustláno, každý, kdo jej zná, musí říci, že je to chlapík s veselou myslí a se smyslem pro humor, který hodně zemí poznal a vyfotografoval.

Jeho dílo

Je to opravdu velký výčet jeho fotografických děl – vzpomeňme, že mezi nejznámější osobnosti, které vyfotografoval, patřili:  Werich, Horníček nebo Gagarin. Mezi jeho zajímavé kolekce patří fotografie z latinské Ameriky, z Moskvy, Budapešti, Berlína anebo též fotografie z Prahy, které, jako první, pořídil po roce 1989 z helikoptéry. Jeho jméno je též spojeno s hrou qardo, která se postupně rozšířila do vzdálených koutů našeho světa.

Významná ocenění?

Václav Fanta získal Cenu Olgy Havlové za svou vytrvalost a pomoc lidem se zdravotním postižením. Také obdržel Medaili za zásluhy v oblasti umění od prezidenta ČR.

O výstavě

Soubor reliéfních dřevěných obrazů „Nechte maličkých přijití ke mně" vznikl na základě myšlenky Václava Fanty jako prostředek, kterým mohou nevidomé děti hmatem získat představu o tom, jak jsou na obrazech a sochách zobrazováni křesťanští svatí. Jedná se o tzv. atributy – věci, vlastnosti nebo činnosti, jimiž je příslušný světec charakterizován.

Pro tuto myšlenku získal Václav Fanta výtvarnici a řezbářku Jarmilu Haldovou, která ji realizovala během několika let, a tak vznikl unikátní soubor třiceti deskových reliéfních obrazů světců. Pro realizaci a financování celého projektu získal Václav Fanta zahraničního sponzora DKBW - německou katolickou organizaci podporující aktivity a činnost nevidomých.

Premiéra výstavy celého souboru se konala v roce 1997 v Národní galerii v Praze – v Klášteře sv. Anežky České a její vernisáž zahajoval národní umělec Radovan Lukavský. V témže roce se uskutečnila tato výstava v galerii Scarabeus v Praze. V dalších letech v kostele Panny Marie Vítězné (Pražské jezulátko) nebo na Novoměstské radnici v Praze, kde výstava probíhala 1 měsíc. Celý soubor byl představen i v různých místech České republiky, např. v Milíně, v Kyjově na Moravě, v Jablonci nad Nisou, v Jindřichově Hradci, v Mariánských Lázních a naposledy v Klecanech.

Kromě ikon světců budou moci návštěvníci moci shlédnout sbírku „Praha z ptačí perspektivy". Sbírka je fascinující a jedinečná. Tato sbírka obsahuje 25 leteckých snímků Prahy, které Fanta pořizoval před tím, než ztratil zrak. Výstava byla součástí Dnů umění nevidomých na Moravě a probíhala v červnu a srpnu 2020.

Medailonek – ZUŠ Sezimovo Ústí

O škole ZUŠ:

Základní umělecká škola Sezimovo Ústí se zaměřuje na výuku hudebních, výtvarných, tanečních a literárně-dramatických oborů.

Music Stars:

Music Stars je kapela ze ZUŠ Sezimovo Ústí, která se účastní různých koncertů a soutěží. V roce 2023 hrála např. v Sokolovně Planá nad Lužnicí. Kapela je vedena Ivanou Zelenkovou a pravidelně se účastní i mezinárodních soutěží.

Zde je malá ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=_iVSVmZk6E0

Úspěchy ZUŠ:

ZUŠ Sezimovo Ústí má mnoho úspěchů v různých soutěžích a akcích. Některé z nejvýznamnějších úspěchů zahrnují:

Jaroslav Pokuta ze třídy Dany Mužíkové zvítězil ve své kategorii v mezinárodní soutěži akordeonové asociace CMA s velkým náskokem.

Valeriia Denysiuk ze třídy Barbory Brabcové získala 3. cenu v soutěži Prague Junior Note 2023.

Vít Štemberk ze třídy Barbory Brabcové získal 1. místo v celostátním kole soutěže ve hře na klavír.

Adéla Rybáková ze třídy Marcely Malinové získala 1. místo v kategorii hra na violoncello.

Andrea Danielová ze třídy Heleny Pokutové získala 1. místo ve hře na kytaru.

Bližší informace jsou uvedeny: https://www.zussu.cz/zakladni-umelecka-skola-sezimovo-usti

Medailonek – Josef Pelán

Kdo je Josef Pelán:

Je to strakonický písničkář a pedagog. Jeho písně obsahují humor i zamyšlení. A na svou první kytaru si vydělal ve svých 12 letech okopáváním lesní školky.

Repertoár?

U většiny písní je autorem hudby a textu. S některými texty mu přispívá jeho žena Ivana. V písních se objevují vážné i nevážné motivy ze života. Své vystoupení obohacuje humorným slovem.

Kde jej můžete slyšet?

Pravidelně, každý druhý pátek v měsíci, pořádá ve strakonické vinárně a čajovně Pod stolem "Folkové večery s Pepou Pelánem a jeho hosty". Jak z názvu vyplývá, do těchto pořadů vždy zve hosta, případně hosty, z oblasti folku či příbuzných žánrů. Krom této aktivity, koncertuje, co by písničkář na festivalových a klubových scénách.

Písně, kromě živých koncertů, je možno slyšet i z éteru, např. Country rádio, rádio Folk, rádio Otava, rádio Samson a některé jiné. Průměrně vystupuje 4x měsíčně.

Medailonek – Radek Žalud

Kdo je Radek Žalud:

Radek Žalud je nevidomý populární zpěvák, někdy též označovaný jako český Bocelli.

Je absolventem konzervatoře Jana Deyla, kde vystudoval kromě klasického zpěvu i hru na akordeon, na klavír a ladění klavírů.

Dále je absolventem mnoha mezinárodních mistrovských pěveckých kurzů Maestra Antonia Carangela či Petera Dvorského.

Radek Žalud působí jak na operní, tak na populární či dechové scéně. Věnuje se nejen klasickým písním a operním áriím, ale i muzikálové tvorbě.

S kým spolupracoval

Jako akordeonista byl dlouholetým členem doprovodné kapely Daniela Landy, dále spolupracoval např. s Tomášem Klusem, Zorou Jandovou či Michalem Horáčkem.

Na operní scéně si zazpíval např. po boku Evy Urbanové, Petera Dvorského či Dagmar Peckové.

Z české populární scény spolupracoval s takovými hvězdami, jako je např. Bára Basiková, Petra Janů, Magda Malá, Aneta Langerová, Petr Malásek, Ondřej Brzobohatý, Jakub Smolík, Petr Hannyg, Dalibor Janda či kapela The Taptap.

V zahraničí si Radek zazpíval např. po boku nevidomého slovenského zpěváka Maroše Banga, se kterým spolu zazpívali i samotnému belgickému králi.

Kde si jej můžete poslechnout

Milovníci dechovky ho mohou pravidelně vidět jako hostujícího zpěváka v kapele Veselka Ladislava Kubeše.

Je kmenovou hvězdou Šlágr TV, kde ho v současné době můžeme vidět nejčastěji.

Jeho dílo

V roce 2015 vydal svoji první desku I já mám sny.

V roce 2019 vydal své druhé album Zůstaň svá, které natočil ve spolupráci s Pavlem Zedníkem a deska vyšla ve vydavatelství Radioservis.

V roce 2022 vyšla deska Zůstaň na malou chvíli, která vznikla rovněž ve spolupráci s Pavlem Zedníkem a krom Radka Žaluda si na ní zazpívala i Karolína Sedláková. Deska vyšla ve vydavatelství Česká muzika.

Ocenění

V roce 2023 získala píseň Za svitu loučí Zlatou dvanáctku v hitparádě Českého rozhlasu Česká dvanáctka.

Medailonek – Jakub Machulda

Kdo je Jakub Machulda:

Narodil se v Žatci. Od 4 let hraje na housle, kytaru a věnuje se zpěvu. Studoval obor muzikálové herectví na konzervatoři v Praze.

Kde jej můžete slyšet?

Vystupuje v pražských muzikálech, např. Muž se železnou maskou a Láska nebeská na Broadwayi, nebo Fantom opery v GoJa Music Hall. S kapelou ElvisLive vystupuje jako impersonátor Elvise Presleyho. Věnuje se také vlastní hudební tvorbě, např. jeho píseň Život lidem sluší získala ocenění Zlatá česká dvanáctka v hitparádě Českého rozhlasu. Rozpis nadcházejících koncertů a vystoupení můžete najít na Jakubově Facebookové stránce - Jakub Machulda - oficiální stránka.

Medailonek – Varmusová Milka

Kdo je Milka Varmusová:

Vyučila se tkalcovství v Levoči a je členem odbočky SONS Cheb. Mezi její koníčky patří vodící psi a také se ráda zabývá problematikou iPhonů. Zpěv byl vždy její přirozenou součástí, sama o sobě řekla: „Zpívám již od svých dvou let pro radost sobě i druhým.“.

TyfloArt

Na festivalu zazní např. písničky, jako „Lampa“, „Lásko má já stůňu“, „Depeše“, „Loudá se půlměsíc“ anebo „Jako mám žiť“. Na klávesy jí bude doprovázet Jaroslav ježek.

Medailonek – Mlnáříková Irena

Kdo je Irena Mlnáříková:

Je členkou SONS Plzeň a pochází z Chodského kraje. Dlouhá léta pracovala na Obecním úřadě v Domažlicích, jako účetní a přímo zaváděla metodiku účetnictví pro okolní obecní úřady. Ke své práci používala ozvučené technologie, neboť je již 24 let nevidomá. O zrak přišla v důsledku nádoru. Přesto, když se jí zeptáte, jak se s touto nemocí vyrovnává, odpoví Vám: „Se slepotou se dá dělat ledacos, to jsou mnohem horší nemoci.“ A tuto svou životní filosofii naplňuje skrze své koníčky, mezi které patří např.: vaření, zahrádka, studium Španělského jazyka, nebo třeba pletení (vnučce upletla vestu). Ráda si též zatančí, neboť prý tanec je výborný prostředek pro rehabilitaci při pohybových potížích.

Jak se dostala ke zpěvu?

Chodské písničky zpívala s celou rodinou již od malička. Jako dítě navštěvovala chodský soubor v Postřekově. Na střední škole vystupovala při kulturních akcích. A v současné době jí těší, že i vnoučata mají zájem o hudbu, a proto si s nimi pořád zpívá.

TyfloArt

Na festivalu se můžeme těšit na chodské písně za doprovodu pana Jaroslava Ježka.

Medailonek – Zušťáková Libuše

Kdo je Libuše Zušťáková:

Se smyslem pro humor prochází životem, do kterého v dětství zasáhla dětská obrna. V rámci pracovního života měla, co do činění s profesemi, jako např.: kulturní referentka nebo učitelka latinského jazyka na středních i vysokých školách.

Jak se dostala k divadlu?

Vystudovala latinský jazyk a divadelní vědu na filozofické fakultě a v roce 1971 stála u vzniku malé skupiny při Jedličkově ústavu. Pak už se skupinka rozšířila a do dnes stále vystupují s pásmem poezie a zpívání. Je proto jedním z členů divadélka Verva.

TyfloArt

Veselá Antika – antické anekdoty vycházející z nálezů a nápisů v Pompejích.

Povídání bude o tom, že antika není jen historie a památky, ale též o lidech z oněch dob. A právě humor nám naskýtá skvělý obrázek o obyčejném životě lidí tehdejší doby.

Medailonek – Šímovy Jarmila a Marie

Kdo jsou sestry Šímovy:

Narodily se 21. 10. v roce 1957 předčasně a v inkubátoru byl oběma poškozen zrak natolik, že zůstaly nevidomé. To jim ale nikdy nebránilo v aktivním životě. Kromě zpěvu pracovaly 45 let, jako telefonistky na městském úřadě v Prachaticích. Každou sobotu pořádají sobotní setkání, během nich nechybí dobrá sklenička vína a zpěv.

Jak se dostaly ke zpěvu

Zpěvu se věnují od útlého mládí. Nejdříve začaly zpívat v pěveckém kroužku na Hradčanech. Později se staly členky chrámového sboru sv. Dominika. Také byly členky kapely Jaroslava Heřmana.

Mezi jejich nejoblíbenější písně patří – Hallelujah (v angličtině ji zpívá Leonard Cohen a paní Hronková k tomu dala český text), od Lipkovanky – Upřímné vyznání, Moje Jižní Čechy (jihočeská hymna).

Doslova říkají „Zpívání je náš život, zpíváme pro potěšení lidem.“

Kde vystupovaly?

1979 první veřejné zpívání na Jihočeských letnicích ve Čkyni, zde zpívaly Surikuru – rusky.

V soutěži „Hledáme mladé talenty“ ve Strakonicích se umístily na 2. místě.

Zpívají v kostelích (duchovní písně), dále písničky z dechovek od Jihočeských kapel, Moravanky, Iglovanky nebo Budvarky. Rády si zazpívají i moderní písně, jejichž slova dávají smysl a melodie patří k chytlavým.

Jejich zájmy:

Čtení v bodovém písmu (romány z venkova, posílají z KTN, od Vlasty Javořické). Několikrát se zúčastnily úspěšně v soutěži čtení a psaní v bodovém písmu. Rády též cestují – navštívily Izrael, Lurdy a procestovaly Čechy. Zejména navštěvují svatá místa, neboť jsou hluboce věřící. Koníčkem jim byla též práce telefonistek. A rády pomáhají druhým. Např. učí zpěvu mentálně handicapované.

Písně na TyfloArt

Moje Jižní Čechy

V Šumavské dolině

Holky jihočeské (veselá – hraje jí Řečická kapela) (dechovka)

Pane náš ať láska spojí (duchovní písně)

Rájem (duchovní písně)

Haleluja (duchovní píseň) trochu jako svatební, nicméně hodí se spíš do duchovních

Tichá noc

Medailonek – Mrázová Zuzana

Kdo je Mrázová Zuzana:

Zuzana Mrázová píše již mnoho let, zhruba od roku 2010. Její příběhy jsou humorné. Smyslem je pobavit čtenáře.  O sobě říká: „Zasměji se u toho. Mám ráda výtvarnou činnost. Ráda pracuji se seniory a dětmi. Ráda cestuji po ČR. Je o mě známo, že chytit mě doma je kumšť.“. Také vyrábí ručně bižuterii.

Od roku 2022 je členkou odbočky SONS, protože ráda pomáhá druhým lidem.

Dílo

Celkem napsala 33 příběhů a účastníci TyfloArtu se mohou těšit na jejich předčítání. Příběhy jsou inspirované životními zkušenostmi.

Medailonek – Dvořáčková Jana

Kdo je Dvořáčková Jana:

Narodila se v Havlíčkově Brodě v roce 1979. Od dvou let žije, pracuje a píše v Příbrami.

Děti nemá, ale je tetou pěti tvorů, z nichž minimálně jeden čte a jeden kreslí.

Ráda píše fantastiku, poezii, různá zamyšlení.

Mimo psaní je zaměstnancem příbramské odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS).

Devatenáct let pracovala ve firmách zaměstnávajících různě zdravotně postižené. Zkušenosti by vydaly buď na prima horor, nebo záznam v rejstříku. Právě proto, aby se nestalo to druhé, dala v květnu 2024 výpověď a teď vítá budoucnost s myslí otevřenou ke hvězdám a představou, že třeba z nedopsaného se brzy stane dokončené.

Jak se dostala k psaní?

Jako čtenářku ji už někdy ve třinácti letech oslovila sci-fi. Později přidala horory, zaujala ji také témata světových válek, historie a faktografie, to pro změnu pod vlivem otce, který takové knihy nechával u postele.

Její máma v mládí psala a ochotnicky hrála divadlo. Krom potřeby tvořit příběhy po ní zdědila i oblé křivky v oblasti zadku, protože kdo u psaní leží?

Nesmělé pokusy o psaní se dostavily na základce. Pod sešity s učením ukrývala sešity s příběhy a kupodivu se to nějak skloubilo. Nedopsané povídky zatím převažují nad dopsanými hlavně proto, že i když od narození blbě vidí, o to intenzivněji si všímá kdejaké ptákoviny, kterou se pak snaží proměnit v příběh.

Kde byly texty publikovány?

Texty vyšly v časopisech, malonákladových sbírkách z literárních soutěží, ale i ve sbírkách, které můžete potkat v knihkupectvích. Před lety byly některé povídky načteny a odvysílány jako součásti pořadu Nula jednička v rádiu Leonardo, stanici Českého rozhlasu.

Medailonek – pásmo interpretů pod vedením Miloslava Tenglera

Tengler Miloslav

Je již 43 let učitelem nevidomých muzikantů. Během své praxe vychoval dlouhou řadu žáků se zrakovým postižením.  V současné době zastává funkci ředitele ZUŠ Jana Hanuše.

Tomáš Hnízdil

Nevidomý hudebník. Věnuje se zpěvu a hře na příčnou flétnu. Je absolventem konzervatoře Jana Deyla. Zpívá v pěveckém sboru Vokál klub. Absolvoval několik ročníků mezinárodních interpretačních kurzů, kde bývá žákem Václava Slivanského.

Daniela Leitermanová

Je nevidomá studentka na konzervatoři Jana Deyla v Praze, kde studuje hru na zobcovou flétnu. Absolvovala několik ročníků mezinárodní interpretační hudby.  Má za sebou významná vystoupení – např. gratulační koncert k jubileu Magdaleny Kožené ve Vladislavském Sále na Pražském hradě. Je studentkou Miloslava Tenglera. V současnosti studuje u prof. Martiny Bernáškové.

Daniel Klement

Je současným nevidomým studentem na konzervatoři Jana Deyla, kde studuje hru na klarinet. Mezi jeho významná vystoupení patří např. zahajovací koncert Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově.

Kristýna Myslíková

Je současná žákyně ZUŠ Jana Hanuše. Věnuje se hře na klavír. Začíná s komorní spoluprací. Má také za sebou několik ročníků mezinárodních interpretačních kurzů.

MgA. Stanislava Bradová

Učitelka hudby na ZUŠ Jana Hanuše. V současné době je zástupkyní ředitele a je korepetitorkou na klavír.

Daniel Strnad

Nevidomý muzikant, který se věnuje hře na klarinet. Je nadějným studentem na škole ZUŠ při škole J. Ježka.

Medailonek – Marie Krátká

Kdo je Marie Krátká:

Marie Krátká je učitelka hry na klavír, která je od roku 2002 prakticky nevidomá. Korepetovala dětský sbor při ZUŠ Chrást a další umělecká uskupení. Hudbu studovala na ZUŠ Duchcov a dále pokračovala na konzervatoři v Teplicích.

Ráda se věnuje studiu anglického jazyka. Hudba jí zajímá nejen vážná a romantická, ale též moderní, jako Beatles či ABBA. Je též vášnivá turistka. Tvrdí o sobě, že: „Ráda zpívám a vyhledávám společnost veselých lidí“.

Medailonek – Vokál klub

O pěveckém sboru Vokál klub:

Pěvecký sbor Vokál klub SONS existuje v rámci Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky od roku 2004. Cílem jeho členů je zájmově provozovat sborový zpěv na takové úrovni, aby mohl účastí na festivalech i v samostatných koncertech ukazovat zdravé i zrakově postižené veřejnosti, že i slabozraký a nevidomý člověk dokáže mít radost ze zpěvu vícehlasého sboru.

Vokál klub zároveň nabízí zrakově postiženým – těm od narození slepým i těm, kteří přišli o zrak až v průběhu života – a jejich přátelům a příznivcům smysluplné naplnění volného času. Členové cestují za svým sborem z celé republiky – ze Zlína, Šumperku, Jablonce, Nové Paky, Tábora, Jihlavy a dalších měst a obcí. Skladby se musí každý hlas naučit zpaměti. Někteří členové mají vystudovanou konzervatoř a zpívají z braillského notového zápisu, jiní se vše učí od začátku z odposlechu. Problémem je udržení tempa, protože před sborem nevidomých nestojí dirigent, nicméně sbor má svá tajemství, jak vše zvládnout. Sbor zkouší a vystupuje především o víkendech a ke svým zkouškám se schází 1x měsíčně v Praze 1. Zkoušky se plánují společně na pololetí dopředu.

Pěvecký sbor při svých vystoupeních posluchačům sděluje, čím sborový zpěv jeho členy spojuje a obohacuje. Zpěv přináší prožitky a radosti tolik důležité pro zrakově znevýhodněnou osobu a posilující podněty pro její život. Sbor zpívá bez dirigenta. Písně v jeho podání zaznívají buď a capella, nebo za doprovodu hudebních nástrojů. Repertoár sboru tvoří skladby autorů od poloviny 16. století až po současnost, z nejrůznějších oblastí hudební tvorby. Žánrová šíře a pestrost nejsou nevyhraněností sboru, ale záměrem. Jde o oslovení co nejširšího spektra posluchačů.

Jedním ze zakladatelů Vokál klubu byl v roce 2004 nevidomý hudební pedagog PhDr. Ondrej Čanecký, který jako sbormistr působil do r. 2009 a pod jeho vedením sbor získal svůj kvalitní zvuk a precizní projev. Sbor pracoval dále pod vedením několika sbormistrů. Program pro festival se sborem nastudoval sbormistr Pavel Menhart a při tom mu pomáhala Olga Valentová.

Dlouholetým organizátorem a předsedou Vokál klubu byl nevidomý MgA. Václav Fanta, dříve umělecký fotograf. Tento držitel Ceny Olgy Havlové pro rok 2016 organizoval pořádání koncertů, vystoupení a prázdninových soustředění, např. na Horní Bečvě, v Jánských lázních, atd. Od února 2018 je předsedkyní sboru Ivana Töröková, zrakově znevýhodněná členka s mnohaletou zkušeností s organizací sborových aktivit.

Ztráta nebo poškození zraku není bariérou při sborovém zpěvu, ale mnohdy je bránou k novým přátelstvím a zážitkům. Uvítáme nové členy a nové hlasy. Můžete být prospěšní nevidomému nejen při studiu partů, ale i při cestování na zkoušky a koncerty.

Medailonek – Kdo jsou vystupující střediska Dědina

Vladimír Albrecht

Vladimír Albrecht je absolventem Školy Jaroslava Ježka pro zrakově postižené, Praha – Hradčany – obor hudební, klávesové nástroje. Jeho učitelem byl Zbigniew Janusz (Januš). Láďa svůj talent hry na klavír rozvíjel několik let ve Studiu OÁZA Praha. Je členem hudební skupiny „Dědina“ hraje na klavír a klávesy.

Petra Dienerová

Petra Dienerová se hudbě věnuje od dětství. Ve škole Jaroslava Ježka navštěvovala sborový zpěv u prof. Tenglerové.  V 18 letech se jí zalíbila hra na klavír a začala se hře věnovat jako samouk. V dospělosti nastoupila do Pobytového střediska pro nevidomé Dědina na sociální rehabilitaci, kde dále rozvíjela svůj talent jak pěvecky tak hrou na klavír a klávesy. V současnosti hru na klavír zdokonaluje pod vedením Filipa Stránského a Jožky Budzáka. V hudební skupině „Dědina“ se věnuje zpěvu a hře na klavír a klávesy.

Martin Pěkný

Martin Pěkný je absolvent Praktické školy Jaroslava Ježka pro zrakově postižené. Svůj zpěv zdokonaluje ve Studiu OÁZA pod vedením lektorky Jarmily Opatové. Zpívá v hudební skupině „Dědina“.

Filip Stránský

Filip Stránský je absolvent Školy Jaroslava Ježka pro zrakově postižené – obor hudební, klávesové nástroje. Po ukončení studia se jako samouk začal věnovat hře na kytaru.  Jeho zájmy se týkají převážně folku, country a popu. Jako člen hudební skupiny „Dědina“ hraje na kytaru a zpívá.

Medailonek – Ivana Töröková

Kdo je Ivana Töröková:

Ivana Töröková je prakticky nevidomá zpěvačka, která se od mládí pohybovala mezi profesionálními soubory a orchestry. Jejím celoživotním koníčkem je i sborový zpěv, který letos provozuje již 50- rokem.

Je absolventem Pražské státní konzervatoře ve třídě Miloslava Pospíšila.

Její původní životní zaměření bylo technického směru a vystudovala Fakultu stavební ČVUT Praha. Ale i v době studií aktivně zpívala a studovala zpěv, podílela se na organizaci velkých i mezinárodních sborových projektů v roce 1984 a 1987 Europa cantat a dalších významných projektů Unie Českých pěveckých sborů. ¨

Svoji první profesionální smlouvu získala již v 16 letech pro město Tábor. Později začala zpívat jako sólistka Posádkové hudby Tábor a o 2 roky později se stala jedním ze zakládající členek i dnes velmi oblíbené dechové kapely Krajanka v Praze. Nahrávky tehdy získali cenu vydavatelství Popron za nejprodávanější desku. Má natočené desky, na kterých účinkovali Josef Zíma, Josef Bek, Jiří Škvára, Aleš Briscein, který je dnes sedmý nejvytíženější tenorista na světě. S těmito osobnostmi natočila pořady Sejdeme se na Vlachovce režírované Alexejem Noskem nebo silvestrovské pořady za účasti Heleny Růžičkové, Zdeňka Podskalského, a dalších.

Kromě toho spolupracovala s Městskou hudbou Františka kmocha, byla sólistkou závěrečných koncertů Kolínského festivalu. Dále spolupracovala s Originálním divadlem Praha a dalšími uskupeními v oblasti klasické i dechové hudby.

Po návratu do Tábora v roce 2003 obnovila spolupráci s Posádkovou hudbou Tábor a zpívala na jeho slavnostních koncertech včetně koncertů v divadlech, chrámových, na Svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi, zahradě na Valech Pražského hradu. Dostala příležitost zpívat několik sezón s dechovým orchestrem Keramička, se kterým natočila další Cd a pořad v televizi Šlágr.

Po řadu let vedla dětské sbory, učila sólový zpěv, 3 roky vedla sbor Harmonie Planá nad Lužnicí.

V roce 2014 díky náhlému onemocnění přišla ztráta většiny zorného pole a tato situace vyřadila činorodou zpěvačku na řadu let z uměleckého života. V červnu 2015 našla cestu do Vokál klubu a začala se podílet na jeho aktivitách a v roce 2018 se stala předsedkyní Klubové rady. Pomáhat s organizací koncertů a pořadů pro Vokálklub začala na podzim 2016

Podle informace, ve fonotéce českého rozhlasu je 158 záznamů na CD nosičích. Tento počet nezahrnuje záznamy z jiných médií a koncertů.

Kde si Ivanu můžete poslechnout

Milovníci dechovky slyšet v pořadech Československého rozhlasu Praha, České Budějovice a dalších stanic, kde vysílají ještě původní nahrávky.

Pro odbočku Tábor připravujeme pořad Putovali písničky 1x měsíčně

Příležitostně zpívá sólo při mši v Kostele Na Nebe vzetí v Táboře nebo při Benefičních koncertech pro odbočku Tábor a začínají se objevovat i další příležitosti. Veškeré aktivity musí podřizovat zdravotní kondici a jejímu udržování.

Medailonek – Ráchel Skleničková

Kdo je Ráchel Skleničková:

Ráchel Skleničková vystudovala Konzervatoř Jana Deyla pod vedením MgA. Jany Köhlerové a v r. 2021 dokončila studium Akademie Múzických umění v oboru klavír u prof. Ivana Klánského a prof. Františka Malého. Nyní působí na konzervatoři Jana Deyla jako učitelka klavíru a porůznu jako koncertní umělkyně.

Ačkoli jejím hlavním oborem je klavír, odvážně laškuje i s jinými obory, např. v minulosti klasickým a v současnosti popovým i jazzovým zpěvem, což uplatnila při mnoha vystupováních a televizních přenosech.

Také občas komponuje jako teď, ale i hudbu k muzikálům pro divadlo SEM nebo k audioknihám. Ve volném čase ráda sportuje, učí se nové jazyky, např. finštinu, a cestuje.

Úspěchy

Za svůj největší úspěch považuje mezinárodní soutěž hendikepovaných hudebníků The Very Special Art 2011 ve Washingtonu, kde byla jmenována jednou ze tří vítězů, a čest smět vystupovat na festivale Pražské jaro 2016 s Pražskou komorní filharmonií pod taktovkou Jakuba Kleckera, kde zazněl klavírní koncert c-moll Ludwiga van Beethovena. Také v r. 2018 vydala populární singl, duet s Miroslavem Žbirkou, píseň Čistý svet.

Spolupráce

Spolupracuje a spolupracovala s nadací Světluška v duetech se slavnými osobnostmi jako např. Tomášem Klusem, Miro Žbirkou nebo skupinou Čtyřtet. S Jakubem Blažkem příležitostně hraje v sestavě saxofon + klavír na nejrůznějších akcích

Kde je možné si ji poslechnout

Vystupuje zejména pro nevidomé, např. na festivalu DUN nebo Tmavomodrém festivalu v Brně. A samozřejmě v letošním roce i na TyfloArtu.

Všechny informace o koncertech pravidelných i příležitostných najdete na webových stránkách:

http://rachelsklenickova.cz